Ačokča (Cyclanthera pedata)

Teplomilná popínavá zelenina s jedlými plody vhodná pro pěstování na zahradě i u opory.

• Stanoviště: slunné, teplé a chráněné
• Výška: 2–5 m
  Doba kvetení: červen–srpen
• Sklizeň: červenec–září
• Množení: výsevem semen

Ačokča (Cyclanthera pedata) patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae) a pochází z oblastí Jižní Ameriky, kde se pěstuje jako užitková zelenina. Rostlina vytváří dlouhé, rychle rostoucí výhony, které se pomocí úponků přichycují k opoře. Při vhodných podmínkách roste velmi bujně a během jedné sezóny dokáže vytvořit hustou zelenou stěnu.

Listy jsou velké, dlanitě laločnaté a sytě zelené. Květy jsou drobné, nenápadné, světle zelené až bělavé barvy. Plodem je dutý, hruškovitý až podlouhlý útvar světle zelené barvy, který připomíná malou papriku nebo okurku. Mladé plody mají jemnou chuť a jsou vhodné k přímé konzumaci i k tepelné úpravě.

Kvetení nastupuje zpravidla v červnu a pokračuje až do srpna. Rostlina je jednodomá — na jednom jedinci vyrůstají samčí i samičí květy, takže k násadě plodů stačí jediná rostlina. Právě podle tvaru plodů, který připomíná zároveň papriku i okurku, se ačokče někdy říká okurkopaprika.

Ačokča vyžaduje dostatek tepla a živin. Nejlépe se jí daří v hlubokých, humózních a propustných půdách s dostatečnou zásobou vláhy. Při suchu dochází ke zpomalení růstu a snížení násady plodů. Pravidelná zálivka je proto důležitá zejména v období intenzivního růstu a plodnosti.

Pěstování se doporučuje s předpěstováním sazenic. Semena se vysévají na jaře do tepla a mladé rostliny se na stanoviště vysazují až po odeznění mrazů. Rostliny potřebují pevnou oporu, například pletivo, pergolu nebo tyče, po kterých se mohou pnout.

Pro předpěstování se hodí výsev do květináčků zhruba v polovině dubna, do lehkého a propustného substrátu. Semena klíčí v teple kolem 20–22 °C obvykle za jeden až dva týdny. Na venkovní stanoviště se sazenice vysazují po „zmrzlých mužích“, tedy po polovině května, ve sponu asi 80 cm od sebe. Přímý výsev na záhon se v našich podmínkách nevyplácí — rostlina by nestihla vytvořit dost plodů.

Ačokča nasazuje plody hlavně na postranních výhonech, proto se vyplatí ji zaštipovat. Hlavní výhon se zakrátí nad zhruba pátým až šestým listem — rostlina se pak lépe rozvětví a založí více plodonosných výhonů. Během léta se ještě zaštipují konce dlouhých postranních výhonů, jakmile přerostou oporu.

Zaštipování má i praktický důvod: ačokča roste velmi bujně a bez zkrácení dokáže během sezóny zarůst celou pergolu. Zaštípnuté výhony není nutné vyhazovat — mladé listy jsou jedlé stejně jako plody.

Pěstování v nádobě je možné, jen je potřeba počítat s tím, že jde o mohutnou popínavou rostlinu. Květináč by měl mít objem alespoň 15–20 litrů, na dně drenáž a vedle sebe pevnou oporu — mřížku, síť nebo tyče do výšky nejméně dvou metrů.

V omezeném objemu substrátu rostlina rychleji vyčerpá živiny a snáz vysychá, proto se na balkoně zalévá častěji než na záhoně a pravidelně se přihnojuje. Chráněný a prosluněný balkon jižní orientace ačokče vyhovuje dokonce lépe než volný záhon — je tam v teple a mimo vítr.

Ačokča patří stejně jako ostatní tykvovité — dýně, cuketa nebo okurka — mezi plodiny s vysokou spotřebou živin. Základ se dává už při výsadbě do jamky, během léta pak rostlina ocení pravidelné přihnojování, hlavně od nasazení prvních plodů.

Osvědčí se dokonalé přírodní hnojivo Hnojík — stačí ho posypat kolem rostliny ve slabé vrstvě a zalít, nebo z něj připravit výluh a tím rostliny zalévat či postřikovat. Podrobný přehled dávkování pro jednotlivé plodiny najdete v článku hnojení zeleniny.

Sklizeň probíhá postupně během léta. Nejvhodnější jsou mladé, ještě měkké plody, které neobsahují tvrdá semena. Starší plody se využívají především ke sběru semen. Ačokča je ceněna nejen pro svou užitkovou hodnotu, ale i jako dekorativní popínavá rostlina vhodná pro zakrytí plotů nebo pergol.

V kuchyni se s ačokčou zachází podobně jako s paprikou: mladé plody se jedí syrové do salátů, starší se zbavují semen a plní se masovou nebo zeleninovou náplní, dusí se, smaží nebo nakládají do sladkokyselého nálevu. Chuť je jemná, mírně nasládlá a připomíná něco mezi okurkou a hráškovým luskem.

První plody se objevují zpravidla v červenci, hlavní sklizeň připadá na srpen a září. Rostlina plodí průběžně až do prvních mrazů, které ji rychle ukončí.

Hlavní výhon se zakrátí nad pátým až šestým listem, aby rostlina vyhnala postranní výhony, na kterých nasazuje plody. Přerostlé postranní výhony se během léta zaštipují na konci.

Ano, na volném záhoně se běžně daří — potřebuje ale slunné, teplé a před větrem chráněné místo, například u jižní stěny nebo plotu. Ve skleníku či fóliovníku dozrává dřív a plodí déle.

Mladé plody mají jemnou, mírně nasládlou chuť mezi okurkou a hráškovým luskem. Se stářím tuhnou a hořknou, proto se sklízejí ještě měkké.

Ačokča je náročná na živiny. Vyhovuje jí dokonalé přírodní hnojivo Hnojík, posypané kolem rostliny ve slabé vrstvě a zalité, nebo použité jako výluh k zálivce.