Turan (Erigeron): pěstování, druhy a množení
Bohatě kvetoucí trvalka do slunného záhonu i k řezu — stanoviště, řez po odkvětu, dělení a přehled zahradních i planě rostoucích druhů
Turan (Erigeron): základní údaje o trvalce

Bohatě kvetoucí trvalka pro záhony a k řezu
- Stanoviště: slunné místo s živnou půdou
- Výška: 60–80 cm
- Doba kvetení: červen–srpen
- Množení: dělením nebo řízky
Jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé turany z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) jsou rozšířeny asi 150 druhy v Severní a Střední Americe, v Evropě a na Předním východě. V zahradách se pěstují výhradně kříženci amerického vytrvalého druhu turanu (Erigeron speciosus) s lopatkovitými nebo kopinatými listy v přízemní růžici a na lodyhách.
V létě, v červnu až srpnu, nesou stonky (60–80 cm dlouhé) fialové, růžové nebo bílé květní úbory, které mohou být jednoduché, poloplné nebo plné.
Turan v trvalkovém záhonu: s čím se dá kombinovat

Turany dobře kvetou a jejich květy mají zářivé barvy, proto se staly ideálními rostlinami pro trvalkové záhony. Také jsou vhodné k řezu. Dobře se spojují s řebříčkem, šantou, krásnoočkem, záplevákem, šaterem, šalvějí a s vysokou pupalkou.
Stejně jako většina jiných okázalých šlechtěných trvalek vyžaduje i turan slunné stanoviště a hlinitohumózní půdy s dostatečnou zásobou vody a živin.
Péče o turan: řez po odkvětu a zmlazení dělením
Po první vlně kvetení se mají stonky seříznout až k půdě, aby rostliny podruhé dobře vykvetly v pozdním létě.
Každý třetí rok je třeba rostliny v dubnu až květnu zmladit dělením a zároveň se mohou rozmnožit.
Rostliny lze také množit časně zjara řízky.
Vyšší odrůdy s dlouhými stonky se v dešti a větru rozkládají do stran, proto se jim vyplatí dát kruhovou oporu už na jaře, dokud jsou trsy nízké. Odkvetlé úbory je dobré průběžně vystřihávat — rostlina pak nezakládá semena a vyžene další násadu poupat.
Druhy turanu: větevnatý, karvinského, ostrý a roční
Rod turan má u nás dvě zcela odlišné tváře. Do záhonů se sázejí velkokvěté kultivary odvozené od turanu ozdobného, zatímco na mezích, náspech a v opuštěných rohu zahrady rostou planě zdomácnělé druhy s drobnými bílými úbory, které si mnoho lidí plete s kopretinami nebo heřmánkem. Následující přehled je pomůže rozlišit.

Turan ozdobný (Erigeron speciosus)
Severoamerická vytrvalá bylina, ze které pochází naprostá většina zahradních kultivarů. Dorůstá 60–80 cm, kvete od června do srpna a jeho úbory mohou být fialové, modrofialové, růžové i bílé. Právě o něm je celý předchozí text: potřebuje slunce, výživnou půdu a seřezání po prvním odkvětu.
Turan větevnatý (Erigeron strigosus, syn. E. ramosus)
Jednoletý až dvouletý druh zavlečený ze Severní Ameriky. Poznáte ho podle štíhlé, nahoře bohatě rozvětvené lodyhy s množstvím drobných úborů — bílé až slabě nafialovělé paprsky jsou velmi úzké a je jich několik desítek. Roste na suchých mezích, podél cest a na neudržovaných plochách. Na rozdíl od turanu ozdobného se do záhonu nesází, do zahrady se dostane sám náletem semen.
Turan roční (Erigeron annuus)

Nejběžnější planě rostoucí turan u nás. Je vyšší než turan větevnatý — často přesáhne metr — a jeho lodyha je hustě odstále chlupatá. Úbory má bílé, u některých rostlin s nádechem do růžova, a kvete od června prakticky do podzimu. Jedna rostlina vytvoří několik tisíc nažek, takže se na volné půdě rychle rozroste; v záhonu se odstraňuje ještě před vysemeněním. V přírodě jde o nepůvodní druh zavlečený ze Severní Ameriky, který se u nás úspěšně šíří.
Turan karvinského (Erigeron karvinskianus)
Nízký, poléhavý druh z Mexika, kterému se říká i španělská sedmikráska. Vytváří převislé polštáře 20–30 cm vysoké a kvete od jara do mrazů drobnými úbory, které se během kvetení mění z bílé přes růžovou po karmínovou — na jednom trsu proto bývají všechny odstíny naráz. Hodí se do skalek, do spár suchých zídek, do truhlíků a závěsných nádob. V našich podmínkách bezpečně přezimuje jen v mírných polohách a v chráněných spárách zdi; jinde se pěstuje jako letnička nebo se přezimuje ve světlé chladné místnosti.
Turan ostrý (Erigeron acris)
Jediný původní český zástupce rodu. Je to nenápadná dvouletka suchých trávníků, mezí a písčin, vysoká 20–60 cm, s úzkými světle fialovými paprsky, které bývají kratší než terč — květ proto vypadá spíš jako štěteček než jako kopretina. Do zahrad se nesází, ale patří k typickým druhům suchých stanovišť.
Turan filadelfský (Erigeron philadelphicus)
Další zdomácnělý Severoameričan, nižší než turan roční. Rozeznáte ho podle listů objímajících lodyhu a podle většího počtu velmi jemných růžových paprsků. Kvete časněji, už od května.
Turan kanadský, lidově turanka (Erigeron canadensis)
Nejrozšířenější a nejméně nápadný druh celého rodu, dřív vedený jako Conyza canadensis. Vytváří přímou, hustě olistěnou lodyhu vysokou i přes metr, zakončenou latou nenápadných zelenobílých úborů, které se nikdy pořádně neotevřou. Roste na rumištích, v dlažbě, ve výsadbách i na okrajích polí. Právě jemu se běžně říká turanka a s okrasným turanem ozdobným ho spojuje jen příbuznost, ne vzhled.
Hnojení turanu
Turan kvete dlouho a po prvním seříznutí zakládá druhou násadu poupat — na to potřebuje zásobu živin v půdě. Nejde ale o rostlinu, kterou by se vyplatilo přehnojovat dusíkem: bujné, měkké výhony se rozkládají do stran a rostlina kvete hůř.
- Na jaře, když se objeví přízemní růžice, zapravte hnojivo mělce do půdy kolem trsu.
- Podruhé přihnojte hned po seříznutí odkvetlých stonků, aby měla rostlina z čeho vyhnat druhou vlnu květů.
- Od konce srpna už nepřihnojujte — rostlina má do zimy vyzrát.
Přírodní organické hnojivo Hnojík se dá u trvalek použít dvěma způsoby: buď ho v tenké vrstvě posypete kolem rostlin a zapravíte do půdy, nebo ho vylouhujete ve vodě a výluhem zalijete. Dávkování i postup najdete u univerzálního hnojiva, celou nabídku balení pak v katalogu Hnojíku.
Časté dotazy o turanu
Je turan trvalka, nebo jednoletka?
Záleží na druhu. Zahradní turan ozdobný (Erigeron speciosus) a jeho kultivary jsou vytrvalé trvalky, které na stanovišti vydrží řadu let a každý třetí rok se zmlazují dělením. Planě rostoucí turan roční a turan větevnatý jsou naopak jednoleté až dvouleté a udržují se jen vysemeňováním.
Kdy turan kvete a jak ho přimět ke druhému kvetení?
Hlavní vlna kvetení připadá na červen až srpen. Když se stonky hned po odkvětu seříznou až k půdě a rostlina se přihnojí, vyžene do pozdního léta druhou násadu květů.
Jak turan množit?
Nejjednodušší je dělení trsu v dubnu až květnu, které se spojí s pravidelným zmlazováním rostliny. Druhá možnost jsou bylinné řízky odebrané časně zjara z mladých výhonů.
Jaký je rozdíl mezi turanem a turankou?
Turanka je lidový název pro turan kanadský (Erigeron canadensis, dříve Conyza canadensis) — planě rostoucí druh s nenápadnými zelenobílými úbory, které se nikdy neotevřou do kopretinovitého květu. Okrasný zahradní turan má naproti tomu velké, výrazně zbarvené úbory a je to vytrvalá trvalka.
Snese turan sucho?
Krátkodobě ano, ale trvale suché a chudé stanoviště mu nesvědčí. Turan chce slunce a přitom hlinitohumózní půdu s dostatečnou zásobou vody a živin; v suchu kvete kratší dobu a druhá vlna kvetení se nemusí objevit vůbec.