Sukulenty a kaktusy

Kaktusy a sukulenty patří k nejvděčnějším rostlinám do bytu, na parapet i do skleníku. Většina neúspěchů má stejnou příčinu: rostliny dostanou málo světla a moc vody, nejčastěji v zimě. Tento článek shrnuje péči, která platí pro celou skupinu. Podrobnosti o jednotlivých rodech najdete v samostatných článcích, na které průběžně odkazujeme.

Sukulenty jsou rostliny, které si v dužnatých pletivech ukládají zásobu vody. Díky ní přečkají dlouhá období sucha. Vodu mohou shromažďovat v listech (echeverie, tlustice, aloe), ve stonku (kaktusy, sukulentní pryšce) nebo v ztlustlém kmínku či kořeni (adenium, pachypodium).

Sukulent tedy není botanická čeleď, ale způsob přizpůsobení suchu. Najdeme ho u mnoha nepříbuzných skupin: u tlusticovitých, kosmatcovitých, pryšcovitých, asfodelovitých i hvězdnicovitých.

Kaktusy (čeleď Cactaceae) jsou jednou z těchto skupin. Pocházejí z amerického kontinentu, od pouští přes horské oblasti až po tropické pralesy. Poznáte je podle areol, drobných polštářků, ze kterých vyrůstají trny, chlupy, květy i nové výhony. Každý kaktus je tedy sukulent, ale ne každý sukulent je kaktus. Trnité pryšce z Afriky kaktusům jen připomínají, areoly nemají.

Protože kaktusy rostou v přírodě v hodně odlišných podmínkách, liší se i jejich nároky na teplotu v zimě a doba kvetení. Pouštní a horské druhy chtějí v zimě chlad a sucho. Epifytické druhy z pralesa, například vánoční kaktus, potřebují spíš polostín a mírnou vlhkost.

Níže je přehled rodů, kterým se věnujeme podrobně. Obecná pravidla z tohoto článku platí pro většinu z nich, odchylky (zálivka, zimní teplota, doba kvetení) najdete v článku o konkrétním rodu.

Kaktusy pouštní a horské

• Mamilárie: drobné, často trsnaté kaktusy s věnečkem květů kolem vrcholu.
• Echinopsis: nenáročné, s velkými trubkovitými květy, snadno tvoří odnože.
• Gymnokalycium a gymnokaktus: snesou méně slunce než většina kaktusů.
• Echinokaktus Grusonův a ferokaktus: kulovité kaktusy s výraznými trny, rostou pomalu.
• Echinocereus: nízké sloupkovité kaktusy s velkými květy, řada druhů snese chladné zimování.
• Cereus: sloupovité kaktusy, v bytě dorostou značné výšky.
• Opuncie: ploché články a glochidy (drobné háčkovité ostny); některé druhy vydrží venku i zimu.

Kaktusy epifytické a popínavé

• Vánoční kaktus: kvete v zimě, péčí se od pouštních kaktusů výrazně liší.
• Epifylum: listovité články a velké květy, potřebuje polostín.
• Hylocereus: popínavý kaktus, jehož plody se prodávají jako pitahaya; používá se i jako podnož.

Listové a další sukulenty

• Tlustice (Crassula), kotyledon, echeverie, graptopetalum a eonium: tlusticovité sukulenty s listovými růžicemi.
• Živé kameny (Lithops): mají vlastní rytmus zálivky, který se od ostatních sukulentů liší.
• Aloe vera, aloe pestrá a gasterie: sukulenty s dužnatými listy v růžici.
• Agáve: velké růžice, v létě patří ven na slunce.
• Pryšec a starček: rody, v nichž najdeme sukulentní i nesukulentní druhy.
• Adenium: sukulent se ztlustlým kmínkem, jedovatý.

Mrazuvzdorné sukulenty do skalky

• Netřesk, rozchodník a kosmatec: vydrží venku celý rok, pokud nestojí v zimě ve vlhku.

Světlo je pro kaktusy a sukulenty nejdůležitější podmínka. Snášejí jeho vysokou intenzitu a většině vyhovuje celoročně co nejsvětlejší místo. V bytě je to jižní nebo západní okno, ve skleníku místo pod lehkou stínovkou, která rozptýlí nejostřejší polední slunce.

• Pouštní kaktusy, agáve, aloe, echeverie: plné slunce, venku i přímé.
• Haworthie, gasterie, gymnokalycia: snesou i světlý polostín, na prudkém slunci mohou zčervenat nebo zhnědnout.
• Epifytické kaktusy (vánoční kaktus, epifylum): rozptýlené světlo nebo lehký stín, přímé polední slunce jim škodí.

Při nedostatku světla rostliny „vytahují“: nový přírůstek je tenký, světlejší a nakloněný k oknu, listové růžice se rozvolňují. Tuhle změnu už nevrátíte, zkažený přírůstek zůstane.

Letnění venku. Většině kaktusů a sukulentů velmi prospívá, když stráví období zhruba od května do října venku, na balkoně nebo na zahradě. Venkovní slunce je ale mnohem silnější než to za sklem. Rostliny proto zvykejte postupně: první týden až dva je dejte do polostínu nebo je chraňte před poledním sluncem. Jinak se spálí a na pokožce jim zůstanou hnědé či bělavé skvrny. Před dlouhým deštěm je vhodné rostliny v květináčích schovat pod stříšku.

Substrát musí být propustný a vzdušný, aby voda rychle odtekla a kořeny nestály v mokru. Běžný substrát pro pokojové rostliny je na to příliš jemný a drží vodu dlouho.

Základem směsi je vždy hrubá minerální složka: hrubý písek, jemný štěrk, drcená pemza, antuka, zeolit nebo drcený keramzit. K ní se přidává menší podíl organické složky, třeba rašelinový substrát, kompost nebo lehká zahradní zemina. Pro orientaci:

• Kaktusy a sukulenty z pouští: převažuje minerální složka, organické části je menšina.
• Listové sukulenty a starší rostliny: snesou vyšší podíl organické složky nebo lehké hlinité zeminy.
• Epifytické kaktusy: lehký kyprý rašelinový substrát, klidně s příměsí kůry.

Zahradní zeminu přidávejte jen propařenou nebo raději vůbec. Snadno se s ní do sbírky zanesou háďátka a choroby.

Květináč musí mít odtokový otvor. Pokud stojí v obalu, po zálivce z něj vodu vylijte. Volte ho spíš menší, v přerostlém květináči zůstává substrát dlouho mokrý. Hliněné květináče vysychají rychleji než plastové, což je pro začátečníky výhoda.

Přesazování je nejlepší na jaře, na začátku růstu. Mladé rostliny přesazujte zhruba každý rok, starší po dvou až čtyřech letech, nebo když už kořeny vyplní květináč. Přesazujte do suchého substrátu a nezalévejte hned. Počkejte několik dní, aby se případně poškozené kořeny zacelily. Trnité kaktusy uchopte přes přeložený papír nebo tlustou rukavici.

Pravidlo zní: v období růstu zalévat důkladně, ale s delšími přestávkami, v době klidu málo nebo vůbec. Substrát musí mezi zálivkami vždy proschnout. Kořenový bal nesmí být trvale mokrý, jinak se začne objevovat hniloba spodních částí a kořenů, rostliny ztrácejí barvu a deformují se.

Zalévejte odstátou vodou o teplotě místnosti. Ve skleníku se osvědčuje spodní zálivka: květináče postavíte na chvíli do vody, substrát ji nasaje a přebytek pak musí odtéct. Listové sukulenty s růžicemi zalévejte ke kraji květináče, ne do středu růžice, kde voda zůstává a může způsobit hnilobu.

Tabulka platí pro většinu druhů, ale ne pro všechny. Vyšší vlhkost potřebují mladé rostliny a semenáčky, které by neměly nikdy úplně vyschnout. Eonia rostou hlavně v chladnější části roku a v letním vedru odpočívají. Živé kameny se v zimě, kdy uvnitř rostou nové listy, nezalévají, i když byste to podle vzhledu čekali. Vánoční kaktus se řídí vlastním rytmem podle doby kvetení. Obecné zásady zalévání najdete i v článku Zalévání.

Zimní klid rozhoduje o tom, jestli kaktusy příští rok vykvetou. Většina pouštních a horských druhů potřebuje v zimě chladno, sucho a světlo. V teplém obýváku u topení bez zálivky sice přežijí, ale často nekvetou a při zálivce vytahují slabý, bledý přírůstek.

Kaktusy ve sklepě. Pokud nemáte vhodný skleník ani chladnou světlou místnost, lze otužilejší kaktusy přezimovat v chladném suchém sklepě, na sucho a za tmy. Přenášejí se tam koncem října, jakmile se ochladí. Po celou zimu se nezalévají. Na jaře je vracejte na světlo postupně, zpočátku mimo přímé slunce. Pro listové sukulenty a mladé rostliny se tmavý sklep nehodí.

Na zimování v bytě se hodí okno v nevytápěné místnosti nebo místo přímo u skla, kde bývá o několik stupňů chladněji. Jak zařídit zimní zahradu nebo zasklený balkon, popisujeme v článku Oranžerie, zasklené balkony a zimní zahrady, o provozu skleníku v různých teplotních režimech pak v článku Využití skleníku.

Venku přes zimu vydrží jen mrazuvzdorné sukulenty: netřesky, řada rozchodníků, některé kosmatce a několik druhů opuncií. Víc než mráz jim vadí zimní mokro, proto potřebují dobře propustnou půdu, ideálně ve skalce nebo na vyvýšeném místě.

Sukulenty se množí semeny i vegetativně a často se oba způsoby kombinují. Nejlepší doba je jaro: mladé rostliny tak do podzimu zesílí a dobře zvládnou první zimu.

Řízky, odnože a oddělky. Nejjednodušší způsob, u kaktusů nejlépe z vrcholových řízků nebo mladých odnoží. Čerstvě odříznutou část nechte na suchém stinném místě zaschnout, u drobných řízků stačí několik dní, u silných kaktusů i několik týdnů. Rána musí zatvrdnout, jinak řízek v substrátu zahnije. Kaktusové řízky se vysazují, jakmile začnou tvořit takzvané čekací kořeny. Zasaďte je mělce do suchého nebo jen mírně vlhkého propustného substrátu a zalévejte až po zakořenění. Tlustice, echeverie, graptopetalum a mnoho rozchodníků lze množit i z jednotlivých listů. O zakořeňování obecně píšeme v článku Zakořeňování řízků.

Výsev. Vysévá se na jaře do čisté, nejlépe propařené jemné minerální směsi. Drobná semena se nezahrnují, jen se lehce přitisknou. Nádobu zakryjte sklem nebo fólií a udržujte stálou teplotu 22–25 °C a hodně rozptýleného světla. Kvůli plísním je nutná čistota: nádoby i substrát předem vydezinfikujte a při větrání kontrolujte, zda se na povrchu neobjevuje plíseň. Semenáčky se otužují postupně, kryt se odkrývá po malých krocích.

Roubování. Semenáčky pomalu rostoucích druhů se často roubují už při průměru kolem 3 mm na rychle rostoucí podnož a na ní se dopěstují do potřebné velikosti. Roubují se také barevné formy bez chlorofylu (červené, žluté a oranžové „čepičky“ gymnokalycií), které samy nerostou. Jako podnož se používá například hylocereus.

Postup: podnož i roub seřízněte ostrým čistým nožem rovně a přiložte na sebe tak, aby se prstence cévních svazků (světlejší kroužek uprostřed řezu) alespoň zčásti překrývaly. Spoj přitiskněte gumičkou, provázkem nebo lehkým závažím a nechte v teple a mimo přímé slunce. Po několika dnech, když spoj sroste, fixaci sundejte. Roubuje se v době růstu, kdy podnož dobře roste.

Oba patří mezi epifytické kaktusy, v přírodě rostou na stromech v pralesích Brazílie. Proto nechtějí ostré slunce ani úplně vyschlý substrát a pěstují se v lehkém rašelinovém substrátu. Množí se snadno vrcholovými řízky z několika článků.

• Vánoční kaktus (Schlumbergera) kvete zhruba od listopadu do ledna. Květy jsou souměrné, trubkovité, s odstálými okvětními lístky.
• Velikonoční kaktus (Hatiora gaertneri, v novějším systému rovněž řazený do rodu Schlumbergera) kvete na jaře, kolem Velikonoc. Květy jsou pravidelné, hvězdicovité a na koncích článků bývají jemné štětinky.

Doba květu tedy odpovídá lidovým názvům. Jak přimět vánoční kaktus ke kvetení, proč shazuje poupata a jak se liší jednotlivé skupiny, rozebíráme v článku Vánoční kaktus.

Kaktusy a sukulenty toho moc nepotřebují, ale ohrožuje je několik častých problémů. Většině se dá předejít správnou zálivkou a kontrolou nových rostlin.

• Hniloby. Nejčastější příčina úhynu. Spodek rostliny měkne, hnědne nebo černá, rostlina se kácí. Za vším bývá přemokření, hlavně v chladu. Napadenou část odřízněte do zdravého pletiva, nechte zaschnout a zdravý vršek zakořeňte jako řízek.
• Svilušky. Daří se jim v suchém teplém vzduchu, typicky v zimě u topení nebo v létě v přehřátém skleníku. Pokožka rostlin žloutne, rezaví a ztrácí lesk. Víc v článku Svilušky.
• Vlnatky a kořenové vlnatky. Bílé chomáčky mezi trny a v paždí listů, u kořenových vlnatek bílý povlak na kořenech, který objevíte až při přesazování.
• Kořenová háďátka. Na kořenech se tvoří zduřeniny, rostlina krní a přestane růst. Háďátka se snadno přenášejí s novými rostlinami a se zahradní zeminou.

Prevence: nově koupené rostliny nechte několik týdnů stát odděleně od sbírky a při přesazení zkontrolujte kořeny. Používejte čistý substrát a čisté květináče, nepřelévejte a v létě větrejte. Při nadměrné vlhkosti je nutné počítat s houbovými chorobami, proto je lepší zalít méně než více.

• Zalévání podle kalendáře, ne podle substrátu. Zalévejte až tehdy, když substrát proschne, i když to je jindy, než jste zvyklí.
• Teplé a tmavé zimování se zálivkou. Rostliny vytáhnou slabý bledý přírůstek a příští rok nekvetou.
• Přímé slunce hned po zimě. Pokožka zvyklá na zimní světlo se spálí během jednoho slunného dne.
• Květináč bez odtoku nebo voda stojící v obalu. Kořeny zahnívají, i když zaléváte málo.
• Čistý rašelinový substrát. Dlouho drží vodu a po vyschnutí ji špatně přijímá.
• Přehnojení. Kaktusy nesnášejí nadbytek živin, hlavně dusíku, ani zasolený substrát. Rostou pak nepřirozeně rychle, mají měkká pletiva a snáz hnijí.
• Přesazení do příliš velkého květináče. Velký objem substrátu schne pomalu.
• Nové rostliny rovnou do sbírky. Tak se nejčastěji šíří svilušky, vlnatky a háďátka.

Kaktusy a sukulenty potřebují živin málo, ale bez nich po letech v jednom květináči slábnou. Hnojte jen v době růstu, tedy od jara do poloviny či konce léta, a vždy střídmě. Od podzimu do jara nehnojte vůbec. Kaktusům vyhovují hnojiva s menším podílem dusíku a s vyšším obsahem draslíku, nadbytek dusíku a zasolení substrátu jim škodí.

Novou dávku živin rostlina dostane i při přesazení do čerstvého substrátu. Hnojík je organické hnojivo, které se uvolňuje postupně. U kaktusů a sukulentů ho dávkujte spíš při spodní hranici a jen v období růstu, přesná množství podle velikosti květináče najdete v dávkování. Obecně o hnojení rostlin v bytě píšeme v článcích Hnojení pokojových rostlin a Pokojové rostliny.