Komposter: Jak efektivně zpracovat organický odpad

co je třeba vědět o kompostování

Zakládání kompostu je klíčové pro úspěšné zpracování organických zbytků. Správný výběr místa, poměr materiálů a vlhkost zajistí efektivní rozklad.

Při zakládání kompostu je důležité vybrat vhodné místo. Ideální je polostinné a dobře větrané stanoviště. Místo by mělo mít snadný přístup pro přidávání materiálů a odebírání výsledného kompostu. Povrch pod kompostem nechte přírodní, bez dlažby a fólie. Z půdy do něj pak prolezou žížaly a další organismy, které rozklad urychlí, a přebytečná voda vsákne. Jak se živiny z půdy dostávají k rostlinám, popisujeme zvlášť.

Pro úspěšný kompost je nutné správně míchat materiály a udržovat vlhkost. Optimální vlhkost zajistí správný rozklad bez nepříjemného zápachu. Materiály je třeba pravidelně promíchávat, čímž se zajistí dostatečný přísun kyslíku dovnitř kompostu.

Hromadě s převahou suchého hnědého materiálu (listí, sláma, piliny) pomůže přidaný zdroj dusíku: čerstvá tráva, hnůj nebo organické hnojivo. Mikroorganismy pak mají dost dusíku, aby rozložily uhlíkaté látky.

Celý proces bude mít větší úspěch, pokud se bude sledovat teplota uvnitř kompostu. V horké fázi se hromada zahřeje až na 60–70 °C. Při těchto teplotách hynou semena plevelů a zárodky chorob, později teplota postupně klesá.

Důležitým krokem je zajištění správné vrstvení materiálů. Na dno se zpravidla kladou nahrubo nasekané větvičky pro provzdušnění. Zelené a hnědé složky pak raději promíchejte, nebo je vrstvěte jen v tenkých vrstvách. V silné vrstvě trávy nebo hnoje hmota zahnívá a silná vrstva listí plesniví. Vyváženost mezi oběma složkami je pro rozklad klíčová.

Kompost potřebuje stálou vlhkost, proto mu nejlépe svědčí stín nebo polostín: pod stromy, u severní strany zdi nebo plotu. Na plném slunci v létě vysychá a rozklad se zastaví. Stín mu můžete vytvořit i výsadbou slunečnic nebo topinamburu.

• Od studny s pitnou vodou ho umístěte nejméně 10 m.
• Zadní stranu a boky ohraďte natrvalo, přední stranu nechte otevřenou nebo rozebíratelnou, aby šel kompost přehazovat a odvážet.
• Hromadu stavte na povrch, ne do hluboké jámy. V zahloubeném nebo udusaném kompostu chybí vzduch a hmota hnije. Jáma se hodí nanejvýš k dočasnému ukládání odpadu, který pak zkompostujete na povrchu.
• Dýně a tykve nesázejte přímo do kompostu, odčerpají z něj živiny. Zasaďte je vedle a šlahouny veďte přes hromadu, která tak bude ve stínu.

Speciální startér kompost nutně nepotřebuje. Mikroorganismy do nové hromady nejspolehlivěji přenesete lopatou starého kompostu nebo zeminy. Můžete je rozmíchat v dešťové vodě a novou hromadu tím zalít. Posloužit může i kopřivový výluh.

U hromady s převahou hnědého materiálu pomůže přidat zdroj dusíku. Jednou z možností je Hnojík: stačí jím jemně poprášit jednotlivé vrstvy, jeho spotřeba je nízká. Doporučené množství najdete na stránce Dávkování.

Drobné bílé larvy spolu s mouchami naznačují přebytek vlhkosti a příliš mnoho zeleného, dusíkatého materiálu. Kompost pak bývá mazlavý a zapáchá. Překopejte ho, přimíchejte řezanou slámu, listí nebo karton a udržujte ho vlhký jen jako vyždímaná houba, ne suchý. Mletí kousků větších materiálů může také pomoci snížit jejich přitažlivost pro škůdce.

Kompostu mohou pomoci přirození predátoři škůdců, jako jsou ptáci, kteří pomáhají snížit počet nežádoucího hmyzu.

Velké, do písmene C prohnuté larvy v dozrávajícím kompostu bývají larvy zlatohlávků. Pomáhají rozkládat hrubý materiál, proto je nechte být. Od ponravy chrousta se liší menší hlavou a kratšíma nohama.

Do kompostu nepatří všechny materiály, které by mohly narušit přirozený rozklad nebo přilákat škůdce. Vyvarujte se přidávání masa, kostí, mléčných výrobků a tuků, které mohou způsobit zápach a přilákat hlodavce či hmyz. Chemicky ošetřené materiály, jako jsou lakované dřevo nebo zbytky rostlin ošetřené pesticidy, mohou kontaminovat kompost a škodit vašim rostlinám. Patří sem také plevele s dozrávajícími semeny, které mohou později vyklíčit ve vaší zahradě. Nedoporučuje se přidávat ani exkrementy masožravých domácích zvířat, které mohou obsahovat parazity.

Nejvíc kompostu uškodí to, co se z něj pak rozšíří zpátky na záhony.

• Plevel dávejte do kompostu mladý, než vykvete. Odkvetlé a vysemeněné rostliny patří do bioodpadu.
• Vytrvalé plevele s oddenky a kořeny (pýr, svlačec, pampeliška, pcháč) v kompostu přežijí. Nechte je nejdřív úplně uschnout na slunci, nebo je dejte do bioodpadu.
• Nemocné rostliny a listí ze stromů napadených houbovými chorobami patří jen do hromady, která se pořádně zahřeje.
• Kořeny košťálovin napadené nádorovitostí do kompostu nedávejte vůbec, původce přežívá v půdě mnoho let. Viz nádorovitost brukvovitých.
• Plesnivé potraviny a tráva či listí od frekventovaných silnic, kde se usazují těžké kovy z provozu.

Když se do kompostu semena plevelů nebo nemocné listí přece dostanou, nechte ho zrát déle, klidně tři roky, a dvakrát ročně, na jaře a na podzim, ho překopejte, vnější vrstvy dovnitř.

Spadané listí ovocných stromů nepalte, přijdete o cennou organickou hmotu. Nenechávejte ho ale ani ležet pod stromy, přezimují na něm zárodky chorob a škůdců. Nejlepší je hned po opadu ho zkompostovat spolu s trávou nebo hnojem, které dodají dusík a pomohou hromadu zahřát. Druhou možností je listí hluboko zarýt.

Pro správné kompostování je důležité vědět, jaké materiály lze použít a jaké se hodí méně. Některé materiály mohou proces urychlit, zatímco jiné ho mohou zpomalit nebo dokonce narušit.

Do kompostu patří různé druhy organického odpadu. Patří sem kuchyňské zbytky jako slupky z ovoce a zeleniny, kávové sedliny, čajové pytlíky a skořápky z vajec. Dále lze kompostovat trávu, listí, větvičky a jiné zahradní zbytky. Melounové slupky jsou též vhodné díky jejich schopnosti dodat potřebnou vlhkost.

Materiál je vhodné před použitím do kompostu nasekat na menší kousky. Suché hnědé suroviny (listí, slámu, karton) míchejte se zelenými a vlhkými (tráva, kuchyňské zbytky), jak vysvětluje další část. Hodí se i trocha zeminy a jemně rozptýlený popel z čistého dřeva.

Jak rychle a jak dobře se kompost rozloží, rozhodují hlavně čtyři věci: poměr uhlíku a dusíku, vlhkost, vzduch a teplota.

Poměr uhlíku a dusíku (C:N)

Na začátku by měl mít materiál poměr uhlíku k dusíku zhruba 20–30 : 1. Hnědé suroviny obsahují uhlíku hodně, piliny mají kolem 500 : 1. Zelené a dusíkaté suroviny jsou naopak „úzké“, močůvka má asi 3 : 1. Samotné piliny nebo listí se proto rozkládají velmi pomalu, samotná tráva a hnůj zahnívají a ztrácejí dusík jako čpavek.

Jak hromadu postavit

• Stavte ji přímo na zem, ne na beton, a nezahlubujte ji do jámy. V jámě chybí vzduch a hmota hnije.
• Volná hromada má mít šířku nejvýš 2 m a výšku kolem 1,2 m, délka je libovolná. Menší hromada se neprohřeje, ve větší zůstane studené a nevzdušné jádro.
• Povrch přikryjte vrstvou slámy nebo listí. Chrání před vysycháním i vymýváním a zachytí část unikajících plynů.
• V kompostéru platí totéž. Čerstvý materiál přidávejte nahoru, hotový kompost odebírejte zespodu.

Vlhkost a vzduch: diagnóza podle vzhledu a pachu

Správně vlhký kompost je jako vyždímaná houba. V dlani je cítit vlhkost, ale voda z něj nekape.

Tři fáze zrání

1. Horká fáze. Bakterie a houby rozkládají nejsnáze dostupné látky a hromada se zahřeje až na 60–70 °C. Musí přitom zůstat vlhká.
2. Fáze žížal. Teplota klesá a do hromady se stěhují žížaly hnojní a aktinomycety. Pokud první fáze kvůli suchu nebo mokru neproběhla dobře, hromadu teď překopejte. Často se ještě jednou krátce zahřeje. Při překopání lze přimíchat trochu mletého vápence nebo dolomitu, nikdy ne pálené vápno.
3. Zralý kompost. Žížaly se stáhnou, hmota je tmavohnědá, drobtovitá a voní lesní půdou. Původní suroviny už nepoznáte.

Běžná hromada dozraje zhruba za rok. Rychlokompost z jemně nadrceného materiálu, který se často překopává, bývá hotový za pár týdnů, trvalý humus ale nevytvoří.

Kdy použít polozralý a kdy zralý kompost

• Polozralý kompost z druhé fáze snesou náročné plodiny: rajčata, zelí, kukuřice, okurky a tykve.
• Jen zralý kompost patří do výsevů, k sazenicím a ke kořenové zelenině.

Kompostování s kalifornskými žížalami v bytě nebo na balkoně popisujeme v článku Vermikompostér.

Vedle slámy nebo listí se dá kompost přikrýt i černou fólií. Přes den se pod ní hromada zahřeje, vypařená vlhkost se večer srazí na fólii a stéká zpátky, takže kompost tolik nevysychá. Při dlouhých deštích fólie nebo starý koberec zabrání vymývání živin. Plastový kryt ale čas od času sundejte, aby se hmota provětrala a nezačala hnít.

Několik minerálních přísad rozklad podpoří. Dávejte je v tenkých vrstvách mezi organický materiál, nejlépe při zakládání nebo přehazování:

• Vápenaté přísady. Slabý poprašek mletého vápence, dolomitu, vápnitého slínu nebo rozdrcených vaječných skořápek váže kyseliny, které při rozkladu vznikají. Víc nepřidávejte: vyšší dávka vápna, a zvlášť pálené vápno, zvýší zásaditost a dusík pak z hromady uniká jako čpavek.
• Dřevěný popel. Jen z čistého nenatíraného dřeva, rozdrcený a rozprášený tence. Ve vlhku tvoří hrudky žíravého louhu. Popel z uhlí a uhelných briket obsahuje hodně síry a do kompostu nepatří, stejně jako popel ze spálených plastů nebo z lesklého a barevného papíru.
• Kamenná moučka. Čedičová nebo žulová moučka doplní do kompostu minerální látky. Přidává se po hrstech, podle potřeby.

Celý postup od založení hromady po použití hotového kompostu shrnuje článek kompostování.

Hromadu je nejpraktičtější založit na podzim ze zbytků po sklizni a z listí. Na jaře ji přeházejte vedle, vnější části dovnitř, a přes léto ji udržujte vlhkou a bez plevele. Za sucha ji zalijte vodou nebo zředěnou jíchou; mělká prohlubeň s okrajem na vrcholu hromady zabrání, aby voda stékala po stranách. Takto vedený kompost bývá do podzimu rozložený natolik, že původní suroviny nepoznáte. Přes zimu ho nechte v hromadě a na jaře ho prohoďte hrubou prohazovačkou. Nerozložené kusy vraťte do nové hromady.

Dávka: zralý kompost se rozhazuje na jaře na záhon zrytý na podzim, zhruba 6–8 kg na 1 m², a mělce se zapraví hráběmi nebo kypřičem. Dobře vyzrálým kompostem můžete přihnojovat i během sezony. Kompostování hnoje popisuje článek hnůj, dřevěný popel do kompostu článek popel jako hnojivo.

Kolik živin dodá kompost ve srovnání s hnojem nebo balenými hnojivy, shrnuje porovnání hnojiv.

Při výsadbě stromků a keřů je kompost nejbezpečnější organická přísada do půdy. Čerstvý hnůj ke kořenům nepatří nikdy: v jámě bez vzduchu zahnívá a kořeny poškozuje.

• Příprava celé plochy. Když chystáte pozemek pro nový sad, ovocnou stěnu nebo řadu keřů, zapravte do hloubky 50–60 cm zhruba 4–6 kg kompostu nebo uleželého hnoje na 1 m². Druhou možností je oset plochu dva roky před výsadbou jetelovinami nebo travní směsí.
• Výsadbová jáma. Při kopání dávejte svrchní úrodnou ornici na jednu stranu a neúrodnou spodinu na druhou. Spodinu vraťte do jámy jen dobře promíchanou s rozleženým kompostem, nebo ji nahraďte ornicí z okolí jámy a spodinu rozhrňte po povrchu.
• Kořeny do zeminy, ne do kompostu. Kompost vždy promíchejte se zeminou, kořeny nemají ležet v čistém kompostu.
• Po výsadbě. Zálivkovou mísu kolem stromku po zalití posypte vrstvou kompostu. Omezí výpar a nevznikne škraloup.

Na místo vykopaného stromu. Mladý stromek zasazený tam, kde dlouho rostl strom stejného druhu, často živoří nebo hyne. Půda je vyčerpaná, má horší strukturu, bývá v ní víc háďátek a látek, které vylučovaly kořeny starého stromu. Této půdní únavě se nejlépe vyhnete tak, že místo aspoň půl roku necháte ladem, několikrát ho prokypříte a vyberete zbytky kořenů. Ještě lepší je rok tam pěstovat zeleninu nebo zelené hnojení a půdu dobře pohnojit kompostem. Nejcitlivější jsou broskvoně a třešně po sobě navzájem a rybíz po angreštu, nejméně jabloně.

Když stejný druh musíte vysadit hned, vykopejte velkou jámu, vyměňte v ní veškerou zeminu za úrodnou z místa, kde ovocné stromy nerostly, a přimíchejte do ní asi 20 l kvalitního kompostu. Pomůže i jiná podnož, než měl původní strom, a pravidelná zálivka. Celý postup výsadby popisuje článek výsadba stromů.

Rakouský permakulturista Sepp Holzer kompostuje i úplně bez kompostéru, v úzkém prostoru mezi dvěma vyvýšenými záhony. Kompost tu chrání před větrem a vysycháním boky záhonů a hotový humus nemusíte nikam vozit.

1. Postavte dva souběžné vyvýšené záhony těsně vedle sebe, aby mezi nimi zbyl jen průchod. Boky vytvarujte co nejstrměji, se sklonem kolem 60–70°, aby na nich ještě držela zemina.
2. Zvolte prosvětlený polostín. Kompost potřebuje světlo, ale na plném slunci by vysychal.
3. Plňte odzadu. Bioodpad ukládejte postupně od vzdálenějšího konce průchodu. Každou dávku hned přikryjte lopatou zeminy, slámou nebo listím.
4. Plňte asi do 60 % výšky záhonů. Ideální je zaplnit celý prostor za jeden rok, aby se materiál stihl rozložit. Nakonec navrch dejte vrstvu zeminy a osázejte ji zeleninou náročnou na živiny, například dýněmi, okurkami nebo řepou.
5. Další rok sklízejte. Na vzdálenějším konci začněte vybírat hotový kompost a házejte ho lopatou rovnou na záhony vlevo a vpravo. Pracujte opatrně, v kompostu bude množství žížal. Pohybovat se můžete po prknech nebo kamenech.

Co do něj patří: posečená tráva, listí, sláma, kuchyňské zbytky, karton a také řasy a bahno z vyčištěného jezírka. Pro nevhodné suroviny platí stejná pravidla jako u běžného kompostu (viz výše).

Holzer jde ještě dál. Podle něj nemusí mít každá užitková zahrada klasický kompost. Kdo celoročně mulčuje a pěstuje pestré smíšené kultury, kompostuje vlastně přímo na záhonech, protože mulč se rozkládá na místě. Kompostér se ale hodí všude, kde vzniká víc kuchyňského odpadu nebo kde na mulčování není dost materiálu.