Přeslička (Equisetum): druhy, jak vypadá a kde roste
Rod Equisetum od přesličky rolní přes lesní a bahenní až po tropické obry – popis, stanoviště, pěstování okrasných druhů a co dělat s přesličkou na záhonu.
Byliny s článkovitými lodyhami vyrůstajícími z vytrvalého oddenku
- Stanoviště: vlhké, polostinné i slunné
- Výška: od 10 cm do 5 a více metrů u tropických druhů
- Doba kvetení: výtrusy dozrávají od jara do podzimu
- Množení: částmi oddenku nebo výsevem výtrusů (zdlouhavé)
Tento jediný rod čeledi přesličkovitých (Equisetaceae), která přísluší do řádu kapradin, je rozšířen 32 druhy po celém světě v tropických a studených pásmech. Všichni příslušníci rodu se vyznačují stejnou stavbou a vývojem. Z vytrvalého oddenku vyrůstají ze zemního vzpřímené lodyhy se zřetelným členěním na uzliny a na části lodyhy mezi uzlinami (internodia). Lodyhy jsou nejčastěji jednoleté, někdy vytrvalé, nerozvětvené a v jejich uzlinách vyrůstají větve v přeslenech. Plodné a neplodné lodyhy jsou nerozlišené nebo rozlišené. Často jsou rozmnožovací orgány, čili vakovité výtrusnice, uspořádány na koncích plodných lodyh v klasovitých útvarech.
V pokožce je obsažena kyselina křemičitá (na tom se zakládalo dřívější použití přesličkové natě k cídění cínového nádobí). Některé druhy přesličky se pěstují jako trvalky v zahradách. V mírném pásmu jsou zajímavé především druhy s přezimujícími lodyhami. Přeslička rolní může být v některých zahradách obtížným plevelem.
Druhy: jaké druhy přesliček u nás rostou
Rod přeslička zahrnuje zhruba 32 druhů. V české přírodě se nejčastěji potkáte s přesličkou rolní na polích a v zahradách, s přesličkou lesní ve vlhkých lesích a s přesličkou bahenní na mokrých loukách. Do zahrad se sází hlavně přeslička zimní a několik dalších okrasných druhů, které pocházejí z Ameriky a z tropů a u nás potřebují skleník nebo trvale vlhké stanoviště.
Přeslička rolní (Equisetum arvense): jak vypadá a kde roste
Plodné lodyhy jsou nevětvené a světle hnědé až načervenalé (bez chlorofylu). Objevují se dříve než neplodné lodyhy a po uzrání výtrusů odumírají. Neplodné lodyhy jsou zelené, brázdité a přeslenitě větvené. Přeslička rolní roste na písčitých místech, na polích a někdy i v zahradách, kde indikuje nedostatek vápna v půdě. V nich se stává obtížným plevelem, který je vhodné hubit pravidelným odřezáváním vrcholů lodyh ještě pod povrchem půdy.
Přeslička lesní (Equisetum sylvaticum)
Roste ve vlhkých listnatých i smíšených lesích, na prameništích a v olšinách. Poznáte ji na první pohled podle větvení: postranní větve se samy dál větví a měkce se ohýbají dolů, takže celá rostlina připomíná drobný zelený stromek. Plodné lodyhy jsou zprvu bledé, po vysypání výtrusů ale zezelenají a rozvětví se stejně jako lodyhy neplodné.
V zahradě se pěstuje jen výjimečně – potřebuje kyselou, trvale vlhkou a stinnou půdu. Na běžném záhoně se neuchytí a plevelem se nestává.
Přeslička bahenní (Equisetum palustre)
Vyskytuje se na mokrých loukách, v příkopech a na březích vod. Od přesličky rolní se liší tím, že plodné a neplodné lodyhy nejsou rozlišené – klas s výtrusnicemi vyrůstá přímo na zelené, přeslenitě větvené lodyze. Spolehlivým poznávacím znakem je také první článek postranní větve: u přesličky bahenní je kratší než pochva lodyhy, u přesličky rolní naopak delší.
Přeslička bahenní obsahuje alkaloid palustrin a je jedovatá pro hospodářská zvířata, proto je na pastvinách a v seně nežádoucí. Na zahradu se nesází.
Přeslička obrovská (Equisetum giganteum)
Je jihoamerický druh s lodyhami až 5 m vysokými. V domovině roste šplhavě mezi pralesními stromy. Má tenké stonky (do 2 cm), které se snadno lámou. V našich podmínkách se může pěstovat jen jako bahenní rostlina v teplém skleníku s hlinitou půdou.
Přeslička zimní (Equisetum hyemale): pěstování v zahradě
Botanická varieta tohoto druhu, E. hyemale var. hyemale, je rozšířena po celé severní polokouli. Plodné a neplodné lodyhy jsou nerozlišené, nevětvené, v zimě zelené, až 1,5 m vysoké, tuhé a velmi drsné. Na vlhkých a stinných místech pod listnatými stromy se často vytvářejí husté porosty této přesličky.
Equisetum hyemale var. robustum
Pochází ze Severní a Střední Ameriky. Stonky jsou až 3 m vysoké a 1,5 cm tlusté. Na vlhkých místech v parcích a zahradách může být tato přeslička vítaná, ale protože se rozrůstá výběžky, může se stát po čase obtížnou.
Equisetum schaffneri
Pochází z tropických oblastí Mexika, Peru a Chile. Tato až 2 m vysoká přeslička má lámavé a přepadavé stonky podobně jako E. giganteum. U nás se musí pěstovat v teplém skleníku jako bahenní rostlina ve směsi rašeliny a hlinité zeminy.
Equisetum scirpoides
Vyskytuje se v severních a arktických pásmech Eurasie a Severní Ameriky. Lodyhy jsou husté, poléhavé až trochu vystoupavé, tenké (1,5 mm) a 20 cm dlouhé. Výtrusnice jsou uspořádané v koncových klasech, které poněkud zakrývají nejhořejší lodyžní pochvy. Rostlina se může pěstovat ve skalce na vlhkých místech s rašelinou.
Přeslička největší (Equisetum telmateia)
Tento největší netropický druh roste v Evropě, západní Asii, severní Africe a v Severní Americe. Až 2 m vysoká rostlina nemá přezimující zelené lodyhy. Lodyhy se ke konci vegetace lámou. Plodné výhony vyrůstají dříve než neplodné a jsou uspořádané v nejspodnější části větví. Neplodné výhony jsou bílé a hojně větvené. Přesličce největší se nejlépe daří v půdách svěžích, vápenitých a humózních. Dobře se uplatňuje na vlhčích a stinnějších místech u vody. Svědčí jí vlhké půdy a mokré louky se zasakující vodou.
Equisetum variegatum
Vyskytuje se v mírných pásmech Evropy, na Sibiři a v Severní Americe. Roste na písčitoštěrkových náplavových půdách území nejen v nížinách, ale i ve větších výškách. Většinou přezimující husté stonky jsou 2–3 mm tlusté, až 30 cm dlouhé a mají nápadné černé pochvy u uzlin. Tato přeslička se může pěstovat ve skalkách společně s ostřicemi.
Jak se zbavit přesličky rolní na zahradě
Přeslička rolní se drží hluboko sahajícího oddenku a obráží i z drobných úlomků. Jednorázový zásah ji proto nevyřeší – pomáhá jedině vytrvalé opakování po celou sezónu a hlavně změna podmínek, které jí vyhovují.
- Odřezávejte lodyhy pravidelně, ještě pod povrchem půdy. Bez nadzemní části oddenek postupně vyčerpá zásoby.
- Neryjte a nefrézujte. Každý přeťatý kus oddenku obrazí jako nová rostlina, takže rytím se přeslička rozmnoží po celém záhoně.
- Zlepšete půdu a upravte pH. Přeslička rolní indikuje kyselé, ulehlé půdy s nedostatkem vápna – kde se poměry zlepší, tam ustupuje. Souvislosti shrnuje článek o vápníku v životě rostlin.
- Zlepšete odvodnění. Na trvale podmáčeném místě se přeslička vrátí vždycky. Další rady k vytrvalým plevelům najdete v článku o plevelech v trávníku.
- Oddenky nedávejte do kompostu. V kompostéru přežijí a se zralým kompostem se vrátí zpátky na záhon.
Hnojení a péče o okrasné přesličky
Okrasné druhy, nejčastěji přeslička zimní, jsou nenáročné – rozhoduje u nich hlavně stálá vlhkost a spíš chudší, propustná půda. Přehnojení jim neprospívá: lodyhy měknou, lámou se a porost řídne. Protože se přesličky rozrůstají oddenkovými výběžky, sázejí se u jezírka nebo ve skalce raději do zapuštěné nádoby bez dna, která rozrůstání omezí.
Na jaře stačí jedna slabá dávka organického hnojiva. Osvědčí se přírodní hnojivo Hnojík, které se v půdě rozkládá postupně a živiny uvolňuje pomalu, takže rostlinu nepřežene. Stačí ho posypat slabou vrstvou kolem trsu a zalít, nebo z něj připravit výluh; přesná množství najdete v tabulce dávkování. Obecná pravidla shrnuje článek o hnojení venkovních a okrasných rostlin a celou nabídku najdete v katalogu.
