Pařeniště: druhy, materiály, zhotovení a ochrana před chladem

Popis pařeniště, využití a vznik

Na venkově se pěstovala zelenina zajišťující dobré peněžní příjmy už před více než sto lety. Naši předchůdci již provozovali pařeništní hospodářství. Zemědělci znali materiály, které mohly sloužit jako zdroj organického tepla, i dobu, po kterou zahřívají podloží. U koňského hnoje se uváděla doba 4 měsíce, když byl smíchán s listím, zahříval zeminu po celé vegetační období. Tehdejší generace pěstitelů trvala na umístění pařenišť v mírném jižním svahu, kde se půda lépe prohřívala. Pařeniště se až dosud používají prakticky bez velkých změn. Stále jsou potřebným a levným zařízením pro předpěstování sadby. V místech, kde je zdarma čerstvý koňský hnůj, je toto zařízení ekonomicky nejvýhodnější. Dosud platí zásada umístit pařeniště blízko obytné budovy na jižní straně chráněné před severními a východními větry. Nutná je každodenní obsluha (větrání, stínění, zakrývání).

Pařeniště tvoří dřevěný rám o nestejné výšce podélných stran zapuštěných do země, z vnitřních stran izolovaný proti bočnímu úniku tepla do okolní půdy. Vyšší strana rámu vede směrem k severu. Na rám dosedají pařeništní okna se skly 4 mm silnými, nověji s komorovými termoakrylovými deskami. Na trhu je UNI pařeniště pro předpěstování sadby, s možností instalování do skleníku, využívajícího teplejšího prostředí, o rozměru 1 300×100×220 mm. Pařeniště je přenosné a lze jej později využít na rychlení zeleniny mimo skleník. Místo skla má komorový 6 mm silný Makrolon. Okno zvedá automatický otvírač. Pařeniště nezapouštíme do země. Makrolon však neodolá krupobití, jak se ukázalo v srpnu roku 2000, kdy byl značně poškozen.

Vyhřívané pařeniště

Takové pařeniště slouží jako náhrada biologického tepla. Biologický zdroj tepla lze svépomocí nahradit obyčejnou žárovkou, vloženou do pozinkované okapové roury, která je světlotěsně uzavřena. Objímka pro žárovku musí být celoporcelánová. Příkon zvolíme zkusmo podle počasí a požadované teploty. S ohledem na úsporu elektřiny je vhodné zapnutí žárovky k vyhřívání řídit pomocí bimetalu. I v mrazech je 100W žárovka dostatečným zdrojem tepla. Aby bylo zabráněno současnému topení a větrání, leží roura těsně u země a v dostatečné vzdálenosti od otvírače.

Pařeniště našich předků

Klasické pařeniště našich předků bylo zhotovené z borových nebo modřínových prken o síle 4 až 5 cm a šířce 40 až 50 cm. Délka prken se řídila podle délky pařeniště a bývala dlouhá 5 až 15 metrů. Nejobvyklejší šířka byla 1,5 metru. Hloubka se pohybovala od 40 do 70 cm. (Do 70 cm půda u nás nepromrzá). Rozměry rámů pro skla byly 1×1,5 m, uprostřed rozdělené na polovinu. Zdrojem tepla byla půl metru vysoká vrstva čerstvého koňského hnoje, přikrytého 25 cm dobré pařeništní země. Prostor mezi sklem a pařeništní zemí byl zpočátku asi 20 cm. Jak se hnůj rozkládal, zemina klesala. Jako izolace proti úniku tepla z pařeniště stěnami do okolní půdy a ovzduší se používaly balíky slámy, nebo nerozložený slamnatý hnůj. Tento způsob provozování pařeniště slouží v některých zemích v zahraničí a na našich zahradách dosud. Předpokladem je přísun kvalitní chlévské mrvy a slámy za nepřemrštěné ceny.

Klasické pařeniště s biologickým zdrojem tepla

Každý pěstitel nemá možnost získat čerstvý hnůj a je odkázán na náhradní organické hmoty, které musí alespoň na začátku rozkladného procesu doplnit vhodnými bakteriemi a zahřát topným kabelem, nebo závlahou s horkou vodou, pokud možno podmokem. Listí, kůra, štěpky a drť zahradního odpadu je nutno doplnit dusíkatým hnojivem. Oživením bakterií nastává rozklad a začíná se uvolňovat teplo. Proces probíhá samovolně a přihřívání lze omezit. K tomu, aby se rozkladný proces udržel co nejdéle, je třeba do pařeniště při zakládání navést alespoň 50 cm vrstvu organické hmoty. Je bezpodmínečně nutné zabránit únikům tepla dokonalou boční izolací, zalévat jen teplou vodou. Aktivaci kontrolujeme stopkovým teploměrem 10 cm pod povrchem. Když je substrát aktivní, průměrná teplota dosahuje 25 až 30 °C.

Studené pařeniště

Nelze ho srovnávat s klasickými pařeništi. Substrát tvoří dobrá kompostní zem, u které je většinou ukončen termofilní proces. Na výstavách většina těchto výrobků ani nepředpokládá zapuštění do země a bočnice nemají kromě skla tepelnou izolaci. Jsou to v podstatě kryté plochy sloužící k dopěstování listové, brukvové a některé teplomilné zeleniny. Nepřítomnost jiného zdroje tepla než sluneční energie posouvá využití tohoto pařeniště pro teplomilnou zeleninu až na konec května. Otužilejší plodiny, například karotku, ředkev nebo kapustu, do něj lze sít a sázet už od konce února či začátku března. Bez jiného zdroje tepla a malé tepelné setrvačnosti prostředí při mrazech, se kterými je třeba ještě v květnu v ČR počítat, ohrožuje chlad choulostivější rostliny. Výkyvy teplot související s malou vrstvou vzduchu nad rostlinami jsou značné. Za slunečních dnů v březnu mohou v nevětraném prostoru teploty dosáhnout i 40 °C. Volně zavěšené teploměry se stupnicí do 40 °C explodují.

Používané materiály, sklo, fólie, termoakryl

Do pařníku umožňuje přístup světla sklo, které většinou získáme i s rámy z bouraček. Podle nich se pak stanoví rozměr pařeniště. Rámy oken byly původně určeny pro svislé zavěšení. Položením na pařník zůstává mezi příčkami stát dešťovka, která zatéká mezi popraskaný tmel a způsobuje hnití dřeva. Rámy dlouho nevydrží a vlivem mrazu sklo popraská. Tomu můžeme zabránit proříznutím odtokových mezer. Na odtokové mezery pamatujeme i při výrobě nových rámů. Skla v okenních rámech z bytů jsou silná jen 3 mm, a proto snadno rozbitelná při doskoku psa nebo kočky. Tam, kde hrozí toto nebezpečí, je vhodné nad sklo upevnit pletivo. Pokud místo skel použijeme fólie, upevňujeme je na boku rámů. Lépe odolávají porývům větrů. V zahraničí se na pařníky používají komorové termoakryly.

Zhotovení pařeniště

Práce započneme vyhloubením jámy, do které pařeniště postavíme. Hloubka jámy bude asi 40 cm a rozměr podle předpokládané velikosti. V případě nadměrné vlhkosti na dně jámy, nebo dokonce za přítomnosti vody, nebudeme na tomto místě pařeniště zakládat.

Za předpokladu, že budoucí pařeniště nebude delší než 2 m, je výhodnější zhotovit rám venku a celý pak vložit do jámy. Provedení je tak jednoduché, že je svede téměř každý s minimálními náklady. K zhotovení potřebujeme několik prken silných 3 až 4 cm, čtyři rohové hranoly 5×5 cm široké a 50 až 60 cm dlouhé. Vše může být starší a určené původně k jiným účelům. Šířka a délka pařeniště se řídí podle oken, které máme k dispozici. K zateplení použijeme pěnový polystyren alespoň 3 cm silný. Mohou to být i odřezky. Nařezaná prkna přibijeme na hranoly a zhotovíme širší (severní) 40 cm a užší 30 cm (jižní) bočnici. K uzavření rámu si připravíme alespoň 10 cm široké prkno, které po délce rozřízneme napříč. Vzniknou dva trojúhelníky, se kterými začneme spojovat bočnice přibíjením do hranolů na obou stranách tak, že širší část bude nahoře. Dále směrem dolů budou stejně široká prkna. Šikmým řezem je dán sklon oken směrem k jihu. Předpokládaná výška pařeniště nad okolní terén na severní straně je 20 cm a na jižní 10 cm.

Pro zvýšení životnosti pařeniště je vhodné potáhnout vnější stranu rámu kašírovanou fólií. PE fólie se za sezonu rozláme. Na vnitřní stranu rámu připevníme kolem dokola jako tepelnou izolaci pěnový polystyren, na který natáhneme rovněž kašírovanou fólii. Rám je připraven k vložení do jámy. Je vhodné podvléct krky pro zálivku podmokem, případně topné kabely. Výšku nad terénem upravíme zatloukáním rohových hranolů. Rám je možno zasypat. Vrch rámu zakončíme latěmi širokými 2×3 cm.

Pokud budou topné kabely na síťové napětí, instalaci musí provést odborník. Topný kabel nebo zavlažovací trubku zasypeme 10 cm vrstvou písku, která upozorňuje na přítomnost zařízení při výměně zeminy. I když později nebudeme trubku používat k zalévání, poslouží k přívodu vzduchu pod substrát, čímž se podpoří aerobní bakterie a nedochází ke zkysnutí zeminy. Při pečlivém provedení bude pařník sloužit řadu let.

Ochrana před chladem a větrání

Na jaře často pěstitele překvapí mráz. V pařeništích, která nejsou v noci přikryta a mají sklo nebo fólii (u komorového termoakrylu nebezpečí nehrozí), dochází k namrznutí vzešlé sadby a k zastavení rozkladu organické hmoty. Rostliny citlivé na chlad většinou nepřežijí. Proto je nutné pařeniště před mrazy chránit. Naši předkové ho pokrývali na noc nebo při celodenním mrazu rohožemi z rákosu a slámy. K této praxi se již nelze vrátit pro nedostatek vhodného materiálu. Při ochraně proti mrazu se v současnosti osvědčují desky z pěnového polystyrenu, které je po položení nutno zatížit proti odvanutí větrem. V nouzi lze překrýt celé pařeniště silnější PE fólií, zatíženou cihlami nebo dlaždicemi. V obchodech se zahradnickými potřebami se prodávají pokrývky plněné polystyrenem nebo minerální vatou.

Větrání je nutné za slunečného počasí. Rozkladem organické hmoty se uvolňuje kromě oxidu uhličitého i čpavek, který je sice v malém množství dusíkatým hnojivem, ale v silnější koncentraci rostliny poškodí. Nutnost větrání vyžaduje i malá vrstva vzduchu mezi sklem a zeminou. Ačkoli větrání lze svěřit hydraulickému zvedáku, vyžaduje každé pařeniště každodenní obsluhu. Chataři a chalupáři na vzdálenějších pozemcích nemohou tuto podmínku splnit.

Co rychlit v pařeništi

Pařeniště neslouží jen k předpěstování sadby. Hodí se i k rychlení a uchování zeleniny na podzim, v zimě a brzy na jaře. Osvědčené plodiny:

• Čekanka salátová – bělené puky z kořenů vypěstovaných na záhoně; v zimě v teplém pařeništi, na jaře ve studeném. Puky musí zůstat ve tmě, na světle zezelenají a zhořknou.
• Mangold – vyryté kořeny se naskládají těsně vedle sebe, zasypou zeminou a zalijí. Při rychlení v listopadu až lednu dají dvě až tři sklizně listů.
• Štěrbák (endivie) – rostliny z červencového výsevu se na podzim vyjmou s balem a založí do vlhké zeminy nebo písku; při 3–5 °C vydrží 2–3 měsíce. Pravidelně větrejte, jinak hnijí.
• Kapusta – rané odrůdy z červencového výsevu se v říjnu vyjmou s balem a založí pod okna, sklízí se v prosinci až lednu. Za mrazu pařeniště zateplete, jinak pravidelně větrejte.
• Karotka – podzimní výsev koncem srpna nebo začátkem září. Koncem října ji přikryjte slámou nebo listím a zavřete okny, v únoru izolaci odstraňte, v dubnu sundejte i okna. Sklízí se začátkem května.
• Ředkev – rychlí se hlavně v nevytápěných pařeništích a sklenících. Nejranější výsev začátkem ledna do řádků 10–15 cm, jednotí se na 8–10 cm.
• Zelený chřest – dvouleté sazenice se na podzim založí do pařeniště a v prosinci přenesou do skleníku. Při teplotě kolem 20 °C se sklízí 6–7 týdnů.

Termíny dalších plodin najdete v kalendáři skleníku a v článku Co pěstovat ve skleníku v zimě.