Hnůj na zahradu: koňský, kravský, slepičí i králičí a jak s ním zacházet

Chlévský hnůj je nejstarší hnojivo zahrádkářů a pořád jedno z nejlepších pro půdu. Nejde přitom jen o živiny, kterých má překvapivě málo. Hlavní přínos je organická hmota, ze které v půdě vzniká humus. Aby hnůj fungoval, záleží na tom, od jakého zvířete pochází, jak je vyzrálý, kdy a jak hluboko ho zapravíte a co pak na záhon vysadíte.

Čerstvý chlévský hnůj obsahuje průměrně jen asi 0,4 % dusíku, 0,2 % fosforu (P₂O₅), 0,5 % draslíku (K₂O), 0,5 % vápníku (CaO) a 0,1 % hořčíku. Dobře uleželý hnůj má živin zhruba o polovinu víc, hodně slamnatý nebo vyluhovaný méně.

Proč se tedy hnojí hnojem? Kvůli tomu, co se s ním v půdě děje:

• Dodá humus. Půdní mikroorganismy hnůj rozloží a část organické hmoty se přemění v humus. Ten drží vodu i živiny a dělá z půdy drobtovitou, kyprou zem.
• Živí půdní život. Žížaly a bakterie dostanou potravu a odvedou práci, kterou byste jinak dělali rýčem.
• Uvolňuje živiny postupně. Dusík z hnoje se uvolňuje během několika let, ne naráz.
• Zlepšuje těžké i lehké půdy. Jílovitou půdu provzdušní, písčitou naučí držet vláhu.

Hnůj ale nepokryje všechno. I v roce, kdy se hnojí hnojem, potřebují náročné plodiny během sezóny přihnojit.

Jakost hnoje závisí na zvířeti, na podestýlce a na tom, jak dlouho a jak zrál. Nejkvalitnější je hnůj se slaměnou podestýlkou. Hnůj s podestýlkou z listí, trávy nebo řepkové slámy má menší hodnotu.

Koňský hnůj je oblíbený, protože se rychle zahřeje. Proto se jím tradičně vyhřívají pařeniště a hnojí těžké studené půdy, které se pak na jaře rychleji prohřejí a dá se na nich dřív pěstovat zelenina. Slamnatý koňský hnůj je lepší nejdřív nechat zkompostovat.

Kravský hnůj se hodí skoro všude a jeho dobře uleželá forma je ideální pro písčité půdy, kde potřebujete hlavně zadržet vláhu.

Ať používáte jakýkoli hnůj, mějte platné očkování proti tetanu a drobná poranění při práci s hnojem hned ošetřete.

Slepičí trus (a podobně holubí) je ze statkových hnojiv nejbohatší. Čerstvý obsahuje průměrně kolem 1,5 % dusíku, 1 % fosforu a 0,5 % draslíku, suchý třikrát až čtyřikrát víc. Právě proto se s ním musí opatrně: snadno popálí kořeny a záhon přehnojí dusíkem.

• Suchý trus zarývejte na podzim v menší dávce 1–1,5 kg/m², nebo ho přidejte do kompostu.
• Kvašený trus jako zálivka: sud nebo kbelík naplňte do třetiny trusem, dolijte vodou a nechte 1–2 týdny kvasit, občas zamíchejte. K zálivce ředíte vykvašenou tekutinu desetkrát vodou. Jedna desetilitrová konev stačí na 10–20 sazenic zeleniny.

Králičí hnůj a kravinec mají živin méně, proto se po vykvašení ředí jen třikrát až pětkrát. Slamnatý hnůj drobného zvířectva (králíci, drůbež) je kromě toho vhodný ke zlepšení těžkých jílovitých půd.

Jak s hnojivou zálivkou zacházet:

• Začněte, až se vysazené rostliny ujmou a začnou růst, a opakujte zhruba po 14 dnech.
• Zalévejte za zamračeného počasí po dešti nebo po důkladném zalití. Za slunce a větru uniká dusík do vzduchu.
• Do 24 hodin půdu zkypřete. Omezíte tím únik dusíku a na svahu i smyv živin deštěm.
• Hodí se k rostlinám s dlouhou vegetací, jako jsou rajčata, okurky, dýně, zelí nebo celer. K ředkvičkám, salátu, jahodám a mrkvi, které jíte syrové a rostou krátce, ji nepoužívejte. Hromadí se v nich dusičnany a na listech mohou zůstat mikroorganismy z trusu.
• Nepřehánějte to hlavně na mělkých a lehkých půdách a v blízkosti studny.

Podobným způsobem se připravuje i rostlinná kopřivová jícha.

Čerstvý chlévský hnůj se zarývá jen na podzim, nejlépe od poloviny září do poloviny října. Přes zimu ho bakterie rozloží na živiny, které jsou na jaře rostlinám k dispozici.

Na stejný záhon se hnůj dává zpravidla jednou za 3 roky. Plocha 10 m² tak potřebuje 30–50 kg hnoje, což je zhruba pět až osm plných kbelíků.

Proč mělce? Bakterie, které hnůj rozkládají, potřebují vzduch. Hnůj zahrabaný na dno hluboké brázdy se v utužené vlhké půdě nerozloží, hnije a dusík z něj uniká do vzduchu. Hnůj proto vždy promíchejte s ornicí a nenechávejte ho ve vrstvě na dně.

Na hnůj můžete před zarytím rozhodit fosforečné nebo draselné hnojivo. Pálené ani hašené vápno ale s hnojem nikdy nekombinujte, vytěsní z něj dusík ve formě čpavku. Vápnit se dá rok před hnojením nebo pozvolna působícím mletým vápencem, podrobnosti najdete v článku pH půdy.

Na záhon hnojený na podzim čerstvým hnojem patří plodiny takzvané první tratě. Ty živiny z hnoje dobře využijí:

• košťáloviny: zelí, kapusta, květák, brokolice, kedlubny,
• plodová zelenina: rajčata, papriky, okurky, cukety, dýně,
• celer, pórek, brambory, kukuřice.

Po čerstvém hnoji naopak nepěstujte kořenovou zeleninu (mrkev a petržel se větví a bývají méně chutné), cibuli a česnek, luskoviny a špenát. Patří na záhony hnojené hnojem v předminulém roce, luskoviny až do třetího roku. Jak střídání po tratích funguje, popisuje článek Hnojení zahradních rostlin.

Když hnůj nemůžete hned zarýt, zkompostujte ho. Kompostování nejlépe uchová živiny, omezí ztráty organické hmoty a hnůj je pak hygieničtější. Zkompostovaným hnojem můžete hnojit i na jaře a během sezóny.

1. Vyberte stinné místo.
2. Vrstvěte hnůj a na každou vrstvu nahoďte lopatu zeminy z povrchu záhonů. Na 10 kg hnoje stačí asi 1 kg zeminy. Zeminu vidlemi protřeste, aby netvořila souvislou vrstvu.
3. Pokračujte do výšky kolem 1,5 m. Během vrstvení mírně kropte, ale nepřemočte. Hromadu nešlapejte, bakterie potřebují vzduch.
4. Povrch nepřikrývejte zeminou, ale posečenou trávou, bramborovou natí nebo jiným rostlinným materiálem.
5. Za pár dní se hromada zahřeje na 50–60 °C. Pokud se silně paří a teplota stoupá výš, prolijte ji vodou.
6. V létě po 4 týdnech, v zimě po 8 týdnech hromadu přeházejte, vnější vrstvy dovnitř.
7. Pak hnůj dozrává ještě 3–4 týdny v létě, 8–10 týdnů v zimě. Hotovým kompostovaným hnojem se hnojí i za vegetace dávkou 4–5 kg/m².

Obecné zásady kompostování najdete v článku Komposter.

• Hnůj nechaný na záhonu přes zimu. Rozházený nebo v malých hromádkách ztrácí dusík jako čpavek, déšť a slunce ho vyluhují a na jaře zbude hlavně sláma. Po dovezení ho rozhoďte a hned zaryjte, nebo zkompostujte.
• Čerstvý hnůj na jaře k rostlinám. Pálí kořeny a zelenina z něj hromadí dusičnany. Na jaře jen dobře vyzrálý kompostovaný hnůj.
• Hnůj na dno brázdy. Bez vzduchu hnije místo toho, aby se rozkládal.
• Hnůj společně s vápnem. Uniká čpavek, přicházíte o dusík.
• Příliš častá velká dávka. Hnůj se uvolňuje roky. Kdo ho dává každý rok vydatně, záhon přehnojí dusíkem a fosforem.
• Hnůj neznámého původu. Hnůj z velkochovů může obsahovat zbytky léčiv. Hnůj od koní krmených senem z luk ošetřených některými herbicidy může poškodit citlivou zeleninu, zejména rajčata, brambory a fazole. Když si nejste jistí, vyzkoušejte ho nejdřív na pár rostlinách.

Kvalitní hnůj se ve městě shání těžko, jeho dovoz a uskladnění zabere místo a zápach i semena plevelů vadí na malé zahradě i sousedům. Organickou hmotu pak dodáte jinak:

• Kompost účinkuje podobně jako hnůj a vyzrálým se dá hnojit i na jaře, 6–8 kg/m².
• Zelené hnojení vypěstuje organickou hmotu přímo na záhonu a bobovité rostliny přidají i dusík.
• Mulč z trávy, listí nebo slámy krmí půdní život odshora.
• Balené organické hnojivo (sušený a peletovaný hnůj nebo jiné organické hnojivo) se dávkuje snadno a nezapáchá. Humus jako hnůj nevytvoří, ale živiny dodá pozvolna. Jednou z možností je naše organické hnojivo.

Jak si hnůj stojí proti slepičímu trusu v granulích, kompostu, vermikompostu nebo minerálnímu hnojivu v ceně za metr čtvereční, zápachu a riziku spálení rostlin, ukazuje tabulka v článku porovnání hnojiv.