Lednicko-valtický areál: zámecký park Lednice, minaret a romantické stavby

Lednice byla letním sídlem Liechtensteinů a její zahrada patří k největším zahradním dílům ve střední Evropě. Pravidelná zahrada francouzského stylu u zámku tu přechází do romantického krajinářského parku, který se táhne přes rybníky a lužní lesy až k Valticím. Společně tvoří Lednicko-valtický areál, krajinu poskládanou podle uměleckého záměru, kterou UNESCO zapsalo v roce 1996 na Seznam světového dědictví.

Lednice leží na jižní Moravě v Jihomoravském kraji, kousek od hranice s Rakouskem. Kdo sem přijede jen kvůli zámku, uvidí asi desetinu toho, co areál nabízí. Podstatná část se odehrává venku, v parku a v krajině mezi drobnými stavbami.

Lednicko-valtický areál je ukázka romantického parku v měřítku skutečné krajiny. Nejde o ohrazenou zahradu za zámkem, ale o celé území, ve kterém tvůrci rozmístili rybníky, aleje, lesy, louky a drobné stavby tak, aby z cest vznikaly promyšlené pohledy. Dodnes tu vedou desítky kilometrů procházkových tras.

Samotný romantický park u Lednice zabírá asi 170 ha, celý areál i s valtickou částí přibližně 270 ha upravených ploch. Do areálu patří i několik obcí. Jejich novější zástavba do „ideální krajiny“ místy zasahuje, což je daň za to, že tu lidé normálně žijí.

Hlavní stavby areálu přehledně:

Zahrada u lednického zámku existovala už ve druhé polovině 16. století za Hartmanna z Liechtensteina. Jak vypadala, ale nevíme. Historie, kterou lze sledovat, začíná až koncem 17. století.

• Konec 17. století: Liechtensteinové nechali zámek barokně přestavět a rozšířit, podílel se na tom architekt Domenico Martinelli. Z té doby pocházejí velké grotty v podzemí terasy s parterem.
• Barokní hospodářský areál: monumentální jízdárna a konírny jsou dílem Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a dochovaly se dodnes.
• Klasicismus a empír: zámek se několikrát upravoval podle nových slohů.
• Polovina 19. století: poslední přestavba podle projektu Jiřího Wingelmüllera dala zámku dnešní neogotickou podobu.

Každá stavební vlna přinesla něco nového, ale také něco starého smetla. Nejvíc to odnesla právě zahrada u zámku.

Před zámkem býval pravidelný barokní parter francouzského stylu, bohatě zdobený broderiemi a sochami. Zanikl ve chvíli, kdy se začal zakládat anglický park. To byl osud stovek barokních zahrad v českých zemích: móda krajinářských parků je nahrazovala trávníky a skupinami stromů.

Parter, který dnes před zámkem uvidíte, je tedy mladší. Vznikl úpravou na počátku 20. století a navazuje na původní myšlenku pravidelné zahrady u sídla. Tvoří přechod mezi architekturou zámku a volnou krajinou parku za ním. Jak se barokní partery skládaly a kde jinde se zachovaly, popisujeme v článku Barokní zahrada: parter, broderie a sala terrena.

Skutečnou výjimečnost Lednice tvoří krajinářský park. V prvním desetiletí 19. století ho založili architekt Fanti a botanik van der Schot. Pustili se do práce, která dodnes budí respekt:

• Odvodnili bažinatý luh mezi rameny řeky Dyje.
• Založili soustavu rybníků s ostrovy a propojili ji kanály.
• Navršili hráze se stromořadími, po kterých vedou cesty a ze kterých se otevírají pohledy.
• Vysázeli komponované skupiny dřevin tak, aby se scenérie při chůzi postupně měnily.

Na osázení parku dovezl van der Schot z Ameriky 36 000 exotických rostlin. Další sazenice dodávaly lednické školky, které tehdy patřily k velmi bohatým. Výsledkem je zhruba 170 ha parku, který působí jako přirozená krajina, ale každý pohled v něm je naplánovaný.

Obecné principy anglického parku, tedy práci s vodou, průhledy a skupinami stromů, rozebírá článek Anglický park.

Romantický park potřeboval cíle procházek, vyhlídky a body, na které se oko zastaví. V Lednici je navrhoval hlavně architekt Josef Hardtmuth. Mezi lety 1794 a 1807 tu postupně vyrostly:

• Minaret – nejznámější stavba parku, vyhlídková věž ve stylu islámské architektury vysoká zhruba 60 metrů. V Evropě té doby patřily orientální stavby do výbavy romantických parků, i když tady nikdy nesloužil náboženským účelům.
• Janův hrad – umělá zřícenina středověkého hradu, typická „ruina“ romantických parků.
• Obelisk a akvadukt – drobné stavby, které dotvářejí scenérie u vody a na cestách.
• Chrám Slunce – zbořen roku 1838.
• Čínský pavilon – zbořen roku 1885.

V dalších desetiletích přibyly Rybniční zámeček a Apollónův chrám podle Josepha Kornhäusela, chrám Tří Grácií od architekta Engela a zámečky Hraniční a Pohansko, opět od Hardtmutha. Rozmístění staveb v krajině je stejně podstatné jako jejich architektura: z hrází a cest se na ně otevírají průhledy přes vodu a louky.

Stavební vývoj zámeckého komplexu uzavřel v letech 1843–1845 skleník dlouhý téměř sto metrů. Jeho konstrukce z oceli a litiny byla na svou dobu průkopnická. Skleníky a oranžerie byly u šlechtických sídel místem, kde se pěstovaly a přezimovaly exotické rostliny, často ty, které majitelé získali z cest a od botaniků.

Jak se z oranžerií vyvinuly dnešní zimní zahrady a co v nich přezimovat, popisuje článek Oranžerie, zasklené balkony a zimní zahrady.

Druhým pólem areálu je barokní zámek ve Valticích, další sídlo Liechtensteinů. Mezi oběma zámky leží krajina lužních lesů, polí, rybníků a vinic, do které jsou rozesety drobné stavby. Kromě již zmíněných jsou to například Kolonáda na Rajstně nad Valticemi, lovecký zámeček Rendez-vous zvaný Dianin chrám nebo Belveder. Hraniční zámeček stojí u rybníků jižně od Lednice, v místech, kudy vedla historická hranice Moravy a Dolních Rakous.

Areál se nejlépe poznává na kole nebo pěšky. Aleje a hráze mezi stavbami jsou součástí kompozice, ne jen spojnicí. Kdo projede trasu mezi Lednicí a Valticemi, uvidí, jak tvůrci pracovali s pohledem do dálky: věže, kolonády a chrámky se objevují nad korunami stromů a nad vodní hladinou.

Údržba tak velkého celku je mimořádně náročná. Část porostů v minulosti trpěla zanedbáním a areál prochází postupnou obnovou podle studie regenerace.

Měřítko Lednice je nepřenositelné, principy ale fungují i na pár arech:

• Voda jako základ kompozice. V Lednici z mokřiny vznikla soustava rybníků s ostrovy. Na zahradě můžete vlhké místo, kde stojí voda, proměnit v jezírko nebo mokřadní záhon místo odvodňování. Inspiraci najdete v článku Voda v zahradě.
• Stromořadí podél cest. Hráze se stromořadími vedou pohled. I krátká řada stromů podél příjezdové cesty nebo plotu dá zahradě směr.
• Průhledy a cíle pohledu. Altán, lavička, socha nebo výrazný strom na konci průhledu fungují stejně jako minaret na konci aleje.
• Solitéry z exotických dřevin. Jeden neobvyklý strom ve volném trávníku udělá víc než deset druhů natěsno vedle sebe.
• Skleník nebo zimní zahrada pro rostliny, které by venku nepřezimovaly.

Další zámecké zahrady v kraji, od barokních Milotic po renesanční Bučovice, najdete v přehledu Zámecké zahrady jižní Moravy. Všechny historické zahrady po krajích shrnuje rozcestník Zámecké zahrady a parky v Česku.

Zdroje fotografií

• Lednice zámek park: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Minaret v Lednicko-valtickém areálu: Dezidor, CC BY 3.0, zdroj
• Hlavní průčelí zámku Lednice: Henry Kellner, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Pohled na Lednici: LBM1948, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Zámecký rybník v Lednici: Harold, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Rybník v zámeckém parku, Lednice: Michal Klajban, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Minaret v Lednici: Pelish, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Minaret v Lednici přes rybník: Czech Wikipedia user Marzper, Public domain, zdroj
• Skleník v zámeckém parku Lednice: Michal Klajban, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Lednický skleník, jiný pohled: Harold, CC BY-SA 3.0, zdroj
• Reistna ve Valticích: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Reistna ve Valticích, jiný pohled: Palickap, CC BY-SA 4.0, zdroj