Pařeniště: druhy, materiály, zhotovení a ochrana před chladem

Popis pařeniště, využití a vznik

Na venkově se pěstovala zelenina zajišťující dobré peněžní příjmy už před více než sto lety. Naši předchůdci již provozovali pařeništní hospodářství. Zemědělci znali materiály, které mohly sloužit jako zdroj organického tepla, i dobu, po kterou zahřívají podloží. U koňského hnoje se uváděla doba 4 měsíce, když byl smíchán s listím, zahříval zeminu po celé vegetační období. Tehdejší generace pěstitelů trvala na umístění pařenišť v mírném jižním svahu, kde se půda lépe prohřívala. Pařeniště se až dosud používají prakticky bez velkých změn. Stále jsou potřebným a levným zařízením pro předpěstování sadby. V místech, kde je zdarma čerstvý koňský hnůj, je toto zařízení ekonomicky nejvýhodnější. Dosud platí zásada umístit pařeniště blízko obytné budovy na jižní straně chráněné před severními a východními větry. Nutná je každodenní obsluha (větrání, stínění, zakrývání).

Pařeniště tvoří dřevěný rám o nestejné výšce podélných stran zapuštěných do země, z vnitřních stran izolovaný proti bočnímu úniku tepla do okolní půdy. Vyšší strana rámu vede směrem k severu. Na rám dosedají pařeništní okna se skly 4 mm silnými, nověji s komorovými termoakrylovými deskami. Na trhu je UNI pařeniště pro předpěstování sadby, s možností instalování do skleníku, využívajícího teplejšího prostředí, o rozměru 1 300×100×220 mm. Pařeniště je přenosné a lze jej později využít na rychlení zeleniny mimo skleník. Místo skla má komorový 6 mm silný Makrolon. Okno zvedá automatický otvírač. Pařeniště nezapouštíme do země. Makrolon však neodolá krupobití, jak se ukázalo v srpnu roku 2000, kdy byl značně poškozen.

Vyhřívané pařeniště

Takové pařeniště slouží jako náhrada biologického tepla. Biologický zdroj tepla lze svépomocí nahradit obyčejnou žárovkou, vloženou do pozinkované okapové roury, která je světlotěsně uzavřena. Objímka pro žárovku musí být celoporcelánová. Příkon zvolíme zkusmo podle počasí a požadované teploty. S ohledem na úsporu elektřiny je vhodné zapnutí žárovky k vyhřívání řídit pomocí bimetalu. I v mrazech je 100W žárovka dostatečným zdrojem tepla. Aby bylo zabráněno současnému topení a větrání, leží roura těsně u země a v dostatečné vzdálenosti od otvírače.

Pařeniště našich předků

Klasické pařeniště našich předků bylo zhotovené z borových nebo modřínových prken o síle 4 až 5 cm a šířce 40 až 50 cm. Délka prken se řídila podle délky pařeniště a bývala dlouhá 5 až 15 metrů. Nejobvyklejší šířka byla 1,5 metru. Hloubka se pohybovala od 40 do 70 cm. (Do 70 cm půda u nás nepromrzá). Rozměry rámů pro skla byly 1×1,5 m, uprostřed rozdělené na polovinu. Zdrojem tepla byla půl metru vysoká vrstva čerstvého koňského hnoje, přikrytého 25 cm dobré pařeništní země. Prostor mezi sklem a pařeništní zemí byl zpočátku asi 20 cm. Jak se hnůj rozkládal, zemina klesala. Jako izolace proti úniku tepla z pařeniště stěnami do okolní půdy a ovzduší se používaly balíky slámy, nebo nerozložený slamnatý hnůj. Tento způsob provozování pařeniště slouží v některých zemích v zahraničí a na našich zahradách dosud. Předpokladem je přísun kvalitní chlévské mrvy a slámy za nepřemrštěné ceny.

Klasické pařeniště s biologickým zdrojem tepla

Každý pěstitel nemá možnost získat čerstvý hnůj a je odkázán na náhradní organické hmoty, které musí alespoň na začátku rozkladného procesu doplnit vhodnými bakteriemi a zahřát topným kabelem, nebo závlahou s horkou vodou, pokud možno podmokem. Listí, kůra, štěpky a drť zahradního odpadu je nutno doplnit dusíkatým hnojivem. Oživením bakterií nastává rozklad a začíná se uvolňovat teplo. Proces probíhá samovolně a přihřívání lze omezit. K tomu, aby se rozkladný proces udržel co nejdéle, je třeba do pařeniště při zakládání navést alespoň 50 cm vrstvu organické hmoty. Je bezpodmínečně nutné zabránit únikům tepla dokonalou boční izolací, zalévat jen teplou vodou. Aktivaci kontrolujeme stopkovým teploměrem 10 cm pod povrchem. Když je substrát aktivní, průměrná teplota dosahuje 25 až 30 °C.

Studené pařeniště

Nelze ho srovnávat s klasickými pařeništi. Substrát tvoří dobrá kompostní zem, u které je většinou ukončen termofilní proces. Na výstavách většina těchto výrobků ani nepředpokládá zapuštění do země a bočnice nemají kromě skla tepelnou izolaci. Jsou to v podstatě kryté plochy sloužící k dopěstování listové, brukvové a některé teplomilné zeleniny. Nepřítomnost jiného zdroje tepla než sluneční energie posouvá využití tohoto pařeniště pro teplomilnou zeleninu až na konec května. Otužilejší plodiny, například karotku, ředkev nebo kapustu, do něj lze sít a sázet už od konce února či začátku března. Bez jiného zdroje tepla a malé tepelné setrvačnosti prostředí při mrazech, se kterými je třeba ještě v květnu v ČR počítat, ohrožuje chlad choulostivější rostliny. Výkyvy teplot související s malou vrstvou vzduchu nad rostlinami jsou značné. Za slunečních dnů v březnu mohou v nevětraném prostoru teploty dosáhnout i 40 °C. Volně zavěšené teploměry se stupnicí do 40 °C explodují.

Používané materiály, sklo, fólie, termoakryl

Do pařníku umožňuje přístup světla sklo, které většinou získáme i s rámy z bouraček. Podle nich se pak stanoví rozměr pařeniště. Rámy oken byly původně určeny pro svislé zavěšení. Položením na pařník zůstává mezi příčkami stát dešťovka, která zatéká mezi popraskaný tmel a způsobuje hnití dřeva. Rámy dlouho nevydrží a vlivem mrazu sklo popraská. Tomu můžeme zabránit proříznutím odtokových mezer. Na odtokové mezery pamatujeme i při výrobě nových rámů. Skla v okenních rámech z bytů jsou silná jen 3 mm, a proto snadno rozbitelná při doskoku psa nebo kočky. Tam, kde hrozí toto nebezpečí, je vhodné nad sklo upevnit pletivo. Pokud místo skel použijeme fólie, upevňujeme je na boku rámů. Lépe odolávají porývům větrů. V zahraničí se na pařníky používají komorové termoakryly.

Zhotovení pařeniště

Práce započneme vyhloubením jámy, do které pařeniště postavíme. Hloubka jámy bude asi 40 cm a rozměr podle předpokládané velikosti. V případě nadměrné vlhkosti na dně jámy, nebo dokonce za přítomnosti vody, nebudeme na tomto místě pařeniště zakládat.

Za předpokladu, že budoucí pařeniště nebude delší než 2 m, je výhodnější zhotovit rám venku a celý pak vložit do jámy. Provedení je tak jednoduché, že je svede téměř každý s minimálními náklady. K zhotovení potřebujeme několik prken silných 3 až 4 cm, čtyři rohové hranoly 5×5 cm široké a 50 až 60 cm dlouhé. Vše může být starší a určené původně k jiným účelům. Šířka a délka pařeniště se řídí podle oken, které máme k dispozici. K zateplení použijeme pěnový polystyren alespoň 3 cm silný. Mohou to být i odřezky. Nařezaná prkna přibijeme na hranoly a zhotovíme širší (severní) 40 cm a užší 30 cm (jižní) bočnici. K uzavření rámu si připravíme alespoň 10 cm široké prkno, které po délce rozřízneme napříč. Vzniknou dva trojúhelníky, se kterými začneme spojovat bočnice přibíjením do hranolů na obou stranách tak, že širší část bude nahoře. Dále směrem dolů budou stejně široká prkna. Šikmým řezem je dán sklon oken směrem k jihu. Předpokládaná výška pařeniště nad okolní terén na severní straně je 20 cm a na jižní 10 cm.

Pro zvýšení životnosti pařeniště je vhodné potáhnout vnější stranu rámu kašírovanou fólií. PE fólie se za sezonu rozláme. Na vnitřní stranu rámu připevníme kolem dokola jako tepelnou izolaci pěnový polystyren, na který natáhneme rovněž kašírovanou fólii. Rám je připraven k vložení do jámy. Je vhodné podvléct krky pro zálivku podmokem, případně topné kabely. Výšku nad terénem upravíme zatloukáním rohových hranolů. Rám je možno zasypat. Vrch rámu zakončíme latěmi širokými 2×3 cm.

Pokud budou topné kabely na síťové napětí, instalaci musí provést odborník. Topný kabel nebo zavlažovací trubku zasypeme 10 cm vrstvou písku, která upozorňuje na přítomnost zařízení při výměně zeminy. I když později nebudeme trubku používat k zalévání, poslouží k přívodu vzduchu pod substrát, čímž se podpoří aerobní bakterie a nedochází ke zkysnutí zeminy. Při pečlivém provedení bude pařník sloužit řadu let.

Ochrana před chladem a větrání

Na jaře často pěstitele překvapí mráz. V pařeništích, která nejsou v noci přikryta a mají sklo nebo fólii (u komorového termoakrylu nebezpečí nehrozí), dochází k namrznutí vzešlé sadby a k zastavení rozkladu organické hmoty. Rostliny citlivé na chlad většinou nepřežijí. Proto je nutné pařeniště před mrazy chránit. Naši předkové ho pokrývali na noc nebo při celodenním mrazu rohožemi z rákosu a slámy. K této praxi se již nelze vrátit pro nedostatek vhodného materiálu. Při ochraně proti mrazu se v současnosti osvědčují desky z pěnového polystyrenu, které je po položení nutno zatížit proti odvanutí větrem. V nouzi lze překrýt celé pařeniště silnější PE fólií, zatíženou cihlami nebo dlaždicemi. V obchodech se zahradnickými potřebami se prodávají pokrývky plněné polystyrenem nebo minerální vatou.

Větrání je nutné za slunečného počasí. Rozkladem organické hmoty se uvolňuje kromě oxidu uhličitého i čpavek, který je sice v malém množství dusíkatým hnojivem, ale v silnější koncentraci rostliny poškodí. Nutnost větrání vyžaduje i malá vrstva vzduchu mezi sklem a zeminou. Ačkoli větrání lze svěřit hydraulickému zvedáku, vyžaduje každé pařeniště každodenní obsluhu. Chataři a chalupáři na vzdálenějších pozemcích nemohou tuto podmínku splnit.

Kde pařeniště postavit a čím ho krýt

Pařeniště se vyplatí i na malé zahrádce. Pod sklem nebo fólií je teplo, takže ředkvičky, salát, kedlubny nebo okurky sklidíte o několik týdnů dřív a na podzim v něm zelenina ještě doroste. Počítejte aspoň se dvěma okny, na malé zahradě se pařeniště využije o to intenzivněji.

• Plné slunce. Nedostatek světla, ať už kvůli stínu, nebo špinavým sklům, zpomalí fotosyntézu a v zelenině roste obsah dusičnanů. Skla a fólie proto udržujte čisté. Fólie se navíc elektrostaticky zanáší prachem, před sezónou ji umyjte vodou se saponátem a opláchněte.
• Závětří. Studený severní vítr pařeniště silně ochlazuje a ztěžuje větrání.
• Orientace. Jednoduché pařeniště má okna skloněná k jihu. U dvojitého (sedlového) pařeniště vede hřeben od severu k jihu a okna jsou skloněná na východ a na západ. Sedlo je asi o 30–40 cm výš než okraje a pařeniště je dvakrát širší než jednoduché.
• Hloubka. Pro poloteplé pařeniště s hnojem se kope 40–55 cm hluboko, pro studené stačí 30 cm.

Sklo, polykarbonát, nebo fólie? Tradiční okno má rozměr 150 × 100 cm a sklo aspoň 3 mm silné. Lehčí a odolnější je dnes komůrkový polykarbonát. Nejlevnější je zahradnická UV stabilizovaná fólie o síle 0,1–0,2 mm, nejlépe vyztužená mřížkou. Propouští dobře světlo, ale v noci je pod ní jen o málo tepleji než venku. Druhá fólie napnutá zespodu rámu zlepší izolaci a omezí kapání sražené vody. Lehká okna s fólií připevněte proti větru. Používejte jen fólie určené pro zahradnictví, obalové fólie nebo pytle od hnojiv nejsou k pěstování zeleniny vhodné.

Založení poloteplého pařeniště s hnojem

Poloteplé pařeniště se zakládá zpravidla v polovině března, za teplého počasí i dřív.

1. Několik dní předem opatřete čerstvý koňský hnůj a složte ho u pařeniště do hranolu. Nešlapejte na něj, bakterie potřebují vzduch, aby se hnůj zahřál. Vhodný je i ovčí, kozí a králičí hnůj. Kravský hřeje málo, prasečí je nevhodný.
2. Když se hnůj začne pařit, vyházejte z pařeniště listí uložené přes zimu a naplňte ho hnojem. Hnůj ušlapejte tak, aby po položení oken zůstalo pod nimi 20–25 cm volného prostoru. Smícháte-li hnůj s třetinou suchého listí, hřeje déle, ale méně.
3. Zakryjte okny a rohožemi. Za 2–3 dny, až se hnůj znovu prohřeje, navršte 10–15 cm prosáté výživné zeminy a znovu zakryjte.
4. Po několika dnech je zemina prohřátá a můžete sít a sázet.

Když hnůj nemáte, poslouží sláma, listí nebo staré seno. Suchý materiál po naplnění zalijte, nejlépe teplou vodou. Prochladlý hnůj rozehřejete také prolitím horkou vodou. Listí na pařeniště skladujte od podzimu v suchu.

Pařeništní zemina

• Zeminu z loňska obohaťte na podzim nebo nejpozději 3 týdny před jarním použitím zralým kompostem nebo uleželým hnojem, případně 3–5 kg rohové moučky na 1 m³. Několikrát ji přeházejte, zvlhčete a před použitím prosejte přes řidší síto.
• Pro okurky se nejlépe osvědčuje drnovka. Je to kompost z drnů loupaných v síle 10–15 cm a kladených travou dolů, případně prosypaných hnojem. Drny z těžkých půd odlehčete pískem.
• Pro výsevy přimíchejte do pařeništní zeminy 30 % písku a 20 % dobré zahradní zeminy. Zemina nesmí obsahovat zárodky chorob, malé množství proto propařte v hrnci nebo prohřejte v troubě, případně použijte hotový výsevní substrát.
• Reakce má být neutrální. Zvlášť když přidáváte rašelinu, zeminu na podzim pravidelně vápněte.

Vrchní zeminu můžete použít další rok znovu, spodní vrstvu vyhřívacího hnoje nechte 2–3 roky kompostovat.

Větrání, stínění a noční mrazy

V zavřeném pařeništi vystoupí za slunečného dne teplota v poledne až ke 40 °C, což mladé rostliny nesnesou. Větráním se zároveň přivádí čerstvý vzduch a sazenice se otužují.

• Čím víc slunce, tím víc a déle větrejte. Okna podkládejte větracími kolíky se zářezy, a to vždy na straně odvrácené od větru. Za chladna větrejte jen přes poledne a málo, s kolíkem položeným naplocho. Za velmi teplého počasí a u vzrostlých rostlin můžete okna úplně sundat.
• Okurky jsou citlivé na výkyvy teplot. Když nemůžete být u pařeniště během dne, nechte ho trvale mírně pootevřené.
• Stínění potřebují okurky (na prudkém slunci dostanou bílé skvrny), čerstvě vysazené sazenice, dokud se neujmou, a zakořeňující řízky. Nejlepší jsou stínovky z rákosu, latěk nebo řídké tkaniny, které rozložíte jen v době nejsilnějšího slunce. Bílení oken vápnem se nehodí, stíní i za zamračených dnů.
• Noční mrazy koncem zimy a na jaře. Pařeniště obložte z boku teplým hnojem nebo aspoň listím a okna na noc zakryjte rohožemi, starými kobercemi nebo izolačními deskami. Nachlazená sadba kedluben vybíhá do květu, víc o tom v článku vybíhání do květu.

Předpěstování sadby v pařeništi: co a kdy vysévat

Hlavní využití pařeniště na jaře je sadba. Podle toho, kdy ji chcete vysazovat, se v něm seje ve dvou vlnách:

• Brzy na jaře (v době, kdy kvete zlatice a první ovocné stromy): letní a rané zelí, květák, kapusta, hlávkový salát, mangold, pór a celer. Venku jsou v té době ještě studené noci, pod okny ale sazenice zhruba za 6–8 týdnů dorostou k výsadbě.
• V květnu: pozdní zelenina na podzimní a zimní sklizeň, tedy růžičková kapusta, kadeřávek, pozdní hlávkové a červené zelí a květák. Na záhon se přesazují v červnu.
• Teplomilná zelenina (rajčata, papriky, lilek, okurky, cukety, dýně) potřebuje víc tepla, než dá samotné slunce. Bez skleníku ji předpěstujte jen v teplém pařeništi s hnojem, jinak raději doma na okně.

Výsev a péče. Na povrch dejte jemnou prosátou zeminu, čím jemnější, tím lépe semenáčky rostou. Vysévejte do řádků a hustě vzešlé rostlinky včas jednoťte, v pařeništi je to nezbytné, jinak se semenáčky vytáhnou za světlem. Zeminu udržujte stále mírně vlhkou, ne mokrou. V horkém pařeništi s hnojem dejte mezi hnůj a zeminu ještě vrstvu rašeliny nebo listovky asi na šířku dlaně, která zachytí část unikajícího čpavku.

Přesazování na záhon. Sazenice před výsadbou otužujte tak, že okna nechávejte přes den stále déle otevřená a nakonec i přes noc. Silné sazenice přesaďte s balem přímo na záhon. Ze zeminy je vyzvedávejte sázecí lopatkou nebo ručním drápkem, aby se kořínky co nejméně potrhaly. Drobné a příliš husté semenáčky nejdřív přepíchejte do květináčků nebo na větší rozestup, postup popisuje článek pikýrování.

Co rychlit v pařeništi

Pařeniště neslouží jen k předpěstování sadby. Hodí se i k rychlení a uchování zeleniny na podzim, v zimě a brzy na jaře. Osvědčené plodiny:

• Čekanka salátová – bělené puky z kořenů vypěstovaných na záhoně; v zimě v teplém pařeništi, na jaře ve studeném. Puky musí zůstat ve tmě, na světle zezelenají a zhořknou.
• Mangold – vyryté kořeny se naskládají těsně vedle sebe, zasypou zeminou a zalijí. Při rychlení v listopadu až lednu dají dvě až tři sklizně listů.
• Štěrbák (endivie) – rostliny z červencového výsevu se na podzim vyjmou s balem a založí do vlhké zeminy nebo písku; při 3–5 °C vydrží 2–3 měsíce. Pravidelně větrejte, jinak hnijí.
• Kapusta – rané odrůdy z červencového výsevu se v říjnu vyjmou s balem a založí pod okna, sklízí se v prosinci až lednu. Za mrazu pařeniště zateplete, jinak pravidelně větrejte.
• Karotka – podzimní výsev koncem srpna nebo začátkem září. Koncem října ji přikryjte slámou nebo listím a zavřete okny, v únoru izolaci odstraňte, v dubnu sundejte i okna. Sklízí se začátkem května.
• Ředkev – rychlí se hlavně v nevytápěných pařeništích a sklenících. Nejranější výsev začátkem ledna do řádků 10–15 cm, jednotí se na 8–10 cm.
• Zelený chřest – dvouleté sazenice se na podzim založí do pařeniště a v prosinci přenesou do skleníku. Při teplotě kolem 20 °C se sklízí 6–7 týdnů.

Termíny dalších plodin najdete v kalendáři skleníku a v článku Co pěstovat ve skleníku v zimě.

Celoroční využití pařeniště

Dobře vedené pařeniště dá za rok tři úrody. Příklad pro poloteplé pařeniště:

1. Konec února až začátek března: část pařeniště osejte ředkvičkami, část ranou zeleninou na sadbu a část osázejte raným salátem, nejlépe ze sadby v hrnkách. Salát můžete sázet do širších řádků a ředkvičky vysít mezi něj.
2. Po sklizni ředkviček: na jejich místo vysaďte sazenice okurek, které do sklizně salátu dobře zakoření.
3. Po sklizni okurek: znovu ředkvičky, salát, květák nebo rané kedlubny na podzimní sklizeň.

Studené pařeniště bez hnoje vyhřívá jen slunce, osévá se a osazuje zpravidla koncem března. Ještě všestrannější je lehký přenosný rám s okny, který během roku stěhujete po záhonech:

Nejjednodušší provizorium: kolem záhonu navršte z půdy val 10–15 cm vysoký, na delší strany položte latě a na ně okna. Vejdou se pod ně jen nízké druhy, například ředkvičky, salát nebo polníček. Termíny platí pro střední polohy, v teplých oblastech začnete o 1–2 týdny dřív, na horách později.

Pařeniště přes zimu

Promrzlá zemina se na jaře prohřívá pomalu a rostliny se v ní vyvíjejí pozdě. Po podzimní sklizni proto pařeniště nenechávejte jen tak:

• Vrchní zeminu i spodní vyhřívací vrstvu vyvezte až na dno a odděleně zkompostujte.
• Dno urovnejte a vysypte asi 2 cm vrstvou hrubého písku. Na jaře pak hnůj snadno oddělíte ode dna.
• Pařeniště naplňte suchým listím a přikryjte okny, prkny, rohožemi nebo fólií zajištěnou latěmi proti větru. Listí se na jaře použije k zakládání.

Vyprázdněné pařeniště můžete využít i jako zimní sklad zeleniny. Jak do něj uložit košťáloviny a kořenovou zeleninu, popisuje článek skladování zeleniny na zimu.