Většinou modře kvetoucí cibulnaté rostliny s hvězdičkovitými nebo zvonkovitými květy.
Stanoviště: slunné až polostinné; normální zahradní půda.
Výška: 8–30 cm.
Doba kvetení: březen–květen/červen.
Množení: samovýsevem nebo dceřinými cibulemi (brut).

Ladonky z čeledi liliovitých (Liliaceae) patří k nejoblíbenějším jarním květinám. Je známo kolem 90 druhů. Rostou v Evropě, v mírných zónách Asie a v zemích Blízkého východu. Podle druhu a odrůdy kvetou většinou modře, vzácněji bíle nebo růžově mezi březnem a květnem. Hvězdovité nebo zvonkovité jednotlivé květy rostou po několika na dlouhých stvolech. Ladonky mají přízemní, čárkovité, více i méně úzké listy.

Cibule se sázejí koncem září a v říjnu, nejlépe na polostinné stanoviště; rostliny však snášejí i slunce. V přírodě rostou v lehkém stínu křovin nebo stromů. Nadzemní část již odumírá, než jsou stromy plně olistěné. Cibule s obvodem 7–9 cm přijdou 10 cm hluboko do země. Malé květiny působí zvlášť dobře v masách.

Půdní nároky jsou normální, půda by neměla být příliš suchá. Většina druhů tvoří bohaté dceřiné cibule (tzv. brut) a vyvíjejí se během roku ve velké trsy. V pozdním létě se mohou dělit. Mnoho druhů se vysévá samo, třeba Scilla hispanica, S. non-scripta a S. siberica, vadnoucí květy proto neodstřiháváme.

Choroby a škůdci se vyskytují zřídka. Cibule bývají někdy napadány stonkovými háďátky. Napadené rostliny je třeba zničit.