Rybíz: pěstování, řez a hnojení

Rybíz je jeden z nejvděčnějších ovocných keřů na zahradě: snese nižší i vyšší polohy, nepotřebuje složitou péči a při pravidelném řezu plodí desítky let. Nejvíc rozhoduje termín výsadby, každoroční řez a vyvážená výživa.

Rybíz je ovocný keř, který patří do čeledi meruzalkovité. Keře rybízu dorůstají výšky 1,5 až 2 metry. Kůra rybízu je šedá a keř nemají trny. Květy mají žluto-zelenou barvu a vyrůstají v hroznech. Na nich pak dozrávají plody během léta.

Druhy rybízu jsou: červený, bílý a černý. Červený rybíz patří k nejstarším druhům, je asi nejvíce kyselý, bílý a černý rybíz jsou sladší. Záleží ale také na odrůdě. Například z červených rybízů je kyselejší Detvan, Heinemannův pozdní a Holandský červený, sladce kyselý je Hron.

Rybíz obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek, jako například vitamín C, B1, B2 a B6, železo, hořčík a vápník. Zároveň obsahuje hodně vody, žádné tuky a žádné jednoduché sacharidy, proto je vhodný pro redukční dietu. Rybíz je vhodný i na odkyselení organismu.

Mezi ovocnými keři na zahradě má rybíz podobné nároky jako angrešt, maliník nebo ostružiník; přehled všech druhů najdete v průvodci Ovocné rostliny v zahradě.

Rybíz potřebuje ke zdárnému růstu zejména vhodné stanoviště. Nesmí být pěstován v mrazových kotlinách, naopak mu vyhovuje spíše slunné a světlé stanoviště. Slunce pomáhá zejména se zráním plodů, v polostínu by dozrávání bylo pomalejší.

Jako půdu zvolte středně těžkou, dostatečně vlhkou a na humus bohatou. Nejvhodnější pH je 5,5 až 6,5 (tj. kyselejší). Toho můžete docílit, když do půdy přidáte trochu rašeliny. Nejvíce nároků na půdu mají bílé odrůdy, méně červené a nejméně černé. Tím byste se měli řídit při výběru odrůdy.

Rybíz také vyžaduje více zálivky, ideálně dešťových srážek, a vyšší vzdušnou vlhkost. Proto se také rybízům daří ve vyšších polohách (podhůří), kde častěji prší. V nižších polohách bude výhodné stanoviště blízko u lesa (protože stromy zadržují vlhkost). Rybíz potřebuje nejvíce vláhy při nasazování květů, růstu plodů a dozrávání.

TIP: Pokud nemáte vhodné stanoviště, určitě zachycujte dešťovou vodu a používejte ji na zalévání. Nikdy však nezalévejte rybíz svrchu přes listy, jen ke kořenům. Jak často a kolik zalévat, rozebíráme v článku Zalévání.

U stromku se řídíte stejnými pravidly jako u keře, jen s jedním rozdílem: koruna se tvoří na kmínku a nesmí zhoustnout. Postup je jednoduchý:

1. Odstraňte všechny výhony, které vyrážejí z kmínku a z podnože pod korunou – jinak korunu vysílí.
2. Vyřežte větve rostoucí dovnitř koruny a ty, které se kříží. Koruna má zůstat prosvětlená.
3. Po sklizni vyřežte nejstarší, tříleté až čtyřleté větve u jejich základu a nechte mladší, které do roka zesílí.
4. Jednoleté výhony na obvodu koruny jen mírně zkraťte, aby se koruna nerozvalila.

Stromek má menší kořenový systém než keř, proto ho častěji zalévejte a nezapomínejte na oporu – s plnou úrodou se koruna láme.

Téměř alchymií je otázka, kdy sázíme rybíz. Nejlepší je vždy vysazovat rybíz na podzim, po skončení sklizně a před nástupem prvních přízemních mrazíků. Druhou možností je sázet rybíz na jaře, ale je potřeba, aby půda byla rozmrzlá a nehrozily přízemní mrazíky. Protože ty hrozí až do poloviny května (po zmrzlých), vůbec tuto výsadbu na jaře nedoporučujeme – rybíz zasazený v polovině května nestihne zakořenit do prvních horkých dnů.

Rybízy vysazujeme do řad 3 metry od sebe a v jedné řadě by mezi sebou měly mít cca 1,5 metru. Při výsadbě zkracujeme příliš dlouho kořeny. Jamky na keře by měly být hluboké i široké cca 40 cm, sazenice by měla být zasazena o 5 cm hlouběji než ve školce. Do jamky dáme před samotným rybízem dobře uleželý kompost, přidáme sazenici, zahrneme zeminou a důkladně zalijeme. Můžeme přidat mulč (nastýlku, seno, slámu), aby půda nevysychala.

Ve stejném termínu, tedy na podzim, se vysazuje i angrešt – obě dřeviny se dají sázet v jedné dávce vedle sebe.

Přesazuje se ve stejném termínu jako sází, tedy na podzim po opadu listů, kdy je keř v období vegetačního klidu. Vyryjte co největší kořenový bal, výhony přitom zkraťte zhruba o třetinu, aby keř nemusel živit víc listů, než na kolik stačí poškozené kořeny. Na novém místě rybíz vydatně zalijte a přihrňte mulčem.

Starší keře nad zhruba osm let už přesazování snášejí špatně – vyplatí se místo toho založit nový keř z odřezku.

Řez rybízu je nezbytnou součástí pěstování, jinak vám z keře vyroste změť větviček, které jej budou zbytečně vysilovat a hlavně: rybíz nebude plodit. Naopak může být náchylnější k chorobám – třeba plísním.

Takže – jak na řez rybízu? Rozeznáváme dva typy řezu – tvarovací/výchovný a udržovací/zmlazovací.

Tvarovací neboli výchovný řez má za úkol vypěstovat takový keř, který bude mít ideální počet jednoletých, dvouletých a víceletých větviček tak, aby byl kompaktní, silný a dobře plodil. Protože rybíz obvykle sázíme na podzim a jedná se o dvouleté keře, na jaře všechny výhony zkrátíme na 2 až 3 pupeny, aby keř zesílil a založila se tzv. koruna.

V dalším roce po vysazení vybereme 5 až 6 nejsilnějších výhonů, které necháme/nezkracujeme. Ostatní výhony odřežeme u země. V dalších letech zkracujeme postranní výhony, odřezáváme uhynulé, zmrzlé či slabé výhony (u země). Ideální koruna vypadá tak, že po 3 letech pěstování máme na keři 5 až 6 výhonů jednoletých, stejný počet dvouletý a asi 3 až 4 tříleté.

Udržovací řez nám pomáhá udržet keř stále „mladý“ a plodící. Po sklizni v červenci odřežeme všechny tříleté až čtyřleté větvičky, ponecháme jednoleté a dvouleté, aby nám do roka zesílily. Takto pokračujeme každým rokem.

Řez můžeme provádět zahradnickými nůžkami, ostrým nožem (žabkou), nebo silnější větve můžeme odřezat i pilkou.

Nejjistější termín řezu je hned po sklizni, tedy v červenci. Keř má ještě dost času vytvořit nové výhony, které do zimy vyzrají a příští rok ponesou úrodu. Co po sklizni udělat:

• Vyřežte u země nejstarší, tmavé tříleté až čtyřleté výhony – na nich už je úroda drobná.
• Nechte 5 až 6 jednoletých a stejný počet dvouletých výhonů, ty ponesou příští rok.
• Odstraňte poléhavé větve, které leží na zemi, a suché nebo zlomené výhony.
• Keř zalijte a přihnojte – po sklizni zakládá pupeny na příští rok.
• Přihrňte mulč, aby půda v létě tolik nevysychala.

Kdo řez v červenci nestihne, může ho udělat i v období vegetačního klidu, tedy od opadu listů do předjaří, dokud rybíz nezačne rašit. Rybíz raší brzy, takže s pozdně zimním řezem nečekejte do března.

Rybíz potřebuje zejména dusík, draslík a fosfor. Dusík je důležitý pro vývoj zelených částí rostliny, draslík a fosfor pro násadu květů a plodů. Vše ideálně obsahuje hnojivo Hnojík, které můžeme použít jak v sypké, tak v tekuté podobě. Pozn.: Důležitou složkou hnojiva by měl být i hořčík, protože nedostatek hořčíku způsobuje odliv chlorofylu z listů rybízu a jejich zbarvování (jako na podzim), poté i opadávání. Dobrou zprávou je, že Hnojík obsahuje hořčík v přirozené podobě.

Kdy hnojit rybíz: hlavní dávka patří na předjaří, ještě než keř vyrazí, druhá po sklizni v červenci, kdy rybíz zakládá pupeny na příští rok. Hnojivo rozprostřete po celé ploše pod korunou keře, kde jsou kořeny, a zapravte mělkým nakypřením a zálivkou. Přírodní hnojiva, jako je kompost nebo Hnojík, se dají používat pravidelně, aniž by rostlinu zatěžovala.

Poměry živin vysvětluje článek NPK hnojivo, výběr hnojiva pro celou zahradu rozebíráme v článku Univerzální hnojivo. Podobně kyselomilné keře řešíme u borůvky a aronie.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

(Výběr nejdůležitějších chorob a škůdců rybízu)

Ačkoliv je rybíz jinak středně obtížnou rostlinou na pěstování, choroby a škůdci se mu nevyhýbají a je potřeba jim zamezit.

Nejčastější choroby

Antraknóza rybízu je u nás asi nejrozšířenější chorobou rybízu. Projeví se opadem listů, snížením plodových výnosů i kvality plodů a celkovým oslabením rostlin. Poznáte ji tak, že již od konce května se na listech objeví kulaté šedohnědé skvrny. Napadené listy později zežloutnou, svinují se a opadávají. Chorobu způsobuje houba, která dokáže přezimovat i v opadaných listech (proto je důležité opadané listy důkladně odstranit a zničit). Této chorobě se nejlépe preventivně ubráníte tak, že vyberete odolné odrůdy, poskytnete jim vhodné stanoviště, nebudete rybíz vysazovat příliš blízko u sebe.

Botrytida rybízu je druhou nejrozšířenější houbovitou chorobou, která tyto keře postihuje. Způsobuje odumírání výhonů a nakonec i celých rostlin. Poznáte ji podle hnědnutí listů, scvrkávání se bobulí a opadávání těchto částí rostliny. Prevencí je nepřehnojovat dusíkem a udržovat keř prosvětlený, aby po dešti rychle oschl.

Rez vejmutovková – ačkoliv by se zdálo, že napadá jen borovici vejmutovku, snadno může napadnout i rybíz. Proto nikdy rybíz nevysazujte blízko tohoto jehličnatého stromu. I rez vejmutovková způsobuje předčasný opad listů, zhoršení kvality plodů a odumírání nových výhonů. Prevencí je nevysazovat rybíz v blízkosti vejmutovky.

Nejčastější škůdci

Mšice rybízová je stejně jako ostatní mšice okem viditelný hmyz, způsobuje charakteristické vyklenuté červené puchýře na listech. Nejlepší ochranou proti mšicím jsou jejich přirození predátoři, jako slunéčka sedmitečná, zlatoočka, ploštice, škvoři – takže jim udělejte na zahradě hmyzí domeček a budete bez obtížného parazita.

Vlnovník rybízový je velmi častým škůdcem zejména na černém rybízu. Poznáte jej velmi bezpečně od ostatních škůdců, protože vytváří zduřelé hálky místo pupenů. Uvnitř jedné hálky může být až tisíc roztočů, kteří v teplém počasí vylézají, sají tekutinu z listů i dalších nových pupenů. Šíří se aktivně napříč celou sadbou, mohou je přenášek i ptáci, hmyz nebo vítr. Nejlepší ochranou je zvolit biologické prostředky – např. dravý roztoč Typhlodromus pyri, který napadá škodlivé roztoče, ale může se živit i houbami nebo pylem – nikdy však nepoškozuje vaše rostliny.

Historie pěstování rybízu je poměrně pestrá a dlouhá. První zmínky o pěstování rybízu v Evropě pocházejí z 12. století. Rybíz se sice pěstuje ve všech oblastech světa, kromě těch velmi studených, ale v Evropě se pěstuje od středověku, máme jej doložený v Mohučském herbáři z roku 1184, dále pak v herbáři Simona Januensisa z roku 1230 atd. V Čechách ale přesné zmínky o rybízu nemáme, i když se zde pravděpodobně pěstoval nejméně od 16. století, zcela pravidelně se pak na zahrádkách našich předků objevoval v 19. století. Za zmínku jistě stojí, že nejdříve byl pěstován pro léčivé účely.

Výhodou rybízu je to, že se dá pěstovat v nižších i vyšších polohách, a tak se hodí prakticky do každé zahrady.

Marmeládu připravíme podobně jako jiné marmelády, jen musíme odstranit pecičky, které by nám při jídle vadily. Toho docílíme, když syrový rybíz odšťavníme v odšťavňovači, popř. můžeme použít i strojek na maso, nebo uvařený rybíz propasírujeme sítkem/cedníkem apod. Šťávu poté zahřejeme, přidáme želírovací cukr podle návodu a svaříme. Hotovou marmeládu poznáme tak, že lžičkou kápneme trošku na talířek a ona želíruje/houstne. Naplníme ji do čistých vymytých skleniček a otočíme na 5 minut dnem vzhůru. Poté vrátíme, necháme vychladnout, neotevřená vydrží i několik let, skladujeme ve spíži, sklepě, načatou skleničku pak v lednici.

Černý rybíz je známý svou sladkou chutí a množstvím vitamínů (obsahuje asi nejvíce vitamínu C ze všech rybízů). Proto je tak oblíbený pro výrobu šťávy. Na okamžité použití si můžete šťávu vyrobit v odšťavňovači a ihned vypít. Není potřeba nijak dochucovat.

Na delší skladování je možné šťávu z plodů svařit s cukrem v poměru 2:1 a citronovou šťávou nebo kyselinou citronovou (aby se nekazila). Šťávu nalijeme do čistých sklenic, otočíme na chvíli dnem vzhůru, potom necháme vychladnout a skladujeme na temném a suchém místě. Načatou sklenici vždy v ledničce. Šťáva vydrží určitě rok, tedy do příští sklizně.

Nejjistější termín je hned po sklizni, tedy v červenci. Vyřežou se nejstarší tříleté až čtyřleté výhony u země a nechají se jednoleté a dvouleté. Řez se dá udělat i v období vegetačního klidu od opadu listů do předjaří, ale ne později – rybíz raší brzy.

Nejlépe na podzim, po sklizni a před prvními přízemními mrazíky. Jarní výsadba je možná, jen když je půda rozmrzlá, ale nedoporučuje se – rybíz zasazený v polovině května nestihne zakořenit do prvních horkých dnů.

Řady od sebe 3 metry, v řadě zhruba 1,5 metru mezi keři. Jamka má být hluboká i široká asi 40 cm a sazenice se sází o 5 cm hlouběji, než rostla ve školce.

Vyváženým přírodním hnojivem, které dodá dusík pro růst zelených částí a draslík s fosforem pro násadu květů a plodů – kompostem nebo Hnojíkem. Ocení i hořčík, jehož nedostatek se projeví žloutnutím a opadem listů.

Provést udržovací řez, keř zalít, přihnojit a přihrnout mulč. Po sklizni rybíz zakládá pupeny na příští rok, takže právě tehdy má největší užitek z výživy i z prosvětlení keře.

Nejčastěji za tím bývá sucho, nedostatek hořčíku (listy nejdřív žloutnou jako na podzim) nebo houbová choroba, třeba antraknóza. Pomůže pravidelná zálivka ke kořenům, vyvážená výživa a odstranění opadaných listů.

Ano, hlavně stromková forma. Nádoba by měla mít aspoň 40 až 50 litrů, propustný substrát a spolehlivý odtok vody. V květináči rybíz rychleji vysychá, proto potřebuje častější zálivku i pravidelné přihnojování.

Podle odrůdy a polohy od konce června do konce července. Červený a bílý rybíz zraje obvykle dřív než černý. Zralé hrozny na keři chvíli vydrží, ale chuť je nejlepší pár dní po vybarvení.