Barborky: kdy řezat větvičky a jak je rozkvést do Vánoc

Barborky jsou větvičky ovocných stromů a keřů, které se řežou 4. prosince a dávají se do vázy s tím, že mají vykvést do Vánoc. Nejčastěji se používá třešeň nebo višeň. Aby se to povedlo, nestačí větvičku jen postavit do vody. Rozhoduje, jestli pupeny prošly chladem, jak teplo jim v bytě dáte a jestli mají v posledním týdnu dost světla.

Teploty a postupy v článku vycházejí z odborné publikace Kobza–Koudela Skleník od jara do zimy, kapitoly o rychlení dřevin.

Svátek svaté Barbory připadá na 4. prosince. Podle starého zvyku si v ten den dívky uřízly větvičku třešně a daly ji do vody. Když do Štědrého dne rozkvetla, věřilo se, že se dívka do roka vdá. Dnes je to adventní zvyk, který dodržuje spousta rodin, protože kvetoucí větev na vánočním stole prostě dělá radost.

Termín není náhodný. Od 4. do 24. prosince uplyne 20 dní, a to je zhruba doba, za kterou větvička třešně v teplé místnosti rozkvete. Přesně to ale nesedí každý rok, jak vysvětlíme dál.

Zahradníci tomu neříkají pověra, ale rychlení dřevin z řezaných větví. Stejným postupem se v zahradnictvích rozkvétá zlatice, šeřík nebo kdoulovec na jaro.

Pupeny ovocných stromů se zakládají už v létě. Od poloviny července jsou ve stavu hlubokého klidu (odborně dormance). Ten je chrání, aby stromy nevykvetly na konci léta a na podzim, kdy by květy zmrzly.

Koncem listopadu mají pupeny tento hluboký klid obvykle za sebou. Pak přecházejí do takzvaného nuceného zimního klidu. V něm by už rašit mohly, ale drží je zpátky chlad pod 10 °C. Během toho v sobě hromadí látky, které jim na jaře umožní rychle vykvést.

Když větvičku v tomto stavu přenesete do teploty kolem 20 °C, celý proces se urychlí a pupeny se otevřou za několik týdnů.

Z toho plynou dvě praktická pravidla:

• Nejlépe reagují větve, které prošly několikadenním mrazem. Pokud je do 4. prosince teplo a mráz ještě nepřišel, bývá rozkvétání pomalejší a méně jisté.
• Čím dřív řežete, tím silnější větev s velkými pupeny potřebujete. Tenké proutky se slabými pupeny často jen vyraší listy.

Pokud mrazy nepřišly, část pěstitelů dává větvičky na noc do mrazáku jako náhradu přirozeného mrazu. Je to lidová rada, spolehlivost se rok od roku liší. Jistější je větvičky uříznout o pár dní později, po prvních mrazech, a počítat s tím, že vykvetou až po Vánocích.

Na barborky se nejčastěji řežou třešně, višně a trnky. Dřevin, které se dají v zimě rozkvést, je ale víc a liší se tím, kdy je řezat.

Nejranější rychlení (prosinec, leden):

• třešeň, višeň, trnka a další rané slivoně, mandloně a broskvoně,
• zlatice (forsythie), která rozkvete spolehlivě a rychle,
• vilín (Hamamelis), který kvete v zimě i venku,
• jasmín nahokvětý a Abeliophyllum distichum (bílá „forsythie“).

Od ledna:

• kdoulovec (Chaenomeles japonica),
• čilimník (Cytisus praecox).

V předjaří (únor, březen):

• šeřík (Syringa vulgaris), viz samostatná sekce níže,
• kalina (Viburnum opulus),
• rané pěnišníky, tedy rododendrony jako Rhododendron dauricum, R. mucronulatum nebo R. × praecox.

Na jehnědy a první zeleň: líska s jehnědami, bříza, vrba a modřín. Tyto větve rychle raší a spokojí se i s nižší teplotou kolem 12–18 °C. Zajímavé jsou také větve jírovce (kaštanu) s mohutnými pupeny.

Větve šetřete. Řežte tam, kde by stejně přišly při řezu pryč, tedy husté, křížící se nebo dovnitř rostoucí výhony. U třešní a višní vybírejte větévky s krátkými výhony, na kterých jsou kulaté, baculaté pupeny. To jsou pupeny květní. Štíhlé a špičaté pupeny dají jen listy.

1. Řez. Uřízněte větvičky dlouhé asi 30–50 cm ostrými nůžkami nebo nožem, šikmým řezem. Šikmá plocha je větší a lépe přijímá vodu.
2. Namočení. Zmrzlé nebo chladné větve nechte přes noc ležet ve vlažné vodě, třeba ve vaně. Pupeny i kůra se provlhčí a rozmrznou pozvolna.
3. Voda s cukrem. Do vázy nalijte vlažnou vodu a přidejte cukr, a to 3–5 %, tedy 30–50 g na litr vody. Cukr slouží větvičce jako náhradní výživa, protože už nemá spojení s kořeny. Jiné přísady nejsou potřeba.
4. Teplota. V bytě postavte vázu na místo s teplotou 20–24 °C. Ve skleníku by na barborky musel být teplý skleník, proto je jednodušší rozkvést je doma.
5. Výměna vody. Vodu měňte každé dva až tři dny a pokaždé přidejte cukr ve stejném poměru. Při výměně můžete konce větví seříznout o kousek níž. Sladká voda se rychle kalí a zkalená voda ucpává cévy větve.
6. Vlhkost. V suchém vytápěném bytě pomůže větvičky jednou denně rosit vlažnou vodou, dokud se pupeny neotevřou.
7. Světlo na konci. Až se pupeny začnou otevírat, dejte vázu na co nejsvětlejší místo. Poslední týden před rozkvětem je dostatek světla nezbytný, jinak jsou květy bledé a drobné.

Pro zjednodušení platí: první dva týdny záleží hlavně na teple a vodě, poslední týden na světle.

Rychlost rašení a rozkvétání není u všech dřevin stejná a liší se i rok od roku podle toho, jak probíhal podzim. Časy berte jako orientační.

Šeřík je náročnější než třešeň, protože vytváří velká květenství a ne jen jednotlivé kvítky. Potřebuje proto víc tepla a pečlivější výživu ve vodě.

Teploty při rychlení šeříku:

• 1. týden: 28–30 °C. Vysoká teplota je potřeba hlavně při rychlení koncem roku a v lednu. Doma se dá zajistit v blízkosti radiátoru, v kotelně nebo v koupelně.
• 2. týden: 22–25 °C.
• Dál až do rozkvětu: 18–20 °C.

Cukr ve vodě se postupně snižuje. První týden dejte 3–5 % cukru, od druhého týdne 3 % a poslední týden už vodu neslaďte.

Jak dlouho to trvá: rané rychlení (prosinec, leden) asi 4 týdny, pozdější v předjaří jen 3 týdny.

K rychlení se v zahradnictvích používaly osvědčené odrůdy šeříku obecného ‚Mme Florent Stepman‘, ‚Mirabeau‘ a ‚Mary Legray‘ (dostupnost ověřte). Z běžného zahradního šeříku to jde také, jen s menší jistotou. Řežte silné větve s velkými, kulatými vrcholovými pupeny, v nichž je založené květenství. Přehled druhů a odrůd šeříku najdete v článku Šeřík.

Místo řezaných větví lze rozkvést celý keřík v nádobě. Výhodou je, že po odkvětu rostlina žije dál a můžete ji vysadit na zahradu.

Které keře se hodí: keře zapěstované v nádobě, staré nejméně tři roky. Osvědčily se:

• trojpuk (Deutzia gracilis),
• čilimník (Cytisus praecox),
• okrasné višně, například mandloň trojlaločná (Prunus triloba),
• okrasné jabloně (Malus × moerlandsii, Malus × purpurea a další).

Obecně se k rychlení v nádobě hodí dřeviny, které kvetou koncem zimy nebo brzy zjara, mají trvanlivé a pěkné květy, dobře regenerují a snadno se množí.

Postup:

• Keř v nádobě nechte na podzim venku, aby prošel chladem a ideálně i několika mrazivými dny. Nádobu chraňte před promrznutím kořenů, například zapuštěním do země nebo obalením.
• V zimě přeneste keř do tepla. Ve skleníku k tomu v zimě potřebujete teplý skleník (18–24 °C), na začátku jara stačí poloteplý (12–18 °C).
• Keř dejte na světlo a zalévejte tak, aby bal nevyschl.

Délka rychlení: v zimě až 5 týdnů, v předjaří jen 3 týdny.

Po odkvětu keř postupně otužujte a po mrazech ho vysaďte ven nebo nechte v nádobě na terase. Další rok ho k rychlení nepoužívejte, potřebuje sezonu na zotavení. Jak se teploty v jednotlivých typech skleníků liší, popisuje článek Využití skleníku.

Rozkvetlé řezané větve vydrží přibližně týden. Stejně dlouho kvetou i rychlené keře, pokud stojí v teplotě nad 22 °C.

Kvetení se dá prodloužit chladem. Když vázu nebo keř přesunete do místnosti s teplotou 16–18 °C, může kvetení trvat 14–20 dní. Proto se vyplatí dát barborky přes noc do chladnější místnosti a přes den je vrátit do obýváku.

Pokud větvička rozkvete už před Vánocemi, přesuňte ji do chladu hned, jak se otevřou první květy. Pokud naopak nestíhá, dejte ji do tepla a na nejsvětlejší místo.

• Větve bez mrazu. Po teplém podzimu rozkvétají pomalu nebo vůbec.
• Tenké proutky s listovými pupeny. Vyraší jen zelené lístky. Hledejte kulaté květní pupeny.
• Váza u radiátoru bez rosení. Suchý vzduch pupeny vysuší, zaschnou a opadnou.
• Stará, zkalená voda. Větev přestane přijímat vodu. Vodu měňte každé 2–3 dny.
• Tma v posledním týdnu. Květy jsou bledé, drobné a rychle opadnou.
• Kdoulovec nebo šeřík v prosinci. Tyto dřeviny potřebují delší chlad, v prosinci řezané větve často nerozkvetou.
• Nevhodný řez stromu. Neořezávejte strom nahodile. Vezměte větve, které by stejně šly pryč při zimním nebo jarním řezu.

Barborky samy hnojivo nepotřebují, stačí jim voda s cukrem. Stromům a keřům, ze kterých každý rok řežete, ale prospěje, když na jaře dostanou živiny na tvorbu nových výhonů a pupenů. Hodí se k tomu organické hnojivo zapravené mělce kolem kmene v okruhu koruny. Množství podle velikosti stromu najdete v návodu k dávkování. Keře po rychlení v nádobě přihnojte až ve chvíli, kdy začnou znovu růst.