Ovocné rostliny v zahradě: průvodce pěstováním všech druhů
Chcete mít zahradu plnou ovoce? Poradíme vám, jak pěstovat jabloně, hrušně, višně, třešně, švestky, meruňky, broskvoně i drobné ovoce — od výběru odrůdy až po agrotechniku.
Extenzivní vs. intenzivní ovocnářství: proč sázíme zákrsky
OVOCNÉ ROSTLINY V ZAHRADĚ
Moderní zahradu charakterizují nejen prvky estetické, ale i intenzivní způsoby pěstování. To se týká především ovocnářské části zahrady, která má být taková, aby na co nejmenší ploše bylo možno vypěstovat co nejvíce ovoce, přičemž to má být zahrada pěkně uspořádaná a pohledná.
STROMKY PRO POTOMKY? Naši předkové vysazovali vysokokmeny ovocných stromů skutečně hlavně pro příští generace, neboť takové stromy dospěly do plné plodnosti až za 12—15 let, aby vydržely 80 let i více. Sami pro sebe pod nimi pěstovali brambory, obilí nebo zeleninu či pícniny na krmení.
Dnes sázíme zákrsky, které první plody ukáží už ve školce a v plné plodnosti jsou už ve čtvrtém—pátém roce, ale po dvaceti pěti letech i dříve, tedy poměrně brzy svou existenci skončí. Potřebují méně místa, dávají lepší ovoce, ale vyžadují větší péči. Pod nimi se udržuje obdělávaná půda, a žádné jiné plodiny se nepěstují, agrotechnika se zaměřuje jen na výrobu ovoce. To je v podstatě rozdíl mezi extenzívním a intenzívním ovocnářením.
Zintenzívňování pěstování ovoce rychle postupuje na celém světě — v produkčních sadech i na zahrádkách. Současně se mění názor na jednotlivé ošetřovatelské zásahy, na jejich důležitost a na způsob jejich uplatnění. Nepřehodnocené znalosti našich dědů, vynikajících ovocnářů, by při dnešním uplatňování byly brzdou.
PODMÍNKY JSOU DÁNY
Růst a plodnost ovocných dřevin má své zákonitosti a bez jejich znalosti a bez jejich využívání je výsledek pěstování víceméně náhodný. I když při pěstování ovoce stále musíme počítat s vlivem počasí během roku, přece můžeme vhodnými zásahy ovlivnit růst a plodnost tak, aby množství a jakost sklizně nebyly dílem náhody. Chceme-li pravidelné a hodnotné sklizně ovoce, měli bychom ovocné rostlině poskytnout nejvhodnější podmínky a péči. Základní podmínky jsou však dány a my se jim musíme přizpůsobit a zlepšovat je.
Jabloně v zahradě: odrůdy, podnože a podmínky pěstování
JABLONĚ Jabloně tvoří u nás 39 % všech ovocných stromů (bez drobného ovoce). Toto množství se stále zvyšuje, zejména ve velkovýrobě. Jabloně jsou stromy mírného pásma, proto se jim u nás poměrně dobře daří. Nejlépe rostou ve vlhčích řepařských výrobních oblastech, ale i v bramborářských oblastech mají výborné podmínky. Pro kukuřičné oblasti a stejně i pro podhorské oblasti je třeba volit vhodné odrůdy. Vzdušná vlhkost by měla být vyšší, stejně tak půdní vláha. Intenzívní pěstování vyžaduje doplňkovou závlahu. Hladina podzemní vody by měla být poměrně vysoko, protože jabloně koření mělko. Půdní reakce má být mírně kyselá, půda dobře vyhnojená, živná.
Jablka jsou naším nejvýznamnějším ovocem, které lze konzumovat téměř po celý rok. Některé odrůdy lze jíst hned při sklizni v létě, pak podle konzumní zralosti přicházejí postupně raně podzimní a podzimní odrůdy a nakonec raně zimní a pozdně zimní odrůdy, které při dobrém uskladnění vydrží až do sklizně nových jablek. Výhodné také je, že pro jabloně existuje celá škála podnoží, na něž se štěpují odrůdy. Jednotlivé typy podnoží ovlivňují velikost koruny, rychlost nástupu plodnosti i přizpůsobivost daným klimatickým a půdním podmínkám. To u jiného ovocného druhu v tak širokém rozsahu není. Pro intenzívní pěstování jabloní na zahrádkách jsou vhodné jen malé tvary — zákrsek, vřeteno a ovocná stěna. Pro ně se používají podnože M IX, M II, M IV a MM 106. Ve větších zahradách se může použít také čtvrtkmen, především na podnožích M I, M XI a A 2. Je třeba pamatovat na vzájemné vztahy mezi odrůdou a podnoží, protože některé odrůdy rostou přirozeně silně, jiné slabě. V umění zvolit správnou odrůdu a podnož pro dané podmínky je základ úspěchu pěstování jabloní.
Jablka jsou určena především k přímé spotřebě, menší nebo poškozené plody se dají různě zpracovat. Nutriční hodnota čerstvých jablek je malá, jen třešně, renklódy a hrušky mají tuto hodnotu ještě nižší. Jablka jsou a budou oblíbená pro své chuťové vlastnosti. U nás je spotřeba jablek vyšší, než doporučují lékaři, měla by se však zvýšit spotřeba ostatního ovoce. Proto se také doporučuje omezovat trend vysazování jabloní a místo nich zvyšovat výsadby nutričně hodnotnějších druhů ovoce; u jabloní by se měly vysazovat spíše zimní odrůdy.
Hrušně: jak vybrat odrůdu a tvar stromu pro vaši zahradu
HRUŠNĚ Hrušně tvoří u nás asi 10 % všech ovocných stromů. Jejich množství se pomalu snižuje. I hrušně jsou stromy mírného pásma, vyžadující o trochu teplejší podmínky než jabloně. Nejlépe se jim daří v řepařských a kukuřičných výrobních oblastech, v bramborářských oblastech se daří jen letním odrůdám. Na vzdušnou vlhkost, stejně jako na půdní vlhkost jsou méně náročné. Kořeny hrušní jdou do hloubky a jsou schopny čerpat vodu i z hlubších vrstev půdy. Musí však mít propustnou spodinu. Hladina podzemní vody může tedy být hlouběji a většinou ani při intenzívním pěstování není nutná doplňková závlaha. Půdní reakce má být neutrální, půda dobře vyhnojená, živná a může být i trochu těžší.
Hrušky jsou velmi chutné ovoce, oblíbené také proto, že máme odrůdy letní, podzimní i zimní, podobně jako u jablek. Letní a podzimní odrůdy jsou velmi kvalitní, kdežto zimní odrůdy jejich jakosti zdaleka nedosahují, a ty nejlepší v našich běžných podmínkách nedozrají a k jídlu jsou houževnaté. Zimní odrůdy se proto pěstují jen v nejteplejších oblastech. V růstu jednotlivých odrůd jsou velké rozdíly; některé rostou slabě, jiné bujně, některé tvoří vysoké a štíhlé koruny, jiné rozložité, vhodné pro ovocné stěny.
Většina hrušní se štěpuje na semenáč (planou hrušeň), mohou se však štěpovat též na kdouloň (vyšlechtěnou podnož), která zpravidla omezuje růst koruny. Kdouloň je však teplomilná, tedy vhodná do teplých oblastí. V oblastech s průměrnými pěstitelskými podmínkami si proto vybíráme odrůdy hlavně podle jejich vzrůstnosti. Málo vzrůstných odrůd pro menší zahrady je poměrně dostatek; nejvhodnější tvar pro hrušeň na zahradě je zákrsek, u některých odrůd také ovocná stěna. Nedoporučuji sázet více stromů letních nebo podzimních odrůd hrušek, protože při dobré úrodě je někdy potíž rychle zkonzumovat přezrávající plody. Hrušně dávají v průměru vyšší výnosy než jabloně.
Některé odrůdy hrušní jsou nejlepší jen k jídlu přímo, jiné jsou vynikající na kompoty. Nutriční hodnota čerstvých plodů je nejnižší ze všech domácích druhů ovoce. Spotřeba hrušek by měla zůstat přibližně na stejné úrovni, stejně tak by se měly rozumně vysazovat jako dosud, jen aby nahradily přirozený úbytek. Vysazovat by se měly především vynikající letní a raně podzimní odrůdy pro spotřebu v srpnu až říjnu; po nich nastoupí spotřeba jablek.
Višně a třešně: rozdíly v pěstování a nároky na stanoviště
VIŠNĚ Višně se u nás pěstují málo, tvoří jen asi 3 % všech ovocných stromů. Je to škoda, neboť v našich podmínkách se jim dobře daří a jsou přizpůsobivé. Nejvhodnější pro pěstování višní jsou teplejší oblasti, snášejí však i chladnější podnebí a na zahrádkách se dají úspěšně pěstovat i v podhorských polohách. Vyžadují však stanoviště na plném slunci. Na půdu nejsou náročné, daří se i v půdách mělčích a lehčích, i kamenitých, potřebují však vápník, neutrální až slabě alkalickou reakci půdy. Mohou se pěstovat i na svažitých pozemcích. Višně koření hluboko, a proto i hladina podzemní vody může být hluboko a většinou není nutná doplňková závlaha.
Višně netvoří velké koruny. Odrůd je málo, ale jsou vesměs kvalitní a mají různou dobu zrání — od června do srpna. Většinou se štěpují na třešeň ptáčnici; podnož mahalebka se používá do horších stanovištních podmínek, zejména sušších, a pro menší koruny. Nejvhodnější tvar pro višeň je zákrsek, čtvrtkmen, ojediněle i keř, prakticky bez kmínku.
Plody višní se poměrně málo jedí v čerstvém stavu, jen skupina sladkovišní je k jídlu oblíbená. Snad proto se višně tak málo vysazovaly na zahrádkách. Jsou však vynikající na šťávy, kompoty, džemy či ovocné víno. Nutriční hodnota višní je dobrá, hned za meruňkami a švestkami. Spotřeba višní je u nás nízká, měla by se podstatně zvýšit, hlavně prostřednictvím potravinářských výrobků. Proto by se na zahrádkách měly višně pěstovat mnohem více; pokud nestačíme ovoce zpracovat doma, vykoupí je obchod.
TŘEŠNĚ Třešně se u nás pěstují asi ve stejném rozsahu jako hrušně, tvoří asi 9—10 % z celkového množství ovocných stromů. Jsou to stromy mírného pásma, nejlépe jim vyhovují teplejší oblasti, jsou však značně přizpůsobivé a dobře se daří i v bramborářských výrobních oblastech. Vzdušná i půdní vlhkost mohou být nižší. Třešně koření hluboko, proto není třeba doplňková závlaha. Jsou náročné na půdu, která má být hluboká, živná a s neutrální až slabě alkalickou reakcí. Výborně se však daří i na mělkých, prahorních půdách s podkladem břidlic. Stanoviště má být slunečné.
Třešně se pěstují stále méně, nejen na zahrádkách, ale i ve velkovýrobě. Jejich velké koruny zabírají mnoho místa (proto se třešně na menší zahrádky vůbec nedoporučují) a ovoce se musí česat z vysokých žebříků, což je namáhavé a nebezpečné. V Americe se už podařilo vyšlechtit spur typ třešně 'Lambert Compact', který prý korunu třešně podstatně zmenšuje. Usiluje se o to i šlechtěním zakrslé podnože. Zatím se nejčastěji používá ke zmenšení koruny mezištěpování. Na podnož se dole u země naštěpuje odrůda zakrsle rostoucí višně, která tvoří kmínek, na nějž se naštěpuje kulturní odrůda třešně. Tento kmínek, tedy mezištěpení, brzdí růst koruny. I tak však koruny stále dorůstají do výše 4 m i více. Věřme, že v dohledné době bude snaha zmenšit koruny třešní korunována úspěchem. Máme totiž vynikající odrůdy, rané i pozdní, světlé, pestré i tmavé, měkké i tvrdé, k přímému konzumu i na kompoty, džemy, tekuté nápoje. Nutriční hodnota třešní je malá, o něco nižší než u jablek, avšak chuťová hodnota je nepostradatelná. Spotřeba třešní se u nás snižuje, ačkoliv by se měla zvyšovat. Ve větších zahradách nebo na hranici pozemků dvou tří sousedů zahrádkářů by se měly třešňové stromy vysazovat. I když úroda třešní z jednoho vzrostlého stromu je někdy větší než může jedna rodina zkonzumovat, obchod vykoupí každé množství jakostních třešní.
Švestky, slívy, renklódy a mirabelky: pěstování a hrozba šarky
ŠVESTKY Švestkových stromů máme u nás asi 20 % z celkového množství ovocných stromů, ačkoliv tomu není dávno, kdy byly u nás nejrozšířenějšími ovocnými stromy. Pojmem švestka se u nás často označuje veškeré „modré" ovoce, tedy slívy, renklódy i mirabelky.
Mezi švestky počítáme pravé švestky a pološvestky. U nás se jim nejlépe daří v teplejších oblastech, tj. v kukuřičné výrobní oblasti a teplejších polohách řepařské výrobní oblasti, kde dobře vyzrávají zejména pozdní nejkvalitnější odrůdy. Švestky vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, a zejména vlhčí, hluboké a živné půdy. Koření mělce, proto potřebují vyšší hladinu podzemní vody a při pěstování na zahradě doplňkovou zálivku. Půdy mají mít neutrální reakci, mohou obsahovat i trochu více vápníku.
Nejlepší odrůdou švestky je 'Domácí velkoplodá', která má více místních typů; je náročná na teplejší stanoviště a vlhčí půdy. I mnohé další odrůdy dávají kvalitní ovoce. Podnoží pro švestky máme několik, ty se používají podle místních půdních podmínek, na velikost koruny nemají příliš velký vliv. Nejvhodnějším tvarem je zákrsek, ale může se pěstovat i čtvrtkmen, zejména u odrůd s užší korunou. Koruny švestek nedorůstají příliš velkých rozměrů.
Švestky jsou vynikající ovoce jak přímo k jídlu, tak k nejrůznějším způsobům zpracování. Po této stránce je to nejvhodnější ovoce. Nutriční hodnota je vysoká, hned za meruňkami. Švestky bychom měli více pěstovat a více jíst. V poslední době tento vynikající ovocný druh u nás napadá virová choroba šarka, která v některých oblastech úplně znemožňuje pěstování švestek. Snad se tuto katastrofu podaří zlikvidovat dříve, než šarka zlikviduje švestky.
OSTATNÍ SLIVONĚ Ostatní slivoně, tedy slívy, renklódy a mirabelky, tvoří asi 6 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů. Mají podobné nároky na stanoviště jako švestky, jsou však trochu skromnější v nárocích na teplotu a půdní vlhkost. Renklódy a mirabelky mohou mít i těžší půdy, slívy dobře rostou i v horších půdách. Přídatnou závlahu většinou nepotřebují, jsou však za ni vděčny. Renklódy tvoří o něco větší koruny než švestky, slívy a mirabelky asi stejné. Nejvhodnější tvar je zákrsek.
Slívy jsou výborné k jídlu, renklódy k jídlu a na zavařování či jiné zpracování, mirabelky na kompoty. Strom slívy a mirabelky dokáže dát tak vysoký výnos, že jsou obtíže s rychlou spotřebou, neboť plody se musí v krátké době zkonzumovat nebo zpracovat, a také s dopravou vyzrálých plodů na trh jsou obtíže. Rozsah pěstování a spotřeby slivoní by měl zůstat asi na dnešní úrovni. Upadá však, protože také tyto druhy decimuje šarka.
Meruňky a broskvoně: teplomilné druhy ovoce pro chráněná stanoviště
MERUŇKY Meruňky tvoří asi 4 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů. Je to teplomilný ovocný druh, vhodný do našich nejteplejších oblastí. Meruňky se nejvíce pěstují na jižní Moravě. V zahradách se dají pěstovat i v trochu chladnějších oblastech, pěstování však není vždy úspěšné, stromy většinou předčasně hynou. Celkem bývají úspěchy při pěstování na jižních stráních, chráněných před severními studenými větry. Stálým pěstitelským problémem je, že meruňky velmi brzy na jaře rozkvétají a často jsou poškozeny nebo zničeny pozdními jarními mrazíky. Vzdušná vlhkost má být nízká, půdy mají být záhřevné, propustné, humózní, středně vlhké. Hladina podzemní vody může být hluboko, protože meruňka koření hluboko, přesto však běžně potřebuje doplňkovou závlahu. Půdní reakce má být neutrální až alkalická.
Meruňky po letech vytvářejí velkou korunu, na jejíž velikost podnož nemá vliv. Nejvhodnější tvar je zákrsek, v němž koruna přece jen nedorůstá do takové výšky. V chladnějších polohách je vhodný čtvrtkmen i polokmen zejména proto, že květy při pozdních jarních mrazících unikají nepříjemnému snížení teploty u země. Mezi odrůdami jsou většinou pouze malé rozdíly ve velikosti plodů a v době zrání, větší jsou v náročnosti na prostředí.
Meruňky jsou vynikající k jídlu i k různému kuchyňskému zpracování. Jejich nutriční hodnota je z „velkého" ovoce nejvyšší. Kdyby dávaly pravidelné výnosy, postačil by dosavadní počet stromů k dobrému zásobování. Protože však meruňka pořádně zaplodí jednou za tři až čtyři roky, bylo by potřeba počet stromů zvýšit. V poslední době se sice meruňky hodně vysazují, ale značné množství stromů brzy po výsadbě hyne, zejména pro nevhodné stanovištní podmínky. Stromy decimuje choroba zvaná mrtvice meruněk, ještě ne dost dobře prozkoumaná, proti níž neumíme meruňkové stromy spolehlivě chránit, a nová virová choroba, proti níž se urychleně hledá účinné opatření.
BROSKVONĚ Broskvoně tvoří asi 3 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů, a jejich počet rychle roste. Broskvoně jsou rovněž teplomilným ovocným druhem a nejlépe se jim daří v nejteplejších oblastech našeho státu. Stanovištní nároky jsou přibližně stejné jako u meruněk, snášejí však i vlhčí ovzduší. Doplňková závlaha je však nutná. V chladnějších oblastech se dají úspěšně pěstovat u jižních zdí, kde jsou chráněny před studenými větry.
Broskvoně vytvářejí středně velké koruny, dají se však pravidelným řezem udržet v menších rozměrech. Nejvhodnější tvar je keř bez kmínku, nebo zákrsek jen s nízkým kmínkem a s kotlovitou korunou. Dají se také dobře pěstovat jako ovocná stěna. Dříve se často u nás pěstovaly semenáče, tj. broskvoně vypěstované z pecek, neštěpované. Někdy dávaly ovoce celkem dobré, vhodné především na zavařování či, nejčastěji však drobné pozdní plody. Moderní ovocnářství předpokládá i u broskvoní pěstování štěpovaných stromů. Máme velmi dobré odrůdy, přizpůsobené i našim chladnějším podmínkám, dozrávající už v červenci a srpnu. Právě ty by se měly nejvíce pěstovat, pozdnější odrůdy v chladném roce špatně dozrávají. Právě tyto odolné odrůdy, které jsou vhodné k jídlu i na zavařování, způsobují, že broskvoň je dnes o něco méně choulostivá na teplotní podmínky než meruňka. Nutriční hodnota broskvoní je dobrá, asi na úrovni višní. Spotřeba broskví i výsadba broskvoní by měly stoupat.
Vlašský ořešák a mandloň: velké stromy s výjimečnými plody
VLAŠSKÉ OŘEŠÁKY Vlašské ořešáky tvoří asi 5 % z celkového počtu u nás pěstovaných ovocných stromů. Nejlépe se jim daří v teplejších oblastech, dokáží se však značně přizpůsobit klimatickým podmínkám. Dobře rostou a plodí v nejteplejších krajích, ale i v drsnějších podmínkách v podhůří. Ovšem při jarních přímrazcích zmrzávají a ten rok ovoce nedají. Milují vyšší vzdušnou vlhkost, teplejší, lehčí a sušší půdy s dostatkem vápníku. Koření hluboko a dokáží čerpat vodu z hlubších vrstev, proto většinou nepotřebují doplňkovou závlahu, i když jim prospívá.
Vlašské ořešáky jsou vesměs velké stromy a do malých zahrádek se nehodí. Velmi dobře rostou na hospodářských dvorcích vesnických domů, neboť snášejí udusanou půdu pod korunou a navíc poskytují potřebný stín. Donedávna se u nás pěstovaly semenáče ořešáku, které začínaly plodit po deseti až dvanácti letech, a ještě nebyla záruka, že plody budou kvalitní. Před několika lety byla u nás vyřešena otázka štěpování ořešáků a byly povoleny první odrůdy. Výhodou je, že štěpované ořešáky plodí už třetím rokem a že je jistota, že přinesou kvalitní ořechy, odpovídající štěpované odrůdě. Bohužel i štěpované ořešáky dorůstají velkých rozměrů; podnož totiž neovlivňuje velikost koruny. Nejvhodnější tvar ořešáků je čtvrtkmen až polokmen.
Vlašské ořechy jsou velmi potřebné ovoce, protože se konzumují suché, a tím prodlužují dobu zásobování ovocem. Nedá se říci, že bychom ořechů měli dost, často je musíme dovážet. Proto by se ořešáky měly ve větších zahradách vysazovat.
MANDLOŇ Mandloň se u nás pěstuje velmi málo. Je to strom příliš teplomilný, daří se jen v nejteplejších oblastech naší vlasti, a jeho pěstování je málo rentabilní, protože sklizně jsou nízké. Mandloň kvete velmi brzy z jara, proto často zmrzá v květu a neplodí. Její pěstování i na zahrádkách je zanedbatelné, i když plody jsou hodnotné a zpestří konzum ovoce.
Drobné ovoce na zahradě: jahody, rybízy, angrešt, maliny i lísky
DROBNÉ OVOCE Drobné ovoce a zahrádka — to jsou neodmyslitelně k sobě patřící pojmy. Všechny druhy drobného ovoce jsou typickými zahrádkářskými plodinami, vždyť více než dvě třetiny spotřeby drobného ovoce pro veřejné zásobování se vypěstuje na zahrádkách. Tento poměr se asi nebude příliš měnit, protože pro velkovýrobu je pěstování drobného ovoce — snad s výjimkou jahod — obtížné pro značnou potřebu ruční práce. I když se drobného ovoce na zahrádkách pěstuje hodně, je ho stále málo, na trhu je vzácné, obchod i konzervárny či mrazírny je stále vykupují. V pěstování drobného ovoce by měli zahrádkáři ještě více pomoci trhu.
Všechny druhy drobného ovoce se v našich klimatických podmínkách dobře daří. Jsou přizpůsobivé podnebí i půdě, i když mají rozdílné nároky: Jahodník žádá půdu propracovanou, vyhnojenou a slabě kyselou a potřebuje nižší vzdušnou vlhkost. Rybízy mohou mít půdu slabě kyselou i alkalickou, ale živnou a vlhčí, a prospívá jim vyšší vzdušná vlhkost, přičemž červený a bílý rybíz snášejí i horší podmínky a vyšší polohy, kdežto černý rybíz je náročnější na teplotu a ve vyšších oblastech sprchá. Angrešt snáší i polostín a půdu horší kvality, ale vlhčí a mírně alkalickou; vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost. Maliník a ostružiník vyžadují půdy živné, vlhčí, neutrální i slabě kyselé, vyšší vzdušnou vlhkost a slunečné stanoviště.
Všechny druhy drobného ovoce vyžadují intenzívní hnojení. Vesměs koření mělko, vyžadují vyšší hladinu podzemní vody a při pěstování na zahradě potřebují doplňkovou závlahu, především jahodník. Rybízy je lépe pěstovat jako keře, ale červený a bílý rybíz se dají úspěšně pěstovat jako stromky, angrešt je lepší pěstovat jako stromek, i když se může pěstovat i jako keř. U všech druhů drobného ovoce máme vesměs výborné odrůdy, některé vhodnější k jídlu, jiné ke zpracování; odrůdovou skladbu na zahrádce volíme tedy podle využití. Nutriční hodnota drobného ovoce je vesměs vysoká, vyšší než u tzv. velkého ovoce.
Mezi drobné ovoce se dají počítat i lískové oříšky. Jsou žádanou pochoutkou, ovšem častěji než pro spotřebitele se stanou pochoutkou veverek nebo ořešníků. Naše podmínky lískám vyhovují, nejlépe se jim daří v půdách hodně vyhnojených, slabě kyselých a vlhčích, na slunném stanovišti s nižší vzdušnou vlhkostí a vyšší hladinou podzemní vody, protože koření mělko. U nás se většinou lísky pěstují jako pravokořenné keře, mohou se však také štěpovat na lísku tureckou, ale pak vytvářejí poměrně velké stromy. Odrůdy máme vyhovující. Výnosy nejsou velké, pro hodnotu a atraktivnost plodů se pěstování vyplatí. Na zahrádkách se lísky pěstují jako keře, tvořící živý plot. Nejlepší je sázet je ve směru převládajících větrů, opylení je pak dokonalejší a výnosy větší. Problémem při pěstování zůstává — kromě veverek — červivost oříšků, proti níž nepomáhá chemický postřik, a správné usušení oříšků. Nutriční hodnota lískových oříšků je vysoká.
