Tvary ovocných stromů: vysokokmen, polokmen, čtvrtkmen, zákrsek, vřeteno a palmeta

Tvar ovocného stromu se určuje podle výšky kmene, tedy od země po nejspodnější větev koruny. Vysokokmen má kmen 180–200 cm, polokmen 130–150 cm, čtvrtkmen 90–110 cm a zákrsek 50–70 cm. Štíhlé vřeteno a palmeta začínají větvit už ve 40–60 cm nad zemí.

Platí jednoduché pravidlo: čím nižší tvar, tím dřív strom plodí, tím méně místa zabere a tím snáz se řeže i sklízí. Zároveň ale stojí na slabší podnoži, potřebuje oporu a žije kratší dobu. Vysoké tvary jsou naopak dlouhověké, ale na první úrodu se čeká déle a sklízí se z žebříku.

Spon v tabulce platí pro jabloně a hrušně, kde není uvedeno jinak. Kůl má po zatlučení končit nejvýš 10 cm pod nejspodnější větví koruny, aby do ní nezasahoval a neodíral ji.

Stromy na semenáči a bujných podnožích mají hluboké kořeny a kůl potřebují jen do doby, než kmen zesílí. Slabé podnože mají jemné mělké kořeny bez kůlového kořene, strom se snadno vyvrátí, a proto opora zůstává po celý život.

• Malá zahrada: zákrsky, štíhlá vřetena, palmety a sloupovité stromky. Na stejné ploše se vejde víc odrůd s postupným zráním, takže čerstvé ovoce máte od léta do jara. Na menší koruny se šlechtí i takzvané kompaktní a spurové odrůdy se zkrácenými přírůstky.
• Jabloně a hrušně ve vyšších polohách: čtvrtkmeny. V nižších a teplejších polohách volné nebo vřetenovité zákrsky, palmety a štíhlá vřetena.
• Peckoviny: meruňky, švestky, slivoně a třešně se pěstují zpravidla jako čtvrtkmeny. Višně a broskvoně se hodí i na volné zákrsky, broskvoně s otevřenou kotlovitou korunou bez středního výhonu (viz řez broskvoně).
• Velká zahrada s trávníkem: polokmeny a vysokokmeny. Mají menší riziko, že jim jarní mrazík spálí květy, protože koruna je výš nad studeným přízemním vzduchem. Plodí ale později, sklizeň a ošetřování jsou pracnější (hlavně u třešní a hrušní) a plody bývají menší. Rozumné je kombinovat větší i menší tvary.
• Jednotlivý strom u domu, na dvoře nebo na pastvině: vysokokmen.
• Místa se zvěří a vysokým sněhem: polokmen nebo vysokokmen, jehož koruna je mimo dosah okusu (viz ochrana stromků proti okusu).
• Ořešák: semenáč vytvoří obrovskou korunu, do malé zahrady se nehodí. Výjimkou jsou roubované odrůdy s menší korunou (viz řez ořešáku).

Kmen 180–200 cm, u ořešáku až 220 cm. Je to tradiční tvar starých sadů, alejí a stromů u stavení. Pod korunou se dá pohodlně sekat tráva i chodit, strom stojí na semenáči nebo na bujné podnoži, dobře snáší sušší hluboké půdy a dožívá se vysokého věku.

Nevýhody: první úroda přichází o několik let později než u zákrsků, koruna dorůstá do velkých rozměrů a sklízí se z vysokého žebříku. Druhé patro ramen se u vysokokmene zakládá s odstupem až 150 cm od prvního.

Kmen 130–150 cm. Pod korunou se dá ještě sekat trávník a pracovat bez shýbání, přitom se koruna dá řezat a sklízet s menším žebříkem než u vysokokmene. Polokmeny se sázejí do větších zahrad, kde není o místo nouze.

Kmen 90–110 cm. Kompromis mezi velkým a malým stromem: koruna se dá většinou ošetřit ze země nebo z nízkého žebříku, strom plodí dřív než polokmen a přitom je dostatečně silný i pro horší podmínky. Proto je to nejčastější tvar jabloní a hrušní ve vyšších polohách a obvyklý tvar meruněk, švestek, slivoní a třešní.

Zákrsek má kmen jen 50–70 cm vysoký a stojí na slabě až středně rostoucí podnoži. Plodí brzy a pravidelně, plody bývají větší a lépe vybarvené a veškerá práce se dělá ze země.

Volný zákrsek má korunu ze 3–4 ramen se středním výhonem, u broskvoní bez něj. Hodí se pro jabloně, hrušně, višně i broskvoně.

Vřetenovitý zákrsek má tvar kužele: dole je široký 1,5–2 m a vysoký 2,5–3 m. Sází se do řad 3,5 m od sebe a v řadě 2–2,5 m. Zvlášť dobře se na něj hodí hrušně. Založí se takto:

1. Při výsadbě nechte ve výšce 40–60 cm nad zemí 4 ramena a střední výhon. U odrůd s dlouhými plodonosnými výhony stačí 3 ramena, u slabě rostoucích odrůd s krátkým obrostem 5.
2. Spodní ramena zkraťte na 6–8 pupenů, horní na 2–3 pupeny. Koncový pupen má vždy mířit ven z koruny.
3. Střední výhon zkraťte zhruba 20 cm nad úroveň nejvyššího ramene.
4. V červenci ohněte silná ramena do šikmé až vodorovné polohy a přivažte je provázkem ke kmeni nebo ke kolíkům v zemi. Slabě rostoucí ramena ohýbejte až příští rok. Nikdy je nestahujte pod vodorovnou polohu, rychle by zestárla.
5. Koncem července až začátkem srpna, kdy výhony ukončí růst a vytvoří koncový pupen, prodlužující výhony nezkracujte. Ostatní letorosty, které zahušťují korunu, odřízněte na patku (krátký čípek asi 1 cm).
6. V dalších letech v předjaří zkracujte prodloužení ramen a středního výhonu tak, aby koruna držela tvar kužele. Delší postranní obrost zkracujte na 5–8 pupenů.
7. Další patro ramen zakládejte až ve chvíli, kdy spodní patro dobře roste a začalo plodit, obvykle za 3–4 roky. Nová ramena vybírejte 30–40 cm nad spodními, nejlépe jednotlivě, ne všechna z jednoho místa. Dokud spodní patro není vyvinuté, střední výhon každý rok sesaďte na jeden pupen.

Štíhlé vřeteno je dnes nejrozšířenější tvar jabloní v sadech i na zahradách. Je užší než vřetenovitý zákrsek (při výšce 2–2,5 m široké 1,25–1,6 m) a dá méně práce. Nemá trvalá ramena: plodný obrost vyrůstá přímo ze střední osy, dole je delší a víceletý, nahoře kratší, takže strom drží tvar úzkého kužele.

Stojí vždy na slabé podnoži (u jabloní M 9, na horších půdách M 26 nebo M 7) a potřebuje trvalý kůl nebo drátěnku. V řadě se sází 1,5–2 m od sebe.

1. Jednoletý šlechtěnec (nerozvětvený výhon kolem 120 cm) zkraťte po výsadbě na 80–90 cm. Z pupenů pod řezem vyrostou boční výhony.
2. Dvouletý stromek s bočními výhony: střední osu zkraťte tak, aby byla 30–40 cm nad nejvyšším bočním výhonem. Boční výhony nezkracujte, a pokud rostou strmě vzhůru, ohněte je do vodorovné polohy.
3. 2. a 3. rok: odstraňte jen nejbujnější výhony, které by konkurovaly ose. Ostatní nechte růst a plodit.
4. Špička: u bujných odrůd osu nezkracujte, ale snižte ji na slabší a kratší postranní výhon. Zkrácená osa by vyhnala svazek silných konkurenčních výhonů.
5. Od 4.–5. roku se strom řeže obnovovacím řezem: odplozený obrost se průběžně nahrazuje mladými výhony (postup popisuje řez plodící jabloně).

Palmeta je plošný tvar: ramena vedou jen ve směru řady a stromy dohromady vytvoří ovocnou stěnu. Kmen je 40–60 cm vysoký. Stěna se hodí podél cesty, plotu nebo zdi, na které stromu přidá teplo. Plody jsou dobře osvětlené a kvalitní, práce ale přibude, protože ramena se musí vyvazovat.

Drátěnka: sloupky 2–3 m vysoké, zapuštěné 75 cm do země, mezi nimi napnutý pozinkovaný drát o síle 2,5–3 mm ve 3–4 řadách asi po 50 cm. Ramena se vyvazují měkkým provázkem nebo páskou, nikdy drátem, který by se zařízl do kůry.

Který typ palmety: pro zahradu se nejlépe osvědčily palmety se svislou osou a šikmými rameny. Šikmá ramena dobře rostou, plodí a dávají kvalitní ovoce i po letech. Palmety s vodorovnými rameny plodí brzy, ale v horním patře bují vlky a kvalita plodů časem klesá.

Jednoduchá volná palmeta krok za krokem:

1. Stromky sázejte do řady 2–3 m od sebe, řady 3–4 m od sebe.
2. Vyberte dvě ramena rostoucí ve směru řady a vyvažte je šikmo: u odrůd s převislým růstem asi 40° od svislé osy, u vzpřímeně rostoucích asi 50°. Ramena nezkracujte.
3. Další patro založte 60–80 cm nad prvním stejným způsobem.
4. Stěnu držte do výšky 2–2,5 m. Výška nemá přesáhnout šířku uličky mezi řadami a nahoře má být stěna zhruba o polovinu užší než dole, jinak se spodní část vyholí.

Pro stěny se hodí slabě až středně bujné odrůdy s pravidelnou plodností na slabších podnožích, například jabloně ‚James Grieve‘, ‚Golden Delicious‘ nebo ‚Idared‘ a hrušně ‚Konference‘, ‚Williamsova čáslavka‘ nebo ‚Lucasova‘. Na bujné podnoži by stěna příliš rostla. Broskvoně se na stěnu vedou jako trojramenná palmeta (střední výhon a dvě ramena ve směru řady pod úhlem 45°), stromy 3–4 m od sebe.

Odstup ovocné stěny od sousedního pozemku řeší článek vzdálenost stromu od hranice pozemku.

Pravé sloupovité odrůdy existují jen u jabloní: mají jeden silný výhon s krátkými plodonosnými větévkami a úzký tvar drží dědičně. U hrušní, třešní, švestek nebo broskvoní se jako „sloupovité“ prodávají úzké tvary na slabé podnoži, které štíhlé zůstanou jen díky pravidelnému řezu. Výsadbu do nádob, řez i zimní ochranu popisuje článek sloupovité ovocné stromky.

Výška kmene se dá vypěstovat na jakékoli podnoži, ale velikost koruny a délku života určuje podnož. Zásada zní: čím větší tvar chcete, čím plodnější a méně vzrůstná je odrůda a čím horší je půda, tím bujnější podnož.

• Semenáče a bujné podnože mají mohutné hluboké kořeny, stromy rostou silně, zvládnou i sušší hluboké půdy, plodí později a dožívají se vysokého věku. Patří pod polokmeny a vysokokmeny.
• Slabé vegetativní podnože přivádějí strom k úrodě brzy a hojně, ale strom žije kratší dobu, má jemné mělké kořeny a potřebuje trvalou oporu. Patří pod zákrsky, vřetena a palmety.

Broskvoně se pěstují na semenáči broskvoně nebo myrobalánu, do vápenitých půd na podnoži GF 677. Podrobnosti o jednotlivých podnožích najdete v článku podnože ovocných stromů.

U zákrsků a vřeten na slabé podnoži hlídejte hloubku výsadby. Místo štěpování musí zůstat nad zemí. Když ho zasypete, vyrostou z ušlechtilé odrůdy vlastní kořeny, strom zbujní a o výhody slabé podnože přijdete.

Nejčastější chyba v zahradách je příliš hustá výsadba. Stromy se pak navzájem stíní, ženou se do výšky, málo kvetou, víc je napadají choroby a ovoce je horší. Při plánování si představte zahradu s dospělými stromy, ne s čerstvě vysazenými proutky.

• Čím bujněji roste odrůda i podnož a čím úrodnější je půda, tím větší vzdálenost. Slabě rostoucí odrůdy na zakrslých podnožích a stromy na chudších a sušších půdách se sázejí hustěji.
• Hustší výsadba se vyplatí i na svazích k jihu, jihovýchodu a jihozápadu, kde koruny zastíní půdu a ta méně vysychá.
• Pokud mají všechny stromy stejný tvar, sázejte je do trojúhelníkového sponu. Nejlépe využije plochu a lépe zastíní půdu.
• Kombinujete-li tvary (čtvrtkmeny se zákrsky) nebo stromy s keři, volte čtvercový nebo obdélníkový spon a malé tvary sázejte mezi velké.
• Na svazích veďte řady po vrstevnicích. V teplých a suchých polohách orientujte řady stěn a vřeten od severu k jihu, v chladnějších a vlhčích od západu k východu.

Postup sázení popisuje článek výsadba stromů.

Pevnou a světlou korunu postavíte v prvních 3–5 letech, u peckovin ve 2–3 letech. Co zanedbáte, budete později spravovat velkými ranami.

Ze špičáku si tvar vypěstujete sami. Jednoletý nerozvětvený šlechtěnec (špičák) je levnější a hodí se pro jakýkoli tvar. Na jaře ho zkraťte na požadovanou výšku kmene a k ní přidejte 6–7 pupenů. Z nich vyroste prodlužující výhon a 5–6 postranních, ze kterých vyberete ramena. Výhony, které vyrostou níž na kmeni, nechte do léta, kmen díky nim zesílí, a v červenci až srpnu je odřízněte těsně u kmene.

Řez po výsadbě (při podzimní výsadbě až na jaře před rašením):

1. Vyberte 3, nejvýš 4 zhruba stejně silné výhony rovnoměrně rozmístěné kolem kmene. Ideální úhel od kmene je 40–60°. Ostřeji postavené výhony se při úrodě nebo větru vylamují, zvlášť u peckovin. Pevněji drží ramena, která nevyrůstají z jednoho místa, ale mají mezi sebou výškový odstup.
2. Přebytečné výhony odřízněte na větevní kroužek, nebo je ohněte do oblouku a přivažte ke kmínku. Ohnutý výhon nasadí květní pupeny a plodí už příští rok.
3. Konkurenční výhon, který roste těsně pod středním výhonem ostře vzhůru, odstraňte.
4. Nejdřív zkraťte ramena, a to tak, aby jejich konce byly ve stejné výšce. Vyšší ramena zkraťte víc, nižší méně. Řežte nad pupenem mířícím ven.
5. Střední výhon zkraťte tak, aby byl 10–20 cm nad konci ramen. Čím méně vzrůstná odrůda a čím slabší ramena, tím hlouběji.

U ovocných stromů se tedy střední výhon po výsadbě zkracuje, ale neodstraňuje, a dál vede korunu. Nejvyšší pupen má v růstu přednost: kdyby střední výhon zůstal vysoko nad rameny, ramena by zaostala a strom by se vytáhl do výšky. Stromky se slabými kořeny nebo vysázené na jaře do sucha řežte hlouběji: ramena na 1–3 pupeny, střední výhon na 3–4 pupeny. Stromek, který po výsadbě zůstane bez řezu, začne předčasně plodit, vysílí se a roky krní.

Výchovný řez ve 2.–5. roce:

• Prodlužující výhony ramen zkraťte první rok po výsadbě asi o polovinu, v dalších letech méně (o třetinu, čtvrtinu, pětinu). Po 3–5 letech, u peckovin po 2–4 letech, je už nezkracujte.
• Střední výhon držte asi 20 cm nad rovinou ramen. Čím víc ho zkrátíte, tím víc posílíte ramena.
• Konkurenční a strmé výhony odstraňujte celé. Jejich vzniku předejdete, když je v červnu zaštípnete za 5. listem.
• Vodorovný a skloněný obrost nezkracujte, sám nasadí květy. Čím vodorovnější větev, tím víc kvete a méně roste. S ohýbáním ale začněte až u stromku, který dobře roste, a nikdy pod vodorovnou polohu.
• Druhé patro ramen založte za 3–5 let, až jsou spodní ramena dobře vyvinutá: zpravidla 3 výhony v odstupu 70–150 cm od prvního patra (čím bujnější odrůda a vyšší tvar, tím víc), u nižších tvarů stačí 40–50 cm. Vybírejte výhony, které při pohledu shora rostou do mezer mezi spodními rameny.

Peckoviny se řežou ve vegetaci, ne v zimě, kvůli klejotoku a infekcím. Konkrétní postupy najdete v článcích řez třešní, řez švestky a řez meruňky. Řez jabloně podle věku stromu popisuje řez jabloně.

• Vysoký tvar do malé zahrady a příliš hustá výsadba. Polokmen jabloně na semenáči potřebuje 8–10 m. Stromy nasázené nahusto se vytahují za světlem a plodí jen na obvodu koruny.
• Zakrslý stromek zasazený hluboko. Místo štěpování pod zemí znamená vlastní kořeny odrůdy a konec zakrslého růstu.
• Vřeteno nebo zákrsek bez kůlu. Slabá podnož strom s úrodou neudrží, vítr ho vyvrátí.
• Ramena z jednoho místa a pod ostrým úhlem. Takové rozvětvení se pod úrodou nebo sněhem rozlomí.
• Ohýbání pod vodorovnou polohu. Větev rychle zestárne a na ohybu vyhání vlky.