Oleandr: zazimování, pěstování a jedovatost

Stálezelený bohatě kvetoucí keř s jednoduchými nebo plnými květy. Rostlina je jedovatá.

• Stanoviště: Ve střední Evropě se pěstuje jako kbelíková přenosná rostlina na teplých, slunných místech.
• Výška: 2–3 m
• Doba kvetení: Červen – říjen
• Množení: Většinou řízky

Na záhon u nás oleandr nepatří — pěstuje se jako přenosná kbelíková rostlina: v teplé polovině roku stojí venku na slunci, přes zimu ve světlé chladné místnosti. Právě rytmus „ven na jaře, dovnitř na podzim“ rozhoduje o tom, jestli bude kvést.

Oleandr zazimujte, až noci začnou klesat pod nulu, obvykle ve druhé polovině října. Přeneste ho na světlé místo s teplotou 4–8 °C, zalévejte jen tolik, aby kořenový bal nevyschl, a nehnojte. Krátký mrazík zhruba do −5 °C vydrží, dlouhodobý mráz ne.

To je jádro celé věci: chladno a světlo. V teplém obývacím pokoji oleandr přes zimu vytáhne slabé výhony a příští léto kvete málo. Čím déle na podzim stojí venku v chladu, tím lépe se na klidové období připraví. Vhodné je světlé nevytápěné zádveří, chodba, garáž s oknem, prosklená veranda nebo studený skleník.

1. Začátkem září přestaňte hnojit. Výhony do zimy vyzrají a rostlina lépe snese chlad.
2. Sledujte předpověď. Dokud noci neklesají pod nulu, nechte oleandr venku. Před prvním silnějším mrazíkem ho přeneste dovnitř, obvykle ve druhé polovině října nebo začátkem listopadu.
3. Odstraňte suché a poškozené větve a jen tolik výhonů, aby se rostlina vešla do zimoviště. Silnější řez nechte na jaro. Na koncích výhonů bývají už na podzim založená poupata, takže plošné zkrácení na podzim ubere květy. Pracujte v rukavicích, míza je jedovatá.
4. Prohlédněte rub listů a stonky. Štítenky, puklice a mšice se v teplém a suchém zimovišti rychle množí. Napadená místa otřete nebo osprchujte ještě venku.
5. Nádobu přeneste i s podmiskou. Velké oleandry se nejsnáze stěhují na podložce s kolečky. Vodu z podmisky vylijte.
6. Postavte rostlinu co nejblíž k oknu, mimo radiátor a průvan. Ideální je 4–8 °C, rozmezí 2–10 °C oleandr snese.
7. Přes zimu zalévejte střídmě, zhruba jednou za 2–4 týdny, až povrch substrátu proschne. Za slunečných dní větrejte.
8. Na jaře rostlinu probuďte (postup níže) a od poloviny dubna ji postupně otužujte venku.

U nás se oleandr pěstuje téměř vždy v nádobě a právě tak se také zimuje. Rostlina zůstává v původním květináči, přesazuje se až na jaře. Pro zimoviště platí jednoduché pravidlo: čím tepleji, tím víc světla rostlina potřebuje. Při 4–8 °C stačí světlá chodba nebo garáž s oknem. V pokoji nad 15 °C by potřebovala místo přímo u jižního okna, a i tak bývá slabší.

Tmavý sklep nebo garáž bez okna jsou jen nouzové řešení. Pokud jinou možnost nemáte, držte rostlinu co nejchladněji, kolem 5 °C, a skoro nezalévejte. Počítejte s tím, že shodí část listů a na jaře vykvete později. Stejně se přezimují i další středomořské kbelíkovky, například olivovník nebo citrusy.

Celou zimu venku oleandr v našich podmínkách nepřežije. Dobře vyzrálá rostlina krátkodobě snese mráz zhruba do −5 °C, mladé rostliny a oleandry v malých nádobách méně, protože jim promrzají kořeny. Venku ho proto nechte jen do prvních silnějších mrazíků.

• přisuňte nádobu ke zdi domu, nejlépe pod přesah střechy
• postavte ji na desku polystyrenu nebo dřeva a obalte jutou či bublinkovou fólií
• korunu při mrazivé noci zakryjte bílou netkanou textilií, ne igelitem, pod kterým se sráží vlhkost
• jakmile předpověď hlásí delší mráz, přeneste rostlinu dovnitř

Oleandr vysazený přímo do záhonu u nás nad zemí pravidelně vymrzá, a to i v teplých oblastech. Nedoporučujeme ho tak pěstovat.

Od března, kdy se prodlužují dny, přemístěte oleandr na teplejší a světlejší místo a postupně přidávejte vodu. Přesazujte ještě před vynesením ven. Starší rostlině stačí seříznout kořenový bal po obvodu a vrátit ji do stejné nádoby s čerstvým substrátem. Tehdy je i čas na silnější řez: odstraňte holé a křížící se větve a nejstarší výhony zkraťte.

Jakmile rostlina začne rašit, obnovte hnojení. Dávky pro nádobové rostliny najdete v tabulce dávkování. Ven jde oleandr zhruba od poloviny dubna, nejdřív na pár dní do polostínu a teprve potom na plné slunce, jinak se listy odvyklé zimnímu šeru spálí.

• Příliš teplé zimoviště. Rostlina neodpočívá, vytahuje se a příští léto málo kvete.
• Málo světla. Oleandr je stálezelený a listy potřebují světlo i v zimě. Ve tmě je shazuje.
• Voda v podmisce. V létě oleandru nevadí, v chladném zimovišti kořeny bez vzduchu hnijí.
• Přenesení dovnitř příliš brzy. Oleandr, který v září zmizí z terasy, nemá čas se otužit a v teple rychleji raší.
• Plošný podzimní řez. Odstraníte s ním poupata na příští rok.
• Na jaře rovnou na plné slunce. Listy odvyklé ostrému světlu dostanou spáleniny.

Druhy rodu Nerium se vyskytují od oblasti Středomoří až po Japonsko. Patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Do stejné čeledi patří i adenium, které se na oleandr dokonce roubuje.

Ze tří známých druhů se pěstuje ve Středomoří jako venkovní rostlina a u nás jako kbelíková rostlina pouze oleandr obecný (Nerium oleander), 2–3 m vysoký, stálezelený, vzpřímený trsnatý keř. Listy stojí v přeslenech po třech nebo vstřícně, jsou protáhle kopinaté, 10–15 cm dlouhé a kožovité. Květy se objevují v koncových vrcholících, jsou růžové nebo bílé a u plané formy asi 3 cm široké. U kulturních odrůd se vyskytují i větší a více či méně plnokvěté typy, jež nejsou jenom bílé či růžové, nýbrž i červené, oranžově červenavé nebo žluté. Květy mají nálevkovitou korunu s hluboce pětidílným okrajem, který je v poupěti stočený. Plod je podlouhlý chlupatý měchýřek.

Oleandr je rozšířen v celé oblasti Středomoří a Orientu. Doprovází, tak jako u nás vrby, vodní toky, které občas vysychají a tvoří rozsáhlé porosty tam, kde si půda udržuje určitou vlhkost i v obdobích sucha. Oleandr patří ke starým kulturním rostlinám lidstva. První zmínky nacházíme u římských autorů. Do střední Evropy se dostal patrně již začátkem 16. století, jak dokládají staré herbáře.

Ano. Je nutné zdůraznit, že oleandry jsou jedovaté rostliny. Ve všech částech obsahují glykosidy s účinkem podobným náprstníku.

V praxi to znamená držet rostlinu mimo dosah malých dětí a domácích zvířat, po řezu a přesazování si umýt ruce a odstřižené větve nepálit v uzavřeném prostoru ani je nedávat do krmiva. Jedovaté jsou listy, květy i míza — na běžnou manipulaci to nic nemění, jen se nesmí nic z rostliny dostat do úst.

Oleandr se dá pěstovat poměrně snadno jako kbelíková rostlina. Nádobu volte spíš těžší a stabilní — dvoumetrový keř s plnou korunou se ve větru rád převrací — a vždy s odtokovým otvorem.

• plné slunce, čím tepleji, tím lépe
• propustný, výživný substrát
• vydatná zálivka po celé léto
• pravidelné přihnojování během vegetace
• světlé a chladné přezimování při 4–8 °C

Od půli dubna až do října, případně do začátku listopadu, může stát venku na slunném, pokud možno teplém místě, jen tak uspokojivě kvete. Pokud se na jaře ještě ohlásí mráz pod −5 °C, vraťte ho na noc dovnitř. Po zimě strávené v chladu rostlinu vynášejte postupně: pár dnů do polostínu, teprve pak na plné slunce, aby se listy nespálily.

Potřeba vody v teplých ročních dobách je tak vysoká, že je třeba denně zalévat. Oleandr je jedna z mála nádobových rostlin, které v létě nevadí voda stojící v podmisce — v přírodě roste u vodních toků. V zimě se naopak zalévá jen tolik, aby kořenový bal nevyschl, a voda v podmisce stát nesmí.

Rostlina má vysokou potřebu živin, proto jsou nutné během vegetační doby pravidelné dávky tekutých hnojiv. Oleandr vytváří poupata po celé léto a bez přísunu živin kvetení brzy ustane.

Hnojí se od dubna zhruba do konce srpna. Na začátku září přihnojování ukončete — výhony tak do zimy vyzrají a rostlina snáz přečká přezimování. Přes zimu se nehnojí, s hnojením začněte znovu na jaře, jakmile oleandr raší (dávkování). Vedle tekutých hnojiv se osvědčí organické hnojivo, které živiny uvolňuje postupně, takže se dávkuje o poznání volněji; stejný princip funguje i u ostatních rostlin pěstovaných v nádobách.

Při přesazování starších exemplářů je možné kořenový bal zmenšit tak, že se rostlina vejde opět do starého kbelíku. Nemusíte tedy s každým rokem kupovat větší nádobu — kořeny se seříznou po obvodu, doplní se čerstvý substrát a rostlina jde zpátky do stejného květináče. Přesazuje se na jaře, ještě před vynesením ven.

Množí se většinou řízky. Odebírají se z polovyzrálých letorostů a kořenují snadno — oleandr patří mezi dřeviny, jejichž řízky zakoření i v obyčejné sklenici vody.

Pokud máte skleník, který se dá v zimě mírně temperovat, má v něm oleandr skoro ideální zimoviště. Stačí takzvaný studený vytápěný skleník, kde se teplota přes zimu drží zhruba mezi 2 a 10 °C a v noci neklesá pod 5 °C. To odpovídá rozmezí, které oleandr v zimě snese (ideálně 4–8 °C). Oleandr tu přezimuje společně s dalšími středomořskými rostlinami, jako jsou fíkovník, citrusy, rozmarýn nebo myrta.

Oleandr potřebuje hodně světla, proto skleník přes zimu nestiňte a udržujte sklo čisté. Za slunečných dnů se skleník i v zimě rychle ohřeje. Jakmile teplota vystoupí nad 15 °C, větrejte, jinak rostlina začne předčasně rašit a vytáhne slabé výhony.

Oleandr ze skleníku se na sezónu venku připraví lépe než rostlina z tmavé garáže. Stačí ho pak několik dní otužovat v polostínu.

Jak dlouho roste oleandr z řízku

Řízky zakoření snadno, ale dál roste mladá rostlina pomalu. Ve skleníkových podmínkách trvá zhruba 2–3 roky, než z řízku vyroste pěkná nádobová rostlina. Oleandr tak patří k nejpomaleji dopěstovaným nádobovým dřevinám, podobně jako citrusy, myrta nebo vavřín.