Maceška (Viola): druhy violek, pěstování a hnojení
Violka i fialka — devět druhů s fotkami, je maceška trvalka, kdy je vysévat a čím je přihnojit
Violka, fialka: čím se maceška a violka liší
Většinou vytrvalé byliny s vonnými květy
- Stanoviště: slunné až stinné; humózní, čerstvá půda
- Výška: 10–30 cm
- Doba kvetení: březen–září, podle druhu
- Množení: výsevem nebo dělením
Různé druhy tohoto rodu lze nalézt téměř po celé zeměkouli. Nízké byliny jsou osvědčené kulturní rostliny a patří k čeledi violkovitých (Violaceae), jejímiž jsou jedinými zástupci. Domácí druhy violek (fialek) rostou často v lesích nebo na lesních okrajích, ale také na loukách, polích, vřesovištích, na močálech a rašeliništích, až do hor.
Violky mají dlouze řapíkaté srdčité nebo vejčité listy, dlouze stopkaté květy, vyrůstající z paždí listů, stojí jednotlivě nebo po dvou. Květ sestává vždy z 5 korunních plátků, z nichž prostřední, spodní, lístek je opatřen ostruhou. Nehledě na modré, fialové, žluté a bílé tóny čistých druhů, existují četné barevné nuance mnoha zahradních odrůd.
Zahradní macešky s téměř nepřehlédnutelnou rozmanitostí barev a tvarů vznikly z četných křížení, na nichž se údajně zúčastnily druhy Viola lutea, V. altaica a V. tricolor. Kromě violky rohaté (Viola cornuta), která potřebuje slunné místo, cítí se ostatní druhy nejlépe v polostínu, pokud možno ve spojení s dřevinami. Rostliny se mohou množit dělením nebo vysévat na podzim či časně zjara, kvetou pak na jaře nebo v létě.
Maceška, violka i fialka jsou v běžné mluvě názvy pro tentýž rod Viola. Jako „maceška“ se nejčastěji označuje velkokvětá zahradní maceška (Viola × wittrockiana), zatímco „violka“ bývá jméno pro plané a drobnokvěté druhy. Africká fialka (Saintpaulia) je přitom úplně jiná rostlina a do rodu Viola nepatří.
Je maceška trvalka? Mrazuvzdornost a délka života
Zahradní maceška je botanicky krátkověká trvalka, v zahradě se ale pěstuje jako dvouletka: vyseje se v létě, přezimuje jako mladá rostlina a naplno kvete od časného jara do začátku léta následujícího roku. Po odkvětu bývá vyčerpaná a nahrazuje se novou výsadbou.
Macešky patří mezi mrazuvzdorné jarní květiny — dobře zakořeněné rostliny na záhonu snesou mráz i sněhovou pokrývku a při oblevě pokračují v kvetení. Citlivější jsou v truhlících a květináčích, kde kořenový bal promrzá rychleji; pomůže přesun k závětrné stěně a nastýlka.
- Zahradní maceška (Viola × wittrockiana) — pěstuje se jako dvouletka, kvete jaro až začátek léta.
- Violka rohatá (Viola cornuta) — skutečná vytrvalá violka, kvete od května do podzimu.
- Violka trojbarevná (Viola tricolor) — jednoletá až víceletá, ochotně se sama vysévá.
Maceška pěstování: výsev, stanoviště a péče
Macešky jsou nenáročné a odvděčí se za jediné: propustnou humózní půdu, dostatek světla a pravidelnou zálivku. Na plném slunci kvetou nejbohatěji, v polostínu zase déle vydrží.
- Výsev: od června do července na záhon nebo do truhlíku, vysazení na trvalé místo na podzim.
- Stanoviště: slunné až polostinné, humózní a čerstvě vlhká půda.
- Zálivka: pravidelná, ale bez trvale mokré půdy — kořeny nesnášejí stojatou vodu.
- Péče o květy: odstraňování odkvetlých květů prodlužuje kvetení o několik týdnů.
- Výsadba: nejlépe vynikne ve skupinách a v kombinaci s dalšími jarními květinami.
Do jarního záhonu se macešky hodí k sedmikráskám, pomněnkám, prvosenkám i k cibulovinám, jako je narcis. Vlastní rostliny si snadno vypěstujete ze semínek.
Čím hnojit macešky
Maceška kvete dlouho a bohatě, a tak potřebuje průběžný přísun živin — bez nich rychle bledne, drobní a kvetení se zkracuje. Nejlépe se osvědčí univerzální organické hnojivo, které živiny uvolňuje postupně a nehrozí u něj spálení jemných kořínků.
- Na podzim při výsadbě zapracujte hnojivo do půdy — rostlina má z čeho čerpat hned po zakořenění.
- Na jaře na začátku kvetení přihnojte znovu, ideálně zálivkou.
- V truhlíku hnojte častěji a slaběji — substrát je malý a živiny z něj rychle vyplavuje zálivka.
Pro macešky se hodí Hnojík — přírodní organické hnojivo, které lze použít suché do půdy i jako zálivku z výluhu. Konkrétní poměry najdete v dávkování.
Domácí druhy: violka rolní, psí, vonná, bahenní a trojbarevná
Violka rolní (Viola arvensis)
Jednoletá, max. 20 cm vysoká, květy bíložluté. Roste často na polích, snáší slunce i sucho.
Violka psí (Viola canina)
Až 30 cm vysoká, květy modrofialové, běžná v Evropě, roste na pastvinách, vřesovištích a lesních lemech.
Violka vonná (Viola odorata)
Tmavě fialové voňavé květy, tvorba odnoží, léčivé účinky (čaj z květů při bronchitidě, černém kašli atd.), zahradní odrůda ‚Königin Charlotte‘.
Violka bahenní (Viola palustris)
Cca 15 cm vysoká, šeříkově modré květy, roste na březích, v bažinách a olšinách.
Violka trojbarevná (Viola tricolor)
Jednoletá až víceletá, květy modrofialové, bílé a žluté, dříve používaná jako léčivá rostlina. Je to jeden z rodičů dnešních zahradních macešek.
Cizokrajné druhy pro zahradu: violka rohatá a labradorská
Violka rohatá (Viola cornuta)
Velkokvěté druhy, kvetou od května do podzimu, oblíbené odrůdy:
- ‚Blaue Schönheit‘ (zářivě modrá),
- ‚Bouillon‘ (tmavě citronově žlutá),
- ‚Famos‘ (vínově červená),
- ‚Germania‘ (tmavě purpurově fialová),
- ‚Hansa‘ (tmavě modrá),
- ‚White Perfection‘ (čistě bílá).
Violka labradorská (Viola labradorica)
Pouze 15 cm vysoká, porcelánově modré květy, srdčité listy s purpurovým nádechem, vhodná jako půdopokryvná rostlina na okraje porostu.
