Nádorovitost brukvovitých

(Plasmodiophora brassicae)

Nádorovitost brukvovitých je rostlinná choroba způsobená parazitickým půdním organismem (dříve řazeným mezi houby)

Plasmodiophora brassicae. Tato choroba postihuje rostliny z čeledi brukvovitých

(

Brassicaceae ), jako jsou například zelí, kapusta, ředkvičky, kapusta nebo brokolice.

Jediná brukvovitá rostlina, která nebývá postižena, je křen.

Symptomy nádorovitosti se obvykle projevují na kořenech rostliny. Infikované rostliny vykazují tvorbu malých, světle zbarvených nádorů nebo zduřenin na kořenech. Tyto nádory mohou být různých velikostí a tvarů, ale obvykle mají nepravidelný a nerovnoměrný vzhled. Nádory způsobují deformace a nadměrné ztloustnutí kořenového systému, což může ovlivnit příjem živin a vody.

Choroba se šíří především půdou a může být přenášena také semeny, zbytky rostlin nebo infikovanými nástroji. Infekce nastává obvykle, když se spóry parazitické houby dostanou do kořenů rostliny. Vyšší půdní teploty a vlhkost přispívají k šíření choroby.

Prevence a řízení nádorovitosti brukvovitých zahrnuje použití zdravých sazenic, důsledným střídáním plodin, vápnění kyselých půd, odstranění a likvidaci infikovaných rostlin a půdních zbytků. Chemická ochrana na zahradě k dispozici není, rozhoduje prevence.

Někdy se nemoci říká také plazmodioforová nádorovitost brukvovitých, ale je to jen jiný název, odvozený od názvu houby, která nemoc způsobuje. Problémem u této nemoci je zejména to, že parazit je maličký, v jednom gramu nádoru může být až miliarda spor a navíc parazit přezívá v půdě i bez hostitelské rostliny i více než 10 let. Chorobu podporuje, když je půda spíše kyselá, vlhčí a teplejší. 

Sporu v půdě ničí některé rostliny, jako třeba saturejka nebo máta, a tak je dobré je vysít/vysadit na zamořený pozemek, abyste se parazita zbavili. Také je dobré vysazovat ředkev olejnou, která je považována za „lapací“ plodinu. Naopak se nedoporučuje pěstovat brukvovité rostliny na zelené hnojení (hořčice, řepka olejná).

Nejlepší proti nádorovitosti brukvovitých je prevence. Ta spočívá v tom, že budete nakupovat a pěstovat jen zdravou sadbu, zamezíte zamoření půdy, ke které by mohlo dojít stykem s kontaminovanými nástroji, obuví, povrchovou vodou… 

Doporučuje se také nepěstovat brukvovité rostliny jako zelené hnojivo, raději si vyberte luštěniny.

Vhodná je také aplikace dusíkatého vápna, a to nejlépe 2 až 3 týdny před výsadbou, v dávce asi 10 kg / 100 metrů čtverečních.

A jak už bylo řečeno výše, hodí se i pěstování „lapacích“ plodin, jako je ředkev olejná, anebo vysadit na pozemek mátu nebo saturejku. 

Naopak na nádorovitost brukvovitých způsobenou organismem Plasmodiophora brassicae neexistují zatím žádné postřiky, které by byly schválené.

Napadené rostliny krní, za slunce vadnou a jejich užitkové části zůstanou malé. Na kořenech mají velké nádory, často je najdete i na brukvovitých plevelech okolo. Podobné zduřeniny dělá na kořenech a krčku krytonosec zelný. Rozlišíte je řezem: nádor nádorovitosti je na průřezu celistvý a hladký, zduřenina po krytonosci má uvnitř komůrku, často i s larvou.

Pozor už při nákupu sadby: ztlustlé kořínky sazenic jsou znakem nákazy a taková sadba na záhon nepatří.

1. Odstraňte všechny nemocné rostliny i s kořeny. Užitkové části (hlávky, růžice) se jíst dají.
2. Kořeny a košťály nedávejte na kompost ani je nezarývejte, patří do směsného odpadu. Platí to i pro košťály zdravě vypadajících rostlin ze zamořeného záhonu.
3. Záhon povápněte, nádorovitost se šíří hlavně v kyselých půdách (víc v článku pH půdy).
4. Košťáloviny, ředkvičky, ředkev ani hořčici na zamořené místo nesejte nejméně 4 roky, při silném výskytu 7 let a déle.
5. Vytrhávejte brukvovité plevele, například ohnici a hořčici rolní, na kterých se choroba udržuje.
6. V pařeništi nebo skleníku zamořenou zeminu vyměňte za čerstvou a sadbu předpěstovávejte v novém substrátu.

Jednou z možností prevence je také vyživovat rostliny správně tak, aby se mohly proti případným infekcím samy bránit. Žádné hnojivo ale nádorovitosti nezabrání; dobře vyživená rostlina jen snáz přečká slabší napadení. Chitin je přírodní biopolymer, který se v přírodě běžně vyskytuje, například v buněčných stěnách některých hub. Je velmi odolný a může poskytnout různé výhody rostlinám, pokud se používá jako doplněk.

Jedním z klíčových způsobů, jak chitin posiluje rostliny, je spuštění jejich přirozených obranných reakcí. Rostliny mají schopnost rozpoznávat chitin jako signál přítomnosti škůdců nebo chorob. To může vyvolat obrannou reakci, známou jako „indukovaná systémová rezistence“ (ISR). Když se rostliny setkají s chitinem, mohou aktivovat geny související s obranou a produkovat obranné chemikálie, které jim pomáhají lépe udržovat si přirozenou odolnost.

Další způsob, jakým může chitin posilovat rostliny, je jeho schopnost podporovat růst prospěšných mikroorganismů v půdě, jako jsou chitinolytické bakterie. Tyto bakterie rozkládají chitin na jednodušší sloučeniny, které rostliny mohou využít jako zdroj živin. Současně tyto bakterie mohou konkurovat patogenním organismům, což snižuje riziko chorob rostlin. Navíc chitin může zlepšovat strukturu půdy tím, že podporuje tvorbu agregátů půdních částic, což může zlepšit propustnost půdy pro vodu a vzduch a také zlepšit schopnost půdy zadržovat živiny.

Hnojivo se dá použít jako sypké a zapravit do půdy, nebo jako roztok, kterým můžete brukvovité zalévat nebo v případě potřeby i postříkat. Vždy dbejte pokynů na obalu. Nepřekračujte doporučené dávkování a postřik je nejlépe provádět 3x do týdne.