Jasan (Fraxinus jasan)

Jasan patří do čeledi olivovníkovitých (Oleaceae) a je rozšířen převážně 70 stromovitými druhy hlavně ve východní Asii a v Severní Americe. V Evropě jsou domácí jen 4 druhy. Stromy mají nápadně tlusté výhony a většinou velké pupeny tmavé barvy – černé, hnědé nebo šedé. Listy jsou vstřícné a lichozpeřené. Většinou málo úhledné květy (oboupohlavné, jednodomé nebo dvoudomé) se objevují v úžlabních nebo koncových latách či hroznech před vyrašením, u některých druhů až po vyrašení listů.

V květech mnohých druhů chybějí korunní lístky; ostatní druhy mají většinou 4 korunní lístky. Plodem je nažka s prodlouženým jedním křídlem. Takové jednostranné nažky se při volném pádu otáčejí kolem podélné osy a zároveň padají po šroubovici. Z mnoha druhů i u nás zimovzdorných mají pro zahrady a parky význam jen dva zde uvedené druhy.

Ve stejné čeledi najdete i běžné zahradní dřeviny – šeřík, jasmín nebo olivovník.

• Pupeny: nápadně velké, sametové a tmavé – u jasanu ztepilého sytě černé. V zimě je to nejjistější poznávací znak, jasan podle nich určíte i bez listů.
• Listy: lichozpeřené, 15–35 cm dlouhé, složené ze 7–13 kopinatých lístků, na větvi vyrůstají vstřícně (proti sobě).
• Květy: drobné, bez okvětí (ztepilý) nebo bílé a silně vonné (zimnář), v latách před rašením listů.
• Plody: nažky s jediným podlouhlým křídlem, 3–4 cm dlouhé, ve svazcích visí na stromě často až do zimy.
• Větve a kmen: silné, hladké šedozelené větve; kůra mladých stromů je hladká a světle šedá, ve stáří se rozpraskává do jemné mřížkovité sítě.

Lichozpeřený list mají i další dřeviny, se kterými se jasan plete: jeřáb a akát mají listy střídavé, javor jasanolistý sice vstřícné, ale jen o 3–7 lístcích a s dvojicí srostlých nažek.

Jasan ztepilý je 20–35 m vysoký strom s okrouhlou korunou a s černými zimními pupeny. Listy jsou 20–35 cm dlouhé, složené z 9–13 přisedavých a 4–10 cm dlouhých lístků. Před vyrašením listů se objevují drobné oboupohlavné nebo jednopohlavné květy. V květech se tvoří velké množství pylových zrn (až 1,6 milionu na jedno květenství). Úzce podlouhlé plody jsou 3–4 cm dlouhé. Jasan ztepilý je domácí strom Evropy a Malé Asie. Vyskytuje se hlavně v lužních, listnatých smíšených a roklinových lesích, na půdách svěžích až vlhkých, vzdušných a živných. Jasan ztepilý se často vysazuje v krajině a také se používá jako alejový strom a strom pro dvory. Pro zahrady je příliš veliký. Z mnoha forem má pouze ‚Pendula‘ určitý význam i pro zahrady. Pěstuje se většinou jako štěpovaný vysokokmen, jehož větve jsou převislé ve velkých obloucích. Pod převislým jasanem může být místo k posezení.

Jasan zimnář je často vícekmenný strom dorůstající do výšky 10–15 m. Má šedohnědé zimní pupeny. Listy 15–23 cm dlouhé se skládají ze 7 kopinatých, až 7 cm dlouhých lístků. Při rašení listů se objevují silně vonné květy v koncových mnohokvětých latách, které jsou až 10 cm dlouhé a stejně široké. Plody jsou úzce podlouhlé a 3–4 cm dlouhé. Jasan zimnář je domácí strom středního a východního Středomoří a jihu střední Evropy, dále na sever rostou jen vysazované a případně zdomácnělé stromy. Vyskytuje se hlavně v pahorkatině na slunných a suchých svazích, na vápnitých nebo bazických hlinitých či kamenitých půdách. Vysazované stromy potřebují podobné stanovištní podmínky. Mladý strom je citlivější na mrazy.

Jasan zimnář se pěstuje od 15. století v jižní Itálii pro získávání many. Kmeny takových stromů se v létě nařezávají; vytékající cukerná šťáva na vzduchu tuhne a zbarvuje se. Mana obsahuje až 75 % manitu, sladce chutnajícího alkoholu s medovou vůní. Mana má význam v lékařství jako diuretikum a odedávna se užívá jako prostředek proti kašli.

Na rozdíl od ztepilého jasanu se zimnář hodí i do menší zahrady – zůstává nižší, kvete nápadně a snese sucho i vápnitou půdu.

Kromě dvou hlavních druhů se u nás dá potkat ještě několik dalších jasanů – buď jako domácí dřevina v lužních lesích, nebo jako vysazovaný strom ve stromořadích a parcích.

• Jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) – jižní a jihovýchodní Evropa. U nás roste poddruh podunajský v lužních lesích jižní Moravy a dolního Poohří. Od ztepilého ho poznáte podle hnědých, ne černých pupenů a užších, na okraji ostřeji pilovitých lístků.
• Jasan americký (Fraxinus americana) – severoamerický strom vysoký 25–35 m, u nás jen vysazovaný. Cenný je hlavně podzimním zbarvením listů do vínově fialové.
• Jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica) – také ze Severní Ameriky, dobře snáší městské prostředí i zaplavení. Vysazoval se do stromořadí a do lužních výsadeb, kde místy zplaňuje.

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) není s jasanem vůbec příbuzný – patří do čeledi simarubovitých. Podobný je jen na první pohled velkým zpeřeným listem. Rozdíly jsou přitom zřetelné a poznáte je i bez lupy.

Jasan patří k nejcennějším domácím listnáčům. Dřevo je světlé až nažloutlé, u starších stromů s tmavším „hnědým jádrem“, s výraznou kresbou letokruhů. V suchém stavu má hustotu kolem 680–700 kg/m³ – je tedy tvrdé, ale současně mimořádně houževnaté a pružné a dobře se ohýbá párou.

• Násady nářadí – sekery, krumpáče, lopaty. Jasan pruží a netříští se.
• Sportovní náčiní – hokejky, pálky, tělocvičné nářadí, vesla.
• Nábytek a interiér – ohýbaný nábytek, židle, schodiště, dýhy.
• Podlahy a parkety – světlý odstín a vysoká odolnost proti otěru.

Jako palivo je jasan zhruba na úrovni buku a dubu – suché dřevo má výhřevnost kolem 4,1 kWh/kg, dobře se štípe a hoří klidným plamenem s minimem jisker. I tak ho nechte proschnout na vlhkost pod 20 %, tedy zhruba dvě sezony.

Od 90. let 20. století prosychají jasany po celé Evropě kvůli nekróze jasanu. Způsobuje ji drobná houba Hymenoscyphus fraxineus, česky voskovička jasanová. Nemoc zasahuje jasan ztepilý i úzkolistý, jasan zimnář bývá odolnější.

• letorosty vadnou a usychají od vrcholu, list zůstává viset zaschlý na větvi,
• na větvích a mladých kmíncích vznikají protáhlé klínovité nekrózy s propadlou kůrou,
• koruna postupně prosychá, strom se snaží nahradit ztrátu výmladky na kmeni,
• u paty kmene se často přidá václavka a strom se stává nestabilním.

Houba přezimuje na loňských řapících v opadance, odkud se v létě šíří výtrusy. Postřik proti ní neexistuje. V praxi pomáhá jediné: ponechávat zdravě vypadající jedince jako zdroj odolného potomstva, prosvětlovat porosty a u cest a staveb včas odstraňovat souše. Mladým a oslabeným stromům prospěje hlavně dobrá kondice – dostatek vláhy a živin v kořenové zóně.

Vzrostlý jasan v krajině se o sebe postará sám – kořeny sahají daleko za obvod koruny. Přihnojení má smysl u čerstvě vysazených stromů, u alejových jasanů v dlažbě a všude tam, kde je půda vyčerpaná nebo utužená. Cílem není rychlý přírůstek, ale silný kořen a dobré obrůstání.

Organické hnojivo se rozprostírá v kruhu pod okrajem koruny, ne ke kmeni – právě tam jsou sací kořeny. Hnojík se dá u dřevin použít dvěma způsoby:

• Můžete posypat kolem rostlin ve slabé vrstvě.
• Vylouhujte Hnojík a zalévejte s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkejte.

Jak strom správně zasadit, aby se mu první roky dařilo, popisuje článek Výsadba stromů. Obecný přehled o dávkách a použití najdete u univerzálního hnojiva, další dřeviny na zahradě řeší průvodce Keře.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Nejrychleji podle pupenů: jasan ztepilý má nápadně velké, sametové a sytě černé pupeny, které na větvi stojí proti sobě. V létě pomůže lichozpeřený list ze 7–13 kopinatých lístků a v zimě svazky nažek s jedním protáhlým křídlem.

Je lichozpeřený a 15–35 cm dlouhý – na společném řapíku sedí 7 až 13 kopinatých, jemně pilovitých lístků a jeden lístek uzavírá špičku. Listy vyrůstají vstřícně, tedy vždy dva proti sobě, což jasan odlišuje od jeřábu i akátu.

Nažka s jediným prodlouženým křídlem, 3–4 cm dlouhá. Visí ve svazcích a často zůstává na stromě až do zimy. Při pádu se otáčí kolem podélné osy a klesá po šroubovici, takže ji vítr odnese daleko od stromu.

V dubnu až květnu, u jasanu ztepilého ještě před vyrašením listů. Jeho květy nemají okvětní lístky a snadno se přehlédnou. Jasan zimnář naopak kvete až s rašením listů, a to nápadnými bílými, silně vonnými latami.

Nejsou příbuzní. Jasan má vstřícné listy do 35 cm s pilovitými lístky a nažku s křídlem na jedné straně. Pajasan žláznatý má listy střídavé a až 90 cm dlouhé, lístky celokrajné s tupými zuby u báze, po rozemnutí nepříjemně páchnou a jeho nažka má křídlo kolem dokola se semenem uprostřed.

Ztepilý je starší české slovo pro urostlý, štíhlý a vysoký. U jasanu ztepilého odpovídá skutečnosti – rovný kmen vynese korunu do 20 až 35 metrů. Latinské excelsior znamená totéž, tedy „vyšší, vznešenější“.

Slovensky je to jaseň (jasan ztepilý = jaseň štíhly), anglicky ash, respektive ash tree. Latinský název rodu Fraxinus je stejný ve všech jazycích.