Náprstník (Digitalis)

Přitažlivé přírodně vyhlížející trvalky s náprstkovitými květními zvonky; jsou jedovaté.

• Stanoviště: polostinné až slunné
• Výška: 60–180 cm
• Doba kvetení: květen–srpen
• Množení: výsevem nebo dělením

Kolem 20 druhů tohoto rodu z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) se vyskytuje v oblasti od západní Evropy až ke Střední Asii. Jsou to většinou zimovzdorné krátkověké byliny s přízemní listovou růžicí a s vysokými svícovitými květenstvími na jaře a uprostřed léta. Jméno „náprstník“ se vztahuje ke květům náprstkovitého tvaru, které mohou být podle druhu i delší než 5 cm a na vnitřní straně jsou pěkně tečkované nebo žilkované.

V léčitelství se náprstník používá při srdečních potížích. Je však velmi jedovatý a při nesprávném použití velmi nebezpečný. Hlavně listy obsahují mnoho toxických látek a nesmějí se tedy dostat do rukou dětí.

Je nejznámější a i u nás ve volné přírodě se vyskytující druh. Štíhlá květenství jsou 1,2 m vysoká a skládají se z purpurových zvonků s tmavšími skvrnami uvnitř. Oblíbenou zahradní odrůdou je ‚Gloxiniaeflora‘, což je velkokvětá směs v odstínech červené, růžové a bílé barvy. Také byla vyšlechtěna forma se světle žlutými květy ‚Gelbe Lanze‘. Náprstník červený roste většinou jako dvouletá rostlina, proto se musí každý rok znovu vypěstovat. Často se však sám vysemení.

Je na rozdíl od obou uvedených druhů vytrvalý. Světle žluté a až 5 cm dlouhé květy se otevírají v červenci až srpnu na stoncích 70 cm vysokých.

Je 80 cm vysoký kříženec druhů D. purpurea a D. grandiflora. Má neobvyklou barvu květů – lososově růžově červenou. Kvete poměrně brzy, od května do června.

Všechny druhy náprstníků potřebují polostinné až slunné místo s propustnou půdou. Odkvetlá květenství se odřezávají těsně nad listovou růžicí. Dvouleté druhy se vysévají každý rok v červnu nebo se u nich mohou ponechat odkvetlá květenství až do doby, kdy dozrají a vypadají semena.

Náprstník se dobře vyjímá v přírodně pojatých částech zahrady, při okraji dřevin, v lesních partiích společně s kapradinami a jinými lesními trvalkami. Vyšlechtěné odrůdy náprstníku červeného jsou vhodné pro trvalkové záhony. Náprstníky se rozmnožují výsevem začátkem léta, vytrvalé druhy také dělením.

Náprstník je nenáročný a na výživnější půdě si vystačí s jednou dávkou na jaře. Ocení organické hnojivo, které živiny uvolňuje postupně a nezasolí půdu: přírodní hnojivo Hnojík se na jaře zapraví mělce k listové růžici a zalije. Druhou dávku má smysl přidat až s nasazováním květenství. Víc o dávkování a složení najdete v přehledu univerzálních hnojiv.

Ano, a velmi. Náprstník obsahuje srdeční glykosidy, nejvíc jich je v listech. Při nesprávném použití je nebezpečný, proto se nesmí dostat do rukou dětí. Po práci s rostlinou si umyjte ruce a nepoužívejte její části k domácí přípravě čajů ani odvarů.

V prvním roce tvoří přízemní růžici listů, ve druhém z ní vyrůstá vysoké svícovité květenství. Zvonkovité květy náprstkovitého tvaru bývají podle druhu i delší než 5 cm a uvnitř jsou tečkované nebo žilkované. Podle druhu se rostlina pohybuje mezi 60 a 180 cm.

Obojí — podle druhu. Náprstník červený a rezavý jsou dvouleté a je potřeba je každý rok znovu vysévat, i když se často vysemení samy. Náprstník velkokvětý a žlutý jsou naproti tomu vytrvalé a na místě vydrží řadu let.

Rod jako celek kvete od května do srpna. Nejdřív začíná kříženec Digitalis x mertonensis (květen–červen), následuje náprstník rezavý (červen–červenec) a žlutý (červen–srpen), nejpozději kvete náprstník velkokvětý (červenec–srpen).

Náprstníky se rozmnožují výsevem začátkem léta — dvouleté druhy se vysévají každý rok v červnu. Vytrvalé druhy se dají navíc dělit. Pokud chcete samovýsev, nechte odkvetlá květenství stát, dokud semena nedozrají a nevypadají.

Na polostinné až slunné místo s propustnou půdou. Nejlépe vypadá v přírodně pojatých částech zahrady, na okraji dřevin a v lesních partiích ve společnosti kapradin a dalších lesních trvalek. Vyšlechtěné odrůdy náprstníku červeného se hodí i do klasického trvalkového záhonu.