Kompostování krok za krokem: jak založit kompost, co do něj patří a kdy je hotový

Kompost založíte tak, že na holou zem v polostínu položíte vrstvu nahrubo nasekaných větví a na ni průběžně přidáváte rostlinné zbytky. Zelený, vlhký materiál (tráva, slupky, plevel) míchejte s hnědým a suchým (listí, sláma, karton), hromadu udržujte vlhkou jako vyždímanou houbu, přikryjte ji a po několika měsících ji přeházejte. Běžná hromada je hotová zhruba za rok. Podrobnosti ke každému kroku najdete níže, výběr nádob a kompostérů popisuje samostatný článek kompostér.

Kompostování je řízený rozklad. V přírodě probíhá stejně: listí a odumřelé byliny na podzim rozloží houby, bakterie, žížaly a další drobní živočichové a vznikne tenká vrstva tmavé humózní zeminy, ze které příští rok žijí semena a kořeny. Na kompostu jen tento proces soustředíte na jedno místo a urychlíte ho.

Rozklad probíhá ve třech fázích:

• Horká fáze. Bakterie a houby rozkládají snadno dostupné látky a hromada se zahřeje, uvnitř až na 60–70 °C. Při takové teplotě hynou semena plevelů a zárodky chorob. Potřebují k tomu vzduch a vlhkost.
• Fáze žížal. Hromada chladne a osídlí ji kompostové žížaly, houby a další organismy. Hmota tmavne, ale kousky surovin v ní ještě poznáte.
• Zralý kompost. Žížaly se stáhnou a zbude drobtovitá zemina vonící lesní půdou. Živiny jsou v ní vázané tak, že se nevyplavují a rostliny je berou postupně.

Z kompostu se v záhonu tvoří humus, který drží vodu i živiny. Proč na něm tolik záleží, vysvětluje článek humus v půdě.

Kompostovat se dá skoro všechno, co vyroste na zahradě nebo zbude v kuchyni z rostlin. Potíže dělají hlavně živočišné zbytky, semena plevelů a materiály s cizorodými látkami.

Zelené zbytky nemocných rostlin dávejte jen do hromady, která se pořádně zahřeje. V malém kompostéru se teplota často nevyšplhá dost vysoko a zárodky chorob i semena plevelů přežijí. Víc o semenech, nemocném listí a plevelích v článku kompostér, jak se zbavit bršlice, popisuje článek bršlice kozí noha.

Mikroorganismy potřebují uhlík jako zdroj energie a dusík na stavbu těla. Podle toho se materiál do kompostu dělí na dvě skupiny:

• Hnědý (hodně uhlíku, málo dusíku): podzimní listí, sláma, piliny, papír, karton, kukuřičné stvoly, dřevnaté stonky.
• Zelený (hodně dusíku): čerstvě posekaná tráva, hnůj, nať hrachu a fazolí, pokosený jetel, plevel.
• Zhruba vyrovnaný: většina kuchyňských zbytků, bramborová nať, staré seno.

Když převáží zelený materiál, hromada se slehne, hnije, maže se, zapáchá a láká mouchy. Dusík z ní uniká jako čpavek. Když převáží hnědý, rozklad se skoro zastaví, hmota plesniví a v chladu a vlhku z ní vznikne kyselá, na živiny chudá hmota podobná rašelině. Klasický příklad dobré směsi je sláma s hnojem.

Jako orientační pravidlo pro zahradu stačí objemově zhruba dva díly hnědého materiálu na jeden díl zeleného. Přesné poměry uhlíku a dusíku jednotlivých surovin najdete v tabulce v článku kompostér.

1. Vyberte místo. Polostín, závětří a holá zem. Kompost nestavte na beton, dlaždice ani dřevěnou podlahu: ze země do něj musí prolézt žížaly a mikroorganismy a přebytečná voda musí vsáknout. Od studny ho dejte dostatečně daleko, podrobnosti k umístění jsou v článku kompostér.
2. Položte drenážní vrstvu. Na dno patří nahrubo nasekané větve, stonky slunečnic nebo kukuřice. Zespodu tak do hromady proudí vzduch a voda nestojí.
3. Materiál nasekejte. Menší kousky se rozloží rychleji. Stonky a košťály stačí rozsekat rýčem nebo sekáčkem, drtič na malé zahradě nutný není.
4. Míchejte, nevrstvěte silně. Zelený a hnědý materiál promíchejte, nebo je střídejte v tenkých vrstvách po několika centimetrech. Silná vrstva trávy zahnije, silná vrstva listí zplesniví.
5. Přidejte trochu zeminy nebo starého kompostu. Lopata hotového kompostu nebo dobré zahradní zeminy mezi vrstvy přinese organismy, které rozklad rozjedou. Kupovaný aktivátor nutný není. Starý kompost můžete také rozmíchat v dešťové vodě a hromadu tím zalít.
6. Hlídejte vlhkost. Materiál má být vlhký jako vyždímaná houba. Suchý zalijte, nejlépe dešťovou vodou, případně zředěnou bylinnou jíchou.
7. Dodržte velikost. Volná hromada má mít šířku nejvýš kolem 2 m a výšku 1,2–1,5 m, délka je libovolná. Menší hromada se neprohřeje, ve větší zůstane jádro bez vzduchu a hnije. Na malé zahradě je praktičtější kompostér nebo ohrádka z latí.
8. Přikryjte ji. Vrstva slámy, listí nebo starého sena chrání kompost před vysycháním a vymýváním deštěm. Na kompostéru stačí víko.

Nejsnáz se kompost zakládá na podzim, kdy je k dispozici hodně listí a zbytků ze záhonů. Během roku pak přidáváte průběžně.

• Přehazování. Hromadu přeházejte jednou až dvakrát ročně, nejčastěji na jaře a na podzim. Vnější, méně rozložené části dejte dovnitř a vnitřní ven. Při přehazování se hmota provzdušní a často se ještě jednou zahřeje. Každou vrstvu přitom můžete slabě poprášit mletým vápencem, dolomitem nebo kamennou moučkou. Pálené vápno do kompostu nepatří.
• Zálivka v létě. V suchém létě, hlavně v červenci a srpnu, kompost zalévejte. Bez vody se rozklad zastaví. Mělká prohlubeň na vrcholu hromady zabrání, aby voda stékala po stranách.
• Ochrana před deštěm. V dlouhých deštích hromadu přikryjte fólií nebo starým kobercem, aby se z ní nevyplavovaly živiny. Kryt ale čas od času sundejte, aby se kompost provětral.
• Odplevelení. Plevel, který na hromadě vyroste, vytrhejte dřív, než vysemení.

Kdo má místo na dvě nebo tři hromady, má to nejjednodušší: do jedné přidává, druhá zraje a ze třetí bere hotový kompost.

Zralý kompost je tmavě hnědý, drobtovitý a voní jako lesní půda. Původní suroviny v něm nepoznáte. Běžná hromada dozraje zhruba za 9–12 měsíců, v chladném a suchém místě i déle.

Jednoduchá zkouška zralosti: do misky s kompostem zasejte řeřichu. Když vzejde rovnoměrně a lístky jsou zelené, je kompost zralý i pro výsevy. Když klíčí špatně nebo žloutne, nechte ho ještě zrát.

Mrkev, pastinák, petržel a fenykl čerstvý kompost ani hnůj nesnášejí, dávejte jim jen plně vyzrálý. Náročným sazenicím (zelí, mangold, cukety, celer, rajčata) přidejte při výsadbě plnou hrst zralého kompostu do jamky a promíchejte ho se zeminou.

Na záhon se zralý kompost rozhazuje na jaře, obvykle 6–8 kg na 1 m², a mělce se zapraví hráběmi. Hluboko ho nezakopávejte, organismy, které z něj tvoří humus, potřebují vzduch. Před použitím ve výsevech ho prosejte přes hrubé síto a nerozložené kusy vraťte do nové hromady.

• Plošné kompostování. Zbytky po sklizni, vytrhaný plevel bez semen a posekanou trávu rozprostřete rovnou na záhon jako mulč. Rozloží se na místě a půdu přitom chrání. Jak na to, popisuje článek mulčování.
• Kompost mezi záhony. Úzký prostor mezi dvěma vyvýšenými záhony se dá postupně plnit odpadem a hotový kompost se pak hází rovnou na záhony. Postup najdete v článku kompostér.
• Vermikompost v bytě. Kuchyňské zbytky zpracují kompostové žížaly v uzavřené nádobě, viz vermikompostér.
• Hnůj zvlášť. Větší množství hnoje se kompostuje v samostatné hromadě se slámou. Podrobnosti v článku hnůj na zahradu.

• Zapáchá, maže se, létají kolem něj mouchy: je v něm moc zeleného materiálu a vody a málo vzduchu. Přeházejte ho a přimíchejte řezanou slámu, listí nebo natrhaný karton.
• Je cítit čpavek: moc dusíku, typicky po velké dávce trávy nebo trusu. Přidejte hnědý materiál.
• Nic se neděje, hmota je suchá a plesnivá: chybí voda nebo dusík. Zalijte ho a přimíchejte čerstvou trávu, hnůj nebo trochu organického hnojiva.
• Hromada se nezahřeje: je příliš malá, suchá nebo z velké části hnědá. Menší množství materiálu kompostujte v uzavřeném kompostéru, který lépe drží teplo.
• Hlodavci: do kompostu se dostalo pečivo nebo vařené jídlo. Takové zbytky vynechte, případně položte pod kompostér jemné pletivo, kterým žížaly projdou.

Podrobnou tabulku příznaků a larvy, které v kompostu najdete, popisuje článek kompostér.