Návrh vodní zahrady: jezírka, fontány, vodopády a mokřady
Jak naplánovat dokonalou vodní zahradu? Poradíme s výběrem tvaru jezírka, fontány, vodopádu nebo mokřadu a ukážeme, jak vybrat správné rostliny a měřítko.
Jak přistoupit k návrhu zahrady s vodním prvkem
Návrh
Návrh zahrady je velmi komplexní formou umění. Když namalujeme obraz, vydrží plátno beze změny třeba i tisíce let, ale zahrada se neustále mění a pokud se o ni třeba jen několik málo měsíců nestaráme, promění se v džungli.
Návrh by měl splňovat jednak jistá estetická kritéria, ale musí být kvalitní i po stránce technické, aby výsledek odolal neúprosným silám přírody. Je proto nutné mít alespoň základní povědomí o stavebních technikách a možných dopadech nejrůznějších vnějších vlivů, například vlivů klimatických.
Máme-li vytvořit plán, jehož potenciál se bude moci plně rozvinout, musíme důkladně znát pozemek, na němž chceme zahradu vybudovat. Jestliže bude náš návrh harmonizovat s charakterem prostředí, pak bude také dobře vypadat.
Rozumět rostlinám, tedy jejich přednostem, nedostatkům a zvláštnostem, je stejně důležité jako vědět, jak budou esteticky zapadat do celkového rámce zahrady. Volba barev je přirozeně otázkou osobního vkusu. Uspořádání barev v jezírku či jiném vodním prvku a jeho okolí vyžaduje každopádně stejně citlivý přístup k práci s barvami, jako v případě jakýchkoli jiných částí zahrady.
Ještě než začneme pracovat na návrhu nového prvku zahrady, měli bychom si položit řadu důležitých otázek. Je nutné zvážit, zda se zamýšlený prvek na zvolené místo hodí, a také se musíme zamyslet nad tím, do jaké míry jsme schopni a ochotni svůj výtvor udržovat a zda na to vůbec budeme mít dost času. Kromě toho bychom se také měli zamyslet nad tím, co vlastně od zahrady očekáváme a jak ji chceme využívat. Nenaruší realizace zamýšlené změny dosavadní navyklý způsob využívání zahrady? Pořádáme často večírky? Pokud ano, neomezí vybudování vodního prvku možnosti společného setkávání s přáteli, spojeného například s grilováním? Jak se ostatní členové rodiny tváří na to, že trávníček, na kterém hrají badminton, navždycky zmizí? Pohybují se v zahradě starší či postižení lidé a malé děti? A pokud ano, bude pro ně zahrada bezpečná? Má-li náš podnik dopadnout úspěšně, musíme všechny tyto faktory důkladně zvážit a prodiskutovat.
Formální jezírko: geometrické tvary a jejich zasazení do zahrady
Formální jezírko
Dá se říct, že formální jezírko je prostě takové jezírko, které má tvar čtverce, obdélníku nebo kruhu. Musíme však pečlivě zvážit, zda bude zamýšlený tvar zapadat do celkového kontextu prostředí, jinak bude totiž působit cizorodě a disharmonicky. Prohlédneme-li si proslulé formální zahrady minulosti, především zahrady vytvořené podle francouzských koncepcí, zjistíme, že mezi jednotlivými částmi zahrady vždy existuje kontinuita, a to bez ohledu na její celkové rozměry. Formální jezírko musí být součástí většího celku, nikoli samostatným objektem bez návaznosti na ostatní prvky; musí být zkrátka součástí zahrady, to znamená, že nesmí vybočovat z jejího celkového rázu, jinak nebude vypadat dobře.
Pevné a přesné křivky geometrického tvaru by měly být zřejmé, jasně viditelné. Při kraji jezírka by proto neměla růst žádná vegetace, neboť formální tvar by tak byl nabourán, obvod by byl nepravidelný. Z tohoto pravidla existují výjimky, které zde zmíníme. Může být například vhodné umístit k jezírku exotickou skleníkovou rostlinu nebo kolem něj nechat vyrůst nízký živý plot stále zelených keříků, který bude sledovat jeho geometrický tvar a oddělovat jezírko od prostoru, jenž s ním bezprostředně nesouvisí. Ideální je, když je okolí jezírka upravené rovněž formálně a je rozdělené přístupovými cestičkami, směřujícími k srdci toho celku, na menší plochy geometrických tvarů, které jsou buďto osázené květinami, nebo je zdobí pečlivě udržovaný trávník.
Perspektiva, měřítko a výběr správného tvaru jezírka
Perspektiva a měřítko
Poloha tvaru vždy určitým způsobem opticky mění velikost zahrady. Křivky formálního jezírka jsou prostředkem, který opticky zvětšuje či zmenšuje skutečné rozměry zahrady. Jestliže podél delší strany zahrady umístíme úzké podlouhlé jezírko, délku zahrady zdůrazníme. Jestliže jezírko umístíme napříč, pak se bude úzký prostor jevit naopak jako opticky širší. Ústřední kruhový tvar je ohniskem zorného pole a zmenšuje jej (Obr. 8).
Je těžké jednoznačně říct, jak by jezírko mělo být velké; žádná pevně daná pravidla zde neexistují. Velká vodní plocha zvětší prostor, protože se v něm bude odrážet značná část okolního prostředí. Bude-li však příliš velká, bude zahradě dominovat na úkor ostatních prvků. Velikost jezírka by měla být přiměřená velikosti domu a zahrady a měla by odpovídat našim požadavkům. Správné rozměry jezírka jsou takové, které se nám líbí a se kterými jsme spokojeni. Otázce velikosti jezírka se budeme věnovat ještě ve stati o jezírcích neformálních.
Zvolíme si vhodné měřítko a nakreslíme si zahradu a dům na velký list čtverečkovaného papíru. Zakreslíme všechny významné objekty, například garáž, kůlnu či vzrostlé stromy včetně jejich koruny a nezapomeneme na stromy rostoucí v sousedních zahradách, jejichž větve vrhají do naší zahrady stín a jejichž kořenový systém prorůstá na náš pozemek. Pak si nakreslíme různé tvary jezírka na průsvitný papír či průhlednou fólii. Kresby potom přikládáme na plánek zahrady a snažíme se zvolit nejvhodnější tvar a polohu. Nesmíme být zklamáni, když poloha, kterou si vybereme, nebude odpovídat všem uvedeným nárokům. Narazit na překážky, jež vyžadují kompromisní řešení, je naprosto běžné.
Je dobré si celé řešení předem nakreslit, abychom si o něm vytvořili realističtější představu. Tyto náčrtky se hodí hlavně tehdy, chceme-li stavět na zvlněném nebo svažitém terénu. Náčrtkem zachytíme třetí rozměr, který lze sice naznačit i na půdorysném plánu, ale je to obtížné a málo názorné.
Přehled tvarů formálního jezírka: čtverec, kruh, ovál, obdélník a další
Čtverec
Útvar se čtyřmi stejnými stěnami je velice rigidní a samostatně se používá snad jen tehdy, je-li absolutní symetrie nutným předpokladem dosažení harmonie všech prvků. Uspořádat čtverce do skupin je však velmi atraktivní.
Používají se čtverce různých rozměrů, které od sebe dělí různé vzdálenosti. V každém čtverci rostou jiné druhy, každý si drží svůj osobitý ráz. Chodníčky mezi čtverci můžeme vydláždit valouny, čímž celkový efekt změkčíme.
Kruh
Kruh je často ústředním bodem zahrady, působí podobně jako střed terče na šipky, takzvané býčí oko. Je to tvar, k němuž se hodí fontána, a lze jej také s úspěchem použít jako ústřední prvek zorného pole na konci chodníčku s pozadím formálního živého plotu neopadavých, stále zelených keřů.
Podobně lze použít i půlkruh, do jehož středu umístíme lavici nebo nějaký dekorativní prvek.
Je-li součástí jezírka fontána, vypíchneme hru světla kontrastním pozadím tmavě zeleného živého plotu z tisu a při pohledu na fontánu z určitého odstupu se nám naskytne velmi půvabný obrázek.
Ovál
Podobně jako čtverec či kruh, také ovál se často umisťuje doprostřed zahrady, nebo je přinejmenším vztažen k jinému formálnímu prvku. Postavit ovál je sice mnohem obtížnější, než postavit obdélník, ovál však působí „měkčím“ dojmem. Na rozdíl od kruhu dokáže ovál v závislosti na své orientaci opticky rozšířit či prodloužit zahradu.
Obdélník
Obdélník lze použít buďto jako ústřední prvek zahrady, nebo jako jádro oddělené oblasti, jež bude součástí většího celku zahrady. Rostliny by neměly být rozmístěny náhodně, ale také formálně, aby se nenarušila symetrie a kontinuita. Rostliny druhu Scirpus tabernaemontani ‚Albescens‘, zasazené v rozích jezírka, podtrhují jeho formální tvar. Lekníny rozmístěné od sebe alespoň 1,8 m – tato hodnota závisí na celkové rozloze vodní plochy – lemují střed jezírka. Formace leknínů by měla být protáhlá, aby nevybočovala z formálního pojetí. Celé jezírko rámuje dláždění. Celek doplňuje pečlivě posečený trávník, ohraničený nízkým živým plotem či květinovými záhony. Obdélníková vodní zahrada musí být osázená skromně a jednoduše. Chceme-li mít vodní zahradu s bohatou a rozmanitou flórou, budeme muset zvolit jiné řešení.
Kanál
Kanál je extenzí obdélníku a má především přitáhnout zrak k objektu, který se nachází v nejvzdálenějším bodě jezírka: například k soše, fontáně nebo ke květinovému záhonu. Kanál je úzký a rostliny jsou v něm proto jen zřídka, ale po jeho stranách lze vysadit sloupcové jehličnany, např. Juniperus virginiana ‚Skyrocket‘. V zahradách paláce Generalife ve Španělsku lemují obě strany kanálu fontány a paprsky vody, které z ní stříkají, dopadají do kanálu. Na konci tohoto kanálu jsou vysazené dva vysoké cypřiše a opticky tak zvýrazňují délku kanálu a umocňují dojem vzdálenosti.
Jezírko ve tvaru písmene L
Tento tvar lze použít samostatně nebo ve dvojici. S objekty tohoto tvaru lze pracovat podobně jako se čtverci, lze je tedy uspořádat do skupin. Jezírko ve tvaru písmene L se výborně hodí do rohu. Zrcadlově rozmístěné dvojice takto tvarovaných jezírek mohou tvořit vstupní bránu do zahrady.
Mohou mít schodovitou strukturu a voda může cirkulovat mezi dvěma úrovněmi. Obě jezírka by měla být zvýšená. Horní část vypadá velmi efektně, když ji po stranách osázíme stolístkem druhu Myriophyllum proserpinacoides a přes porost necháme stékat vodu. Vynikne tak nadýchané zpeřené listí rostliny. V případě tohoto pojetí formálního jezírka je přijatelné vysazovat po jeho obvodu rostliny.
Jezírko ve tvaru činky
Jezírko ve tvaru činky vyžaduje značný prostor. Jde o výrazný tvar, který bude dominovat celé zahradě, bez ohledu na jeho polohu. Tento tvar sestává ze dvou kruhů spojených kanálem.
Místo kruhů lze použít i čtverce. Obě koncové části je dobré osadit rostlinami, například lekníny, ale hodí se i fontána, soška či plastika. Jezírko působí nejlépe v otevřeném prostoru bez vzrostlých stromů. Kolem něj může být chodníček napojený na cestičky, které vedou k jezírku i od něj mezi plochami s nakrátko posečeným trávníkem. Na zatravněné ploše se dobře vyjímají sestřižené keře umístěné buďto v rozích nebo rozestavěné v nějakém symetrickém uspořádání. Keře, které lze sestříháváním snadno tvarovat, právě do tohoto řešení výtečně zapadají. Celou oblast může obklopovat pečlivě udržovaný živý plot nebo květinový záhon.
Trojúhelník
Parter, jenž byl jen jedním z mnoha tvarů v rámci komplexního řešení, ustoupil v sedmnáctém století ze scény, a od té doby se trojúhelník příliš často nepoužívá. Při troše fantazie jej lze zakomponovat do moderního pojetí, v jehož kontextu působí ostrohranné tvary zajímavě. Tento neobvyklý tvar se hodí nejlépe právě k moderním stavbám. Použijeme-li čerpadlo, můžeme několik trojúhelníkových jezírek různých rozměrů, ležících v různých úrovních, navzájem propojit vodopády. Do tohoto pojetí můžeme zakomponovat i plavecký bazén a ozdobné květináče, které zpestří celý prostor barvami.
Plavecké bazénky
V soukromých zahradách se stále častěji objevují plavecké bazénky. Domníváme se, že také vodní plochy, které slouží čistě rekreačním účelům, by měly být pastvou pro oči. Pro okrasná jezírka i plavecké bazénky platí tytéž architektonické principy. Všechny faktory, které jsou důležité pro zdravý růst rostlin, jsou pochopitelně důležité i pro fyzický požitek z vody. Jistě by se nám moc nelíbilo, kdybychom se museli koupat v temném stinném koutu nebo v průvanu!
Zásadní rozdíl, kromě rozdílů konstrukčních, spočívá v barvě. Vnitřek plaveckých bazénů bývá většinou natřený světle tyrkysovou barvou. Tato barva je však příliš křiklavá a v zahradě působí rušivě. Je proto lepší natřít bazén tmavě modrou barvou, která se do prostředí zahrady hodí mnohem víc. Plavecký bazén je třeba chlorovat, ale ostatní vodní plochy v zahradě mohou být napojeny na jiný vodní zdroj a lze v nich pěstovat rostliny. Pokud plavecký bazének pojmeme takto, pak nenásilně zapadne do celkového pojetí zahrady.
Vyvýšená a prefabrikovaná jezírka: výhody, hloubka a výběr rostlin
Vyvýšená jezírka
Jezírka mohou být vyvýšená nad úrovní okolního terénu. Tento způsob konstrukce je vhodný pro jezírka formální. Menší jezírko sice může v zimě zamrznout, pokud však bude kvalitně postavené a odstraníme z něj ryby, pak to vůbec nevadí. Takto koncipovaná stavba skýtá celou řadu dalších aranžérských možností.
Není problém postavit jezírko na svažitém terénu, stavbu lze realizovat v zásadě dvěma způsoby. To, který z nich si vybereme, závisí jen na svažitosti terénu a na našem vkusu.
Jezírko by mělo být orientováno na jih, aby mělo co nejvíc světla.
Řešení prostoru pod vodou
Řešení prostoru pod hladinou musí být praktické a musíme k němu přistupovat nanejvýš zodpovědně, jinak se z jezírka dlouho těšit nebudeme. Může se zdát, že důležité jsou pouze viditelné tvary nad vodou, ovšem neméně důležité jsou i tvary pod její hladinou. Řešení prostoru pod vodou musí počítat s rostlinami, rybami a s doplňkovým vybavením, tedy například s čerpadly a světly. Stavíme-li si jezírko sami, můžeme libovolně manipulovat s jednotlivými rozměry a hravě splnit všechny požadavky, které s výše uvedenými kategoriemi souvisí.
Rostliny
Má-li se vodním rostlinám dobře dařit, musí růst ve správné hloubce. Některé druhy potřebují vodu hlubokou, jiné vodu mělkou. K rostlinám hlubokovodním patří téměř všechny lekníny a pokud nepěstujete miniaturní odrůdy, jako například Nymphaea x pygmaea ‚Helvola‘, mělo by být jezírko hluboké přinejmenším 45 cm. Většině leknínů nejvíc vyhovuje hloubka 60–75 cm a nechystáme-li se stavět opravdu veliké jezero, pak je tato hloubka optimální.
hlouběji. Díky filtru nad čerpadlem se k němu nedostanou drobné organismy a smetí, takže bude bez problémů fungovat.
Prefabrikovaná jezírka
Chceme-li si pořídit prefabrikované jezírko, musíme mít jasnou představu o tom, co od jezírka vlastně očekáváme, a vybrat si takové, které bude přesně odpovídat našim požadavkům. Do těchto jezírek lze umístit jak rostliny hlubokovodní, tak rostliny mělkovodní. Měli bychom se však přesvědčit, zda jsou police správně umístěné a především zda je jezírko dostatečně hluboké. Jen málokterá prefabrikovaná jezírka jsou hlubší než 45 cm – což je hloubka, která stěží stačí méně vzrůstným leknínům. V takto hlubokém jezírku se v zimě pod ledem pravděpodobně neutvoří natolik velká kapsa čisté vody, aby zde mohly přežít ryby.
Neformální jezírko: tvar, měřítko a výsadba vodních rostlin
Neformální jezírko
Neformálně pojatou zahradu lze přidáním vodního živlu nesmírně obohatit. Příkladem může být skalka. Voda zde působí nejenom jako svébytný prvek, ale zároveň poskytuje přirozené prostředí celé řadě rostlinných druhů a prospívá i spoustě dalších rostlin, které rostou v těsné blízkosti.
Budeme-li pracovat s vodou různé hloubky, objevíme její univerzálnost. Mělká voda krásně odráží sluneční paprsky. Na druhé straně hluboká voda vytváří dojem téměř nekonečné prázdnoty a rostliny vypadají na tomto kontrastním temném pozadí velmi půvabně.
Je-li vodní hladina klidná a rovná, působí voda na většinu lidí nezajímavě. Její kouzlo vyvstává teprve tehdy, když ji obohatíme o další prvky nebo když ji rozhýbeme. ‚Schopný‘ Brown se při stavbě svých velkých zahrad nespoléhal pouze na vodu samotnou. Dobře věděl, že vzájemná interakce vody a krajiny může podtrhnout jedinečné kvality obou.
Měřítko
Pokud se jezírko svými proporcemi vymyká okolnímu prostředí, utrpí harmonický ráz zahrady těžkou ránu. Opět zde neplatí žádné jednoznačné pravidlo. Vždy jde hlavně o to, sladit zamýšlené prvky s prvky stávajícími. Když například vedle třistaletého dubu s kmenem o průměru 1,2 metru postavíme jezírko široké 1,2 metru a dlouhé 1,8 metru, bude vypadat jako Gulliver mezi Liliputány. Bude-li se však tentýž strom odrážet na hladině velkého jezera, bude vypadat naprosto úžasně.
Rozhodovat se mezi jednotlivými variantami s cílem vybrat tu opravdu nejlepší může být dosti skličující proces. Prohlížejme si zahradu z různých úhlů v různé dny a dokonce i v různých ročních obdobích. Tato časová investice se nám rozhodně vyplatí.
Zakomponovat do zahrady nový prvek je daleko složitější, než zakomponovat do bytu nový kus nábytku. Prostor domu je definován zdmi a stropem, zatímco zahrada, i když je třeba obehnaná zdí, nemá žádný strop, klene se nad ní jen nekonečná obloha. V tomto otevřeného prostoru většina lidí nedokáže správně odhadnout, jak by jezírko v kontextu okolního prostředí mělo být velké. Tomuto problému se lze snadno vyhnout, když si vše, tedy zamýšlený prvek, dům i všechny další významné objekty, zakreslíme na papír v určitém měřítku. Pokud nám kreslení moc nejde, můžeme použít jinou, neméně účinnou metodu. Vezmeme si lano nebo zahradní hadici a na místě, kam chceme jezírko umístit, si naznačíme jeho obvod. Tvar i velikost pak můžeme měnit dle libosti, dokud nenalezneme vhodný tvar optimálních rozměrů, který se na vybrané místo hodí. Jestliže se nám nepodaří dojít k uspokojivému výsledku, vybereme místo jiné – lano či hadici sem přeneseme a celý postup opakujeme.
Je často docela těžké posoudit vhodnost měřítka jakéhokoli zahradního prvku, rozvrhujeme-li všechno na zatím prázdném pozemku, kde nejsou žádné známé objekty, takže se nemáme o co opřít. Vyplatí se proto na pozemek nějaký běžný objekt umístit – může to být třeba zahradní křesílko – a odhad si tak usnadnit. Jakmile se však pustíme do stavebních prací, je nanejvýš vhodné křesílko opět rychle uklidit – mohlo by mít totiž poněkud neblahý vliv na naši pracovní morálku.
Tvar
Neformální jezírko může mít jakýkoli tvar. Zvolíme tedy takový, jaký se nám líbí. Existuje nicméně několik základních praktických a estetických vodítek, která bychom při rozhodování měli vzít v úvahu. Především by tvar jezírka měl být jednoduchý: plynulý nekomplikovaný obvod bez ostrých rohů je nejlepší. Takový tvar působí přirozeně a příjemně.
Většina vodních rostlin jsou byliny a období vegetačního růstu u nich trvá jen polovinu roku. Jezírko by proto mělo mít natolik zajímavý tvar, aby i bez letní vegetace, tedy během zimních měsíců, působilo v zahradě dobře. Musí ladit s ostatními prvky zahrady a i když může během vegetačního období vypadat velice půvabně, pro úplné posouzení jeho koncepční kvality je důležité mít představu i o tom, jak bude vypadat v období vegetačního klidu.
Rostliny
Když uvažujeme o tom, jaký tvar jezírka zvolit, měli bychom vzít v úvahu i to, jaké rostliny v něm chceme pěstovat. Především lekníny by měly být v dostatečně velkém jezírku, aby vynikla jejich krása a aby se mohly rozrůstat. Rostliny, které potřebují pravidelnou péči, by měly být dobře přístupné. V užších částech jezírka se budou dobře vyjímat vysoké rostliny. Jsou-li ve vzdálenější části jezírka, dále od vyhlídky, vytvářejí hezké pozadí.
Prostor s vyhlídkou by měl být otevřenější, aby bylo na vodu i rostliny naproti dobře vidět. Je také dobré rostliny uspořádat do několika skupinek. Rostliny, které sázíme po obvodu jezírka, by měly mít různou výšku, aby nevznikla jen jakási neprostupná masa s „roztřepeným“ okrajem. Vypadá to nezajímavě a z větší dálky pak na jezírko není vůbec vidět.
Okraj jezírka krásně ozdobí rostliny s bohatým listovím, mezi jinými například modráska (Pontederia cordata), na zimu vyžaduje ponoření do 15 až 20 cm, jako ochrana před mrazem, která má lesklé srdcovité listy, nebo Pontederia cordata ‚Albescens‘, je trochu citlivější než předešlá, která má dlouhé útlé listy, podobné stéblům trávy. Když si všechno pečlivě naplánujeme a zasadíme vhodné rostliny na správných místech, bude jezírko barevně i tvarově zajímavé v každém ročním období. Vodní hladina i prostor několik málo metrů nad ní budou po celý rok vypadat hezky a zajímavě. Máte-li v plánu vytvořit i mokřad, nalistujte si stranu 46, kde uvádíme, jak jej osadit.
Pokud nechceme nebo nemůžeme pěstovat mokřadní rostliny, pak bude ostře definovaný obvod jezírka dominujícím tvarem zahrady. Neosazený okraj jezírka je výraznou křivkou, která nabourává linie dlouhé úzké zahrady, jež pak působí čistě a vzdušně. Někdy můžeme vysadit sošné rostliny, ovšem pouze takové, které mají výrazné kontury (Obr. 21).
Potůček a říčka v zahradě: zvuk, světlo a výsadba břehů
Potůčky a říčky
Potůček většinou ústí do jezírka, někdy však zahradou jen protéká. Může být formální i neformální. Korytem může protékat velké či malé množství vody. Potůček jakéhokoli stylu a jakékoli velikosti však zahradu vždy ozvláštňuje, a to hned v několika směrech.
Pohybující se voda potůčku či říčky obohacuje atmosféru zahrady o zvuk a světlo. Kvalita zrakových a sluchových podnětů závisí na způsobu řešení toku. Rozmístíme-li v korytě říčky kameny, bude voda vydávat více zvuků. Použijeme-li silné čerpadlo, bude se voda pohybovat rychleji, než když nainstalujeme čerpadlo slabé, a objem protékající vody bude větší. Mělký potůček plný kamínků, které pohyb vody brzdí, se za slunečných dní nádherně třpytí. Hlubší úzký potůček, který teče pomalu mezi stromy zarostlou částí zahrady, působí uklidňujícím dojmem a má v sobě i špetku tajemství.
Potůček může vizuálně i fyzicky propojovat jednotlivé části zahrady a vytvářet dojem ucelenosti. Silný zřetelný proud přirozeně upoutá náš pohled. Postupujeme-li pak po proudu, postupně se před námi objevují jednotlivá zákoutí zahrady. Ve velké zahradě obvykle vede kolem říčky pěšinka, která návštěvníka provede celou zahradou. Křivky a zátočiny podněcují návštěvníkovu zvědavost, protože prostory před ním skrývají a slibují další novou scenérii.
Výsadba
Břehy potůčku jsou ideálním prostředím pro celou řadu vlhkomilných rostlin. To, zda je voda samotná vhodným prostředím pro rostliny, závisí na rychlosti, jakou se pohybuje, a také na konstrukci koryta. Rychle tekoucí proud vodním rostlinám nesvědčí. Nejsou natolik stabilní, aby silnému proudu odolaly a voda je odplaví. Jsou-li břehy potůčky z hlíny, nikoli z betonu či plastu, bude se zde dobře dařit vlhkomilným prvosenkám (viz kapitolu 4), stejně jako bohyškám, čechravám a kejklířkám a vytvoří zde spolu přirozené společenství.
Zahradní vodopád: přirozený i umělý, volba materiálů a výsadba okolí
Vodopády
Voda se může valit přes jakýkoli tuhý objekt, takže při konstrukci vodopádů, ať již venkovních či vnitřních, se využívá celé řady různých materiálů. Vodopády různých velikostí a stylů nabízejí nekonečné možnosti prezentace estetických kvalit vody. Lze postavit vodopád samostatný, ale můžeme zbudovat i několik vodopádů za sebou. Vodopád vždy spolehlivě přitáhne pozornost návštěvníka. Je proto velice důležité pečlivě zvážit, kam vodopád umístíme a jaký mu dáme styl. Nesmíme zapomínat na to, že tvar vytváří iluzi výšky či šířky nejen v případě klidných vodních ploch, ale také v případě vodopádů. Dlouhý úzký vodopád zaměří náš pohled nahoru, a celý prostor se tak subjektivně protáhne a zúží; široký nízký vodopád prostor naopak zkrátí a rozšíří.
Přirozené vodopády
V přírodě vodopády vznikají z nejrůznějších příčin a nabývají všech možných tvarů a velikostí. V teplých klimatických podmínkách se zpravidla objevují jen na krátké období: v období dešťů a nebo na jaře, kdy taje sníh. Jakmile deště ustanou nebo všechen sníh roztaje, vodopády vyschnou. V extrémních podmínkách zůstávají jen řídké ostrůvky pouštní či polopouštní vegetace. V chladnějších klimatických podmínkách vodopády nemizí. Zdrojem vody jsou v tomto případě zpravidla podzemní prameny, které nikdy nevysychají a nejsou závislé ani na sezónních výkyvech srážek. Velikost, tvar a mohutnost vodopádu a typ okolní vegetace závisejí čistě na daném prostředí. V umělém prostředí, například v zahradě, je možné vytvořit různé struktury sloužící specifickým účelům, ale pokud jde o jejich výtvarné řešení, měli bychom se nechat inspirovat přírodou.
Měřítko
Velikost vodopádu musí odpovídat velikosti celku zahrady. Vodopád je velmi výrazný objekt, který snadno upoutá pozornost. To však někdy může být na úkor ostatních prvků. Postavit si na malé městské zahrádce mohutný vodopád, který dominuje celé zahradě a jeho dunění přehlušuje všechny ostatní zvuky, je poněkud nešťastné. Takový vodopád je vhodné zbudovat pouze na velkém pozemku. Nicméně vysoký a úzký vodopád je přijatelný a pohyb i zvuk třeba jen skromného pramínku či kapající vody mohou vytvořit kýžený efekt. Toto řešení je často vhodnější v chladnějších klimatických podmínkách a jeho realizace je méně nákladná.
Topografie
Má-li vodopád vypadat přirozeně, musí přirozeně zapadat do celkového rázu zahrady. Pokud nebudeme navážet půdu a vršit umělý kopeček, pak vzdálenost, kterou voda urazí, závisí pouze na svažitosti terénu. Má-li řešení vypadat „přirozeně“, musí do prostředí „zapadnout“. Je-li na první pohled vidět, že jsme vodopád umístili prostě tam, kde bylo dost místa, je to špatně! Vytváříme-li umělý svah, musí kameny jakoby ‚vyrůstat‘ ze země. Když je jenom volně položíme na vrcholek kopečku, bude to vypadat nepřirozeně. Kamenité vodopády bývají v přírodě v místech zlomů nebo v oblasti slabších míst kůry, a pokud si chceme postavit takový vodopád v zahradě, měli bychom se pokusit tyto přirozené podmínky dokonale napodobit. Horniny mají různé složení a každý typ horniny reaguje jinak na erozivní působení vody. Rozhodně se vyplatí navštívit kamenolom či místa přirozeného výskytu typu horniny, který jsme zvolili.
Vodopád nikdy nestéká z nejvyššího bodu a tento princip bychom měli aplikovat i v podmínkách zahrady. Z tohoto opisování od přírody existuje jedna přijatelná výjimka. Týká se běžného problému, který souvisí s malým objemem vody: voda stékající po povrchu kamene je jen velmi málo patrná. Tento problém lze snadno odstranit. Vytvoříme převis a voda bude téct přímo pod něj do jezírka a nebude stékat po kamenech.
Jen málokomu se poštěstí mít zahradu, kterou protéká přirozený potůček. Většinou se proto neobejdeme bez čerpadla, které umístíme do jezírka k patě vodopádu. Je velice důležité skrýt zdroj vody, který potůček napájí, protože například taková čouhající
Výsadba
Díky vodopádu připomíná zahrada horskou krajinu. Je proto třeba věnovat náležitou pozornost výběru rostlin a jejich rozměrům. Umístění různých druhů rostlin bude určovat jejich vzhled, ale jen zřídkakdy je vysadíme do bezprostřední blízkosti vodopádu, kde by na ně neustále stříkala voda. Na kamenech se nejlépe daří mechům; do puklin můžeme zasadit Anagallis tenella (drchnička). Další zákoutí lze osadit Pinguicula vulgaris (tučnice) nebo kapradinami, například druhu Blechnum spicant (žebrovice různolistá) či Gymnocarpium dryopteris (bukovník kapraďovitý), kterým velmi svědčí vlhko. Mimo dosah cákající vody, na malých záhoncích kolem vodopádu, kde je stále ještě dost vlhká půda, můžeme vysadit prvosenky. Můžeme vybrat ze široké palety druhů sekce candelabra, které dosahují nejrůznějších velikostí. Menší P. cockburniana s oranžovými kvítky je nádherná. Vhodná je P. pulverulenta s dlouhou štíhlou a jemně pomoučenou lodyhou, především její světle růžová varieta ‚Bartley Strain‘. V jezírku, mimo dosah cákající vody, se bude báječně dařit Iris laevigata (kosatec hladký) a Acorus calamus ‚Variegatus‘ (puškvorec obecný), dáme-li je do mělčí vody k okraji jezírka.
Umělé vodopády
Na mnoha veřejných místech narazíme na nová řešení, která jasně ilustrují, že možnosti umělých vodopádů jsou téměř neomezené.
Tvrdě působící hranaté stavby se ihned změkčí a oživí, když přes ně nebo skrze ně teče voda. Bohužel se občas ukáže, že provoz některých těchto vodních prvků, které na papíře vypadaly velice dobře, je příliš nákladný. Tyto stavby se pak změní v chátrající přežitky minulosti, které marně čekají na návrat životodárné vody. Abychom se podobným nepříjemnostem vyhnuli a nezohyzdili si vlastní zahradu bezcennou hromadou stavebního materiálu, měl by být náš návrh kvalitní z technického i výtvarného hlediska a jeho realizace i provoz by měly být ekonomicky únosné.
Zvýšené nádrže
Jezírka různých úrovní propojené vodopády jsou pastvou pro oči a mohou tvořit součást patia (nebo jiné dlážděné plochy), případně na ně navazovat. Všechny zvýšené nádrže mají stejný tvar, ale nemusí být nutně stejně veliké a hluboké. Jsou propojené kanálem, kterým proudí voda a přepadává z jedné nádrže do druhé. Voda se recykluje pomocí čerpadla, které je umístěné ve spodní nádrži. Vzhledem k tomu, že nádrže jsou různě hluboké, lze vytvořit vodopády různých výšek. Nesmíme však zapomínat na praktickou stránku celého řešení – čím je vodopád vyšší, tím víc voda cáká. Velikost nádrží by se měla postupně zvětšovat, a to nejen z estetických důvodů, ale také proto, aby voda necákala na místa, která mají zůstat suchá. K nádržím s tekoucí vodou lze připojit i nádrže s vodou stojatou. Ty mohou být osázené nejrůznějšími rostlinami, lekníny počínaje a orobinci konče. Jiné nádrže mohou být zcela bez vody, osázené vhodnými suchozemskými rostlinami. Tyto nádrže vypadají zvenčí stejně, ale nejsou vodotěsné a jsou naplněné vhodným půdním substrátem.
Materiál
Na stavbu bychom měli použít materiály, které budou ladit s okolními budovami. Je-li náš dům postaven ze specifického místního druhu cihel, zjistíme, kde se tyto cihly prodávají, a opatříme si je. Pokud nechceme záměrně využít principu kontrastu, použijeme tytéž kameny, jaké jsou na našem pozemku či v jeho bezprostředním okolí. Při výběru podobných materiálů je třeba postupovat velmi obezřetně, protože se nám mohou na první pohled zdát příliš odlišné a nevhodné. Okolí vodního prvku vypadá nejlépe, když je vydlážděné aby odráželo tvar nádrží. Mají-li nádrže kruhový tvar, měly by dlažební kostky tvořit vír. Jsou-li nádrže trojúhelníkovité, je dobré zvolit ostrohranný klikatý vzorek.
Na celou stavbu lze také použít stavební dřevo. Je to mnohem univerzálnější materiál než cihla či kámen. Doporučujeme sbít z fošen i dno. Některé druhy dřeva jsou velmi trvanlivé, i když jsou v nepřetržitém kontaktu s vodou – vodní mlýny jsou toho dobrým důkazem. Použít tvrdé dřevo pro stavbu vodopádu je proto velmi výhodné a s trochou fantazie můžeme vybudovat neobvyklý vodní prvek, který bude mít barvu a texturu zcela jinou, než kdybychom použili materiály jiné.
Pokud náhodou bydlíme u moře a na pobřeží občas najdeme hezky vytvarovaný kus vyplaveného dřeva, můžeme ho použít na stavbu koryta. Z bambusu, nikoli z toho, který se používá jako tyčka k rostlinám, ale ze silnějšího druhu bambusu, který se kdysi používal na garnýže, lze vyrobit originální trubku. Když ji dáme mezi dva menší vinné sudy, položíme základy zahrádce japonského stylu. Právě takové jednoduché nápady bývají většinou nejlepší. Vodopády lze postavit v podstatě z čehokoli – třeba i z železného šrotu. Stačí jen zapojit fantazii!
Zahradní fontány: typy, velikost, osvětlení a bezpečnost pro děti
Fontány
Umístit rostliny do jezírka s fontánou obvykle není moc vhodné. Fontána totiž vodu rozhýbe a vodním rostlinám tyto turbulence většinou škodí. Mohutná fontána s mnoha ústími nejenže vodní hladinu rozhýbává, ale také ji neustále bombarduje těžkými kapkami, které poškozují listy a květy. Rostliny lze proto umístit do jezírek s fontánou jen tehdy, je-li fontána malá. Fontána je navíc krásný objekt, který by neměl být zastíněn okolními prvky, ale měl by jasně vynikat. Je to prvek natolik jedinečný, že je naprosto zbytečné snažit se jej ještě nějak ozvláštnit.
Kromě prostých fontán s jednoduchým skrytým ústím existují i fontány ztvárněné jako sochy, které často představují různá zvířata či cherubíny. Toužíme-li po opravdu pěkném originálním kousku z kamene či olova, budeme muset trpělivě hledat a být ochotni sáhnout poměrně hluboko do kapsy. Běžně jsou však k dostání reprodukce, a to za rozumnou cenu. Tyto reprodukce však většinou ani zdaleka nedosahují estetických kvalit originálu a pokud při jejich výběru nebudeme dost pozorní, nevyhneme se pozdějšímu zklamání.
Fontány zapadají i do formálního řešení, lze je tedy klidně umístit do jezírka geometrických tvarů. Moderní zahradě plné ostrých úhlů velice prospějí měkké křivky fontány. V podobném prostředí stačí k vytvoření poklidné atmosféry třeba i jediný vodní sloupec.
Fontány jsou ozdobou celkového řešení. Obohacují atmosféru zahrady o zvuky, pohyb, světlo a ladné, měnící se křivky; tedy o spojení kvalit, které lahodí oku a uchu.
Velikost a tvar
Fontána, stejně jako kterýkoli jiný vodní prvek, musí zapadat do celku zahrady: musí mít adekvátní rozměry a její tvar musí být komplementární s tvary v jejím okolí.
Vysoká fontána, podobně jako dlouhý kanál či úzký vodopád, směřuje náš pohled vzhůru, a proto ji můžeme využít jako prostředek, jenž přitáhne pozornost k objektu, který leží za nejvyšším bodem vodního paprsku. Široká fontána s celou sérií vodních paprsků odráží spoustu světla a soustředí náš pohled níž.
K nejmenším fontánám patří deštníkové a bublající fontány, které přirozeně přitahují pohled směrem dolů. Poblíž fontány by měl být umístěn zajímavý doplňkový objekt, který přitáhne pozornost – například zvláštní ornament nebo neobvyklá rostlina. Deštníkové a bublající fontány se výborně hodí na patia a dobře se vyjímají i v moderně pojatých prostorách. Fontánu lze použít jako prostředek, který upoutá pozornost návštěvníka ze všeho nejdříve a jakmile si všimne fontány, upoutá ho další prvek zahrady. Tento princip se uplatňuje ve všech kvalitních koncepcích vodních zahrad – zaujme nás jeden prvek, který naši pozornost nenápadně nasměruje k prvku dalšímu atd.
Socha
Do této kategorie patří fontány, které mají podobu volně stojících figur či útvarů. Měly by stát stranou ostatních prvků a neměly by být zarostlé vegetací, jinak budou působit nevýrazně. Ačkoli už od období renesance jsou oblíbeným motivem fontán klasické sochy, za pozornost stojí i originální díla současných umělců. Tyto nové nápadité tvary dokáží zahradu ozvláštnit osobitým způsobem.
Každá zahrada by měla mít silné architektonické jádro, i když se v ní vodní živel třeba vůbec neobjevuje. Socha může celkové architektonické řešení významně posílit, zvláště v zimě, kdy jsou větve stromů holé a v zahradě nic neroste. Právě v zimním období, kdy pohled návštěvníka nemá prakticky na čem spočinout, je fontána jediným výrazným prvkem zahrady. V tomto kontextu je zřejmé, jak je důležité umístit fontánu na vhodné místo. V zimě je zahrada obnažená a mnohem přehlednější, její proporce tedy silně vyniknou. Neměli bychom zapomínat na to, že zima je docela dlouhá a že právě během tohoto období se mohou objevit slabší místa celé koncepce, zatímco na jaře a v létě spousta zajímavých prvků pomáhá jinak neuspokojivé řešení zahrady skrýt.
Fontány tryskající ze zdi a chrliče
Některé tyto gotické hlavy zvířat, z jejichž úst crčí voda, vypadají opravdu děsivě. Když kolem něčeho tak bizarního, jako je chrlič, kvetou rostliny, jejich krása velmi vynikne. Uplatňuje se zde princip, který bychom mohli označit jako princip krásky a zvířete. Chceme-li tedy dosáhnout tohoto účinku, stojí za to chrlič pořídit. Budeme samozřejmě potřebovat zeď a vhodnou nádrž s čerpadlem. Fontána umístěná na zdi působí velmi dobře, když stojí na rozcestí chodníčků ve tvaru písmene T. Chodníček musí mít začátek a konec. Začátek chodníčku je obvykle zřejmý a nevyžaduje žádné zvláštní řešení. Pokud však chodníček není uzavřený, nemáme důvod jít až na jeho konec, není totiž k čemu dojít. Umístíme-li na jeho konec chrlič, situace se náhle radikálně změní.
Fontány a osvětlení
Osvětlíme-li po setmění vodu barevnými světly, vytvoříme spoustu zajímavých efektů. V některých městech jsou velké veřejné fontány, které v noci skýtají ohromnou světelnou podívanou. Se změnou kompozice stříkajících proudů vody se mění barva nasvícení. Barva světla může být jakákoli: modrá, červená, zelená, žlutá atd.
Ačkoli se zdá, že jde o technicky velmi složitou záležitost, kterou si soukromá osoba zpravidla nemůže dovolit, ve skutečnosti tomu tak není. Za poměrně rozumnou cenu lze pořídit zařízení, která změnu barevného nasvícení umožňují. Jde o běžná světla s barevnými filtry. Na průsvitném disku jsou zvláštní segmenty se čtyřmi barvami. Stříkající voda diskem otáčí, takže se barvy světla neustále mění. Jiná zařízení umožňují tyto barevné disky měnit. Kromě těchto zařízení, měnících barvy světel nasvěcujících fontánu, existují také zařízení, která vytvářejí a řídí periodicky se opakující sekvenční změny tvaru stříkající vody.
Miniaturní fontány do interiéru
V obývacích pokojích či v zimních zahradách panuje zpravidla mikroklima, které vyhovuje spíše lidem než rostlinám. Zatímco lidem vyhovuje mnohem nižší vlhkost vzduchu, rostlinám svědčí vlhkost vyšší. Prodávají se však malé fontánky vhodné do interiéru, které vzduch přiměřeně zvlhčí, a životní podmínky rostlin tak zlepší. Voda z těchto fontánek stříká jen na malé ploše a do výšky několika málo centimetrů. Zvyšuje vlhkost vzduchu a zvuk zurčící vody je příjemný, takže tyto fontánky tvoří vkusný a užitečný doplněk bytového interiéru. Je vhodné umístit je na dobře osvětleném místě a pokud možno poblíž radiátorů, kde je suchého a teplého vzduchu nejvíce.
Vodní prvky bezpečné pro děti
Ideálními a bezpečnými nádobami pro umístění fontány jsou mělké nádrže, hluboké právě tak, aby skryly ponorné čerpadlo. Naplníme-li nádrž kameny nebo velkými oblázky, vytvoříme hloubku, která nebude nijak nebezpečná. Můžeme použít fontány různých stylů o rozměrech závisejících čistě na velikosti nádrže. Vzhledem k tomu, že tento typ fontány je většinou malý, hodí se svou velikostí do dětských zahrad a má-li fontánka působit dobře, musí mít takové rozměry, které nebudou v zahrádce působit rušivě. Fontánka by neměla být moc velká také kvůli dětem, které mají mnohem raději spíše menší objekty. Toto je jeden z několika málo typů fontán, který lze osadit rostlinami. Velikost rostlin musí proporcionálně odpovídat velikosti fontány. Květináče s rostlinami umístíme pod vodu mezi kameny.
Zvláště vhodné je vysadit Acorus gramineus ‚Variegatus‘ (puškvorec trávovitý), (v našich podmínkách zmrzá), který je jednou z mála stále zelených vodních rostlin a jeho výška zpravidla nepřesáhne 30 cm. Máme-li teplou zahradu, můžeme zasadit také drobného příbuzného Gunnera manicata (barota rukávovitá), (zmrzá spolehlivě), který se jmenuje Gunnera magellanica (barota magelanská). Má půvabné kadeřavé oblé lístky, které se krásně rozprostírají po kamenech. Jsou-li rostliny zasazeny v květináči, rostou pomaleji, a proto si můžeme dovolit vysadit i agresivní rostliny, jako například Houttuynia cordata (touleň srdčitá), přičemž zvláště efektně působí kultivar s pestrými listy označovaný jako H. cordata ‚Chameleon‘.
K sezónním rostlinkám, které prostor osvěží barvami, patří žlutá Mimulus primuloides (kejklířka prvosenkovitá) nebo jeden z posledních F1 hybridů M. ‚Malibu‘, velká rostlina s jasně oranžovými květy, která kvete celé léto.
Máme-li fontánu ve skleníku, můžeme vybírat z mnohem většího počtu rostlin a vysadit třeba i rostliny masožravé nebo křehký Myriophyllum proserpinaciodes (stolístek vodní). Pokud jej budeme zastřihávat, vytvoří nádherný koberec, který když zdobí drobné kapičky vody z fontány, vypadá obzvlášť půvabně.
Ať už zvolíme jakékoli druhy, fontána musí zůstat hlavní atrakcí – okolní vegetace nesmí scéně dominovat.
Mokřad v zahradě: jak ho navrhnout, osadit a udržovat
Mokřady
Mokřady jsou stále oblíbenější a koutek s vlhkomilnými rostlinami najdeme v mnoha velkých veřejných zahradách. Narozdíl od dosud zmíněných prvků jsou mokřady určené především k pěstování rostlin. Obliba mokřadů roste hlavně proto, že lze snadno opatřit celou řadu vhodných rostlin s ohromným potenciálem. Další příčinou rostoucí obliby mokřadů je pokrok ve vývoji umělých materiálů. Díky fóliím z butylové gumy lze mokřad zbudovat prakticky v jakékoli zahradě. Mokřadům navíc velmi svědčí chladnější klimatické podmínky.
Rozhodneme-li se vytvořit si v zahradě mokřad, bude jeho kvalita záviset na dvou věcech. Zaprvé na rozsahu a komplikovanosti projektu a zadruhé na času a energii, jež jsme ochotni projektu věnovat; a to nejen jeho realizaci, ale také údržbě. Oba tyto faktory jsou stejně důležité a při vytváření projektu bychom s nimi měli počítat.
Měřítko
Bahenní rostliny jsou většinou mohutné a mají velké listy, takže potřebují dost místa, jinak nebudou mít možnost rozvinout svůj potenciál. Například Gunnera manicata (barota rukávovitá) (zmrzá) a Lysichiton americanum (toulcovka americká), (velmi vhodná, ale pozor na ph), patří k rostlinám, které můžeme vysadit jen do velkého mokřadu, kde by rozhodně neměly chybět.
Existuje ale také spousta menších rostlin, které lze s úspěchem pěstovat v menších městských zahrádkách. Měli bychom je zasadit tak, aby spolu buďto „splývaly“, nebo aby naopak rostly odděleně. Pokud rostliny stojí samostatně, působí podobným dojmem jako fontány či vodopády, a tvoří tak ústřední prvek mokřadu. Jsou strukturními kotevními body celého řešení, neboť některé rostliny spojují a jiné oddělují. Velikost těchto rostlin bude určovat velikost rostlin ostatních, takže bychom je měli zasadit jako první.
Pokud je zahrada velká a je v ní dostatek prostoru, budou některé druhy vypadat lépe, když budou stát samostatně. Je-li však zahrada menší a prostor stísněnější, budou tytéž druhy vypadat lépe, když je uspořádáme do velkých skupin. Toto pravidlo platí například pro bohyšky. Ve veřejných zahradách jsou tyto širokolisté rostliny často uspořádané do skupin, čítajících desítky kusů. Bývají oddělené skupinkami popelivek či štítonošů, čímž vzniká výškově rozmanitý porost. Ve stísněnějších podmínkách městské zahrádky vysadíme namísto popelivek bohyšky. Mezi nimi se mohou vinout ostrůvky prvosenek, kejklířek, upolínů.
Mokřad můžeme zkusit vybudovat dokonce na ještě menší ploše malého dvorečku. Rostliny, které jsme v předchozím případě sázeli v ostrůvcích, teď vysadíme samostatně. Samostatná prvosenka tak bude kotevním bodem, který bude doplňovat například Salix reticulata (vrba sítnatá) nebo Anagallis tenella (drchnička) (možnost namrzání), jejíž hvězdicovité růžové květy zdobí hustý koberec drobných zelených lístků. Její kultivar, známý jako A. tenella ‚Studland‘, má květy tmavě růžové, ale není tak odolný.
Osazení mokřadu musí tedy opět proporcionálně ladit s okolím. Z tohoto pravidla však existují výjimky. Do mokřadu můžeme například zasadit jen jeden exemplář rostliny, která dorůstá velkých rozměrů, a může to vypadat skvě