Pistácie: jak rostou a jak pěstovat pistáciový strom

Pistácie jsou semena řečíku pravého (Pistacia vera), dřeviny z čeledi ledvinovníkovitých. Do stejné čeledi patří i mangovník a ledviník, jehož plody známe jako kešu. Řečík pochází z teplých a suchých oblastí Blízkého východu a Střední Asie, ale dnes se pěstuje v mnoha zemích. Nejvíc pistácií se sklízí v Íránu, v Kalifornii a v Turecku.

V české zahradě je pistácie pořád spíš pokus než jistá úroda. Rostlinu ale vypěstovat jde a v teplém koutě jižní Moravy může i plodit. Níže najdete, co od ní čekat.

Na suchých kamenitých svazích roste řečík pravý jako opadavý keř. V lepších podmínkách z něj bývá strom vysoký 5–7 m, často s několika kmeny a šedou kůrou. Listy jsou tuhé, s dobře viditelnou žilnatinou, a skládají se z několika vejčitých lístků dlouhých kolem 6 cm. Na podzim opadávají.

Na jaře, zároveň s rašícími listy, se objeví drobné červené až purpurové květy v hustých latách. Nemají okvětní lístky, které by lákaly opylovače. Pyl přenáší vítr.

Z opylených květů se vyvinou podlouhlé peckovice velké asi 2 cm, tvarem trochu podobné malým olivám. Visí ve hroznech. Když zrají, nažloutlé až narůžovělé oplodí zasychá a skořápka uvnitř se podélně otevře. Odtud typická „usměvavá“ pistácie. Uvnitř je zelenavé semeno s tenkou červenofialovou slupkou.

Pistácie mají několik zvláštností:

• Úroda ob rok. Po silné sklizni strom další rok nasadí málo plodů. Pěstitelé tomu říkají alternace.
• Dlouhý život. Strom se dožívá i sta let a dospělý jedinec může v dobrých podmínkách dát kolem 50 kg oříšků.
• Pomalý start. Roubované stromy začínají plodit zhruba po pěti letech, semenáče ještě později. Plnou úrodu dávají až po deseti a více letech.

Tohle je nejčastější důvod, proč pistácie neplodí. Řečík pravý je dvoudomý. Jedna rostlina nese buď jen samčí, nebo jen samičí květy. Plody se tvoří pouze na samičí rostlině, a to jen tehdy, když poblíž kvete samčí rostlina a vítr přenese její pyl.

• V sadech se na osm až deset samičích stromů sází jeden samčí. Na zahradě tedy stačí jeden pár.
• Samčí a samičí rostlina musí kvést ve stejnou dobu. U roubovaných sazenic se proto kupují odrůdy, které k sobě pasují.
• U semenáče nepoznáte pohlaví, dokud poprvé nepokvete, a to trvá roky. Kdo chce plody, má kupovat roubované sazenice s označením pohlaví.
• Samčí rostlina sama nikdy plodit nebude. Stejně tak osamocená samičí: nasadí nanejvýš prázdné skořápky bez semene.

Podobně jsou dvoudomé třeba rohovník nebo některé vavříny.

Vzrostlá pistácie v zimním klidu snese krátkodobě mráz přibližně −10 až −12 °C. To by na jižní Moravě často stačilo. Problémy jsou jinde:

• Mladé rostliny jsou citlivější. První zimy je potřeba chránit, nebo je pěstovat v nádobě.
• Pozdní jarní mrazy. Pistácie kvete zároveň s rašením a mráz může květy spálit. Úroda pak ten rok nebude.
• Vlhko. V domovině jsou léta suchá a horká. Mokrá půda a dlouhé deštivé období jí škodí víc než mráz.
• Krátké léto. Pro vyzrání oříšků potřebuje dlouhé teplé léto s teplotami kolem 24 °C a víc. V chladnějším roce plody nemusí dozrát.

Rozumná místa jsou proto chráněné polohy vinařských oblastí: jižní svah, závětří, zídka nebo stěna domu, která přes den akumuluje teplo. Tam, kde se daří mandloni nebo fíkovníku, má smysl zkusit i pistácii. Zkušeností z Česka je ale zatím málo, počítejte tedy s tím, že jde o pokus.

Jinde se pistácie dá pěstovat ve velké nádobě. Na zimu ji přestěhujte do chladné, klidně i tmavé místnosti (garáž, sklep, nevytápěná chodba), kde se teplota drží těsně nad nulou. Jde o opadavou dřevinu, takže světlo v zimě nepotřebuje. Naopak chlad jí prospívá, protože zimní klid je podmínkou pro jarní kvetení. Na zimování v teplém bytě se nehodí.

Z pistácie z obchodu vyklíčí rostlina jen tehdy, pokud jde o syrové, nepražené a nesolené semeno. Pražené pistácie jsou mrtvé a nevyklíčí. Syrové pistácie ve skořápce se dají sehnat v obchodech se zdravou výživou nebo u pěstitelů.

1. Semena vyloupejte ze skořápky a asi na den je namočte do vlažné vody.
2. Vysejte je do truhlíku nebo květináčů se směsí výsevního substrátu a písku, asi 2 cm hluboko.
3. Držte je v teple a mírné vlhkosti. Pozor na přemokření, semena snadno zplesniví.
4. Semenáče po vyrašení přesaďte do samostatných hlubších květináčů. Pistácie tvoří dlouhý hlavní kořen, který nemá rád opakované přesazování.
5. Na trvalé místo je vysaďte, až dorostou aspoň 60 cm. První zimu po výsadbě je chraňte před mrazem, například chvojím a netkanou textilií, a patu zamulčujte.

Pistácie se dá množit i vegetativně, odkopky (hřížením). Nízko položenou větev zahrňte zeminou a po zakořenění ji oddělte. Taková rostlina má stejné pohlaví jako mateřská.

Ve světě se pistácie roubují na odolnější podnože příbuzných řečíků. Roubováním se dá rovnou zvolit pohlaví a odrůda. Obecné postupy popisuje článek o roubování ovocných stromů.

Půda. Řečík je nenáročný a roste i v chudé, kamenité půdě svahů. Hlavní je propustnost. V těžké jílovité půdě, kde se drží voda, mu hnijí kořeny. Na takových místech ho sázejte na vyvýšené místo nebo do půdy přimíchejte štěrk a písek.

Zálivka. Zakořeněná rostlina na zahradě sucho snáší dobře. Zalévá se hlavně první rok po výsadbě a pak jen v dlouhém suchu. V nádobě udržujte substrát mírně vlhký, nikdy ne trvale mokrý, a v zimním klidu zálivku skoro úplně zastavte.

Řez. Keřové formy není nutné řezat. U stromků se dělá výchovný řez: zvolte několik silných kosterních větví, odstraňte ty, které rostou dovnitř, a střed koruny udržujte prosvětlený. Světlo a proudění vzduchu pomáhají vyzrání dřeva i plodů. Později stačí jen udržovat tvar a výšku. Řežte v době vegetačního klidu nebo časně na jaře, ne těsně před zimou.

Pistácie se sklízejí na podzim. Zralost poznáte podle toho, že oplodí změní barvu a snadno se od skořápky odděluje. Skořápky uvnitř jsou většinou už pootevřené. Hrozny se ze stromu setřesou nebo otrhají.

• Hned po sklizni oloupejte měkké oplodí. Pokud na skořápkách zůstane, zabarví je a oříšky se hůř suší.
• Usušte je na vzdušném místě ve slabé vrstvě, nebo je rovnou opražte v troubě. Sušení musí být důkladné, vlhké oříšky rychle plesniví.
• Skladujte je v chladu a suchu, v nádobě s přístupem vzduchu. Pistácie obsahují hodně tuku a v teple snadno žluknou. Na delší dobu je můžete zamrazit.

Oříšky se jedí syrové, pražené i solené a přidávají se do pečiva, nádivek, zmrzliny a cukrovinek. Lisuje se z nich i olej, který ale dlouho nevydrží.

Pryskyřice zvaná mastix, známá ze žvýkaček a laků, nepochází z řečíku pravého, ale z příbuzného řečíku lentišku (Pistacia lentiscus), především z řeckého ostrova Chios.

Pistácie je zvyklá na chudé půdy a velkou dávku živin nepotřebuje. Přehnojená rostlina roste do dlouhých měkkých výhonů, které hůř vyzrají a v zimě namrzají. Na zahradě stačí na jaře jednou přihnojit organickým hnojivem kolem kmene a lehce ho zapravit.

V nádobě se živiny ze substrátu vyplavují rychleji. Přihnojujte od dubna do konce července, pak přestaňte, aby rostlina před zimou vyzrála. Hodí se organické hnojivo, které uvolňuje živiny postupně. Množství podle velikosti nádoby najdete v přehledu dávkování.

Další teplomilné dřeviny do nádob a na chráněná místa najdete v přehledu exotického ovoce pro domácí pěstování. Jiný ořech z teplých krajů, který se dá pěstovat v nádobě, popisuje článek o makadamii.