Dřepčík: děravé listy ředkvičky a rukoly a jak ho zastavit

Dírky velikosti špendlíkové hlavičky v listech ředkviček, rukoly nebo čínského zelí jsou práce dřepčíků. Jsou to drobní brouci velcí jen 1,5 až 3 mm, kteří při doteku vyskočí. Nejvíc ohrožené jsou čerstvě vzešlé semenáčky za horkého a suchého počasí. Nejspolehlivější obranou je jemná síť nebo netkaná textilie položená hned po výsevu, k tomu stále vlhká půda. Ředkvička s děravou natí ale většinou zůstane jedlá: bulvu ve většině případů sníte bez újmy.

Dřepčíci jsou malí listožraví brouci. Většinou jsou černí nebo kovově lesklí, některé druhy mají na krovkách dva podélné žluté pruhy. Mají silná zadní stehna, kterými se prudce odrážejí, a proto je pohyb rukou nad záhonem rozskáče jako mouchy. Odtud jejich jméno.

Poškození je nezaměnitelné:

• v listech jsou drobné okrouhlé dírky o průměru asi 1 až 2 mm, list vypadá jako prostřelený broky nebo jako sítko,
• nejhorší bývají dírky na děložních a prvních pravých listech, silně okousané semenáčky zasychají a mizí během pár dnů,
• na starších, rozrostlých rostlinách zůstane škoda většinou jen estetická.

Larvy dřepčíků žijí v půdě a ožírají jemné kořínky. U zeleniny na záhoně z nich bývá menší starost než z dospělých brouků.

Dřepčíci přezimují jako dospělci v listové hrabance, pod odchlípenou kůrou, v mezích a okrajích záhonů. Na jaře vylétají, jakmile se oteplí a několik dní svítí slunce, obvykle od dubna. Jedna generace je pravidlem, ve vhodných letech může být částečně i druhá.

Dřepčíci žijí na rostlinách z čeledi brukvovitých. Na zahradě je potkáte hlavně na těchto plodinách:

• ředkvičky a ředkev, ředkvičky patří k nejohroženějším,
• rukola (roketa setá i trvalý křez tenkolistý), víc v článku rukola,
• vodnice, kedlubny, čínské a pekingské zelí (pěstování čínského zelí),
• hořčice sareptská a další listové brukve, řeřicha setá,
• mladé zelí, kapusta a brokolice v prvních týdnech po výsadbě,
• hostují i na brukvovitých plevelech, třeba na penízku a kokošce pastuší tobolce.

Občas ožírají mladé listy máty. Na rostlinách z jiných čeledí škodí zřídka. Přehled celé skupiny najdete v článku o brukvovité zelenině.

Dřepčíci milují teplo a sucho. Nejvíc škodí od dubna do června na slunných záhonech, kde horní vrstva půdy rychle vysychá. Rostlinky, které za sucha váhavě rostou, zůstávají v nejcitlivější fázi (děložní listy a první listy) příliš dlouho a brouci je dokážou zničit.

Platí z toho tři věci:

• čím rychleji semenáček vyroste z nejcitlivější fáze, tím víc snese,
• suchý a horký záhon je rizikový, vlhký a chladnější méně,
• starší rostlina po okousání většinou doroste. Nejrizikovější jsou první dva až tři týdny.

Jemná síť nebo netkaná textilie. Brouci nesmí k listům. Zakryjte záhon hned po výsevu nebo výsadbě, okraje zahrňte zeminou nebo přitížte, aby se nepodlezlo. Textilie smí ležet na rostlinách volně, rostou pod ní. Síť s drobnými oky (hmyzí síť) je vhodnější do tepla, protože propouští víc vzduchu. Víc o materiálech najdete v článku fólie a netkané textilie na zahradě.

Zakrytí funguje, jen pokud brouci nejsou už pod ním. Nesejte proto na místo, kde loni rostly brukvovité, protože dřepčíci mohou přezimovat v půdě a pod zbytky rostlin. Při zakrývání záhon předem odplevelte, hlavně od brukvovitých plevelů.

Stále vlhká půda. Dokud rostlinky nevzejdou a nezesílí, udržujte povrch záhonu trvale vlhký. Zalévejte ráno, v horku klidně dvakrát denně slabší dávkou. Vlhká půda urychluje klíčení a růst a sucho a horko brouky podporují. Zalévání, mulč a zastínění mladých semenáčků se doplňují. Víc o zálivce v článku zalévání.

• Brzy na jaře. Ředkvičky a rukola vysévané v březnu a začátkem dubna vzejdou dřív, než se dřepčíci rozlétají. Za chladna rostou pomalu, ale jsou kus od nejhoršího náletu.
• Na konci léta. Výsevy z konce srpna a ze září vyrostou za mírnějšího počasí, kdy jsou dřepčíci méně aktivní. Rukola, ředkvičky a asijské listové zeleniny jsou proto spíš podzimní plodiny.
• Hustší výsev, později jednocení. Když část semenáčků okousají, zbytek porost udrží. Rostliny zředíte, až když překonají nejcitlivější fázi.
• Smíšená kultura. Podle zkušeností zahrádkářů pomáhá střídat řádky brukvovitých se špenátem nebo salátem, brouci pak hůř najdou celý záhon. Spolehlivě to doložené není a samotná smíšená kultura síť nenahradí. Víc v článku smíšené kultury.
• Mulč. Mulč mezi řádky drží vlhko a zastiňuje půdu, viz mulčování.
• Žluté lepové desky. Zavěšené nebo zapíchnuté ve výšce rostlin ukážou, kdy brouci nalétávají, a část jich odchytí. Úrodu samy nezachrání. Jak je používat a co zachytí kromě dřepčíků, popisuje článek o lapačích a lepových deskách.
• Přirození nepřátelé. Dřepčíky nebo jejich larvy loví střevlíci, někteří parazitoidi a ptáci. Víc v článku o užitečném hmyzu.

Mezi zahrádkáři kolují postupy, které se ověřit nepodařilo, nebo jejichž účinek je malý. Jako tradiční zkušenost je můžete vyzkoušet, spoléhat na ně ale nemůžete:

• Poprášení za rosy kamennou moučkou nebo jemně mletým vápencem z mořských řas. Má to tradici, účinek je ale malý a po dešti povlak zmizí.
• Pelyňkový vývar. Rozprášený na půdu a mladé rostliny se dlouho považoval za osvědčený. Účinek není spolehlivě doložen.

Žádná z těchto rad nenahradí zakrytí záhonu. To, že by rostlinné vývary nebo jíchy dřepčíky odháněly, spolehlivě doloženo není.

Na zahrádce obvykle není potřeba. Kde se k ní přece jen sáhne, použijte výhradně přípravek povolený pro danou plodinu podle registru přípravků na ochranu rostlin ÚKZÚZ a řiďte se etiketou, včetně ochranné lhůty. U rychle rostoucích plodin, jako jsou ředkvičky nebo rukola, bývá ochranná lhůta rozhodující. Rychlá zelenina se navíc sklízí dřív, než se postřik vyplatí. Je proto lepší včas zakrýt záhon než stříkat.

Zdroje fotografií

• Dřepčík na děravém listu brukvovité zeleniny: James K. Lindsey, CC BY-SA 3.0, zdroj