Crassula (tlustice)

Kvetoucí trvalky a keře pro pěstování v bytě a v létě venku

• Stanoviště: velmi světlé, slunné, v létě i venku
• Výška: podle druhu od několika málo centimetrů až k několika metrům
• Doba kvetení: podle druhu v zimě nebo časně zjara
• Množení: listovými a stonkovými řízky nebo semeny

Rod Crassula, náležející do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae), je nejen obsáhlý (kolem 300 druhů), ale také velmi mnohotvárný. Zahrnuje jednoleté, bahenní i vodní rostliny stejně jako stromovité, víceleté a také výrazně sukulentní rostliny. Jen sukulentní druhy jsou pro pěstitele pokojových rostlin a pro sběratele zajímavé. Sukulentní typy pocházejí téměř výhradně z jižní Afriky. Vzhledem a tlustými dužnatými listy, které mohou být hustě chlupaté nebo ojíněné, představují krásné obohacení sbírky sukulentů. Květy jsou sice většinou malé, ale skládají větší vrcholičnaté květenství a často jsou nápadně zbarvené (bíle, růžově, červeně, oranžově, žlutě). Mnohé druhy mají příjemně vonící květy.

Sukulentní druhy tlustice jsou většinou nenáročné. Potřebují slunné místo a v zimě teplotu neklesající pod 10 °C. Od léta do podzimu, kdy jsou v plném růstu, vyžadují vydatnou zálivku, ve zbývající části roku zálivku střídmou. Nemají-li rostliny v zimě dostatek světla, ztrácejí pěkný vzhled a znetvořují se. Jestliže starší hustě rozvětvené rostliny odumírají od středu, mohou se seříznout. Substrát má být hlinitopísčitý a dostatečně živný.

Živiny z omezeného objemu květináče tlustice spotřebuje během jedné až dvou sezon. Od jara do konce léta jí proto jednou za několik týdnů dodejte slabší dávku univerzálního organického hnojiva zapravenou ke kořenům; v zimním klidu hnojení vynechte. Stejný postup vyhovuje i ostatním pokojovým rostlinám v bytě.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Množení semeny a stonkovými nebo listovými řízky není nijak obtížné.

Odříznutý stonek nebo jednotlivý list nechte dva až tři dny zaschnout a teprve pak ho zapíchněte do lehkého písčitého substrátu. Do zakořenění zalévejte jen minimálně – čerstvé řízky v mokru snadno zahnívají. Nejlepší doba je od jara do léta, kdy je rostlina v plném růstu.

Z velkého množství druhů se obtížně vybírá, proto dále uvádíme jen ty nejzajímavější a osvědčené.

Rychlý přehled: Crassula arborescens, Crassula argentea, Crassula deceptrix, Crassula falcata, Crassula multicava, Crassula sarcocaulis, Crassula schmidtii, Crassula socialis.

narůstá v domovině 3-4 m vysoko, v kultuře ne výše než do 1 m. Na silném kmínku spočívá rozvětvená koruna. Okrouhle oválné listy jsou voskovitě ojíněné, šedozelené, na okrajích červené a často jsou červeně tečkované. Bledě růžové květy se u rostliny objevují jen zřídka.

roste v domovině jako 1 m vysoký keř s tlustými rozvětvenými stonky. Šikmo vejčité listy s krátkou špičkou jsou masité, tmavozelené a na hranách červené.

se přizpůsobuje na původních přírodních stanovištích okolnímu prostředí tvarem i barvou a řadí se tedy k rostlinným mimikry. Rostlina se rozvětvuje hned od základu a vytváří větší skupiny. Stonky větvené až na délku 10 cm nesou hustě shloučené listy, které jsou na průřezu trojúhelníkovité a na povrchu ojíněné. Aby nezmizel voskovitý potah, rostlina se nesmí zalévat na listy.

je známá pokojová rostlina. Častěji než druh se pěstují hybridy, např. ‚Morgan’s Beauty‘. Rostlina kompaktního vzhledu tvoří na krátkém stonku hustě postavené dužnaté listy, které mají tvar vrtule a jsou pěkně šedivě ojíněné. Krásné sytě růžové květy příjemně voní, ale v květenství se dlouho nezachovávají.

roste keřovitě do výšky 30 cm a silně se rozvětvuje. Listy jsou podlouhlé, u báze téměř srdčité, šedozelené a jemně důlkaté; květy jsou bělavě růžové. V úžlabích květenství se tvoří mladé rostlinky.

dobře přezimuje při nízké teplotě. Dužnaté, vidličnatě větvené stonky nesou kopinatě špičaté listy a bílé nebo růžové květy.

roste keříčkovitě. Zelené nebo načervenalé stonky s odstávajícími chlupy jsou až 10 cm dlouhé. Listy jsou srostlé, stěsnané při bázi a mají větší šířku než délku. Na líci jsou ploché a zelené, na rubu načervenalé a vyklenuté, na okraji bíle chlupaté. Květy mají svítivou karmínově červenou barvu.

je velmi ozdobný nízký druh se stěsnanými listovými růžicemi, vhodný i pro osázení závěsných nádob. Vejčitě trojúhelníkovité listy jsou uspořádané ve čtyřech řadách. Květy 1-1,5 cm široké skládají hlávkovitý vrcholík.

Podle druhu v zimě nebo časně zjara. Nasazení poupat podpoří světlé a chladnější přezimování kolem 10 °C se střídmou zálivkou. V teple bytu a v šeru rostlina obvykle nekvete a jen se vytahuje.

Ano, venkovní stanoviště jí přes léto svědčí. Ven ji dávejte až po odeznění mrazíků a na plné slunce zvykejte postupně, jinak se listy spálí. Zpátky do bytu patří dřív, než teploty klesnou pod 10 °C.

Zdravý list odlomte i s bází, nechte řeznou plochu dva až tři dny zaschnout a položte ho na mírně vlhký písčitý substrát. Kořínky a nová růžice se objeví během několika týdnů.

Nejčastěji za tím stojí voda. Svraštělé a měkké listy znamenají sucho, měkké a průsvitné naopak přelití – tlustice hůř snáší přemokření než sucho. Opad po přestěhování bývá jen reakcí na změnu světla a rostlina se z něj sama vzpamatuje.

Pro člověka se tlustice mezi nebezpečné rostliny neřadí. U koček a psů ale může spolknutý list vyvolat zvracení a nevolnost, proto ji raději postavte mimo jejich dosah.

Vyhovuje jí slabší dávka pozvolna se uvolňujícího organického hnojiva zapravená ke kořenům, a to jen v období růstu od jara do konce léta. V zimním klidu se nehnojí.

Další sukulenty a pokojové rostliny: Rozchodník, Netřesk, Echeverie, Kotyledon, Eonium, Graptopetalum, Opuncie, Aloe vera, Agáve, Pachira, Pokojové rostliny, Hnojení pokojových rostlin.