Vodnice: jak ji pěstovat a čím se liší od tuřínu

Vodnice (Brassica rapa subsp. rapa) je bulvová zelenina z čeledi brukvovitých s bílou, často nahoře fialově nebo červeně zbarvenou bulvou a jemnou, mírně pikantní dužninou. Roste rychle: hlavní výsev je v červenci přímo na záhon po rané zelenině nebo raných bramborách a bulvy se sklízejí na podzim. Pro letní spotřebu se dá sít i brzy na jaře. Často se plete s tuřínem, ten je ale jiný druh, roste déle, pěstuje se ze sazenic a lépe se skladuje.

Vodnice je kulturní forma brukve řepáku, tedy blízká příbuzná čínského a pekingského zelí. Kulatá nebo mírně zploštělá bulva vzniká ztloustnutím podděložní části stonku a kořene. Bývá bílá s fialovou hlavou (třeba ‚Purple Top White Globe‘), čistě bílá (‚Snowball‘) nebo žlutá. Jedí se bulvy i mladé listy.

Dřív se vodnice pěstovala hlavně na polích jako rychlá meziplodina po obilí a jako krmivo pro dobytek a drobná hospodářská zvířata. Na zahradě je cenná tím, že rychle vyroste na záhoně, který se v létě uvolnil.

Obě plodiny se lidově zaměňují, ale jde o dva různé druhy:

Podrobnosti o pěstování tuřínu najdete v samostatném článku tuřín.

• Letní výsev (hlavní): v červenci, přímo na záhon po raných bramborách, hrachu, salátu nebo jiné rané zelenině. Sklízí se od září do mrazů a bulvy z tohoto výsevu se dají krátce skladovat.
• Jarní výsev: od března, jakmile jde půda zpracovat, pro letní spotřebu. Jarní vodnice se sklízí menší a jemnější.
• Pozor na pozdní jaro: výsevy v květnu a červnu v horku a dlouhém dni snáz vybíhají do květu, bulvy dřevnatí a pálí (viz vybíhání do květu).

Termíny platí pro střední polohy. V teplých oblastech lze letní výsev o týden až dva posunout, na horách je lepší sít už začátkem července.

• Půda: humózní, vlhká, ne čerstvě hnojená hnojem. Stačí zbytková síla záhonu po předchozí plodině, případně trochu kompostu.
• Výsev: do řádků 25–30 cm od sebe, asi 1–2 cm hluboko.
• Jednocení: drobné jarní vodnice na 10–15 cm, podzimní vodnice s velkými bulvami na 20 cm.
• Zálivka: pravidelná. V suchu bulvy dřevnatí, hořknou a pálí, po náhlém zalití praskají.
• Okopávání: udržujte záhon bez plevele a půdu kyprou.
• Střídání: vodnice je brukvovitá, nesejte ji po zelí, kapustě, ředkvičkách ani hořčici a na stejné místo ji vracejte nejdřív po 4 letech.

Vodnice má stejné škůdce jako ostatní brukvovitá zelenina:

• Dřepčíci vykousávají v mladých listech drobné dírky a v suchu dokážou zničit celý výsev. Záhon udržujte vlhký a po výsevu ho zakryjte netkanou textilií.
• Květilka zelná vyžírá v bulvách chodbičky. Pomáhá síť nebo textilie a záhon nehnojený čerstvým hnojem.
• Bělásek a mšice škodí na listech v létě a na podzim.
• Nádorovitost se objevuje na kyselých půdách a při nedodržení střídání.

Jarní vodnice sklízejte, když mají bulvy průměr asi 5–8 cm. Větší bývají dřevnaté. Podzimní vodnice se sklízí postupně podle potřeby, na uskladnění před silnějšími mrazy, za suchého počasí. Slabé mrazíky bulvám neublíží.

• Nať odřízněte asi 2 cm nad bulvou, kořen nezkracujte.
• Bulvy uložte do vlhkého písku v chladném sklepě, kolem 0–2 °C. Vydrží několik týdnů, zdravé bulvy i déle, ale tak dlouho jako tuřín ne.
• Malé množství vydrží v sáčku v lednici asi 2 týdny.

Další způsoby najdete v článku skladování zeleniny.

• Syrová: mladé bulvy nastrouhané do salátu, třeba s mrkví a jablkem.
• Vařená a dušená: do polévek, zeleninových směsí a k masu, dušená na másle nebo zapečená.
• Kvašená: nakrouhaná a nasolená vodnice se dá kvasit stejně jako zelí.
• Listy: mladé listy se upravují jako špenát.

Mladé jarní vodnice se neloupou, stačí je omýt. U velkých podzimních bulev slupku seškrábněte, bývá tužší a pálivější.

Zdroje fotografií

• Vodnice: thebittenword.com, CC BY 2.0, zdroj
• Bulvy vodnice: E4024, CC BY-SA 4.0, zdroj
• Sklizená vodnice: Miya, CC BY-SA 4.0, zdroj