Permakultura: zásady, plánování a jak začít na vlastní zahradě

Permakultura je způsob, jak navrhnout zahradu nebo celé hospodářství podle vzoru přírody. Místo každoročního rytí, plení dohola a zalévání z vodovodu se snaží o to, aby půda byla stále krytá, voda zůstávala na pozemku a rostliny si navzájem pomáhaly. Výsledkem je zahrada, která s každým rokem potřebuje méně práce a vstupů zvenčí.

Článek shrnuje principy a postupy, mimo jiné podle knihy rakouského permakulturisty Seppa Holzera, a odkazuje na podrobné návody.

Slovo permakultura vzniklo v roce 1978 z anglického „permanent agriculture“, tedy trvalé zemědělství. Autory pojmu jsou Australané Bill Mollison a David Holmgren. Nejde o jednu techniku, ale o způsob plánování: každý prvek na pozemku má plnit víc úkolů a každá potřeba má mít víc zdrojů.

Příklad: živý plot z jedlých keřů chrání před větrem, dává plody, poskytuje úkryt ptákům a jeho spadané listí se stane mulčem. Jezírko zadržuje vodu, zvlhčuje vzduch v horkých dnech, odráží světlo na okolní rostliny a žijí v něm obojživelníci.

Stromy, keře, zelenina, bylinky a květiny proto rostou promíchané v patrech, podobně jako na okraji lesa.

Sepp Holzer je rakouský sedlák, který v roce 1962 převzal rodinný horský statek Krameterhof v oblasti Lungau v Salcbursku. Pozemky leží na svahu v nadmořské výšce 1100 až 1500 m a dnes mají kolem 45 ha. Přestože se tu podle odborníků ovoci nedaří, pěstuje ovocné stromy až do 1500 m a v chráněných místech i meruňky, broskve, jedlé kaštany, révu a kiwi.

Svůj způsob hospodaření rozvíjel dávno předtím, než slovo permakultura slyšel. Patří k němu terasy, vyvýšené záhony, soustava jezírek, sady, houby a stará plemena zvířat.

Z jeho knih si zahrádkář odnese hlavně praktické zásady: pozorovat, zkoušet v malém a nepracovat proti přírodě. Než si necháte poradit od permakulturního poradce, prohlédněte si podle Holzera nejdřív jeho vlastní pozemek.

Permakultura stojí na třech etických zásadách: péče o zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení přebytků. Pro zahradu z nich plyne několik praktických pravidel:

• Nejdřív pozorovat. Rok sledujte, kam dopadá slunce, kudy fouká vítr, kde stojí voda a kde první taje sníh.
• Půda nikdy holá. Mulč, zelené hnojení nebo souvislý porost chrání půdní život před mrazem, suchem i erozí.
• Vodu zadržet. Dešťová voda má na pozemku zůstat co nejdéle a vsáknout se, ne odtéct kanalizací.
• Rozmanitost místo monokultury. Čím pestřejší společenstvo, tím je stabilnější a tím méně se v něm něco přemnoží.
• Začít v malém. Jeden záhon nebo jedna terasa naučí víc než velký projekt postavený najednou.

Než kopnete do země, ujasněte si, co od zahrady chcete. Samozásobení zeleninou, sad pro rodinu, místo k odpočinku nebo zahrada pro děti vedou k úplně jinému návrhu. Do plánování zapojte celou domácnost a dětem vyhraďte vlastní malý záhon.

Poloha a orientace. Jižní svah se rychle ohřeje, ale v suchých měsících trpí nedostatkem vody a zjara na něm hrozí poškození mrazem kvůli velkým rozdílům mezi dnem a nocí. Severní svah má krátký sluneční svit, proto se tam hodí rané odrůdy a sluneční pasti. Ve vyšších a větrných polohách je hlavním úkolem ochrana před větrem.

Půda. Zjistěte hloubku ornice, jestli na pozemku stojí voda a jaký je typ půdy. Holzer dává přednost jednoduché zkoušce prsty před laboratorním rozborem: z písčité půdy váleček nevyválíte, z jílovité jde vyválet velmi tenký. Většina kulturních rostlin se cítí nejlépe při pH 6 až 7. Podrobněji o tom, co rostliny od stanoviště potřebují, píšeme v článku Životní prostředí pro rostliny.

Terasy na svahu zvětšují obdělávatelnou plochu, brzdí erozi a zadržují vodu. Holzer je dělá mírně skloněné do svahu, na strmém a jílovitém svahu jen úzké. Novou terasu hned osejte a zamulčujte a povrch náspu nehlaďte, osivo by z něj odnesl déšť. Na svahy mezi terasami se hodí hluboko kořenící lupina nebo komonice. Víc v článku Zazeleňování svahů a modelace terénu. Na rozsáhlejší terénní úpravy si přizvěte odborníka a zjistěte si, kudy vedou inženýrské sítě.

Zóny rozdělují pozemek podle toho, jak často na dané místo chodíte. Zóna 1 leží hned u domu: zeleninové záhony, bylinky, sadba. Zóna 2 zahrnuje ovocné keře, sad a drobné hospodářství. Dál od domu následují extenzivnější plochy a na konci kousek divočiny, kam se chodí jen pozorovat. Čím víc péče rostlina potřebuje, tím blíž k domu patří.

Mikroklima je místo, kde je tepleji, sušeji, vlhčeji nebo víc ve stínu než v okolí. Vzniká přirozeně u velkých kamenů, u zdí, v závětří keřů nebo u vody. Holzer se snaží takových míst vytvořit co nejvíc a rozmístit je po celém pozemku. Díky tomu na Krameterhofu přezimují venku i opuncie.

• Kameny přes den akumulují teplo a v noci ho vydávají. Pod nimi se drží vlhkost a půdní život.
• Oblé tvary teras, cest a záhonů vytvářejí závětří. Rovné dlouhé linie naopak vedou vítr jako koridor.
• Sluneční past je výklenek otevřený k jihu, který ze severu, východu a západu obklopují stromy, keře nebo val. Uvnitř se hromadí teplo a vítr tam nefouká. Velké kameny nebo tůňka před výklenkem účinek ještě zesílí.

Základní pravidlo zní: kde se voda přirozeně drží, pracujte s ní, ne proti ní. Na Krameterhofu propojuje svah kolem 60 jezírek, tůní, mokřadů a příkopů. Na zahradě stačí menší měřítko:

• Mělké prohlubně a průlehy na svahu zachytí povrchovou vodu a nechají ji pomalu vsáknout.
• Dešťová zahrada je mírná sníženina osázená rostlinami, které snesou střídání vody a sucha. Sem se svede voda ze střechy nebo přepad z jezírka a pozvolna se vsakuje.
• Retenční tůně dělejte podlouhlé, s mírnými břehy, aby se voda rozlila do šířky a nesbíhala do jedné strouhy.
• Sudy a nádrže na dešťovou vodu jsou nejjednodušší začátek.

Na těžké jílovité půdě hrozí u velkých nádrží sesuv, proto začněte v malém a místo pozorujte. Počítejte s tím, že se nový vodní režim ustálí až za jeden až dva roky. Návrh jezírka a mokřadu podrobně rozebírá článek Návrh vodní zahrady, výběr místa pak Vodní prvky na zahradě.

Zdravá půda je živá půda. Žížaly, houby a bakterie ji promíchávají a provzdušňují lépe než rýč. Podzimní rytí je podle Holzera jedna z nejškodlivějších zahradních prací: obnažená hrouda promrzá, půdní organismy přijdou o úkryt a vrstvy půdy se promíchají.

Zahrada bez rytí stojí na třech věcech:

• Mulč. Listí, sláma, posekaná tráva nebo vytrhaný plevel nechaný na záhonu. Suchý materiál se dá navrstvit i 20 cm vysoko, čerstvý a vlhký jen v tenké vrstvě, jinak zplesniví. Mulč nesekejte nadrobno a neudusávejte, půda pod ním musí dýchat. Na jaře ho jen odhrňte z míst, kam sejete. Podrobný návod: Mulčování.
• Zelené hnojení. Jetel, vikev, lupina, svazenka nebo pohanka vysetá po sklizni kryje půdu a bobovité rostliny do ní přinášejí dusík. Porost nechte přes zimu stát a nedrťte ho. Celý postup najdete v článku Zelené hnojení.
• Kompost a žížaly. Rostlinné zbytky se vrací do půdy buď přes kompostér, nebo přímo na záhon. Na kuchyňský odpad se hodí vermikompostér.

Po několika letech pravidelného mulčování můžete jarní kypření úplně vynechat. Stačí mulč odhrnout a vysít.

Vyvýšený záhon se rychleji ohřeje, lépe hospodaří s vodou a organický materiál uvnitř se postupně rozkládá a uvolňuje živiny. V chladnějších polohách tím prodlužuje sezónu. Holzer staví záhony vždy alespoň po dvou, protože v prohlubni mezi nimi se nejdéle drží vlhkost.

Jako vysoké označuje záhony od 1,5 m výš. Na okraji pozemku fungují jako větrolam a clona proti hluku a pohledům. Osazují se planými keři s plody, slunečnicemi nebo topinamburem. Na svahu je nestavte přesně nad sebou po vrstevnici: horní záhon by po dešti nasákl a dolní by vysychaly.

Pevnou šablonu Holzer nemá, pracuje s tím, co je na místě: větve, kmeny, drny a zemina. Rozměry, náplň a stavbu krok za krokem popisuje článek Vyvýšený záhon.

Smíšené kultury znamenají pěstovat na jednom záhonu víc druhů najednou. Rostliny s různými kořeny a různými nároky na živiny půdu nevyčerpávají jednostranně, lépe ji kryjí a z jedné plochy dají víc sklizní za sezónu. Vysoké plodiny slouží jako opora popínavým, bobovité dodávají dusík a rychlé druhy zaplní místo, než se rozrostou pomalejší.

Pozor jen na to, aby doplňková rostlina nepřerostla hlavní plodinu. Tabulka uvádí dvojice, které popisuje Holzer, a několik obecně uznávaných pravidel. Většina tipů na sousedství rostlin vychází z pěstitelské zkušenosti, ne z přesných pokusů, proto je berte jako vodítko.

Ke smíšeným kulturám patří i vlastní osivo. Staré krajové odrůdy jsou často odolnější a lépe přizpůsobené místu než hybridy F1, ze kterých stejné rostliny znovu nevypěstujete. Holzer vybírá semena z nejsilnějších rostlin, které vyrostly v nejhorších podmínkách. Víc o zelenině najdete v průvodci Pěstování zeleniny na zahradě.

Stromy a keře jsou kostrou každé permakulturní zahrady. Jednou vysazené plodí desítky let a potřebují méně práce než zelenina. Jedlý les napodobuje okraj lesa: vysoké stromy, pod nimi menší stromy a keře, pod nimi byliny a půdopokryvné rostliny, po všem se pnou liány.

Holzer ovocné stromy nehnojí minerálními hnojivy, protože podle něj pak rostou rychle, ale nestihnou dostatečně vyzrát a hůř snášejí mráz. Plané a šlechtěné druhy sází pohromadě. Kvetou v různou dobu, takže pozdní mráz nezničí celou úrodu. Obvod pozemku lemují živé ploty z jedlých a trnitých keřů, například šípkových růží, trnky a dřišťálu.

Patra jedlého lesa, výběr keřů a stromů pro české podmínky, jedlý živý plot a výsev stromků ze semen popisujeme v samostatném článku Jedlá zahrada a jedlý les. Pěstování vlastních stromků navazuje na roubování ovocných stromů. Na vlhkých kmenech ve stínu stromů můžete pěstovat i houby, viz Pěstování hub na zahradě.

Na velkých pozemcích jsou zvířata součástí systému, na zahradě jde hlavně o volně žijící pomocníky.

• Prasata jsou Holzerova specialita. Stará odolná plemena pouští na plochy, které chce zkypřit před výsevem, a do sadů, kde sežerou spadané ovoce. Pro běžnou zahradu to není, princip ale platí: zvíře dělá práci za člověka.
• Drůbež. Kachny, například indičtí běžci, a slepice starých plemen prohledávají porost a sbírají slimáky. Husy spásají trávu a hlasitě ohlásí každou návštěvu.
• Volně žijící ptáci pomáhají udržet v rovnováze mšice a housenky. Nabídněte jim husté trnité keře na hnízdění, staré stromy a budky s různě velkými otvory, aby nezvítězil jeden silný druh. Holzer přikrmuje jen při souvislé sněhové pokrývce a dává směs různých semen.
• Ježci, ropuchy, ještěrky a slepýši potřebují hromady větví a kamení, pařezy a kout, kde se neseká. Více v článku Ochrana rostlin na zahradě.

Samozásobení končí u sklepa. Zelenina na uskladnění se sklízí za suchého počasí a čistí opatrně, protože každé poranění ve skladu hnije. Mrkev a další kořenová zelenina vydrží nejdéle zasypaná ve vlhkém písku. Nejhezčí kusy se dají na jaře znovu zasadit a nechat vykvést na semena.

Teplota a vlhkost. Pro brambory a kořenovou zeleninu se běžně doporučuje teplota zhruba 2 až 6 °C a vysoká vlhkost vzduchu. Holzer pro svůj zemní sklep uvádí stálých 8 až 10 °C a vlhkost 80 až 90 %. Pokud chcete kořenovou zeleninu skladovat do jara, držte se spíš nižších teplot.

Zemní sklep využívá toho, že země kolem je nejlevnější izolace a vyrovnává teploty. Holzerovy zásady:

• podlaha z udusané hlíny, ne z betonu, a na dně vrstva hrubého písku nebo jemného štěrku;
• žádné topení, vysušuje vzduch a jablka se scvrknou;
• přívodní vzduch vést rourou asi 10 m dlouhou, uloženou zhruba 1 m pod zemí, aby se vzduch cestou ochladil nebo ohřál na teplotu půdy;
• odvětrání začínat v nejvyšším místě sklepa, jinak se na stropě sráží voda a úroda plesniví;
• u sklepa o objemu 100 m³ mají mít přívodní i odvodní roura průměr aspoň 15 cm.

Stavba zapuštěná do svahu potřebuje posouzení statiky a často i povolení. Na zahradě se dá začít jednodušeji: bednou s pískem ve sklepě domu nebo krechtem v zemi.

Velikost pozemku podle Holzera není podstatná. I na malé ploše platí stejné zásady, jen je potřeba víc plánovat:

• Využijte výšku. Keře a stromky různé výšky slouží jako opora pro fazole, hrách, okurky nebo révu.
• Teplá zeď funguje jako kachlová kamna. Přes den se ohřeje a v noci teplo vydává. U jižní zdi se daří broskvím a meruňkám ve špalíru.
• Pozor na ranní slunce po mrazíku. Kvetoucí meruňky a rané třešně nesázejte tam, kde je po mrazivé noci zasáhne prudké slunce. Jinovatka má roztát pomalu.
• Prověřte půdu. Městská půda bývá zatížená, u silnice nepěstujte zeleninu na straně k ulici. Těžkou hlínu odlehčete pískem, listím nebo slámou.

Balkon a terasa. Holzer popisuje truhlíky s otvory ve dně postavené nad vanou s vodou. Otvorem prochází kmen listnáče naočkovaný houbami. Kmen slouží jako opora pro popínavé rostliny a jako knot, který vede vodu z vany zpět do zeminy. Truhlík se plní asi do dvou třetin obyčejnou zeminou s přidanými žížalami a průběžně se do něj zakopávají rostlinné zbytky. Pěstuje se v něm salát, ředkvičky, hrášek, kiwi nebo réva.

Plný truhlík se zeminou a vana s vodou váží stovky kilogramů. Před stavbou si ověřte nosnost balkonu, u bytových domů se poraďte se statikem a se správou domu. Na kuchyňský odpad se na balkoně hodí vermikompostér a z bylinek, třeba z kopřiv, si můžete připravit jíchu.

České vydání Holzerovy knihy doplňují dva domácí projekty. Navrhl je ateliér zahradní a krajinné architektury Zahrada pro radost, nejde o Holzerovy realizace.

Valašská usedlost Mojmírov (Bystřička, Vsetínské vrchy) leží na pozemku 1,7 ha ve výšce kolem 450 m na převážně severním, málo osluněném svahu. Návrh proto posílá teplomilnější plodiny do nejslunnějších míst, do slunečních pastí z ovocných stromů a keřů (rakytník, slivoně, arónie) a na vyvýšené záhony. Záhony na svahu jsou rovné nebo mírně skloněné proti svahu, aby déšť neodnášel ornici. U domu je přírodní koupací jezírko o ploše 80 m² bez čerpadla a filtrů a jeho přepad spolu s vodou ze střechy odtéká do dešťové zahrádky.

Rodinná zahrada v Chýni u Prahy má 2100 m² kolem novostavby. Na terasu navazuje koupací jezírko o ploše 95 m², mezi domem a vodou stojí bylinková spirála. Velkou část zahrady tvoří jedlý les z ovocných stromů, keřů, zeleniny a trvalek, pozemek obíhají živé ploty s jedlými keři a severní hranici tvoří špalíry jabloní a hrušní. Součástí je i kus divočiny ponechaný vlastnímu vývoji.

• Jedlá zahrada a jedlý les: patra, keře a stromy, živý plot
• Zelené hnojení: co vysít a kdy
• Vyvýšený záhon
• Mulčování
• Vermikompostér: kompost i v bytě
• Kopřivová jícha: příprava a ředění
• Roubování ovocných stromů
• Pěstování hub: hlívy a shiitake na kmenech

Minerální hnojiva do permakultury nepatří, protože narušují půdní život. Základem výživy je mulč, kompost a zelené hnojení. Tam, kde je půda zatím chudá nebo kde pěstujete náročné plodiny jako zelí, dýně či rajčata, můžete přidat organické hnojivo. Živiny z něj se uvolňují postupně a dobře se kombinuje s mulčováním i s vyvýšenými záhony.