Echinacea (Třapatkovka nachová – Echinacea purpurea)

Zahradní trvalka s dlouhou dobou kvetení a půvabnými velkými květy; léčivá rostlina

• Stanoviště: slunné až polostinné; půda nepříliš těžká
• Výška: 1–1,2 m
• Doba kvetení: červenec–září
• Množení: dělením a výsevem

Tato odolná a robustní trvalka z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) pochází ze Severní Ameriky. Má půvabné květy, a proto se pěstuje již po dlouhou dobu v zahradách jako okrasná rostlina — patří k nejvděčnějším trvalkám a zároveň k pěstovaným léčivým bylinkám.

Je sice nenáročná, ale jen málokdy zplaňuje. Rostlinu upevňuje v půdě kůlový kořen s početnými postranními kořeny. Lodyha a listy jsou drsně chlupaté, kopinaté listy na lodyze vstřícně postavené. Velké květní úbory s kruhem mírně skloněných jazykovitých květů purpurové barvy jsou na koncích lodyh. Vyklenutý terč uprostřed úboru je složen z červenavě hnědých trubičkovitých květů.

Třapatkovka nachová (Echinacea purpurea) s purpurovými květy je příbuzná známé třapatce (Rudbeckia) se žlutými květy, ale vzhledem k odlišnosti znaků se tyto dvě trvalky neřadí ke stejným rodům.

Třapatkovka nachová (Echinacea purpurea) není jen dekorativní trvalkou pro záhony a k řezu, je i významnou léčivou rostlinou. Již dávno předtím, než byly v roce 1950 vědecky prokázány protibakteriální účinky rostliny, používali severoameričtí Indiáni kořeny a listy k hojení ran. V dnešní době se prodávají echinaceové preparáty pro ošetření drobných poranění, pro posílení imunity organismu a pro léčení slabších infekcí dýchacích cest.

Pro zahrady bylo vyšlechtěno více odrůd, z nichž připomínáme především dvě starší odrůdy – ‚Bressingham Hybrids‘ a ‚The King‘.

Echinacea je nenáročná trvalka, která odmění i začátečníka. Chce slunné až mírně polostinné stanoviště a půdu, která není příliš těžká a hlavně nezamokřená — kůlový kořen ve stálé vlhkosti hnije. Do těžké jílovité půdy se před výsadbou zapracuje písek nebo jemný štěrk.

Zalévá se vydatně, ale ne často. Jakmile rostlina zakoření, snáší i sušší období lépe než většina záhonových trvalek. Kvete od července do září; odstraňováním odkvetlých úborů se kvetení prodlouží, poslední úbory je naopak dobré nechat na rostlině přes zimu — jsou ozdobné a semena z nich vyzobají ptáci. Suché lodyhy se stříhají až brzy na jaře.

Echinacea je mrazuvzdorná a v našich podmínkách nepotřebuje zimní kryt. S hnojením se to nemá přehánět: přebytek dusíku vyžene rostlinu do měkkých lodyh, které se pod květy pokládají. Stačí jedna dávka univerzálního hnojiva na začátku vegetace a druhá před nasazením poupat — dokonalé přírodní hnojivo Hnojík se dávkuje odměrkou, přesné množství najdete na stránce Dávkování.

Ze semínek: vysévá se od února do dubna do misky s propustným substrátem, semena se jen lehce zakryjí. Klíčení je vyrovnanější, když semena předtím stráví dva až čtyři týdny ve vlhkém substrátu v ledničce (chladová stratifikace). Při 18–22 °C vzchází dva až tři týdny. Rostliny z jarního výsevu obvykle poprvé kvetou až druhým rokem. Přímo na záhon se dá vysévat v květnu, po odeznění mrazíků.

Dělením trsu: nejjednodušší způsob, jak si echinaceu rozmnožit a zároveň ji omladit. Trs se vyryje na jaře, rozdělí rýčem nebo nožem na díly se dvěma až třemi pupeny a hned vysadí. Opakuje se zhruba každé tři až čtyři roky — starší trsy zevnitř prořídnou a hůř kvetou.