Podzemnice olejná (arašídy): pěstování na zahradě

Podzemnice olejná (Arachis hypogaea) je jednoletá bobovitá rostlina, kterou znáte jako arašídy nebo burské oříšky. Botanicky to nejsou ořechy, ale semena z lusků, příbuzná hrachu a fazolím. Pochází z Jižní Ameriky, v přírodě planě neroste a dnes se pěstuje hlavně v Číně, Indii, USA, Africe a ve Středomoří, u nás na jižní Moravě spíš pro radost. Na zahradě ji zvládnete vypěstovat i v Česku, pokud jí dáte teplo, lehkou půdu a dost času do podzimu.

Rostlina je nízká, keříčkovitá, podle typu plazivá, polovzpřímená nebo vzpřímená. Listy mají dva páry oválných lístků na dlouhém řapíku a kořeny jdou hluboko do půdy. Na kořenech žijí hlízkové bakterie, které vážou dusík ze vzduchu, stejně jako u ostatní luskové zeleniny.

Zvláštní je to, co se děje po odkvětu:

• Květ: žlutý až oranžový, asi 2 cm velký, otevřený jediný den. Je samosprašný a opylí se často dřív, než se vůbec rozvine.
• Zavrtání: po opylení se stopka pod semeníkem (gynofor) prodlužuje, ohne se k zemi a zatlačí semeník do půdy, obvykle 3 až 6 cm hluboko.
• Lusk: teprve v zemi se ze semeníku vyvine lusk s tuhou síťovanou slupkou. Nejčastěji obsahuje 2 semena, ale může jich být 1 až 7.

Z toho plyne nejdůležitější pravidlo: stopka s mladým luskem se musí dostat do kypré, vlhké půdy. Do tvrdé, slehlé nebo vyschlé země se nezavrtá a plod se nevyvine.

Arašídy potřebují od výsevu ke sklizni zhruba 4 až 5 měsíců tepla. Rozhoduje hlavně dlouhý a teplý podzim, během kterého lusky dozrávají. Nejlépe proto vycházejí ve vinařských oblastech jižní Moravy a v teplých nížinách Čech. Na chladnějších místech se dají pěstovat také, ale počítejte s menší sklizní a s tím, že část lusků zůstane nedozrálá.

Pomůže vám:

• Nejteplejší místo zahrady: plné slunce, závětří, ideálně u jižní zdi.
• Vyvýšený záhon: půda se v něm na jaře rychleji prohřeje. Tipy k založení najdete v článku o vyvýšeném záhonu.
• Rané typy: drobnozrnné typy Spanish a Valencia dozrávají rychleji než velkozrnné typy Virginia, které potřebují delší léto.
• Fólie nebo netkaná textilie: na jaře a na podzim přidá pár stupňů navíc.

Pro srovnání: pěstitelé rozlišují olejné typy (velká semena, kolem 50 % oleje, vyšší výnos, horší chuť) a stolní typy (do 40 % oleje, lepší chuť, ale náročnější na teplo, vláhu a délku sezóny). Pro zahradu dává smysl hledat hlavně rané stolní odrůdy.

K výsevu použijte nepražená semena. Pražené arašídy z obchodu nevyklíčí. Nejjednodušší je koupit osivo nebo syrové arašídy ve slupce, třeba v obchodě se zdravou výživou. Semena vyloupejte těsně před setím a tenké červenohnědé osemení nechte na nich.

• Termín: přímo ven v květnu, až se půda prohřeje (aspoň kolem 15 °C) a pominou mrazy. Semena klíčí nejlépe kolem 30 °C, ve studené zemi hnijí.
• Předpěstování: na konci dubna můžete vysít doma do květináčů a ven sazenice vysadit po zmrzlících. Tím získáte 2 až 3 týdny, které se na podzim hodí. Kořeny přesazujte opatrně, s celým balem.
• Hloubka: asi 5 cm, do vlhké půdy.
• Spon: rostliny zhruba 25 až 30 cm od sebe, řádky 50 až 60 cm, aby bylo kolem rostlin místo pro zavrtávající se lusky.

Semena klíčí snadno a vzcházejí dobře. Hlavní zálivka přichází hned po zasetí.

Půda rozhoduje o tom, jestli se plody vůbec vytvoří. Arašídy chtějí:

• Lehkou, písčitou nebo hlinitopísčitou půdu, kterou stopky snadno prorazí a ze které se lusky dobře vyrývají. V těžkém jílu se lusky tvoří špatně a při sklizni se trhají.
• pH 6 až 6,5. Kyselá půda jim nevyhovuje.
• Dostatek vápníku v horní vrstvě půdy, kde se lusky vyvíjejí. Při jeho nedostatku zůstávají lusky prázdné nebo nevyvinuté. Víc o roli vápníku najdete v článku Vápník v životě rostlin.

Zajímavost: ve světlých půdách mají lusky světlejší slupku.

Zálivka se řídí fází růstu:

Podzemnice olejná není náročná na ošetřování, ale potřebuje, aby povrch půdy zůstal kyprý:

• Plečkování: do začátku kvetení mělce kypřete a odstraňujte plevel. Pak už do půdy kolem rostlin nezasahujte, abyste nepoškodili zavrtávající se stopky.
• Přihrnutí: na začátku kvetení rostliny mírně přihrňte kyprou zeminou. Stopky to mají do země blíž.
• Mulč: tenká vrstva jemného mulče (posekaná tráva, sláma) drží vlhkost a povrch nezalévá krusta. Silnou vrstvu nepoužívejte, stopky by se přes ni do půdy nedostaly. Více v článku o mulčování.

Výraznými chorobami podzemnice netrpí. Hlavní riziko přichází až po sklizni, kdy mohou lusky zplesnivět.

Podzemnici můžete pěstovat i na balkoně nebo za oknem. Je to hezký pokus s dětmi, protože je dobře vidět, jak se stopky po odkvětu stáčejí k zemi. Úroda bude malá, ale pár lusků se sklidit dá.

• Nádoba: spíš široká než hluboká, nejméně 30 cm v průměru na jednu až dvě rostliny, s odtokovými otvory. Hodí se i balkonový truhlík.
• Substrát: lehký, propustný, s příměsí písku. Hrubý substrát s kousky kůry se nehodí.
• Stanoviště: nejslunnější a nejteplejší místo, v létě klidně venku. Do bytu přeneste, jakmile noci na podzim klesnou pod 10 °C.
• Zálivka: pravidelná, v nádobě půda vysychá rychleji než na záhonu. Při zrání lusků zálivku omezte stejně jako venku.

Arašídy sklízíte zhruba 4 až 5 měsíců po výsevu, u nás většinou v září, nejpozději před prvními mrazy. Signálem je žloutnutí listů. Pokud si nejste jisti, vyrýpněte jednu rostlinu na zkoušku: zralé lusky mají pevnou síťovanou slupku a uvnitř jsou semena s vybarveným osemením, které se od slupky oddělují.

1. Vyrytí: rostlinu uvolněte rycími vidlemi a vytáhněte celou i s lusky. Ze zeminy dohledejte ty, které se utrhly.
2. Proschnutí: rostliny nechte i s natí proschnout na slunci, za deště pod střechou na vzdušném místě.
3. Otrhání: lusky otrhejte ručně a roztřiďte. Poškozené a nedozrálé dejte stranou.
4. Dosušení: lusky sušte dál na slunci nebo ve vzdušné místnosti, dokud slupka nezesvětlí do béžové a síťovaná stěna neztvrdne. Obvykle to trvá 1 až 2 týdny.

Skladování: arašídy uchovávejte v luscích, ne vyloupané, v suchu a chladu, v látkovém nebo papírovém sáčku. Nedosušené lusky snadno plesniví. Lusky se stopami plísně nebo semena s hořkou či zatuchlou chutí nejezte, plísně na arašídech mohou tvořit jedovaté látky (aflatoxiny).

Nať po sklizni nevyhazujte. Je to hodnotná organická hmota na kompost.

Z domácí sklizně je nejlepší přímá konzumace. Arašídy se pečou nebo praží, solí, kandují, melou do cukroví a hodí se i do nádivek, k masu nebo do rýže. Semena mají asi polovinu oleje, a právě kvůli oleji se podzemnice ve světě pěstuje na plantážích.

Starý pěstitelský tip: suché lusky před jedením krátce prohřejte, třeba na radiátoru nebo v troubě na nízkou teplotu. Semena pak výrazněji voní a lépe chutnají. Pro domácí arašídové máslo stačí upražená semena rozmixovat s trochou oleje a soli.

Nezapomeňte, že arašídy patří mezi časté alergeny. Pokud je doma podáváte dětem nebo hostům, zeptejte se předem.

Podzemnice olejná si dusík z velké části obstará sama pomocí hlízkových bakterií, takže silné dusíkaté hnojení nepotřebuje. Nadbytek dusíku podporuje bujnou nať na úkor lusků.

• Nehnojte čerstvým chlévským hnojem. Podzemnice ho nesnáší. Lepší je záhon vyhnojit už k předplodině, například k zelenině pěstované rok předem.
• Před výsevem zapravte do půdy kompost nebo pozvolna působící organické hnojivo, které dodá živiny postupně a podpoří půdní život.
• V nádobě přihnojujte střídmě, nejlépe v době kvetení a tvorby lusků. Kolik hnojiva dát na záhon nebo do květináče, najdete v tabulce dávkování.

Po sklizni je záhon po podzemnici dobrou přípravou pro náročnější plodiny, podobně jako po fazolích nebo hrachu. Pokud záhon zůstane volný, vysejte na něj zelené hnojení.