Materiály na zasklení skleníků: sklo a plastické hmoty

Využití plastických hmot

Jedním ze způsobů jak uspíšit nebo prodloužit, případně odstranit závislost na přírodních klimatických podmínkách, je využití plastických hmot. Vhodně použité fólie, netkané textilie, polykarbonátové komorové zasklívací materiály a polystyrenové izolační desky mají výrazný vliv na mikroklima rostlin.

Druhy plastických hmot

Plastické hmoty dělíme do dvou velkých skupin, na duroplasty a termoplasty.

Duroplasty mají chemicky spojené obří molekuly. Z těchto sloučenin se nejvíce používají polyesterázy. Zpracovávají se skleněnými vlákny, nebo některými materiály na zvýšení mechanické pevnosti. Jsou odolné proti korozi, kyselinám a louhům a tepelně stabilní od –30 do +140 °C. Pro krytí ploch se používají desky zpevněné síťovinou.

Termoplasty zahřátím měknou, jsou tavitelné a formovatelné. K této skupině patří polyetylen PE, polyvinylchlorid PVC, polystyrol PS, etylenvinilacetát EVA a polymetylmetakrylát PMMA (plexisklo).

Polyetylen PE

Základní látkou je etylen. Lze jej snadno krájet, řezat, stříhat, svářet a vrtat. Nesnadno se lepí. Je odolný proti korozi a chemikáliím. Neupravený neodolává ultrafialovým paprskům a je hořlavý. Nízkotlaký polyetylen je tvrdý, na omak hladký s tepelnou stabilitou od –50 do +100 °C. Z nízkotlakého polyetylenu se vyrábí fólie různé síly, perforované (prořezávané) fólie, kelímky, květináče, nádrže apod. Vysokotlaký polyetylen je měkčí, odolný proti olejům, snadno se ohýbá a má voskový povrch. Stabilní je od –60 do +100 °C.

Polypropylen PP a polyvinylchlorid PVC

Polypropylen PP je plastická hmota s velkou mechanickou pevností a povrchovou tvrdostí. Často se používá v medicíně. V zemědělství se s tímto materiálem setkáme v podobě netkaných textilií.

Polyvinylchlorid PVC se vyrábí z acetátu nebo etylenu a chlorovodíku. Práškovitá forma se zpracovává strojově na tvrdý PVC. Měkký PVC se dá krájet, lepit, šít a stlačovat. Je vodostálý, s tepelnou stabilitou od –20 do +50 °C. Používá se k výrobě fólií, rovných nebo vlnitých průsvitných desek, trubek, hadic a nádrží.

Polystyrol

Základními látkami při výrobě polystyrenu je etylen a benzol. Na trhu se setkáváme s pevnou formou pěnového materiálu v podobě desek, různých výlisků a drobných perliček. Nekoroduje, odolává kyselinám. Rostliny jej dobře snášejí. Tepelná stabilita se pohybuje od –40 do +70 °C. Používá se k tepelné izolaci. V expedicích podniků se využívá při balení výrobků. Některé zahradnické podniky využívají perliček k vylehčení pěstebních substrátů.

Termoakryly a polykarbonáty

Převratnou krycí hmotou na pařeniště, skleníky, k zastřešení velkých hal, balkonů, altánů a zimních zahrad jsou komorové desky zhotovené z těchto materiálů. Náš trh nabízí několik profilů komorových desek. Vynikají vysokou propustností světla sahající od 200 do 1 500 nm. Propustnost klesá v dlouhovlnném pásmu záření nad 2 000 nm. Vytváří se tím vynikající tepelný izolant. Ve stavebnictví je termoakryl stále více používán jako transparentní materiál. Duté komorové desky jsou extrémně lehké, a přesto velmi pevné. Při uzavření vstupních prostor komůrek vznikají vzduchové polštáře, které působí jako tepelná ochrana. Tím se dosahuje značné úspory tepelné energie ve srovnání se sklem. Desky se dají snadno opracovávat. Nepatrná hmotnost dovoluje velmi úspornou samonosnou konstrukci.

Ani větší projekty, jako zasklívání oken, zimní zahrady, terasy, balkony, bazény, pařeniště a skleníky, nejsou pro duté komorové desky problémem. Akrylátové sklo absolutně odolává počasí a výrobci poskytují většinou desetiletou záruku proti žloutnutí a křehnutí. Na trhu jsou tři druhy komorových desek. Liší se výchozím materiálem. Vyráběny jsou z PVC, termoakrylu a polykarbonátu.

Polykarbonát splňuje vysoké požadavky na velkoplošná zasklení skleníků. Je odolný proti krupobití, náporu sněhu, větru a úderu asi 200× většímu než u skla. Vydrží údery kamenem, nepraská a netříští se. Světelná propustnost je cca 82 %. Tepelnou odolnost má –40 až +120 °C. Tepelná propustnost je 3,6 W/m. Podle DIN 4102 je málo vznětlivý. Komorové desky mají povrchové úpravy proti UV záření. Lze je ohýbat, dodržíme-li stanovené poloměry. U síly desky 4,5 = 790 mm, u síly 6 = 1050 mm a u 10 = 1 750 mm. Některé výrobky jsou upraveny bočním prolisem tak, že se mohou do sebe zasouvat a nemusí se nijak spojovat. Odpadá dodatečná podpůrná konstrukce, která by snižovala průchodnost světla.

Na severu Holandska ve Warmenhuisenu podniky ruší obrovské klasické skleníky a staví nové objekty kryté výhradně polykarbonátem. Dokladem jsou kryté haly prodejních středisek a nové skleníky botanických zahrad. Důvodem je úspora energie na vytápění a využití vlastností těchto hmot. Pracovníci firem uvádějí snížení nákladů na vytápění až o 50 %. Je zajímavé sledovat polykarbonátovou desku o tloušťce 6 mm při velkém mrazu (–20 °C). Námraza nevzniká plošně jako u skla, ale pouze na příčkách komor. Zbylé části zůstanou průsvitné.

Třívrstvé fólie LDPE polymer

V současné době jsou ve Fatře Napajedla a. s. ověřovány nové třívrstvé fólie vyrobené z LDPE polymeru, do kterého jsou přidány přísady zlepšující užitné vlastnosti, např. UV stabilizátor pro zlepšení odolnosti proti této části slunečního záření, AF přísada, která má zabránit tvorbě kapek vody na obou stranách fólie a tím i odrazu světla, a další přísada snižující propustnost v dlouhovlnné oblasti světla (tepla). Nově je zkoušena fólie s vrstvou bublinek, která má dosud pracovní název pěnová. Uvedené fólie mají delší životnost a lepší tepelné vlastnosti oproti dosud používaným materiálům. Nové druhy fólií byly zkoušeny Zahradnickou fakultou v Lednici na Moravě.

Sklo na oranžerie, pařeniště a skleníky

Jako krycí materiál na pařeniště a skleníky se u nás převážně používá ploché tabulové sklo. Někteří zahrádkáři na základě televizního pořadu začali používat na stavbu bočních stěn skleníku láhve od okurek. S touto koncepcí nelze souhlasit při pěstování rané zeleniny a u předpěstování sadby. Na jaře, kdy je slunce nízko nad obzorem, je průchodnost světla omezena betonovými příčkami mezi láhvemi. Zaoblené stěny láhví a dvojí průchod skla způsobují značné světelné ztráty. Nesprávným stavebním postupem může docházet k orosení vnitřních stěn láhví s následným zarůstáním řasami. Z estetického hlediska není „lahváč“ výtvarným doplňkem žádné zahrady. Tato publikace se proto nebude konstrukcemi tohoto typu zabývat.

Obecně se používají různé druhy skleněných tabulí. V časopisu Chatař a chalupář, ročník 1997, č. 3, str. 27 je uvedena roční ztráta na zasklení 1 m² u jedné tabule 475 kWh, u dvojité stěny 238 kWh a u trojité stěny 154 kWh. Je ovšem nutno sčítat ztráty světla, kterého je v zimních měsících podstatně méně.

Lité surové sklo

Používá se na zasklívání pařenišť a skleníků, má tloušťku 4–6 mm. Bývá dodáváno v šířce 0,74 m. Propustnost světla je přibližně 88 %. Tento typ se nejčastěji používá na střechy.

Sklo Helios

Jde o tažené strojové ploché sklo. Má tloušťku 4 mm a šířku rovněž 0,74 m. Propustnost světla je 90 %. Nejčastěji se používá na krytí svislých stěn.

Determální sklo

Je tažené, chemicky upravené a bývá dodáváno o síle 4 až 5 mm. Propustnost světla je okolo 80 %. Cena těchto skel je vysoká, a pro skleníky proto nevýhodná.

Zdvojené komorové sklo

Používá se na zasklení zimních zahrad k úspoře energie na vytápění. Dvě souběžná skla bývají od sebe vzdálena od 5 do 20 mm. Po obvodu jsou opatřena distanční vložkou a jsou zalepená. Mezi skly je vyčerpán vzduch a prostor hermeticky uzavřen. Zdvojená skla se nerosí a mají výborné tepelně izolační vlastnosti. Pro velkou hmotnost jsou nahrazována polykarbonáty.