Skalničky: pěstování, výsadba a rozmnožování
Od výběru správného místa pro skalku až po rozmnožování řízky a výsev – vše, co potřebujete vědět o pěstování skalniček. Včetně přehledu nejoblíbenějších druhů s nároky na stanoviště.
Co jsou skalničky a proč je pěstovat
Skalničky, které si můžeme opatřit ve specializovaných prodejnách, jsou vytrvalé rostliny převážně vysokohorského původu, mnohaletým pěstováním přizpůsobené našemu klimatu, takže je s úspěchem můžeme pěstovat na svých skalkách.
Samozřejmě, že každý druh, popřípadě odrůda má osobité požadavky na prostředí, které jim musíme poskytnout, aby si zachovaly svůj charakteristický vzhled. Kdybychom např. vysadili protěž — Leontopodium alpinum, která vyžaduje chudé vápnité půdy, do vyhnojené zeminy, poroste bujně, ztratí své charakteristické stříbřité zbarvení a ani její květy nebudou typické.
Skalničky jako architektonický prvek jsou velice vyhledávány a využívány, protože jimi osazujeme nejenom skalky, ale mnohé z nich lze použít i k dalším záměrům. Doplňujeme jimi např. trvalé výsadby vegetačních nádob, abychom je oživili krásnými barvami květů, využíváme je všude tam, kde potřebujeme ozelenit plochy nízkým kobercovitým porostem atd.
Jak správně založit skalku a vybrat místo
Protože skalničkami často osazujeme skalky, měli bychom si povědět nejdůležitější zásady, jejichž dodržením dosáhneme uspokojivého výsledku.
Správná volba místa pro skalku je prvořadý úkol. Tam, kde se přímo nabízí zvlněný terén, je to jednoduché. V takovém případě je už jenom nutné navázat skalku přirozeně na další výsadby. V rovinné zahradě je možné skalku založit tak, že vhodnou úpravou terénu vytvoříme odpovídající prostor pro skalku, ale je to náročná práce, protože výsledný dojem musí být přirozený a úprava má zapadat do celé kompozice zahrady, nesmí působit nepřirozeně a cize. Proto bývá někdy vhodnější vytvořit za pomoci plochých kamenů, které zapustíme do země jako šlapáky, rovinnou skalku nebo na příhodném místě vybudovat suchou zídku, kde se skalničky velice dobře uplatní. Pro osázení suché zídky volíme druhy a odrůdy skalniček podle oslunění zídky. Skalničkami můžeme osázet i celý travertinový kámen nebo korýtko ze dřeva či vegetační nádobu. Skalničkové partie jsou velice působivé. Od časného jara obohacují zahradu množstvím květů a ani v pozdním létě, kdy květů ubývá, neztrácejí skalky svůj půvab. Mezi skalničkami jsou druhy s různými odstíny zeleně, druhy stříbřitě, červeně, žlutě nebo jasně zeleně olistěné, takže vhodnou kombinací těchto druhů dosáhneme efektivního barevného účinku. A k vytvoření efektu nám poslouží i různé vzrůstové tvary těchto rostlin, popřípadě zajímavá odkvetlá květenství nebo pěkně zbarvené plody.
Do skalky, která není sběratelská, ale má sloužit k okrasným účelům, nevysazujeme pouze jednotlivé rostliny na malé vzdálenosti, protože tak by vznikl barevný chaos, ale jednotlivými druhy osazujeme větší plochy, které působí výrazně a vytvářejí potřebný barevný efekt i na větší vzdálenost.
Skalka může být dominantou zahrady, ale i vhodným doplňujícím kompozičním prvkem. S pomocí skalniček můžeme vytvořit zajímavé výsadby v atriových zahradách, vegetační nádoby se skalničkami můžeme umístit na terasách, balkónech, rovných střechách apod. Skalničky jsou opravdu vděčný rostlinný materiál.
Nároky skalniček na stanoviště – slunce, polostín i stín
Pěstování skalniček
Skalničky jsou rostliny s velice rozličnými požadavky na oslunění, půdu, vláhu, přezimování apod. Z jejich bohatého sortimentu můžeme vybrat vhodné druhy na plné slunce až úpal, do polostínu i pro zcela zastíněné partie. K nim můžeme zařadit ještě některé druhy trvalek, které jsou pro svůj habitus a další vlastnosti vhodnými společníky typických skalniček a k výsadbě ve skalkách je často používáme.
Převážná většina skalniček a trvalek vhodných do skalek snáší plné slunce a dokonce jedině na takovém místě tyto druhy nejlépe kvetou a jsou typicky zbarveny. Ale zdaleka ne všechny z nich snesou v takovém případě sucho. Ve svých přirozených podmínkách mívají i za silného slunečního svitu dostatečně vlhké mikroklima. Jsou však i takové druhy a odrůdy, které snášejí např. pupava, rožec, rozchodníky, smil, protěž, saturejka, netřesky, mateřídoušky, stříbřenka, dobromysl, levandule, jestřábník, devaterníky, šater, koulenka, některé hvozdíky, zvonky — Campanula cochleariifolia, C. garganica C. poscharskyana, C. tridentata, kozinec, ježatec Azorella trifurcata, rmen, řebříček a další. Jak je vidět, je to bohatý výběr, takže i v extrémních podmínkách můžeme vytvořit půvabné a rozmanité partie.
Stejně tak polostinné až zastíněné plochy, které bývají mnohdy nevzhledné, protože neznáme vhodné druhy k jejich oživení, lze osázet velmi zajímavými rostlinami. Např. se tu uplatní škornice, jaterník, mateřídouška, aron, kopytník, mařinka vonná, čechrava, řeřišnice, nečada, hvězdnatec, čemeřice, bohyška, houstonie, Jeffersonia, pupkovec, lomikámen, mochnička a wulfenie.
Požadavky na půdu jsou u skalniček různorodé. Některé vyžadují humózní půdy, jiné písčité nebo hlinité, většinou jsou však nenáročné na živiny. Rovněž pokud jde o půdní reakci, jsou druhy, které vyžadují kyselou půdní reakci, druhy vápnostřežné, druhy které obsah vápníku v půdě vyžadují atd. Mezi vápnomilné druhy patří např. ježatec, řebříček, huseník, kozinec, některé zvonky — Campanula aucheri, C. carpatica, C. cochleariifolia, C. raineri, C zoysii, pupava, chrpa, rožec, některé hvozdíky — Dianthus alpinus, D. gratianopolitanus, D. plumarius, protěž a mnoho dalších. Vápnostřežné jsou pochybek — Androsace carnea ssp. laggeri, trávnička, zvonky Campanula barbata, C. pulla, srdcovka, hořce — Gentiana farreri, G. frigida, G. sino-ornata, kuklík, řeřuška, kejklířka Mazus, pomněnka, prvosenky — Primula hirsuta, P. minima, P. rosea, koniklec, lomikameny — Saxifraga oppositifolia, S. cotyledon, rozchodník, wulfenie a další.
Podobně je to s nároky na vláhu. Ovšem proto, že skalničky většinou mělce koření, není problém zajistit jejich vláhovou potřebu závlahou. V suchých obdobích mnohdy vystačíme s každodenním rosením.
Výsadba skalniček a péče o skalku
Výsadba a ošetření
Před výsadbou skalniček a dalších druhů trvalek, které jsou vhodné pro pěstování na skalkách, tj. poté, kdy jsme připravili terén pro skalku, důkladně odstranili plevelné rostliny, umístili kameny a nechali uplynout potřebnou dobu, aby se zemina dostatečně slehla, připravíme ještě podle vysazovaných druhů a odrůd potřebné zemní směsi. V patřičném poměru namícháme jednotlivé komponenty a můžeme se dát do práce. Skalničky vysazujeme buď na podzim, nebo v časném jaru. Pokud jsou předpěstovány v květináčích nebo kontejnerech, můžeme na jaře dobu jejich výsadby podstatně prodloužit. Skalničky umísťujeme podle jejich požadavků na oslunění; v patřičném místě vyhloubíme sázecí lopatkou jamku, vložíme rostlinu s kořenovým balem, zasypeme vhodnou zemní směsí, utužíme a po výsadbě důkladně zalijeme. Pokud vysazujeme již v pozdějším jarním slunném období, rostliny několik dní přistíňujeme, aby se rychleji ujaly a zakořenily. Potom už jenom opatrně kypříme půdu a odstraňujeme plevel do té doby, než se porost skalničky zapojí a tak znemožní prorůstání plevelných druhů. Výsadby skalniček doplňujeme dalšími druhy — cibulonatými a hlíznatými rostlinami, dřevinami, travinami, kapradinami, vodní a bažinné plochy osazujeme odpovídajícími druhy vodní a bahenní květeny. Skalky mohou být, pokud jsou osázeny rostlinami vybranými ve shodných barevných kombinacích, s pěkným olistněním, s citem a estetickým záměrem, v určitých obdobích nejexponovanějšími partiemi zahrádky.
Při osazování skalky není vůbec důležité, jak vzácné rostliny vybereme, ale jak dokážeme i zcela běžné druhy sladit, aby byl celkový dojem působivý.
Rozmnožování skalniček výsevem – semena a klíčení
Rozmnožování
Rozmnožování skalniček dává nahlédnout do hlubin života rostlin. U většiny druhů to není práce tak obtížná, jak by se mnozí nezasvěcení domnívali, protože tyto rostliny jsou houževnaté, skromné, otužilé a přizpůsobivé. Jsou ovšem druhy i odrůdy, jejichž rozmnožování je pracné a ani při dodržování všech pěstitelských zásad nezaručují úspěch, avšak podaří-li se to, jsou hodnotným výměnným artiklem — lze za ně zase získat nějakou raritu.
Protože je výběr druhů zařazených do kapitoly „Skalničky" rozšířen o trvalky, které nejsou typickými skalničkami, ale na skalkách se běžně pěstují, jsou o nich zmínky i ve stati o rozmnožování.
Nejsnadněji a nejpřirozeněji se skalničky i trvalky množí výsevem semen. Trvá to sice o něco déle než při množení odnožemi, avšak nakonec získáváme mnohem silnější rostliny. U některých druhů trvá doba klíčení značně dlouho, jiná semena klíčí velmi špatně, semenáčky (hlavně mnohých hybridů) jsou značně proměnlivé; tu musíme rozvážit, zdali by nebyl na místě jiný způsob rozmnožování. Některé druhy je zapotřebí vysít hned po dozrání, jiná semena se musí napřed stratifikovat, neboť po úplném dozrání jen velmi špatně klíčí, avšak většina semen běžných druhů a odrůd skalniček klíčí docela snadno a spolehlivě. Zvláště výhodné je rozmnožování výsevem původních divoce rostoucích druhů skalniček.
Nejvhodnější dobou k vysévání většiny trvalek, a tedy i skalniček, je konec zimy nebo časné předjaří. Vyséváme do poloteplého nebo studeného pařeniště, do truhlíčků, bedýnek, misek, květináčů a také přímo na záhon do volné půdy. Vhodný způsob volíme podle požadavků jednotlivých druhů a podle množství semen. Nejjednodušší je výsev do volné půdy; vysévají se tak všechny běžné, dobře odolné druhy skalniček. Musíme jenom udržovat semena i klíčící rostlinky v přiměřené vlhkosti v kypré půdě bez plevele. Když hustě vyklíčené rostliny včas vyjednotíme, záhy se semenáče vyvinou v silné jedince, takže je lze brzy přesadit přímo na místo. Ještě před výsevem se však musíme seznámit se základními požadavky jednotlivých druhů rostlin na půdu a ošetření. Většině běžných druhů vyhovuje prosátá, kyprá, plevele zbavená, přiměřeně vlhká pařeništní zem nebo i drnovka s příměsí písku, rašeliny nebo vřesovky. Budeme-li vysévat do misek, truhlíčků, bedýnek nebo květináčů, nesmíme zapomenout na dobrou drenáž zaručující spolehlivý odtok přebytečné vody. Vrstva země má být vysoká alespoň 10—15 cm; před výsevem povrch mírně přimáčkneme prkénkem. Truhlíček nebo misku přikryjeme tabulkou skla a zem necháme několik dní slehnout.
Pak již můžeme začít s vlastním výsevem — buď do řad, nebo do čtverců; je-li semen větší množství a nádoba menší, vyséváme na celou plochu. Přitom nesmíme zapomenout jednotlivé druhy od sebe náležitě oddělit např. prkénky, hůlkami apod. a také označit názvy. Hrubší semena zamáčkneme po zasetí trochu silněji než semena jemná a lehce je přesypeme prosátou zemní směsí nebo pouze vrstvičkou písku. Nejjemnější semena pak nepřekrýváme zemí vůbec a jenom je zamáčkneme opatrně prkénkem.
Při zimním a předjarním vysévání necháme nejdříve semena venku přemrznout, to je neobyčejně důležité hlavně pro rostliny horského původu, neboť to má blahodárný vliv na snazší a pravidelnější vyklíčení. Teprve potom uložíme misky nebo truhlíky do studeného pařeniště. Pro zdárné vyklíčení je třeba pečlivé a pravidelné zavlažování půdy v případě potřeby. Jestliže v době klíčení semena zapomeneme zalévat a horní vrstva půdy vyschne, zpravidla mnoho rostlinek nevyklíčí, hlavně u druhů s jemnými semeny. Ani nadměrné množství vláhy však není v tomto stadiu vývoje žádoucí, protože se semena slévají dohromady, mají málo volného prostoru a navíc bývají ještě napadána plísněmi. Proto výsevy nikdy nezaléváme hadicí, ale vždy raději konvičkou s jemným kropáčem nebo ruční mlhovkou.
Jakmile se objeví první klíčky, dopřejeme rostlinám dostatek světla a vzduchu, avšak nevystavujeme je slunečnímu úpalu až do doby, kdy náležitě zesílí. Po vyklíčení můžeme semenáčky podle potřeby buď přepíchat do truhlíčků, nebo je přesadíme do malých květináčků, ovšem již do zemin vhodných pro jednotlivé druhy. Teprve později je přesazujeme do větších květináčů nebo přímo na určená vhodná místa ve skalce.
Také během jara (v květnu nebo v červnu) můžeme vysévat skalničky do misek nebo do truhlíků a ty uložíme do pařeníku pod sklo. Druh země i způsob výsevu jsou stejné jako při vysévání v předjaří a také ošetřování se v podstatě neliší. Jenom pařeništní okna nad klíčícími rostlinami přiměřeně zastíníme nebo natřeme vápenným mlékem a jak mladé rostliny rostou, stále více okna otevíráme, až je konečně zcela odstraníme. Také tyto rostliny podle potřeby buď pikýrujeme do truhlíků, nebo na záhony a silné jedince sázíme přímo do květináčů.
Později vyséváme většinu běžných druhů skalniček, jako rožce, tařice nebo tařičky a jim podobné nepříliš náročné druhy, avšak vždy včas, aby mladé rostliny stačily ještě do podzimu dobře zakořenit a v zimě je nevytáhl mráz. Pro první zimu jim věnujeme trochu více péče a pozornosti a také je důkladněji přikryjeme chvojím.
Semena některých druhů skalniček, např. konikleců, čemeřic, lewisií a dalších, zejména špatně klíčících druhů, je zapotřebí vysévat ihned po dozrání semen, tedy brzy po sklizni, neboť tak dosáhneme mnohem lepších výsledků než při výsevu až v předjaří příštího roku. S přibývajícím vyzráváním obaly semen u mnohých druhů značně ztvrdnou a rašící klíčky je pak obtížně prorážejí.
Při generativním způsobu rozmnožování, tj. při výsevu semen, se stává, že jen málo druhů a odrůd si uchová všechny původní vlastnosti matečních rostlin. Zejména vzklíčená semena skalniček zušlechtěných zahradnickou kulturou dávají barevnou směs ne vždy dosti hodnotných hybridů, které se zpravidla nevyznačují dobrými vlastnostmi svých rodičů, a tak se musíme uchýlit k rozmnožování vegetativnímu. Dělá se to dělením trsů, oddělováním odnoží, kořenovými řízky, řízkováním a také roubováním, hlavně vzácnějších druhů, např. ježatců (Acantholimon) nebo šaterů (Gypsophila).
Vegetativní rozmnožování: dělení, řízky a hřížení
Nejjednodušší způsob rozmnožování je pomocí odnoží; ty totiž ještě v témže roce zakořeňují a stávají se samostatnými rostlinami. Odnože docela prostě oddělíme od matečních rostlin a zasadíme většinou přímo na místo ve skalce nebo na záhoně. Tento způsob je vhodný například u pochybků — Androsace, fialek vonných — Viola odorata, různých kosatců — Iris, rožců — Cerastium, plazivých plamenek — Phlox subulata, barvínků — Vinca minor, některých sasanek, např. sasanky lesní — Anemone silvestris 'Grandiflora', kopytníků — Asarum, plazilek — Acaena a jim podobných rostlin. Nejběžněji se rozmnožují rostliny dělením silných trsů. Opatrně je roztrhneme nebo rozřízneme ostrým nožem tak, abychom nepoškodili kořeny. Zároveň také o něco zkrátíme listy, aby se zbytečně neodpařovala voda a rostlina bezpečněji zakořenila.
Jako při ostatních způsobech rozmnožování vybíráme si i při dělení vždy jen jedince vynikající nejlepšími vlastnostmi, zdravé, dobře olistěné, s bohatstvím krásných květů a odolné vůči chorobám i nepříznivým povětrnostním podmínkám. Tím získáme kvalitní rostliny stejně hodnotné, jako byla mateční. Přestárlé rostliny tím navíc omladíme a slábnoucí oživíme, takže se — přesazeny na nové místo a do čerstvé, kypré půdy — znovu odmění bohatstvím krásných květů.
Skalničky i trvalky rozdělujeme zpravidla záhy po odkvětu, na jaře i na podzim, a ihned vysazujeme na vhodná místa, která jsme si již předem připravili. Při podzimním rozmnožování musíme dbát, aby rostliny stačily ještě do příchodu mrazů alespoň částečně zakořenit. Před příchodem zimy je dobře utěsníme v zemi a důkladně přikryjeme chvojím.
Nejsnáze rozmnožujeme skalničky, které vytvářejí dostatečné množství vláskovitých kořínků. Více pozornosti musíme věnovat rostlinám s kořeny dužnatými. Abychom je zbytečně při dělení neporanili, použijeme k tomu jen ostrý nůž a řez uděláme co nejkratší a úplně hladký, protože velké rány snadno zahnívají. Při rozmnožování rostlin vytvářejících oddenky musíme vždy pamatovat na to, aby na každém kousku oddenku zůstalo alespoň jedno očko a nová rostlina tak měla vůbec možnost vyrašit. Kořeny, které jsou příliš dlouhé, můžeme zároveň s rozdělením přiměřeně zkrátit, abychom s nimi už neměli tolik práce při vysazování.
Budeme-li chtít rozmnožit určité druhy rostlin ve větším množství, nerozdělíme mateční rostliny, ale použijeme dalšího vegetativního způsobu rozmnožování, a to řízkování. Abychom se však mohli pustit do řízkování s úspěchem, musíme mít na zahrádce alespoň malé pařeniště nebo skleník a také dobrou zemní směs z vyzrálé, jemně prosáté kompostní země, písku, rašeliny a proleželé drnovky. Nejdříve si upravíme drenážní vrstvu z dobře propustného materiálu — hrubé škváry, střepů z květináčů nebo hrubšího písku — na ni navrší me asi 15 cm země. V některých případech můžeme dát na povrch ještě přiměřeně silnou vrstvu propraného jemného říčního písku. Pak ho mírně přitlačíme prkénkem, navlhčíme mlhovkou a jakmile se po několika dnech země slehne, můžeme začít s pícháním řízků dosti hustě vedle sebe. Tomuto způsobu rozmnožování dáváme přednost zejména u takových druhů skalniček, které dávají ze semene potomstvo příliš různorodé, dále u kvetoucích dřevin a jak již bylo řečeno, chceme-li získat větší počet rostlin. Je velmi vhodný zvláště pro rozmnožování tařiček, mateřídoušek, řebříčků, pelyňků, devaterníků, plazivých plamenek, huseníků, zvonků, iberek, karafiátů, mydlic, lomikamenů, saturejek, rozrazilů, rozchodníků a ještě mnoha dalších druhů skalniček, vzácnějších okrasných dřevin a také zakrslých jehličnanů.
S řízkováním a pěstováním pod sklem můžeme začít podle jednotlivých druhů již od jara, jakmile rostliny začnou rašit, a pokračujeme až do pozdního podzimu. Nejvhodnější dobou pro většinu skalniček je však léto (červenec a srpen), kdy jsou již výhonky nebo letorosty dostatečně vyzrálé. Předpokladem úspěšného pěstování je zase zdravý materiál ze zdravých, silných a hodnotných rostlin. Pro řízkování bereme pokud možno nekvetoucí výhonky a mají-li přece násadu poupat, odstraníme ji. Řízky můžeme píchat do misek, truhlíčků nebo květináčů do přiměřeně vlhké půdy; pak je ukládáme pod sklo do pařeniště nebo skleníku nebo je pikýrujeme přímo do pařeniště. Každý jednotlivý řízek opatrně přimáčkneme, aby se vytvořilo dobré spojení s půdou, jednotlivé druhy a odrůdy od sebe oddělíme a pečlivě označíme jménem. Zasazené řízky přestříkujeme mlhovkou; množství vláhy řídíme vždy podle druhu rostlin a počasí. Nikdy nepoužíváme konve či hadice. Za slunných dní řízky stíníme a později i opatrně větráme.
V pařeništi s povrchovou vrstvou písku, popř. s příměsí popela z dřevěného uhlí, můžeme množit i řízky takových druhů rostlin, které snadno zahnívají, jako např. huseníky, pupalky, violky nebo pryšce. Tvrdší řízky můžeme zapichovat přímo do písku, měkké raději pomocí kolíčku, aby se neohýbaly a nelámaly.
Řízkované rostliny je zapotřebí neustále prohlížet; poškozené, plesnivějící nebo zahnívající řízky musíme ihned odstranit, aby choroby nezachvátily zdravé.
V teplém a náležitě vlhkém prostředí vytvoří řízky záhy zával a zanedlouho nato i zakořeňují. Jsou však i druhy, které koření velmi těžko nebo nezakořeňují vůbec. V tom případě si můžeme pomoci růstovými stimulátory; používáme je zejména při řízkování lepších odrůd huseníku, zahradních i skalkových hvozdíků, pryšců, plazivých šaterů (hlavně Gypsophila paniculata 'Rosenschleier'), plazivých plamenek, svatolín a dalších. U nás se vyrábí v práškové formě stimulátor AS-1 a stimulátor VS-9. Řezné plochy se buď ponoří do práškového stimulátoru nebo do roztoku. U roztoku se doba ponoření řídí koncentrací roztoku. Proto se vždy řídíme návodem.
Kořenovými řízky můžeme rozmnožovat docela snadno skalničky i trvalky téměř v každé roční době, tedy i za nepříznivého počasí v mírné zimě. Nejdříve vyjmeme vyhlédnuté mateční rostliny ze země, propláchneme jim vodou kořeny, z kořenového systému oddělíme nejsilnější kořínky a rozdělíme je na kousky dlouhé 3—5 cm. Slabé kořínky k rozmnožování nepoužíváme, protože zakořeňují jen velmi zvolna a dosti špatně. Řez musí být zase co nejkratší a naprosto hladký. Řízky pak vysazujeme do květináčů, do misek nebo do truhlíčků do lehké, hlinitopísčité půdy s příměsí starého kompostu a zakrýváme je na prst vysokou vrstvou země.
Misky, hrnky nebo truhlíky s kořenovými řízky ukládáme do studeného pařeniště a necháváme je zakořenit pod sklem, za přiměřené vláhy a dostatku světla. Za prudkého slunce je však nutno je stínit. Potom je buď přesazujeme do květináčů, nebo přímo na místo do skalky či na záhony, kde rostliny záhy zakoření.
Tohoto způsobu rozmnožování kořenovými řízky používáme zejména u japonských sasanek, prvosenek (např. Primula denticulata), ozdobného bělotrnu — Echinops, máčky — Eryngium, a to nejlépe v době od listopadu do února, i když se dají tímto způsobem stejně dobře rozmnožovat také v letním období.
Poměrně snadným způsobem rozmnožování je také hřížení. Abychom však touto cestou získali více nových jedinců, je zapotřebí dostatek kvalitních matečních rostlin. Hřížení se provádí tak, že vhodné větévky ponoříme do humózní půdy; doporučuje se před pohřížením je trochu poranit v místě ponoření do země tak, že se podváží drátkem nebo lehce naříznou, aby mohly snadněji vytvořit zával, z něhož potom vypustí kořínky.
Tímto způsobem se rozmnožují nízké, často i dosti vzácné keříky lýkovce — Daphne cneorum, D. arbuscula i D. blagayana, zakrslé pěnišníky, vřesy, vřesovce i další, většinou velmi krásné vřesovcovité rostliny, dále zakrslé jehličnany.
Tvorbě dalších kořenů napomáháme prostým navršením normální hlinitopísčité půdy s přídavkem rašeliny, která udržuje patřičnou vlhkost kolem rostlin, nebo přímo prosypáním celých trsů, keříků či koberců. Tak si můžeme docela snadno rozmnožit třeba mateřídoušky, některé zvonky, hvozdíky, hvozdíčky (Petrorhagia), tařice, ale i barvínky nebo vřesovce. Jakmile tyto rostliny vytvoří dostatek kořenů, opatrně odhrneme navršenou zem, odnože s kořínky odstřihneme a vysazujeme je buď přímo na místo či do květináčů, nebo je ještě necháváme zesílit na množárenském záhoně.
Některé skalničky, které snadno vytvářejí na svých podzemních částech kořínky, nemusíme řízkovat, ale rozmnožujeme je tzv. odtržky. Zakořeněné výhonky prostě odtrhneme od mateční rostliny a podle jejich druhu a síly je dále pěstujeme jako řízky buď pod sklem v mírném polostínu, nebo v množárenském záhonu, a to buď ve volné půdě i v květináčích. Tak si můžeme rozmnožit např. mateřídoušky, huseníky, plamenky, zběhovce, lomikameny, lnice, rozchodníky, rozrazily a řadu dalších skalniček s podobnými vlastnostmi. Tuto práci je však zapotřebí udělat včas, nejpozději v září, aby rostliny stačily ještě do příchodu zimy dobře zakořenit.
Sběr semen skalniček a jejich uchovávání
Mnohý skalničkář se časem nespokojí pouze s výpěstky získanými koupí nebo výměnou, zvláště když mu jeho malé království nabízí více možností, jak rozhojnit kultury, jak se dožít překvapení. V tomto poskytuje nejvíce možností sběr semen na zahrádce i ve volné přírodě.
Výsledek pěstování může přinést příjemné překvapení, ale i zklamání. Musíme se ovšem obrnit trpělivostí, protože čas, který uplyne od sběru semen až po květy, se měří na řadu měsíců a leckdy i let. Navíc mnohdy zjistíme, že jsme se dlouze zabývali semenáčky různých vytrvalých plevelů či zase se dorostlé semenáče určitých druhů skalniček zdaleka nepodobají matečním rostlinám, neboť příroda je vrací k původním tvarům, z nichž kdysi vzešli jejich rodiče.
To nás ale nesmí odradit od zajímavé a poučné práce, plné různých překvapení i nových objevů. Abychom měli i na tomto poli působnosti úspěch, musíme začít správně pracovat již při sběru semen. Nejdůležitější je vystihnout čas, kdy začnou semena dozrávat. V tu dobu zpravidla plody hnědnou, začínají se otvírat, pukat, nebo se dají snadno oddělit z lůžek, v nichž spočívala (např. nažky konikleců nebo sasanek). Potom dáme různé tobolky, lusky, šešulky a šešule i nažky a dvojnažky do sáčků, označíme názvy a uložíme (kromě semen, která je nutné vysévat ihned po dozrání) v suché místnosti, ale ne na přímé světlo. Tam ponecháme naši „sklizeň" po dobu několika týdnů a teprve potom semena vyčistíme např. přesypáváním přes různě jemná síta. To již jsou připravena buď k výsevu, nebo k dalšímu uložení až do doby, kdy je budeme moci vysévat „na sníh", aby náležitě přemrzla. Pak již nezbývá než čekat, někdy rok, jindy tři i více let, na výsledek své práce.
Každý výsev bychom měli označit kromě názvu také datem, a to tak, aby označení bylo trvanlivé. Výborně se hodí jmenovka z umělé hmoty popsaná nesmazatelným inkoustem nebo zinkový plech s vyraženým jménem či označení ve skleněné, bezpečně uzavřené trubičce. Stačí i pouhé číslo výsevu, jemuž odpovídá příslušné označení v seznamu.
Zvláštní pozornost musíme věnovat semenům skalniček, která nevyklíčí prvním rokem, abychom na ně nezapomněli a nezničili si mnohdy i velmi cenné výsevy.
Přehled populárních skalniček: plazilka, řebříček, hlaváček a další
Acaena Mutis ex L. — plazilka (acéna) Rosaceae — růžovité
Nenáročná stálezelená plazivě poduškovitá skalnička výborně pokrývající i větší plochy půdy; vhodná též do kamenných cest a na okraje zídek. Květy jsou nenápadné, je ozdobná hlavně listem a také jehličkovitými semeníky, které se objevují od srpna. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště, sucho a je vděčná za přikrývku za holomrazů. A. argentea Ruiz et Pav. — list stříbrný, dorůstá výšky 3—5 cm. A. buchananii Hook. f. — list pěkně stříbřitě šedý, výška 5—10 cm. A. glauca hort. — olistění modrozelené, výška 10—15 cm. A. microphylla Hook. f. — list hnědozelený, plody ježaté s rubínovým nádechem, výška 5—10 cm.
Achillea L. — řebříček Asteraceae — hvězdnicovité
Nenáročné rostliny s bohatým sortimentem pro skalky i záhony, většinou polštářovitého vzrůstu, s aromatickým, nejčastěji stříbřitě šedým olistněním. Mají rády slunce až úpal, některé se hodí i k řezu. A. argentea Vis. — list stříbřitý, pěkně dělený, výška 15—20 cm, kvete bíle v červnu až červenci. A. tomentosa L. — list zelený, vlnitý, zvláště vhodný pro suché a kamenité prostředí, výška 10—15 cm, kvete v červnu až srpnu.
Adonis L. — hlaváček Ranunculaceae — pryskyřníkovité
Oblíbená jarní skalnička pro slunce až mírný polostín. Má ráda vápník, drenáž a na zimu je vděčná za přikrývku listím nebo chvojím. Daří se jí však všude, kde není rušena z klidu přesazováním a kde se ani v blízkosti zbytečně nekypří půda. A. vernalis L. — kvete velkými zlatožlutými květy v dubnu, dorůstá výšky 15 až 20 cm.
Ajuga L. — zběhovec Lamiaceae — hluchavkovité
Plazivá trvalka tvořící značné porosty na vlhčích místech. Listy mají kovový lesk, modré květy jsou uspořádány v klasech. Snáší dobře slunce i polostín. Listy jsou stálezelené. A. pyramidalis L. 'Metallica Crispa' — listy hnědočervené, kovově lesklé, dorůstá výšky až 10 cm a kvete modře v dubnu až květnu. A. reptans L. — roste bujně, výška 10—15 cm, kvete modře v dubnu až květnu. 'Alba' — bíle kvetoucí odrůda, výška 16 cm, kvete v květnu a červnu. 'Multicolor' — list hnědočervený, žlutopestrý, výborná náhrada za trávník na zastíněných místech; výška 10—15 cm, kvete modře v květnu až červnu.
Alyssum L. — tařice Brassicaceae — brukvovité
Zářivě žlutě kvetoucí jarní skalnička, zcela nenáročná na půdu a stanoviště. Pro skalky a skalní zídky na slunci a na úpalu zcela nepostradatelná. A. montanum L. 'Berggold' — zvláště pěkná plazivá tařice; vyniká zejména ve spojení s nízkým rozrazilem (Veronica prostrata); výška 10—15 cm, kvete zářivě jasně žlutě v květnu až červnu. A. saxatile L. — tvoří růžice podlouhlých šedě plstnatých listů, výška 20—25 cm, kvete čistě žlutě v dubnu až květnu. 'Citrinum' — výška 20 cm, květy citrónově žluté. Kvete v dubnu až květnu. 'Compactum' — kompaktní vzrůst, výška 20 cm, květy zářivě žluté, kvete v dubnu až květnu.
Androsace L. — pochybek Primulaceae — prvosenkovité
Horská rostlina s drobnějšími i většími růžicemi. Tvoří celá hustá hnízda. Vyhovuje jí normální zahradní půda s příměsí písku a humusu a místo na slunci až v polostínu. Uplatňuje se ve skalkách i skalních zídkách. A. mucronifolia Watt — list zelený, pravidelné růžice, výška 5—10 cm, kvete růžově v dubnu až květnu. A. sarmentosa Wall. — vytváří množství pravidelných růžic. Zvláště vhodný druh pro květinové zídky; výška 10—15 cm, kvete růžově v květnu až červnu.
Sasanka, kociánek, bělozářka a orlíček do skalky
Anemone L. — sasanka Ranunculaceae — pryskyřníkovité
Oblíbená, většinou v jarních měsících kvetoucí trvalka, převážně s nižším vzrůstem, vhodná hlavně do skalek a hajních partií v zahrádkách. Má ráda slunce až polostín a přiměřeně vlhkou půdu s dostatečným obsahem humusu. A. × lesseri Wehrh. (A. silvestris × A. multifida) — podobná sasance lesní, opakuje karmínově červené květy, výška 25—40 cm, kvete v květnu až červnu. A. silvestris L. 'Grandiflora' — známá lesní sasanka s většími květy, dobře snáší stín. Vhodná mezi křoviny a pod stromy i do skalek. Kvete bíle v květnu až červnu, výška 25—40 cm.
Antennaria Gaertn. — kociánek Asteraceae — hvězdnicovité
Nízká stříbrošedá polštářovitá a koberce tvořící skalnička, jíž se daří i na chudých, velmi suchých půdách na slunci. Hodí se do skalek, na obruby, k oživení vřesovišť i jako velmi dobrá náhrada trávníku na úpalu. A. dioica (L.) Gaertn. 'Rubra' — olistění stříbrošedé, květy růžové, výška 10 cm. 'Tomentosa' (A. tomentosa hort.) — stříbrošedé olistění, květy bílé, výška 10 až 15 cm. Kvete v květnu. A. plantaginifolia (L.) Hook. — středně velké šedé plstnaté listy, výška 10—20 cm, kvete bíle v květnu až červnu.
Anthericum L. — bělozářka Liliaceae — liliovité
Zajímavá trvalka s trávovitými listy a bílými liliovitými květy, v kultuře nenáročná. Vhodná pro slunce až polostín. A. liliago L. — list úzce trávovitý, květy bílé, drobnější ve značném množství; výška 30—50 cm, kvete v květnu až červnu. Vyžaduje lehkou, propustnou půdu. A. ramosum L. — pro větší skupiny a alpína, květy drobné, bílé, uspořádané v rozvětvených latách, výška 50—70 cm, kvete v červnu až červenci.
Aquilegia L. — orlíček Ranunculaceae — pryskyřníkovité
Známá nízká až středně vysoká trvalka s velkými jednotlivými květy v různých barvách. Vhodná pro slunce až polostín. A. akitensis Huth — velmi zajímavý orlíček, list šedozelený, květy modré, výška 15 cm, kvete v květnu až červnu. A. alpina L. 'Superba' — mezi kameny, má rád částečné zastínění, květy čistě modré, výška 25—40 cm, kvete v květnu až červnu. A. discolor Levier et Leresche — jeden z nejnižších, zvláště vhodný pro skalku. Květy modré, uvnitř bílé, výška 10—15 cm, kvete v květnu až červnu. A. flabellata Sieb. et Zucc. — list šedozelený, květy velké, ostruha zahnutá. Barva květů modrobílá, kvete v červnu. 'Nana Alba' — pěkné olistění, ušlechtilý bílý květ, výška 15—20 cm, kvete v červnu.
Huseník, trávnička, pelyněk a kopytník – skalničky pro suché plochy
Arabis L. — huseník Brassicaceae — brukvovité
Známé poduškovité skalničky, hojně kvetoucí. Vhodné pro větší plochy na skalkách, skalních zídkách i na obrubách. Vyhovuje jim slunce až polostín a normální zahradní půda. A. × arendsii Wehrh. 'Rosabella' — jeden z nejlepších, květy zářivě růžové, výška 10—15 cm, kvete v dubnu až květnu. 'Rosea' — květy jednoduché, světlé až tmavorůžové, výška 10—20 cm, kvete v dubnu až květnu. A. caucasica Schlechtend. 'Plena' (A. albida Stev. ex Fisch. 'Plena') — velmi oblíbený, plnokvětý, květy bílé, výška 20—25 cm, kvete od března do května. 'Schneehaube' — záhy raší, kvete bílými jednoduchými květy v březnu až květnu, výška 10—20 cm. 'Variegata' — se žlutopestrými listy a jednoduchými bílými květy, výška 10—15 cm, kvete v březnu až květnu.
Armeria Willd. — trávnička Plumbaginaceae — olověncovité
Tvoří drnovité kopečky, které zvláště dobře vynikají mezi kameny ve skalce i na obrubách. Nejlépe se jim daří v suchých písčitých, a propustných půdách na slunci, kde se dobře uplatňuje jejich stálá zeleň a bohatství opakovaných květů. A. caespitosa (Cav.) Boiss. (A. juniperifolia (Vahl) Hoffmgg. et Link) — tvoří drobnější drnovité pichlavé kopečky, dorůstá výšky asi jen 5 cm, kvete růžově v dubnu až květnu. Je vápnostřežná, vyžaduje drenáž a zimní přikrývku. 'Alba' — kvete bíle v dubnu až květnu, výška 5 cm. 'Suendermanii' — pěkná zahradní odrůda s květy sytě růžovými, výška 10 cm, kvete v dubnu až květnu. A. maritima (Mill.) Willd. — list svěže zelený, trávovitý, květy růžové, výška 10—15 cm, kvete v květnu až červenci. 'Alba' — bílá, výška 15 cm, kvete v květnu až červenci. 'Laucheana' — zářivě karmínově červená, výška 15—20 cm, kvete v květnu až červenci. 'Rosea Compacta' — květy karmínově růžové, výška 15 cm, kvete v květnu až červenci. 'Vindictive' — květy jasně červené, výška 20—30 cm, kvete v květnu až červenci.
Artemisia L. — pelyněk Asteraceae — hvězdnicovité
Rostliny, které se uplatňují mnohem více pro své stříbrošedé olistění než pro své celkem nenápadné květy. Barva listů stříbrošedých druhů pěkně kontrastuje s ostatními zeleně olistěnými trvalkami. Vyžadují slunce až úpal; nejlépe se jim daří a nejkrásnější vzhled mají na chudých písčitých půdách, dobře chráněných proti trvalému vlhku. A. nitida Bertol. (A. pedemontana Balb.) — poléhavý vzrůst, stříbřitý list, výška 10—15 cm. A. schmidtiana Maxim. 'Nana' — jemně olistěná, zářivě stříbřitá, květy bílé. Dobře kryje půdu i na větších plochách v suchých a slunných polohách, výška 10 cm. A. vallesiaca All. — jeden z nejkrásnějších pelyňků. Celá rostlina je bělavá, plstnatě ochmýřená. Kvete žlutě v září až říjnu, výška 20—30 cm.
Asarum L. — kopytník Aristolochiaceae — podražcovité
Známý i z našich lesů, ozdobný ledvinovitým lesklým listem. Má rád humózní půdu a snáší polostín i stín. A. europaeum L. — velmi dobrá náhrada za trávník na stinných místech, pěkný zvláště ve spojení s kapradinami. Vhodný též k volnému rozrůstání pod okrasnými dřevinami. Výška 10 cm.
Hvězdnice, tavolín, tařička a chudobka do skalky
Aster L. — hvězdnice Asteraceae — hvězdnicovité
Cenné na jaře kvetoucí trvalky s mnohostranným použitím. Vyžadují dobrou kyprou zahradní zeminu a místo na slunci. A. alpinus L. — tvoří ploché polštáře; výborná pro skalky a obruby i skalní zídky, květy jasně modré, výška 20 cm, kvete v květnu až červnu. 'Güte' — květy velké, čistě růžové, výška 20 cm, kvete v květnu až červnu. 'Rex' — květy modré, střed žlutý, výška 20 cm, kvete v květnu až červnu.
Astilbe Buch. — Ham. — tavolín (čechrava) Saxifragaceae — lomikamenovité
Neúnavně kvetoucí trvalka pro polostinná stanoviště, zvláště dekorativní barvou svých květů uspořádaných ve štíhlých latách. V půdách stále přiměřeně vlhkých se daří čechravám též na plném slunci. Prospívá v každé dobré půdě s dostatečným obsahem humusu. Kvete od června do září. A. chinensis (Maxim.) Franch. et Sav. 'Pumila' — nízká stěsnaně rostoucí odrůda s úzkými fialově růžovými latami květů, výška 25 cm, hodí se pro slunce až stín, na skalní partie, kvete v srpnu až září. A. × crispa Arends 'Perkeo' — roztomilá zakrslá odrůda se zkadeřenými listy a tmavě růžovými latami květů. Pouze 15 cm vysoká, kvete v červenci.
Aubrieta Adans. — tařička Brassicaceae — brukvovité
Patří k nejznámějším a nejkrásnějším skalničkám. Tvoří bohatě kvetoucí polštáře, až se pod masami květů téměř ztrácí olistění. Uplatňuje se ve skalkách, květinových zídkách i na obrubách na slunci. Docela dobře jí vyhovuje dobrá hlinitopísčitá zahradní půda. Všechny tařičky kvetou v dubnu až květnu. Dorůstají výšky 5—10 cm. A. deltoidea (L.) DC. var. graeca Regel — tvoří stěsnané polštáře, kvete modře. Některé zahradní odrůdy: A. × cultorum Bergm. 'Barkers Double' — karmínově červená, plnokvětá, 'Blue Emperor' — tmavě modrofialová, 'Carnival' — fialová, 'Grandiflora' — velkokvětá jasně modrofialová, 'Downers G. R.' — fialová, 'Dr. Mules' — modrofialová, 'Moerheimii' — karmínově růžová, 'Rosenteppich' — velkokvětá, karmínově růžová, 'Schloss Eckberg' — levandulově modrá, 'Tauricola' — modrofialová, 'Tauricola Alba' — bílá, 'Vesuv' — karmínově červená, 'Suendermannii' — modrofialová, medově vonící.
Bellis L. — chudobka Asteraceae — hvězdnicovité
Roztomilá zakrslá chudobka pro slunná až polostinná místa ve skalce. Vyhovuje jí dobrá zahradní půda a je vděčná za zimní přikrývku. B. perennis L. 'Monstrosa' — květy zářivě růžovočervené, plné, výška 10 cm, kvete v březnu až červenci.
Brunella viz Prunella
Calceolaria L. — pantoflíček (dmuloret) Scrophulariaceae — krtičníkovité
Půvabné rostliny s květy podobnými pantoflíčkům. Mají rády slunce až polostín a dobrou písčitou půdu s dostatečným obsahem humusu. Vyžadují na zimu suchý kryt. C. biflora Lam. (C. plantaginea Sm.) — tvoří malé ploché růžice listů a kvete sytě žlutými květy s purpurově červenými tečkami vždy v červnu až srpnu; výška 10 cm. C. polyrrhiza Cav. — listy podlouhlé vejčité, květy žluté, kvete v červnu až srpnu; výška 15 cm.
Caltha L. — blatouch Ranunculaceae — pryskyřníkovité
Známá rostlina zvláště vhodná pro vlhká stanoviště. Blatouch má rád slunce až polostín, kyprou, stále vlhou zahradní půdu a nejlépe se uplatňuje v blízkosti nádrží a vodních toků. C. palustris L. — listy svěže zelené, lesklé, květy sytě žluté, výška 20—30 cm, kvete v dubnu až květnu. 'Multiplex' ('Flore Pleno') — květy plné, zlatožluté, výška 30 cm, kvete v dubnu až květnu.
Zvonky, rožec a kopretina – skalničky pro letní kvetení
Campanula L. — zvonek Campanulaceae — zvonkovité
Rostliny nepostradatelné v každé zahrádce a skalce, zvláště pro vítanou letní dobu kvetení. Vyhovuje jim místo na slunci i v polostínu a kyprá, hlinitopísčitá půda s obsahem humusu. Nižší druhy se uplatňují ve skalkách a květinových zídkách i jako předsadba před trvalkami na rabatech a květinových záhonech. Vyšší druhy jsou vhodné do skupinových výsadeb i do sousedství různých dřevin. C. bellidifolia Adams — vzácnější zvonek, podobný C. aucheri, liší se pouze okrouhlými, chudobce podobnými listy. Je raný, tvoří pěkné podušky a kvete modře v dubnu až červnu, výška 10—15 cm. C. carpatica Jacq. — karpatský zvonek; patří k nejznámějším, je nenáročný, bohatě kvete dosti velkými modrými květy. Výška 15—30 cm, kvete v červnu až srpnu. Vhodný též na obruby. C. cochleariifolia Lam. (C. pusilla Haenke) — listy vejčité, malé, květy půvabné, světle modré, výška 10 cm. Nejlépe mu vyhovuje humózní, kamenitá půda, vhodný též do květinových zídek. Kvete v červnu až srpnu. C. garganica Ten. — květy hvězdičkovité, modrofialové, výška 10 cm, kvete v červnu až srpnu. C. glomerata L. 'Acaulis' — květy nahloučeny ve strboulech, zvonky tmavě modrofialové, výška 15—20 cm, kvete v červnu až srpnu. C. portenschlagiana Roem. et Schult. — listy okrouhlé srdčité, květy vzpřímené, zvonky modrofialové; neúnavně kvetoucí, výška 10—15 cm, kvete v červnu až srpnu. Velmi vhodný pro zídky. C. poscharskyana Degen — bujně rostoucí otužilý druh tvořící dlouhé výhonky, hvězdičkovité květy modrofialové, výška 15 až 20 cm, kvete v květnu až červnu.
Cerastium L. — rožec Silenaceae — silenkovité
Šedostříbřitě olistěné nízké trvalky, jež porůstají v krátké době velké plochy. Výborné pro suché svahy a místa na úpalu, kde jsou dobrou náhradou za trávník i na nejhorších půdách. Uplatňují se také na suchých zídkách. C. alpinum L. lanatum (Lam.) Aschers. et Graebn. — nizoučký šedoplstnatý rožec. Výška 5—8 cm, kvete bíle v červnu. Pouze pro skalní partie. Vyžaduje příměs humusu a přiměřenou vlhkost. C. arvense L. 'Compactum' — list matně zelený, květy bílé, výška 15 cm, vzrůst stěsnaný, nebují; kvete v květnu až červnu. C. biebersteinii DC. — list stříbrošedý, květy bílé, výška 20—25 cm, vzrůst velmi bujný, vhodný i na obruby; kvete v květnu až červnu. C. pennsylvanicum Hock. — list šedozelený, květ bílý, robustní vzrůst, výška 20—25 cm, kvete v květnu a červnu. C. tomentosum L. var. columnae (Ten.) Arcang. — list stříbrošedý, květ bílý, výška 10 cm, tvoří stěsnané podušky; kvete v květnu až červnu.
Chrysanthemum L. — kopretina Asteraceae — hvězdnicovité
Tento rod obsahuje bohatý sortiment krásně kvetoucích vytrvalých rostlin vhodných pro záhony, trvalkové skupiny, pro skalky a řez květů do váz. Všechny vyžadují místo na slunci a dobrou půdu. Ch.
