Řez ořešáku: kdy a jak řezat vlašský ořech, aby zbytečně neronil mízu

Ořešák řežte v létě, nejlépe v srpnu, kdy je strom olistěný. Rány se tehdy rychle zatahují a strom ztratí nejméně mízy. V zimě a v předjaří ořešák neřežte: z ran silně roní míza, strom se oslabuje a rány se špatně hojí. Výjimkou je mladý stromek, kterému se korunka ve druhém roce po výsadbě zkracuje v době rašení, ne dřív. Dospělý ořešák vlašský potřebuje jen málo: jednou za dva až tři roky průklest suchých a příliš hustých větví. Silný řez nesnáší, proto je nejdůležitější dobře založit korunu v prvních letech.

Termíny platí pro střední polohy. V teplých oblastech raší ořešák dřív, na horách později. Řiďte se stavem stromu: „po vyrašení“ znamená, že listy už rostou, ne že se pupeny teprve nalévají.

Ořešák má v předjaří v kořenech vysoký tlak mízy. Každá řezná rána z té doby „krvácí“ i několik dní, strom přichází o vodu a zásobní látky a do mokré rány snáz pronikají houby. Ztráty mízy jsou největší, když řežete v době vegetačního klidu.

V létě je strom olistěný, listy mízu odčerpávají a rána se rychle začne zavalovat. Proto se dnes ořešák řeže v létě, zatímco u jádrovin je běžný řez v předjaří. Podobně se z důvodu hojení ran posunul do vegetace i řez peckovin, viz řez švestky nebo řez třešní.

Ořešák se nejlépe sází na jaře jako dvou- až tříletý špičák, tedy stromek s kmínkem bez korunky. Řez po výsadbě je nutný zvlášť v horší půdě, v sušších polohách a u stromků s poškozenými kořeny. Bez něj stromek několik let krní. Jak ořešák vybrat a zasadit, popisuje článek ořešák královský (vlašský).

1. rok: dopěstovat kmen

1. Když špičák ještě nemá potřebnou výšku kmene, nechte kmen prodlužovat z konečného pupenu. Nezkracujte ho.
2. Ostatní pupeny na kmínku na začátku rašení vylomte.
3. Je-li kmínek slabý, nechte z nich vyrůst krátké postranní výhonky. Kmínek díky nim zesílí. V polovině srpna je odřízněte u kmene.

Výška kmene: u vysokokmenu kolem 180–220 cm. V méně příznivých podmínkách, kde hrozí jarní mrazy, se ořešák pěstuje i jako nízkokmen nebo čtvrtkmen s kmenem zhruba 90–110 cm.

2. rok: založit korunku

1. Korunku vypěstujte z konečných 4–5 pupenů terminálu. Ostatní pupeny na silném kmínku na začátku rašení vylomte, na slabém je nechte jako posilující obrost a v polovině srpna ho odřízněte.
2. Korunkové výhonky z prvního roku bývají krátké. Ve druhém roce je v době rašení zkraťte na 2 pupeny. Dřívější řez by stromek připravil o mnoho mízy.
3. Jeden ze dvou pupenů je jen rezervní. Letorost z něj co nejdřív odstraňte, aby na každém výhonu rostl jen jeden.
4. Střední výhon (terminál) nechte mírně převyšovat postranní, aby strom měl jasný vrchol.

3. rok: dorovnat a pak nechat růst

• Pokud letorosty ve druhém roce nedosáhly aspoň 60 cm, zkraťte je na jaře znovu na 2 pupeny a postupujte jako v předchozím roce.
• Výhony delší než 80 cm zkraťte koncem srpna o několik centimetrů. Lépe vyzrají a vytvoří postranní plodný obrost.
• Jakmile mají korunkové výhony potřebnou délku, dál je nezkracujte. Vypěstovaná koruna už pravidelný řez nepotřebuje.

Stromek koupený s korunkou se řeže podle podmínek. V horší půdě nebo poloze zkraťte korunní výhony na 2 pupeny a na každém nechte růst jen jeden letorost; když ani tak nedorostou, řez příští jaro zopakujte. Na dobrém stanovišti výhony zkracujte, jen když roční přírůstky ve druhém a třetím roce zůstanou pod 20 cm.

Ořešák, kterého po výsadbě nikdo neřezal, má i po několika letech malou, slabou korunku s krátkými přírůstky. Dá se to napravit dodatečně:

1. V koruně nechte terminál a 3–4 nejlépe rozmístěné hlavní větve. Ostatní odřízněte koncem srpna, nebo na jaře v době rašení.
2. Ponechané větve na jaře silně zkraťte tak, aby na nich zůstala jen 2–4 internodia, tedy články mezi místy, kde rostly listy.
3. Z nových letorostů nechte jen jeden, který roste v prodloužení větve. Ostatní odstraňte co nejdřív, dokud jsou zelené.
4. Pokud nové výhony první rok nedorostou do 1 m, zkraťte je příští jaro na 1–2 pupeny. Druhý řez už obvykle stačí.

Plodící ořešák si korunu tvaruje sám. Zasahujte jednou za dva až tři roky, v srpnu nebo po vyrašení, a jen tam, kde je to potřeba:

• suché, nalomené a nemocné větve,
• větve, které se kříží nebo rostou dovnitř koruny,
• větve, které korunu příliš zahušťují,
• větve, které překážejí (nad cestou, u střechy).

Koruna má zůstat světlá, ale ne prořídlá. Silné větve řežte jen výjimečně: velké rány se u ořešáku hojí pomalu a silný řez snáší hůř než jádroviny. Tmavé skvrny na listech a plodech, kvůli kterým zasychají letorosty, bývají antraknóza ořešáku. Napadené větvičky vyřízněte při letním průklestu.

Zmlazení potřebuje strom, kterému na koncích větví přirůstá méně než 10 cm za rok nebo kterému prosychá koruna.

1. Větve zkracujte koncem léta, nebo na jaře po vyrašení.
2. Postupujte po částech, nejlépe 1–2 větve za rok. Jednorázové silné zmlazení by strom nesl špatně.
3. Řežte vždy nad postranní větev, která poroste dál. Pahýly nenechávejte.
4. Nepříliš starý strom s poškozeným kmenem, ale zdravými kořeny lze zmladit až u země. Kmen a korunu pak vypěstujete z nových výhonů.

Ořešák patří spolu s broskvoní, meruňkou a mandloní k druhům, kterým silné zimní mrazy kolem –20 °C poškozují lýko. Riziko je největší po teplém vlhkém podzimu, kdy letorosty nevyzrály, a po prudkém ochlazení po oblevě. Namrzlé větve zasychají až během jara a léta.

• Nespěchejte. Zmlazujte až příští jaro, kdy je jasně vidět, kam větve zaschly.
• Zkracujte do zdravého dřeva. Zdravé lýko je světlé, namrzlé hnědé.
• Další rok na jaře odstraňte opravným řezem pahýly, které na koncích zkrácených větví zaschly.
• Po hlubším řezu vyraší mnoho letorostů. Včas je proberte, aby koruna nezhoustla.

Proti pozdním jarním mrazíkům, které spálí květy a mladé letorosty, pomáhá hlavně výběr místa a pozdně rašící odrůdy, viz jarní mrazíky.

• Na větevní kroužek. Celé větve odřezávejte těsně u kmene nebo nosné větve, ale bez poškození zesíleného kroužku u báze větve. Nenechávejte pahýl a neřežte do kmene.
• Silnější větve nadvakrát. Nejdřív je zespodu nařízněte, pak odřízněte shora a nakonec zarovnejte zbylý čep. Větev se tak neodtrhne s kůrou.
• Ostré nářadí. Na slabé výhony dvousečné nůžky nebo nůž (žabku), na silnější větve zahradní pilku s jemnými zuby. Roztřepené okraje rány zahlaďte nožem.
• Rány. Malé rány nechte bez nátěru. Velkou ránu začistěte ostrým nožem a případně ošetřete stromovým balzámem.
• Čistota. Nářadí mezi stromy otřete lihem, zvlášť když v okolí řádí antraknóza.

Obecné zásady řezu stromů rozebírá článek řez stromů.

• Řez v zimě nebo v předjaří. Strom silně roní mízu a rány se špatně hojí.
• Žádný řez po výsadbě. Stromek několik let krní a koruna zůstane slabá.
• Řez korunky ve druhém roce příliš brzy, ještě před rašením.
• Velký zásah najednou. Zmlazujte postupně, 1–2 větve za rok.
• Pahýly. Zasychají, nezavalí se a jsou vstupní branou hniloby.
• Řez namrzlého stromu hned po zimě. Počkejte, až se ukáže, kam větve zaschly.
• Ořešák semenáč do malé zahrady. Velkou korunu řezem trvale neudržíte. Na menší pozemek patří roubovaný ořešák, který má menší korunu a dřív plodí.