Jehličnany do zahrady: druhy, zakrslé jehličnany, výsadba a péče

Jehličnany dávají zahradě kostru, která vydrží celý rok. Kryjí před pohledy i větrem, v zimě jsou jedinou zelenou na zahradě a patří k nejméně náročným rostlinám vůbec. Když nějaký jehličnan potřebuje nezvykle mnoho péče, většinou je chyba ve výběru druhu nebo místa, ne v ošetřování.

V přehledu najdete 37 jehličnanů do zahrady, od velkých solitérních jedlí po zakrslé jalovce do skalky, s konečnou výškou, vzdáleností při výsadbě, stanovištěm a půdou. Pod tabulkami je postup výsadby, hnojení a zimní zálivky, řez, živý plot a příčiny hnědnutí. Podrobnosti o jednotlivých rodech popisují samostatné články: thuja, tis, jalovec, smrk, borovice, cypřišek, modřín, cedr a douglaska.

Při výběru jehličnanu se vyplatí myslet na tři věci, které rozhodují víc než barva jehlic:

• Konečná výška. Smrk nebo jedle z malého květináče vyrostou za dvacet let do výšky domu. Do běžné zahrady patří spíš zakrslé a pomalu rostoucí formy, vzrůstné druhy jen tam, kde mají prostor.
• Pestrost. Výsadba jediného druhu, třeba řady omorik nebo dlouhého plotu z jedné odrůdy thují, podporuje přemnožení škůdců a šíření chorob. Zahrada s několika druhy jehličnanů doplněnými listnáči je odolnější.
• Sucho a vzduch. Dlouhé sucho je nepřítelem všech stálezelených jehličnanů. Jedle, cypřišky a tisy mají jemné vlasové kořeny, které nejdou hluboko ani do šířky, a sucho snášejí nejhůř. Jehlice vydrží na stromě několik let, a proto je poškozuje i znečištěný vzduch ve městě nebo u frekventované silnice.

Vzrůstné a středně vysoké jehličnany se hodí jako solitéry, do skupin a na živé ploty. U plotových druhů je uvedena výška, na které se plot obvykle udržuje řezem. Neřezaný strom vyroste výrazně výš.

Spon je vzdálenost mezi rostlinami ve skupině nebo v plotu. Kde je pomlčka, sází se jehličnan obvykle jednotlivě. Jako vodítko pak platí: silně rostoucí druhy 2–4 m od sebe, středně rostoucí 0,8–1,5 m, zakrslé 0,5–1 m. Cypřišek a cypřiš jsou dva různé rody, rozdíl vysvětluje článek o cypřiši.

Zakrslé jehličnany rostou pomalu a i po letech zůstanou do 1,5–2 m. Hodí se do skalky, na svah, do vřesoviště, k terase i do nádob. V nádobách ale potřebují pravidelnou zálivku i v zimě.

„Zakrslý“ neznamená, že jehličnan neroste vůbec. Smrk sivý ‚Conica‘ nebo vejmutovka ‚Nana‘ přirůstají jen několik centimetrů ročně, ale za dvacet let dosáhnou výšky dospělého člověka. Nízké jalovce a kleč se rozrůstají hlavně do šířky, proto jim nechte dost místa. Jak omezit vzrůst borovic, se dočtete v části o řezu.

Skoro všechny jehličnany v tabulkách potřebují slunce. Stín snesou jen tis, douglaska, zerav ‚Sunkist‘, jalovec ‚Blue Carpet‘ a cypřišek tupolistý ‚Nana Gracilis‘. Světlomilné druhy, hlavně jalovce a borovice, ve stínu živoří, řídnou a zespodu prosychají. Zahrada roste a stínu přibývá. Když se jehličnan dostane do stínu sousedních stromů, prosvětlete okolí, nebo ho přesaďte, dokud je ještě malý.

Vítr. Cypřišky, tisy a další citlivější druhy potřebují ochranu před vysušujícím východním větrem. Pomůže hustá stálezelená výsadba, živý plot, val, laťový plot nebo zeď. Tipy najdete v článku o větrolamu. Naopak borovice černá, smrk ztepilý nebo douglaska samy dobře poslouží jako větrolam.

Půda. Většina jehličnanů je nenáročná. Vápnitou půdu snášejí jalovce, tisy, borovice černá, cedr a některé thuje. Jedle vznešená chce kyselou půdu, smrk omorika nesnáší trvalé mokro. Nejlépe se všem daří v úrodné humózní půdě, která drží vlhkost a zároveň propouští přebytečnou vodu.

Termín: od března do května a od poloviny září do zámrzu. Jehličnany v kontejnerech se dají sázet kdykoli v roce, v létě ale potřebují stínění a pravidelnou zálivku. Pokud nemůžete sázet hned po nákupu, postavte jehličnany na světlé místo. Ve tmě jehlice blednou a rostliny hynou.

Postup výsadby:

1. Půdu předem dobře nakypřete. Jáma má mít alespoň dvojnásobný průměr balu, bal se do ní nesmí cpát.
2. Výkopek smíchejte s vlhkým organickým materiálem, nejlépe kompostem nebo kompostovanou kůrou. Jehličnan v něm rychleji vytvoří jemné kořínky.
3. Jutový nebo drátěný obal balu nemusíte sundávat. Na kmínku ale uvolněte nebo přestřihněte uzel, aby ho později neškrtil. Plastové obaly vždy odstraňte.
4. Jehličnan postavte do jámy, zasypte do poloviny a několikrát důkladně prolijte, aby se zemina rozbahnila a zatekla kolem balu. To platí na jaře i na podzim.
5. Dosypte, zeminu ušlapejte a kolem udělejte zálivkovou mísu. Bal má být nahoře překrytý několika centimetry zeminy.
6. Větší rostliny, do kterých se opírá vítr, pevně ukotvěte ke kůlům. Kývání trhá nové kořínky a zdržuje zakořenění.
7. Při výsadbě ve vedru nebo suchu a u velkých exemplářů rostliny první týdny stiňte tkaninou.

Půdu kolem nově vysazeného jehličnanu zamulčujte kůrou nebo kompostem. Mulč brání vysychání a za suchých dní pomáhá i rosení jehlic večer. Obecný postup pro všechny dřeviny je v průvodci výsadbou dřevin.

Hnojení. Jehličnany mají malou, ale stálou potřebu živin. Nejlépe jim vyhovuje úrodná humózní půda a pomalu se uvolňující organická hnojiva. Rychle působící minerální hnojiva dávají jednorázový nával živin, který jehličnany nevyužijí. Přehnojení navíc snižuje odolnost proti suchu a mrazu. Hnojte na jaře, od srpna už dusík nepřidávejte, aby nové výhony stihly do zimy vyzrát. Kdy a čím hnojit jehličnany spolu s ovocnými stromy a keři, je rozepsané v článku hnojivo na ovocné stromy, keře i jehličnany.

Žloutnutí starších jehlic, hlavně u omoriky a thují, může souviset s nedostatkem hořčíku. U omoriky se osvědčilo hnojení síranem hořečnatým. Trvale ale pomůže až zlepšení půdy, případně přesazení na vhodnější místo. Víc o hořčíku najdete v článku vápník, hořčík.

Zimní zálivka. Jehličnany odpařují vodu i v zimě. Přímo pod korunou bývá půda sušší než jinde, protože koruna zadrží déšť. Před zimou proto zkontrolujte vlhkost pod jehličnanem, a pokud je sucho, udělejte kolem kmene mísu a důkladně prolijte. Třímetrový cypřišek potřebuje alespoň 50 litrů vody. Při extrémním suchu zálivku v bezmrazém období opakujte. Silná vrstva humusu a mulč pod jehličnany pomáhají vlhkost udržet.

Jehličnany se stříhají jinak než listnáče. Většina z nich z holého starého dřeva znovu neobrazí a hnědé holé místo zůstane navždy.

• Nestříhat: jedle, cedry, cypřiše (kromě plotových), smrky, zejména zakrslé, a borovice. Stačí odstranit suché nebo zlomené větve.
• Lehký řez: jalovce. Stříhejte jen výhony asi do tloušťky tužky, rovnoměrně ze všech stran, a řez veďte pod mladým výhonem, aby nebyl vidět. Stačí jednou za 2–3 roky.
• Silný řez: tis, metasekvoje, modřín a cypřišek Leylandův obrážejí i ze starého dřeva. Stříhejte je ale rovnoměrně ze všech stran s ohledem na tvar.
• Zakrslé borovice: koncem května zkraťte mladé měkké „svíčky“ na polovinu i víc. Borovice pak rostou hustěji a dlouho zůstanou malé.

Na živý plot se z tabulek hodí zeravy (thuje) ‚Smaragd‘ a ‚Fastigiata‘, zerav obrovský, cypřišek Leylandův, cypřišek Lawsonův ‚Ellwoodii‘, tis, smrk ztepilý a douglaska. Do stínu je nejlepší tis.

• Termín: stejný jako u ostatních jehličnanů, jaro a podzim.
• Počet rostlin: 2–3 kusy na běžný metr, ve dvouřadém plotu 4–6 kusů na metr, rostliny v řadách prostřídejte.
• Příprava: vykopejte rýhu 50 cm širokou a 30–40 cm hlubokou, dno nakypřete a výkopek smíchejte s kompostem.
• Tvar: druhy s pyramidálním růstem stříhejte do kužele, který je dole širší než nahoře. Spodní větve pak mají dost světla a plot se zespodu nevyholí. Sloupovité druhy lze stříhat do svislé stěny.
• Řez: jehličnatý plot nejde stříhat jako listnatý. Nikdy nestříhejte do boků ani shora až do starého dřeva, jinak vzniknou hnědá holá místa, která už neobrazí. Výjimkou je tis.

Podrobný postup pro nejčastější plot z thují, včetně termínů stříhání, je v článku thuja.

Mladé rostliny. Některé oblíbené exotické jehličnany jsou v prvních letech po výsadbě, zhruba do výšky 150 cm, citlivé na holomrazy a studený východní vítr. Od začátku prosince do rašení jim přikryjte patu 10–15 cm vrstvou kompostu nebo slamnatého hnoje a obalte je rákosovou rohoží. Malé rostliny stačí chránit zapíchnutým nebo položeným chvojím. Jalovec ‚Blue Star‘ potřebuje ochranu v prvním roce.

Sníh. Druhy s rozložitým růstem (jalovec Pfitzerův, nízké tisy) a sloupovité formy (sloupovité jalovce a tisy) může polámat mokrý těžký sníh. Opatrně ho oklepávejte holí obalenou látkou, ale netřeste s ním. Sloupovité jalovce a tisy můžete preventivně stáhnout drátěným kruhem. Smrky a borovice běžného tvaru ohrožené nejsou.

Po vichřici. Vyvrácený jehličnan se dá úspěšně narovnat, pokud bal není potrhaný nebo jen málo. Odhrabejte zeminu pod vytrženou částí kořenů, strom pomalu narovnejte a podepřete třemi šikmými kůly svázanými u kmene nebo ukotvěte čtyřmi napnutými dráty. Kořenový prostor vyplňte zahradní zeminou s kompostem, důkladně rozbahněte a kotvení nechte několik let. Každý rok ho zkontrolujte.

Hnědé jehlice mají řadu příčin a ne vždy jde o chorobu. Než začnete cokoli řešit, projděte nejčastější:

• Sucho. U jehličnanů se nedostatek vody neprojeví hned vadnutím, ale až o týdny či měsíce později hnědnutím a opadem jehlic. Škodu pak lze napravit jen částečně. Prevencí je zimní zálivka a mulč.
• Trvalé mokro. Na utužené nebo podmáčené půdě hnijí kořeny a jehličnan hnědne od špiček. Pomůže jen prokypření, drenáž nebo přesazení.
• Řez do starého dřeva u druhů, které z něj neobrážejí.
• Příliš hustá výsadba. Když se jehličnany navzájem dotýkají, na stinných stranách hnědnou a holé. Rozsazujte včas, dokud jsou rostliny mladé.
• Škůdci. Mšice smrková saje na rubu jehlic, které žloutnou, hnědnou a opadávají, proto pravidelně kontrolujte spodní stranu větví. Útvary podobné malým šiškám nebo ananasu na smrcích tvoří korovnice, bílé chomáčky na jehlicích a kůře také. Zhnědlé a uschlé vrcholky výhonů borovic s chodbičkou uvnitř poškodil obaleč. Napadené výhony odstřihněte a zlikvidujte. Podrobnosti najdete v článcích mšice smrková, korovnice a housenky na stromech.
• Houbové choroby. Sypavky borovic, smrků a modřínů a hnědnutí thují a cypřišků popisují články sypavky a choroby jehličnanů a hnědnutí thují.
• Hynutí omoriky. Smrk omorika žloutne a hnědne od špičky dolů, často od července nebo srpna. Opakované poškození vede k odumření. Příčinou je souběh sucha, náhlých změn počasí, trvalého mokra a slabé výživy.

Přehled poškození, které nezpůsobují škůdci (mráz, sucho, úpal, sůl), najdete v článku poškození stromů bez škůdců.