Okra (Abelmoschus esculentus)

Teplomilná zelenina s jedlými lusky známá také jako „černooká“ nebo „damianův prst“

Stanoviště: slunné, teplé a chráněné místo s hlubokou výživnou půdou
Výška: 0,5–2 m podle podmínek
Doba květu: červen–září
Sklizeň plodů: červenec–říjen
Množení: výsevem semen

Okra je jednoletá zelenina z čeledi slézovitých (Malvaceae), původem z Afriky a Indie. U nás se pěstuje především jako rarita nebo specialita pro milovníky exotických plodin. Její plody – zelené až světle zelené tobolky připomínající prsty – se sklízejí v mladém stadiu, kdy jsou ještě křehké a jemné.

Okra se využívá ve středomořské, arabské, africké i asijské kuchyni, kde je ceněna pro schopnost zahušťovat pokrmy a jemnou chuť.

Pěstování v našich podmínkách

Okra vyžaduje teplé a chráněné stanoviště s plným sluncem a dostatečnou půdní vlhkostí. Nejlépe se jí daří v lehké, hluboké a humózní půdě s dobrou drenáží. Vzhledem k vysokým teplotním nárokům je v českém klimatu nejvhodnější pěstování ve skleníku nebo fóliovníku, případně v nádobách na chráněné terase.

Výsev se provádí koncem dubna až začátkem května do sadbovačů při teplotě kolem 22–25 °C. Před výsevem je vhodné semena namočit na 24 hodin do vody, aby rychleji klíčila. Na venkovní stanoviště lze sazenice přesadit v druhé polovině května po zmrzlých, kdy už nehrozí mrazy. Doporučuje se pravidelná zálivka a ochrana proti chladu i větru.

Růst a sklizeň

Okra tvoří silné, vzpřímené lodyhy s velkými dlanitě laločnatými listy a atraktivními květy, které připomínají květy ibišku – žluté se sytě červeným středem. Plody se tvoří velmi rychle po opylení a je nutné je sklízet každé 2–3 dny, dokud jsou měkké a šťavnaté. Přerostlé plody dřevnatí a ztrácejí na kvalitě.

Kromě plodů jsou mladé listy a květy rovněž jedlé a využitelné v kuchyni. Celá rostlina vylučuje slizovitou látku, která se v některých kuchyních využívá pro zahušťování jídel, například v tradiční africké polévce gumbo.

Hnojení a péče

Okra je náročná na živiny, proto se doporučuje pravidelné přihnojování během vegetačního období. Ideální je použití přírodního hnojiva s vyšším obsahem dusíku a draslíku, například Hnojík, který podpoří jak růst, tak i tvorbu plodů bez chemického zatížení. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale nikdy přemokřená. V době květu a tvorby lusků je důležité udržovat stabilní vláhové poměry.

Hnojení ovoce a zeleniny

Ve skleníku nebo na venkovních záhonech můžete zeleninu hnojit různými způsoby s použitím Hnojíku. Stačí si vybrat, která metoda je pro dané prostředí nejpohodlnější. Pro rozsáhlejší plochy, jako jsou venkovní záhony ovlivněné deštěm, je velmi praktický prostý posyp Hnojíku přímo na zem. Například posypání jahodníků nebo záhonů s paprikami umožní dešti a zavlažování hadicí efektivně rozložit hnojivo. Ve skleníku, kde používáte kapkovou závlahu a nepoužíváte hadice, je vhodnější volit postřik rostlin. Pokud máte, stejně jako my, systém kapkové závlahy, můžete výluh z Hnojíku a případně další látky, jako jsou minerály nebo vápník, přidávat přímo do nádrže pro zavlažování. Rozhodnutí záleží na vás, aby bylo hnojení co nejméně náročné.

Jak často aplikovat Hnojík

Závěrečné doporučení Dodržujte pravidlo, že méně hnojení je někdy lepší než příliš mnoho. Někteří naši zákazníci hlásili skvělé výsledky, i když během sezóny použili Hnojík pouze jednou. Je důležité nenechat se unést nadšením z bujného růstu rostlin. Typickým problémem je, že při častém hnojení například paprik každý týden dochází k nadměrnému přísunu dusíku, který rostliny investují do růstu listů a stonků na úkor květů a plodů. Výsledkem mohou být rostliny s velkými listy, ale bez plodů, což jsme již u dvou zákazníků viděli. Podobně, přílišné hnojení kořenové zeleniny, jako jsou cibule nebo mrkev, může vést k bujným naťím, ale malým hlízám, což určitě není váš cíl.