Cibulnaté a hlíznaté květiny: tulipány, narcisy, hyacinty a lilie
Tulipány, narcisy, hyacinty i lilie – průvodce pěstováním cibulnatých a hlíznatých květin. Odrůdy, výsadba, péče, choroby a škůdci přehledně na jednom místě.
Co jsou cibulnaté a hlíznaté květiny a jak se liší
CIBULNATÉ A HLÍZNATÉ KVĚTINY
Tuto skupinu velmi oblíbených a na zahrádce hodně pěstovaných květin dělíme na cibulnaté a hlíznaté podle toho, zda vytvářejí cibuli nebo hlízu (cibule má suknice, tedy je složena z jednotlivých vrstev, hlíza je jednolitá). Cibuloviny kvetou většinou na jaře, hlíznaté květiny v létě a na podzim, i když toto rozdělení není přesné (například krokus je hlíznatá květina a kvete na jaře). Cibule sázíme na podzim, hlízy na jaře.
Cibulnaté květiny
Na zahrádkách se pěstují pouze z vysazených cibulí. Rozmnožování semenem je složité a zdlouhavé a používá se hlavně při šlechtění; vegetativní rozmnožování (řízky, oddenky apod.) se téměř nepoužívá, jen některé lilie se rozmnožují šupinami. Květ vyčerpá během vegetace z cibule všechny zásobní látky, takže původně vysazená cibule u většiny druhů prakticky zmizí a místo ní naroste nová náhradní, která se může příští rok znovu vysadit (nebo když zůstane v půdě, vyroste z ní nová rostlina). Vedle ní vyroste několik drobných, tak zvaných dceřiných cibulek, které se dají použít k dalšímu množení; květuschopné cibule z nich narostou až za několik let. Zárodek květu se v cibuli vytváří již po sklizni, v době vegetačního klidu. Z každé zdravé cibule vyroste nová rostlina, avšak květ vytvoří jen velké a dobře vyvinuté cibule.
Tulipány na zahrádce: kde a jak je vysazovat
Jsou to nejvýznamnější a nejpěstovanější cibulnaté květiny. Mají nejbohatší a nejpestřejší paletu výrazných i pastelových barev a barevných kombinací, tvarů květů a velikostí rostlin. Z této široké pestrosti typů pramení i široká možnost použití tulipánů na zahrádce. Pro jejich výrazné tvary a barvy je umísťujeme na nápadná místa, především do předzahrádek, poblíž vchodu, u lavičky nebo u cesty, kde vytvoří barevné skvrny. Vysazujeme je v nepravidelných skupinách k okrasným keřům, s nimiž vytvářejí vhodný kontrast, nebo poblíž vodních ploch.
Nízké botanické tulipány, které bývají nejranější, se vysazují v malých skupinkách do trávníku. Než je třeba trávník poprvé posekat, odkvetou, cibule zatáhnou a listy se mohou posekat s trávníkem. Tyto nízké tulipány se hodně vysazují do skalek, i když je to v rozporu s přirozeným výskytem tulipánů. V přírodě rostou ve stepích, a nikoliv se skalách. Proto působí přirozenějším dojmem na nejnižších místech skalky. Středně vysoké tulipány se hodně používají na husté výsadby záhonů, a to buď v jedné odrůdě, kde jedna barva ve větší ploše tvoří harmonický kontrast hlavně s trávníkovými plochami, nebo v pestré směsi odrůd jedné skupiny (například plných raných), které vytvářejí veselý barevný koberec. V tomto případě sázíme cibule hustě, asi 10 × 10 cm. Vyšší odrůdy jsou hezké zejména v kombinaci s dvouletkami — pomněnkami a maceškami.
Všechny tulipány je vhodné kombinovat s trvalkami nebo letničkami, neboť kvetou zpravidla dříve. V tomto případě je sázíme do skupinek po 5—10 jedné odrůdy, rozmístěných nepravidelně po záhoně. Vysoké tulipány jsou výbornou květinou k řezu. Květy můžeme řezat kdekoliv, lepší však je vysadit si záhon nejvhodnějších odrůd k řezu někde stranou na slunném místě, třeba ve směsi a hustě; nevadí, když působí trochu zmateným dojmem; jeho účel je v tomto případě více užitkový, a proto záhon nemá být na výrazném místě. Cibule mnohých odrůd se dají použít též k rychlení. Dnes zahradníci dokáží tulipány vyrychlit na kteroukoliv roční dobu; v domácnosti je můžeme rychlit od ledna.
Měli bychom dodržovat dvě zásady: Sázet jenom květuschopné cibule, to je u normálních odrůd cibule s obvodem nad 8 cm, a nesázet cibule náhodně, nýbrž tak, abychom o každé věděli, mohli ji za jeden až dva roky přesadit nebo po několika letech, až zeslábne a nevytvoří květ, vyjmout z půdy a vyhodit. Tulipán se může stát na zahrádce nepříjemným plevelem, pokud necháme v půdě cibulky, které nejsou schopné vykvést.
Přehled odrůd zahradních tulipánů podle skupin
Umět si vybrat
Rodina zahradních tulipánů je obrovská — v současné době je registrováno asi 4000 odrůd, které jsou rozděleny do skupin podle vlastností a možností upotřebení. Do naší republiky se každoročně dováží mnoho cibulí tulipánů z Holandska, a také naše množitelské podniky dávají na trh mnoho odrůd. Pro detailní výběr slouží ceníky a katalogy těchto podniků (např. SEMPRA). Zde uvedu u jednotlivých skupin jen u nás běžně pěstované a osvědčené odrůdy.
Jednoduché rané tulipány. Dorůstají do výšky 30 cm, kvetou už od poloviny dubna. Jsou vhodné pro jednobarevná i pestrá rabata, a většina odrůd se hodí k rychlení. Odrůdy: ‚Brilliant Star‘ — šarlatově červený s černým, žlutě olemovaným středem, ‚Keizerskroon‘ — červený se žlutým okrajem, ‚Coleur Cardinal‘ — oranžově šarlatový, vně temně purpurový, ‚Cramoisi Brillant‘ — karmínový s tmavým středem, ‚Fred Moore‘ — tmavě oranžový, ‚General de Wett‘ — oranžově žlutý; ‚Weißer Falke‘ — bílý, ‚Plameny‘ — tmavě červený se sírově žlutým okrajem, vyšlechtěný v ČSSR.
Plné rané tulipány. Mají stejný vzrůst, dobu květu i použití jako je u první skupiny, jen květy jsou plné, nepravidelně uspořádané a mají silnější stonky. Odrůdy: ‚Elektra‘ — karmínově červený, ‚Oranje Nassau‘ — oranžově červený, ‚Peach Blossom‘ — růžový, ‚Mr. van der Hoef‘ — žlutý, ‚Boule de Neige‘ — bílý, ‚Bonanza‘ — červený se žlutým lemem.
Mendelovy tulipány. Rostliny jsou vysoké asi 35—45 cm, kvetou v polovině dubna. Jsou vhodné pro jednobarevná rabata, k řezu a k rychlení. Odrůdy: ‚Krelage’s Triumph‘ — ohnivě červený, ‚Brightling‘ — lososově červený, ‚Mozart‘ — karmínově červený na bílém podkladě, ‚Orange Wonder‘ — oranžově stínovaný, ‚Sulphur Triumph‘ — krémově žlutý, ‚White Sail‘ — bílý.
Triumph tulipány. Jsou vysoké 30—50 cm a vykvétají na přelomu dubna a května. Silné stonky, velké květy a široká škála pestrých barev určují jejich použití; jsou vhodné do záhonů ve skupinkách a k řezu. Odrůdy: ‚Bandoeng‘ — mahagonově červený, ‚Pax‘ — bílý, ‚Niagara‘ — žlutý, ‚Olaf‘ — šarlatově červený, ‚Edith Eddy‘ — karmínový s bílým lemem, ‚Princess Beatrix‘ — červený se zlatou ořízkou.
Darwinovy tulipány. Jsou velmi oblíbené a hodně se pěstují. Jsou vysoké 50—70 cm a vykvétají v první polovině května. Mají květy vejčitého tvaru a silné stonky, takže se používají především k řezu. Velmi pěkně působí vysázené na záhonu ve větších nebo menších skupinkách vždy jedné barvy. Odrůdy: ‚Allard Pierson‘ — tmavě červený, ‚Demeter‘ — purpurový, ‚William Pitt‘ — světle šarlatový, ‚Queen of Night‘ — tmavě sametově hnědý, ‚Clara Butt‘ — lososově růžový, ‚Rose Copland‘ — tmavě růžový, ‚White Giant‘ — krémově bílý, ‚Niphetos‘ — žlutý.
Darwinovy hybridy. Jsou stejně vysoké jako předešlá skupina, kvetou však dříve — v druhé polovině dubna. Mají také silný stonek a značně velké květy. Je to poměrně nová, a proto také moderní skupina. Nejvíce se vysazují ve větších skupinách jedné odrůdy, ale pěkné jsou také v menších skupinách; jsou výborné k řezu. Odrůdy: ‚Apeldoorn‘ — světle červený, ‚Golden Apeldoorn‘ — žlutý, ‚Deutschland‘ — červený, ‚Gudoshnik‘ — žlutý, prostoupen červenou, ‚President Kennedy‘ — žlutý, ‚Red Matador‘ — karmínově červený, ‚Holland’s Glory‘ — oranžově šarlatový.
Jednoduché pozdní tulipány, zvané také Cottage tulipány. Jsou vysoké 40—60 cm a kvetou po polovině května. Používají se především k řezu nebo do skupin na okrasných záhonech. Odrůdy: ‚Advance‘ — ohnivě šarlatový, ‚Orchidejka‘ — růžově fialový, ‚Andromeda‘ — modrofialový, ‚Inglescombe Yellow‘ — žlutý, ‚Golden Harvest‘ — citrónově žlutý, ‚Princessin Margaret Rose‘ — žlutý, růžově žíhaný.
Plné pozdní tulipány, nazývané též pivoňkokvěté. Jsou vysoké 40—50 cm a kvetou v druhé polovině května. Mají velké, hustě plné květy, které se často za větru a deště ve stonku lámou. Jsou hezké na záhonech ve větším množství, ať v jedné odrůdě, nebo ve směsi. Výborné jsou též k řezu a zahradníci je používají do vazby věnců a kytics. Odrůdy: ‚Portos‘ — jasně červený, krásné československé šlechtění, ‚Gerbrand Kieft‘ — karmínově červený s bílým lemem, ‚Josemite‘ — fialově růžový s bílým okrajem, ‚Eros‘ — starorůžový, ‚Uncle Tom‘ — tmavě kaštanově červený, ‚Orange Triumph‘ — oranžově červený se žlutým lemem, ‚Mount Tacoma‘ — bílý se zelenými žilkami.
Liliokvěté tulipány. Dorůstají výšky 40—60 cm, kvetou až koncem května. Je to moderní skupina, oblíbená pro své elegantní květy s úzkými, nazpět ohnutými okvětními lístky. Poupata jsou velmi štíhlá. Nejvhodnější jsou do pestrých květinových záhonů, používají se však i k řezu. Odrůdy: ‚Alladin‘ — červený se žlutým okrajem, ‚Red Shine‘ — karmínový; ‚Chine Pink‘ — světle růžový, ‚White Triumphator‘ — bílý, ‚Westpoint‘ žlutý, ‚Alaska‘ — zlatožlutý.
Papouškovité tulipány, zvané také parrotovy, turbanové, turecké nebo monstróza tulipány. Jsou vysoké 35—60 cm a odrůdy rozkvétají v různou dobu — od začátku do konce května. Mezi zahrádkáři jsou oblíbené pro svůj velký, bizarně roztřepený květ. Jejich nevýhodou jsou slabé stonky, které těžký květ neunesou, takže rostliny poléhají. Používají se do malých skupin na záhony, nekombinují se s jinými tulipány. Vhodné jsou i k řezu. Odrůdy: ‚Black Parrot‘ — téměř černý, ‚Blue Parrot‘ — fialový, ‚Fantasy‘ — růžový, ‚Miss Kay‘ — hnědočervený, ‚Orange Favourite‘ — oranžový, ‚Texas Gold‘ — tmavě žlutý.
Breederovy tulipány. Jsou vysoké 55—70 cm a kvetou v druhé polovině května. U nás se pěstují poměrně málo, snad pro své nevýrazné, nelesklé barvy. Hodí se na záhony do menších skupinek a k řezu. Odrůdy: ‚Jago‘ — hnědočervený s hnědožlutým okrajem, ‚Panorama‘ — mahagonově červený, ‚Bacchus‘ — tmavě fialově modrý, ‚President Hoover‘ — oranžově šarlatový.
Rembrandtovy tulipány. Dosahují výšky 45—60 cm a kvetou většinou v druhé polovině května. Mají menší, pestře žíhané květy s malebnými kresbami v kontrastních barvách. Toto panašování je způsobeno virovou chorobou, která se přenáší na další rostliny tulipánů. Časem tyto rostliny degenerují. U nás se tato skupina tulipánů nemnožní a neprodává.
V zahraničí se můžeme setkat ještě s dalšími skupinami tulipánů, například s třepenitými, vícekvětými, chameleon–tulipány (měnícími barvu), zelenokvětými tulipány a dalšími. U nás se téměř nepěstují.
Botanické tulipány: přehled planých druhů pro skalky i záhony
Botanické tulipány. Je to velká skupina planých druhů tulipánů, pocházejících většinou ze stepí střední Asie. U některých druhů byly vyšlechtěny odrůdy, některé byly také použity ke křížení se zahradními tulipány. Z velké řady druhů uvedu jen nejvýznamnější a u nás rozmnožované.
Tulipa fosteriana. Je to nejdůležitější botanický druh, který krásou předčí mnohé zahradní formy. Květy jsou ohnivě červené, v průměru až 20 cm, terč uvnitř je černý, žlutě lemovaný. Je vysoký 35—40 cm a rozkvétá již v polovině dubna. Pěstuje se v mnoha odrůdách různých barev. Nejznámější odrůdou je ‚Red Emperor‘, která je vysoká až 50 cm a má květy větší než původní druh, barvy zářivě rumělkově nachové. Do skalky je vhodná odrůda ‚Princeps‘, vysoká 20—25 cm, vykvétající o týden později. Čistý bílý květ má odrůda ‚Purissima‘, vysoká 40—50 cm.
Tulipa kaufmanniana. Je druhá nejdůležitější skupina botanických tulipánů. Tyto tulipány kvetou již koncem března a jsou nízké — do 25 cm. Původní druh je smetanově bílý s růžovými pruhy na vnější straně okvětních lístků. Z něho bylo vyšlechtěno mnoho odrůd, například ‚Alfred Cortot‘ — svítivě červená s černým terčem, ‚Aurea‘ — zlatožlutá, vně červená, ‚Shakespeare‘ — meruňkově růžová, ‚Vivaldi‘ — smetanově žlutá s karmínovými pruhy na vnější straně okvětních lístků a skvrnitým listem.
Tulipa praestans. Je nejznámější vícekvětý tulipán, vykvétající jako jeden z prvních už koncem března. Na stonku vysokém 25—30 cm má 2—4 zvonkovité květy, bez odlišně zbarveného terče, s purpurovými prašníky. Z dálky je nápadný svou ohnivou barvou. Nejrozšířenější je šarlatová odrůda ‚Fusilier‘, hezká je také rumělkově šarlatová odrůda ‚Zwanenburg‘.
Tulipa greigi. Pozná se především podle širokých, zvlněných, po délce hnědými skvrnami posetých listů. Je vysoký 15—30 cm a vykvétá kolem 1. května. Květy jsou velké, elegantní, purpurově šarlatové, na dně kalichu černý, žlutě lemovaný terč. V době vyzrávání cibulí potřebuje sucho a teplo, proto se má nad něj v té době dát tabulka skla nebo fólie. V posledních letech bylo vyšlechtěno mnoho krásných odrůd, známých jako Greigi-hybridy. U nás se z nich nejvíce pěstují odrůdy ‚Fiesta‘ — živě červená s výrazně pruhovaným listem, ‚Pandour‘ — světle žlutá s karmínovým stínováním a ‚Beauty‘ — sympaticky červená.
Tulipa eichleri. Na stonku vysokém 30—40 cm je velký, široký, světle purpurový květ s černým žlutě lemovaným terčem. Vykvétá v druhé polovině dubna. Má poměrně úzké listy, často delší než stonek. Je náročný na prostředí, vyžaduje teplou a slunnou polohu a v zimě nesnáší zamokřenou půdu. Cibule jsou poměrně velké. U nás se pěstuje původní botanický druh.
Tulipa tarda (T. dasystemon). Je to u nás jeden z nejznámějších botanických tulipánů, vysoký 10—15 cm. Vytváří přízemní růžici listů, z níž vyrůstá 3—8 sněhově bílých hvězdičkovitých květů se žlutým středem. Vnější strana okvětních lístků je šedozelená. Vykvétá v druhé polovině dubna. Hodí se především do skalek.
Tulipa chrysantha. Je vysoký 15 cm. Květ je citrónově žlutý, vně růžový. Vykvétá v dubnu. Má maličké cibulky. Vysazuje se ve větších skupinách.
Tulipa biflora. Je vysoký 15—20 cm a na každém stonku má 2—3 drobné hvězdičkovité zelenobílé květy se žlutým středem, které se otevírají pouze na slunci. Vykvétá začátkem dubna. Snadno se rozplevelí, je velmi nenáročný.
Tulipa clusiana. Je vysoký asi 35 cm, štíhlý, dvoubarevný, uvnitř smetanově bílý, zvenčí třešňově červený. Rozkvétá v dubnu. Vyžaduje sucho, proto se má sázet hlouběji (15 cm) do dobře odvodněné půdy. Je vhodný do skalky. Dceřiné cibulky se tvoří na oddencích, kterými si rostlina hledá výhodnější stanoviště. Je vhodný i k řezu.
Tulipa batalini. Je naším nejmenším tulipánem; je vysoký 10 cm. Vykvétá začátkem května. Vytváří růžici listů, z níž vyrůstají malé, matně žluté květy. Žádá suché a teplé stanoviště, nejlépe se hodí do skalky.
Tulipa kolpakowskiana. Na stoncích vysokých 20 cm bývají 1—2 žluté, na vnější straně oranžově růžové květy. Vykvétá koncem dubna.
Tulipa pulchella. Je to druh vysoký jen 10 cm, vykvétající časně na jaře. Fialově růžovou barvou se podobá krokusům. Je vhodný zejména do skalek.
Tulipa stellata. Stonek vysoký 15—30 cm nese zvonkovitý žlutý květ, který je na vnější straně načervenalý a obrací se ke slunci. Kvete v dubnu. Má malé kulovité cibulky.
Tulipa turkestanica. Je vysoký asi 25 cm a na jednom stonku má 5—9 smetanově zelených květů se žlutým očkem na základně a bronzově stínovanou vnější stranou okvětních lístků. Vykvétá koncem března a je velmi trvanlivý.
Sázení tulipánů na podzim a ošetřování na jaře
Práce na podzim
Cibule tulipánů kupujeme na podzim. Nešetřme na nich! Vybírejme nejlepší odrůdy a největší cibule, které jsou zárukou statných rostlin s velkými květy! V cibulích jsou zformovány orgány příští rostliny, proto s nimi musíme zacházet jako se živým materiálem. Snažíme se, aby zůstaly v hnědé slupce, která zabraňuje jejich poškození. Odloupnutí slupky však není závadou. Do doby sázení uložíme cibule v chladné, temné a větrané místnosti. Teploty vyšší než 25 °C narušují dobrý vývin květů. Také přílišné vlhko cibulím škodí, oslabuje je.
Tulipány nejsou většinou na stanoviště náročné, ale na lepším stanovišti vždycky lépe a výrazněji kvetou. Poloha má být slunná, chráněná před nárazovými větry; v polostínu se rostliny vytahují, později vykvétají a květy jsou menší a slaběji vybarvené. Na větru se stonky velkokvětých odrůd ohýbají i lámou. Půda má být lehčí, hlinitopísčitá až hlinitá, humózní, mírně zásadité reakce. Nevhodné jsou půdy těžké a zamokřené. Tulipány nesnášejí půdu vyhnojenou čerstvým hnojem, proto hnojíme před výsadbou dobře uleželým kompostem — a na 1 m² dáme asi 100 g plného hnojiva (Cererit, NPK). Měsíc po výsadbě přidáme ještě asi 50 g na 1 m² téhož hnojiva. Asi 1—2 týdny před sázením cibulí půdu jemně zryjeme do hloubky asi 30 cm. Za sucha si tuto práci ulehčíme předchozí zálivkou. Zrytou půdu urovnáme a záhon rozměříme k sázení.
Cibule nasázíme během října, aby do příchodu mrazů zakořenily. Z pozdějších výsadeb, zejména v chladných letech, vyrostou slabé rostliny. Vzdálenost cibulí od sebe volíme podle účelu výsadby, neměla by však být menší než trojnásobek průměru cibule. Sázíme raději do větší hloubky; po ulehnutí půdy by měla zůstat nad cibulemi velkokvětých tulipánů nejméně 10 cm vrstva zeminy, lépe však 15—20 cm. Mělce vysázené cibule trpí kolísáním teplot, suchem a nedostatkem živin a kromě toho mají sklon k vytváření malých, nekvetoucích dceřiných cibulek, které zaplevelují záhon. Planě rostoucí tulipány v domovině mají cibule v hloubce 40 cm pod povrchem půdy i hlouběji! Cibule sázíme špičkou nahoru!
Půda při sázení má být hodně nakypřená, v ulehlé půdě cibule špatně koření. Po nasázení se půda urovná a důkladně zalije. Velmi se osvědčuje pokrytí záhonu 2–3 cm vrstvou rašeliny, aby se omezilo vysychání a zaplevelování povrchu záhonu.
Ošetřování na jaře
V předjaří se objeví nad povrchem půdy špičky spirálovitě stočených lístků; v té době záhon přihnojíme dusíkem — asi 20 g ledku na 1 m². Místo toho můžeme zalít zkvašeným drůbežím trusem. Během růstu listů záhon odplevelujeme, opatrně kypříme a zaléváme jen při přísušku. Rostliny nemocné, slabě a křivě rostoucí hned odstraňujeme i s cibulemi, abychom předešli infekci zdravých rostlin. Jakmile začne narůstat stonek, důkladně zaléváme, protože v té době rostou tulipány nejintenzívněji (stonek u velkokvětých odrůd naroste i o několik centimetrů za den). Doba květu závisí na odrůdě, poloze a počasí. Při odkvětu, ještě před opadem okvětních lístků, odštípneme květ asi s 2—3 cm stonku, abychom šetřili listy, které vyživují novou cibuli.
Květy do vázy řežeme ráno nebo večer, před úplným rozvitím, když se květ již vybarvil, ale ještě se přes den neotevřel. Abychom umožnili cibulím další zdravý růst, řežeme květy nejvýše se dvěma listy. Květy řežeme ostrým nožem, neulamujeme, neboť poškození stonku může vyvolat hnilobu a květ předčasně uvadá. Trvanlivost květů ve váze prodloužíme šikmým seříznutím stonku pod vodou, častou výměnou vody, chladným prostředím a přidáním cukru do vody (3 % roztok).
Co dělat s tulipány po odkvětu: sklizeň, skladování a množení
Co po odkvětu
Po odkvětu začínají tulipánové listy žloutnout, zasychají a nejsou hezké. Nejlépe by bylo vytahat je i s cibulemi a vyhodit. Museli bychom ovšem na podzim nakoupit nové cibule. Většinou se však cibule nechávají v půdě, aby v dalším roce opět vykvetly. Žloutnoucí rostliny musíme pak nechat na záhoně nejméně šest týdnů, neboť v té době narůstají nové cibule (staré se vyčerpaly kvetením). Tulipánové cibule nemáme ponechávat v půdě déle než 2—3 roky, protože po této době převažují drobné nekvetoucí cibulky nad květuschopnými velkými cibulemi.
Každoroční přesazování cibulí tulipánů je sice pracné, ale má mnoho výhod, a to např. možnost stále nového uspořádání zahrady, menší nebezpečí výskytu chorob, možnost vytřídění největších cibulí apod. Cibule sklízíme rycími vidlemi asi 6 týdnů po odkvětu nejlépe v době, kdy je půda kyprá, ne však mokrá. Tehdy se slupky cibulí zabarvují do hněda, ale cibule jedné rostliny drží dosud pohromadě. Později se rozpadávají a drobné cibulky se těžko v půdě hledají. Cibule oddělíme od zbytků matečné cibule, ale necháváme je při sobě. Jednotlivé odrůdy označíme a uložíme odděleně na lísky na stinném bezvětrném místě, aby nepopraskaly slupky. Cibule musí být v tenké vrstvě, aby nezahnívaly. Asi po 14 dnech cibulky od sebe oddělíme a opatrně vyčistíme, abychom nesloupli slupku. Cibule nemocné nebo poškozené a menší než s obvodem alespoň 8 cm (kromě botanických tulipánů) vyřadíme. Pro novou výsadbu vybereme jen velké a zdravé cibule, které skladujeme až do výsadby v říjnu.
Co se záhonem po tulipánech?
Prázdný záhon využijeme výsadbou různých teplomilných letniček. Pokud jsme tulipány ponechali v půdě, sestřihneme zbytky zaschlých stonků 2—3 cm nad povrchem půdy, na záhon navezeme vrstvu kompostu a do ní vysázíme astry, afrikány a jiné mělce kořenící letničky, které přihnojíme plným hnojivem.
Vyplatí se množit
Dopěstování drobných nekvetoucích cibulek do květuschopné cibule trvá několik let, vyžaduje vhodné přírodní podmínky, i speciální odborné zkušenosti a zařízení. Může se podařit, ale v malém se nevyplatí.
Choroby a škůdci tulipánů: jak je poznat a jak se bránit
Choroby a škůdci Tulipánů — jako každá intenzívně pěstovaná rostlina — jsou napadány virovými chorobami. Ochranou je včasné odstranění a likvidace napadených rostlin, které mohou být zdroji nákazy pro zdravé rostliny, a stálé ničení mšic na zahradě. Také proto nedoporučuji zahrádkářům, aby sami množili cibule tulipánů; nikdy nevědí, zda množená cibule není virózní. Při velkovýrobním množení tulipánových cibulí se dělají přísné výběry a virózní cibule se nesmějí pustit do oběhu.
Z virových chorob je u nás známá především virová pestrokvětost. Květy rostlin napadených touto virózou jsou bíle nebo žlutě žíhané a obvykle slabší. Při silném napadení jsou květy znetvořené. Takové rostliny ničíme i s cibulemi. Virová nekróza se projevuje světlými skvrnami podél nervatury, v nichž pletivo zasychá a rostlina krní. Choroba je přenosná i půdou, takže infikované rostliny odstraníme i s okolní zeminou a zničíme. Na stejném místě nepěstujeme tulipány aspoň pět let.
Plíseň šedá tulipánová se pozná na cibulích před sázením: mají vpadlé šedohnědé skvrny pod slupkou. Je-li skvrn hodně, cibuli zničíme. Při slabším napadení cibule před výsadbou moříme asi 1—2 hodiny v 0,25% roztoku Germisanu nebo Agrostanu. Rostlina napadená plísní tulipánovou má začervenalé zkroucené listy, na nichž se později objevuje hnědošedý povlak podhoubí a výtrusů. Větrem se spory roznášejí po zahradě a za vlhkého počasí se choroba rychle šíří. Postižené rostliny i s cibulemi ničíme; ostatní preventivně stříkáme 0,5–1% roztokem Perozinu několikrát po týdnu.
Při různých skládkových hnilobách se na povrchové suknici objevují nahnědlé skvrny nebo mapy, často pokryté zelenavým povlakem. Původcem těchto chorob jsou houby rodů Penicillium, Fusarium a Sclerotium. Silně napadené cibule ve vlhku podléhají mokré hnilobě, za sucha tvrdnou, některé cibule „vápenatějí". Silně napadené cibule zničíme, ze slabě napadených mohou vyrůst zdravé rostliny. Výskytu chorob předcházíme opatrným zacházením s cibulemi, aby se neporanily. Ukládáme je v suchu, v tenké vrstvě.
Jedním z nejhorších škůdců jsou myši. Hubíme je otráveným zrním, nástrahami, kouřovými patronami, chováním koček. Hryzec vodní však často pěstovat tulipány prostě nedovolí.
Chceme-li mít tulipány zdravé, snažíme se střídat záhony osázené cibulovinami, vysazujeme jen naprosto zdravé cibule, volíme řidší spon sázení, nepřehnojujeme záhon dusíkem a všechny špatně vyvinuté rostliny a rostliny s příznaky chorob včas odstraňujeme i s cibulemi. Jen tak budeme mít z tulipánů opravdovou radost.
NARCISY
Narcis svou něžnou svěží krásou je symbolem jara. Ačkoliv nehýří pestrostí barev jako tulipán, je téměř stejně oblíben. V posledních letech byly vyšlechtěny nové nádherné odrůdy, tvarově vynikající a barevně lahodící. Přicházejí k nám hlavně z Holandska. Na zahrádkách nesázíme narcisy do větších ploch. Mnohem větší efekt dají vysázené do skupinek po třech — pěti cibulích. Pak vytvoří vějířovitý, zrak upoutávající trs.
Narcisy: výsadba, použití a přehled odrůd
Je však potřeba vytvářet skupinky z jedné odrůdy, květy musí být stejné. Hezky působí takto vysazené před tmavými jehličinami, s nimiž vyvolávají příjemný kontrast. Uplatňují se také jako podrost okrasných keřů, které v době kvetení narcisů ještě nebývají plně olistěny. Když se keře rozrostou, svými listy odkvetlý narcis zastíní, cibule lépe vyzrají a narostou. Trsy narcisů se také vysazují do trávníku; k tomu volíme ranější odrůdy, protože trávník můžeme posekat, až když listy narcisů žloutnou. Při předčasném sežnutí listů by cibule nevyzrály a narcisy by příští rok málo kvetly. Do trávníku jsou vhodnější vysoké odrůdy, které se nechávají v půdě šest i sedm let.
Narcisy jsou hezké i v pestrých květinových záhonech s jinými jarními cibulovinami, zejména odlišných barev (modřenec, řebčík, hyacint, rané tulipány, zejména T. fosteriana), nebo s trvalkami, které kvetou po narcisech. Nízké narcisy jsou překrásné ve skalkách, kde zjemňují kamenné prostředí. Sázejí se ve společnosti s nízkými, mělce kořenícími skalničkami, např. plazivým floxem, polštářovitou tařičkou aj. Narcisy se mohou také vysazovat jako obruba kolem cesty, kolem letničkového záhonu nebo podél zdi na předzahrádce. S letničkami se nemají kombinovat, neboť v létě potřebuje narcis k vyzrání cibule sucho a letničky se musí zalévat.
Narcisy jsou jednou z nejvděčnějších květin k řezu. Také se hodně používají k rychlení a v obchodech je vidíme už od vánoc. Doma si je můžeme přirychlovat od února. Hrubou chybou je sázet narcisy ve směsi, kdy jsou vedle sebe odrůdy vysoké s nízkými, žluté trubkovité s bílými, brzy kvetoucí s pozdními. Takto ztrácejí svůj půvab.
Umět si vybrat
V současné době je registrováno přes 8000 odrůd zahradních narcisů, tedy asi dvojnásobné množství než u tulipánů. I to svědčí o jejich vzrůstající oblibě ve světě. U nás se však stále udržují starší odrůdy, pro naše podmínky osvědčené, a jen občas k nám pronikne novinka. Ceníky našich množitelských firem (SEMPRA) zdaleka neuvádějí tolik odrůd jako u tulipánů. Určitě si však časem zahrádkáři vynutí pestřejší a novější sortiment.
Podle zahradnického třídění se narcisy rozdělují do jedenácti skupin, z nichž jsou podle barvy květů rozděleny ještě do podskupin (uvádím u nás běžný sortiment):
Trubkovité narcisy jsou vysoké 40 cm. Podskupina a — žluté: ‚Golden Harvest‘, ‚King Alfred‘, ‚Magnificence‘, ‚Rembrandt‘, ‚Unsurpassable‘. / Podskupina b — dvoubarevné: ‚Magnet‘ — bílé okvětí, citrónová trubka; ‚Music Hall‘ — bílé okvětí, svítivě žlutá trubka; ‚Spring Glory‘ — okvětí krémově bílé, trubka žlutá, okraj vykrajovaný. / Podskupina c — bílé: ‚Mount Hood‘, ‚Mrs. E. H. Krelage‘. / Jiné barevné kombinace, u nás málo známé, se zahrnují do podskupiny d.
Dlouhokorunné narcisy (pakorunka je velká) jsou vysoké asi 40 cm. Podskupina a — s barevným okvětím i pakorunkou: ‚Carlton‘ — zlatožlutý, ‚Fortune‘ — okvětí sírově žluté, pakorunka tmavě žlutá, na okrajích oranžově červená, ‚Scarlet Leader‘ — okvětí smetanové, pakorunka světle červená. / Podskupina b — s bílým okvětím a barevnou pakorunkou: ‚Flower Record‘ — pakorunka tmavě žlutá se širokým oranžovým lemem, výška 50 cm; ‚Belisana‘ — velkokvětá se zkadeřenou žlutooranžovou pakorunkou. / Podskupina c — s bílým okvětím i pakorunkou: ‚Ice Felices‘, ‚Niphetos‘. / Jiné barevné kombinace se zahrnují do podskupiny d.
Krátkokorunné narcisy (pakorunka je talířkovitá, šálkovitá) jsou vysoké 30–40 cm. Podskupina a — s barevným okvětím i pakorunkou: ‚Birma‘ — okvětí tmavě žluté, pakorunka oranžově červená, vykrajovaná; ‚Edward Buxton‘ — okvětní plátky zakulacené, primulkově žluté, pakorunka tmavě žlutá se širokým oranžovým okrajem. / Podskupina b — s bílým okvětím a barevnou pakorunkou: ‚La Riante‘ — pakorunka tmavě červená, silně zkadeřená. / Podskupina c — s bílým okvětím i pakorunkou: ‚Chinese White‘. / V podskupině d jsou ostatní krátkokorunné narcisy.
Plnokvěté narcisy se používají především k rychlení, na záhony nejsou příliš vhodné, neboť těžké květy se ohýbají k zemi, zvláště po dešti, a lámou se. Nejvhodnější na zahrádku je odrůda ‚Inglescombe‘, čistě žlutá, vysoká 35 cm, a také jedna z nejstarších odrůd ‚Van Sion‘, sytě žlutá, s drobnějšími květy, vysoká 12—15 cm.
Triandrus hybridy mají na jednom stvolu 2–6 níce květů a jsou vysoké 25—35 cm. / Podskupina a — s delší pakorunkou: ‚Liberty Bells‘ — zlatožlutý. / Podskupina b — s kratší pakorunkou: ‚Thalia‘ — bílý.
Cyklamineus hybridy mají na stvolu jeden květ s okvětními plátky zpět ohnutými a jsou vysoké nejvýše 30 cm. Hodí se do skalek. / Podskupina a — s delší pakorunkou: ‚February Gold‘ — okvětí světle žluté, pakorunka žlutooranžová, mírně zvlněná; ‚February Silver‘ — okvětí krémové, pakorunka světle žlutá, zkadeřená. / Podskupina b — s kratší pakorunkou: ‚Beryl‘ — světle žlutá, pakorunka s červeným lemem.
Jonquilla hybridy mají na stvolu jeden až tři květy, silně vonící po pomerančích. V našich podmínkách jsou choulostivější. / Podskupina a — s delší pakorunkou: ‚Sweetness‘ — zlatožlutá, 25 cm vysoká. / Podskupina b — s kratší pakorunkou: ‚Chérie‘ — okvětí smetanově bílé, pakorunka narůžovělá, výška 30 cm.
Tazetta hybridy mají na jednom stvolu 3–12 květů, jsou vysoké 35—40 cm, většinou příjemně voní. V zahradách u nás vymrzají, proto se více používají k rychlení. Říká se jim také narcisy poetaz. Při pečlivé zimní přikrývce jsou pro zahradu vhodné odrůdy: ‚Laurens Koster‘ — okvětí krémově bílé, pakorunka citrónově žlutá; ‚Cheerfulness‘ — plnokvětá, okvětí bílé, střed z krémových a žlutých plátků.
Poeticus hybridy kvetou nejpozději, příjemně voní a mají na stvolu jeden čistě bílý květ s malou pakorunkou. Nejlepší odrůda je ‚Actaea‘, jejíž pakorunka je žlutá s ohnivě červeným lemem, výška 40 cm.
Desátou a jedenáctou skupinu tvoří tzv. botanické narcisy, tj. původní druhy, variety a formy planě rostoucích narcisů. Stejně jako u tulipánů jde většinou o malé a nízké druhy, kvetoucí časněji než velkokvěté narcisy. Proto se hodí hlavně do skalek. U nás nejsou příliš známy, je nedostatek cibulí. Rozdělují se do osmi podskupin a je jich velké množství. Jejich přehled podává speciální kniha.
Jak pěstovat narcisy: rozdíly oproti tulipánům a péče po odkvětu
Na rozdíl od tulipánů
Narcisy mají v podstatě podobné požadavky na pěstování jako tulipány. Nic se nestane, budeme-li se řídit při jejich pěstování radami, které jsem uvedl u tulipánů. Přece však je třeba znát některé menší odchylky.
První rozdíl je v tom, že cibule narcisů se každoročně nespotřebovává jako u tulipánů, nýbrž roste vytvářením nových suknic (dceřiné cibulky narůstají stejně jako u tulipánů). Proto se narcisy na zahrádce nemusí přesazovat tak často jako tulipány. Doporučuji přesazovat je jednou za tři až pět let. U narcisů není takové nebezpečí zaplevelení záhonů nekvetoucími listy jako u tulipánů, ale bez přesazení narcisy se často rozrostou tak silně, že se vzájemně potlačují, zeslábnou a přestávají kvést.
Druhý rozdíl je v tom, že narcisové cibule potřebují k zakořenění vyšší teploty než tulipánové. Proto se narcisy mají vysazovat koncem srpna, nejpozději začátkem září. Při opožděné výsadbě zakořeňují až na jaře, a to je na úkor květů a dalšího vývoje rostlin. Cibule narcisů kupujeme už v létě. Vlastní cibule vybereme z půdy v druhé polovině srpna a k nové výsadbě používáme jen cibule nejlépe vyvinuté a zdravé, ostatních se zbavíme. Kořeny neulamujeme ani je nenecháváme zaschnout na slunci a cibule hned sázíme. Narcis má jít — jak říkají zkušení zahrádkáři — ze země do země. Narcisy se nevysazují po sobě. Mohou se sázet po tulipánech, avšak tulipány se nemají sázet po narcisech! Osázený pozemek se hned důkladně zalije.
Další rozdíl od tulipánů je v tom, že narcisy jsou většinou choulostivější na přezimování cibulí. Proto v prvním roce po výsadbě pokryjeme půdu nad narcisy chvojím nebo alespoň 5 cm vrstvou rašeliny. Výsadbu narcisů můžeme kombinovat s výsadbami různých skalkových kobercových květin (nízký plamének apod.), které též přes zimu cibule chrání; na jaře jimi stvol snadno proroste.
Posledním rozdílem je, že narcisy víc než tulipány potřebují po odkvětu dobře přihnojit, nejlépe plným hnojivem v zálivce. Zárodek květu pro příští rok se totiž v cibuli narcisu tvoří už v druhé polovině května.
Choroby a škůdci narcisů: cibulovka, háďátko a houbové hniloby
Choroby a škůdci
Také u narcisů se při stálém množení cibulí na zahrádkách rozšiřují některé virové choroby. Je to jednak mozaika — na listech jsou světlejší až žlutohnědé proužky a skvrny a rostliny předčasně zatahují, a jednak žlutá pruhovitost (nazývaná také bílá pruhovitost) — na listech i stvolech se tvoří úzké podélné proužky, ze začátku tmavě zelené až purpurové, později žluté až šedé. Narcisy též předčasně dozrávají. Napadené rostliny i cibule je nutno likvidovat a ničit mšice, které tyto virové choroby přenášejí.
Dost rozšířené jsou různé houbové choroby; při nich rostliny špatně rostou, listy většinou žloutnou, zejména po okrajích. Na cibuli, na krčku nebo i na listech se tvoří plísňový povlak a většinou také černé nebo hnědé tečky až skvrnky. Nejnebezpečnější z nich jsou bazální fuzariová hniloba, plíseň šedá narcisová, sklerociová hniloba a heterosporiové zasychání listů. Napadené rostliny je nejlepší likvidovat i s cibulemi, aby se choroba nemohla rozšiřovat. Bojovat proti těmto houbovým chorobám se dá preventivně — mořením cibulí hned po sklizni a znovu před výsadbou (pokud je mezi sklizní a výsadbou delší doba) roztokem 0,25 % Germisanu asi po dobu 2–3 hodin při teplotě roztoku asi 40 °C. Postřiky rostlin na záhonech nebývají nic platné. Výskytu těchto chorob se předchází střídáním záhonů.
Častým škůdcem narcisů je cibulovka narcisová — velká narcisová moucha. V květnu a červnu klade vajíčka do cibulí a její larvy potom vyžírají vnitřek cibule. V jedné cibuli je obyčejně jen jedna larva dlouhá téměř 2 cm. Larvy se mohou stěhovat z jedné cibule do druhé. Takové cibule se musí likvidovat, chemická ochrana je nemožná. Aby se moucha k cibulím nedostala, je třeba zahrnout zeminou malý otvor nad cibulemi, který zůstane v půdě po odumření listů. Jiným škůdcem je cibulovka zhoubná — malá narcisová moucha. Její larvy škodí podobně, jsou však menší, necelých 10 mm, může jich být v cibuli několik, a nestěhují se z cibule do cibule. Napadené cibule se musí likvidovat. Boj proti mouchám poprachem nebo postřikem je na zahrádkách prakticky bezvýznamný, uplatňuje se jen ve velkých porostech narcisů.
Může se stát, že rostliny narcisů krní, jejich listy se kroutí a vlní a deformují. Také květní poupata mají podobné příznaky a pořádně nevykvetou. To může způsobit háďátko zhoubné nebo roztoč narcisový — oba velmi nebezpeční. Najdou se pod mikroskopem na průřezu cibulí. Napadené cibule a celé rostliny je nutno spálit a na místě nepěstovat narcisy ani jiné cibulnaté rostliny aspoň 5 let.
Myši na cibulích narcisů neškodí, protože jsou pro ně jedovaté.
Výskytu všech chorob a škůdců předcházíme používáním zdravých cibulí, včasnou výsadbou a bojem proti plevelům, samozřejmě při dobré výživě. Pak nebývají choroby ani škůdci u narcisů na zahrádce problémem.
Hyacinty na zahrádce: výsadba, odrůdy a hnojení
HYACINTY
Je to nádherná květina časného jara, kterou bychom rádi viděli na zahrádkách v mnohem větším počtu. Uplatní se zejména v malých skupinkách po 3—5 kusech jedné odrůdy nebo aspoň jedné barvy, ve skalce, na záhoně v kombinaci tmavých odrůd se žlutými narcisy nebo světlých odrůd s tmavšími jehličnany. Je výjimečně poutavá na pohledově významném místě, např. v keramické nádobě v rohu terasy nebo nad schodištěm. Hyacint je též velmi vhodnou květinou k řezu.
Trochu moc náročný
Převážná většina hyacintových cibulí se ve světě i u nás používá k rychlení, tedy pro pěstování v květináčích od prosince do března. K tomuto účelu je hyacint nejlepší cibulovinou; pěstování na zahrádce přináší určité problémy. Zásady pěstování jsou stejné jako u tulipánů: lehčí půda, slunné stanoviště, výsadba v říjnu, kvetení v dubnu. Jsou však určité zvláštnosti:
Výběr odrůd
U nás (a ve světě většinou také) se stále pěstují osvědčené staré odrůdy, jejichž šlechtění bylo zaměřeno především pro potřeby rychlení. Jednotlivé odrůdy se podle ranosti po zvláštním ošetření tepelnou preparací hodí k rychlení od určité doby, některé už k vánocům, jiné až v únoru. Některé se také výborně hodí pro výsadby na záhony nebo do parků, jiné rostou v těchto podmínkách hůře. Z bílých odrůd je pro zahrádky stále nejlepší ‚L’Innocence‘, popřípadě také pozdnější ‚Carnegie‘. Ze žlutých je vhodná ‚City of Haarlem‘, z růžových ‚Lady Derby‘ a tmavě růžových ‚Pink Pearl‘, z fialově růžových ‚Queen of the Pinks‘. Z červených je nejlepší ‚La Victoire‘, ze světle modrých ‚Bismarck‘, tmavě modrých ‚King of the Blues‘, z purpurově fialových ‚Lord Balfour‘.
Hyacinty na zahrádce
Někteří zahrádkáři vysazují na záhon odrychlené cibule. Nejraněji odrychlené však většinou vůbec nevykvetou, později odrychlené (únorové, březnové) dají květ horší kvality. Zvláštností hyacintů proti tulipánům je, že se cibule neobnovují každý rok, nýbrž rostou vytvářením dalších suknic. A v tom je příčina trochu odlišného pěstování. Na zahrádkách se nedají množit, dokonce je to velmi obtížné v našich klimatických a půdních podmínkách i pro dobře technicky vybavené podniky a vynikající odborníky.
Hyacinty na zahrádkách se pěstují dvojím způsobem: 1. Cibule se vysadí do kypré humózní půdy a v prvním roce dá pěkný květ. Po odkvětu se nechá v půdě a zvadlé listy se odstraní. Příštím rokem cibule vykvete znovu, avšak květ bude menší a každý rok se bude zmenšovat, až za 4—5 let prostě nevykvete. Velký květ a co nejdelší kvetení udržíme jen výjimečně vysokým hnojením, aby cibule přirůstáním nahradila co nejvíce živin, kterých pozbyla kvetením. Proto se hnojí před výsadbou chlévským hnojem a do zásoby Thomasovou moučkou a síranem draselným na podzim před zamrznutím půdy a na jaře ihned po rozmrznutí půdy se přihnojí ledkem, po odkvětu se přidá kompost a na podzim se znovu hnojí Thomasovou moučkou a síranem draselným do zásoby. Takto bohatě hnojit je třeba každoročně, jinak cibule třetím rokem přestane kvést. /2/ Cibule se každý rok po odkvětu a zaschnutí listů vyjme z půdy, očistí, usuší a uskladní podobně jako cibule tulipánů. I při tomto způsobu záleží na bohatosti hnojení, jak dlouho bude cibule dávat květ a v jaké kvalitě. Jediným přínosem tohoto způsobu je možnost vysadit cibule na jiné místo.
Vzdálenost cibulí při sázení volíme podle jejich velikosti. Největší cibule sázíme aspoň 12 cm od sebe, střední asi 8 cm a malé 3–5 cm od sebe. Hloubka sázení se má pohybovat od 18 cm (v těžkých půdách) do 25 cm (v lehčích půdách).
Choroby
Hyacinty trpí různými chorobami — bakteriovými a houbovými hnilobami a virózami, ze škůdců háďátkem zhoubným. Příznaky bývají podobné — listy žloutnou, krní, znetvořují se, květ zůstává v listech, nerozvíjí se apod.
Napadená rostlina se má ihned ze záhonu odstranit a zlikvidovat. Když takto chřadne několik rostlin vedle sebe, je potřeba odstranit i infikovanou zeminu kolem nich. Hyacinty se nemají sázet po sobě na stejné místo. Sázet se mají jen cibule naprosto zdravé. Výsadbou nemocných cibulí bychom rozšiřovali choroby a škůdce, a to i na jiné cibulnaté květiny.
Lilie v zahradě: moderní pěstování a kombinace s jinými rostlinami
LILIE
Lilie je jednou z nejstarších pěstovaných květin na světě, avšak popularitu a zahrádkářskou oblibu získala teprve po druhé světové válce. Dnes patří mezi velmi pěstované nejmodernější květiny pro zahrádky. Pěstování lilií není snadné, protože různé druhy mají různé nároky. Zahrádkáři — specialisté na pěstování lilií se sdružují v organizacích milovníků lilií a hledají v nich poznání i nový výsadbový materiál.
Pro svou rozmanitost i různé požadavky na pěstování mají lilie v zahradě široké možnosti použití. Na záhonech mají mít výrazné místo, zejména velkokvěté výpěstky; většinou se jim nevěnuje samostatný záhon, neboť ve směsi nevynikne jejich krása. Proto se kombinují s letničkami, trvalkami i s dřevinami. Na slunci se nejvíc uplatní lilie ze skupiny Aurelian hybridů, jimž ovšem je třeba ponechat dostatek prostoru a světla. Kombinujeme je s rostlinami kontrastních barev nebo s takovými, které kvetou až po liliích. K těmto různě barevným hybridům a
