Fóliovníky a tunelové kryty: druhy, stavba a využití

Popis, využití a životnost fóliovníku

Když před lety přišla na trh PE fólie, zavládla pěstitelská euforie. Stavěly se obrovské tunelové kryty. Zdůrazňovala se velká propustnost světla – až 90 % – i dostatek propustnosti UV záření – asi 70 %. Měl se splnit sen mnohých zahrádkářů o získání kryté plochy podobné skleníku za dostupnou cenu. Jak se později ukázalo, fólie má řadu nectností. Časem propouští méně světla, a tím je pro zeleninu méně vhodná, rychle stárne a ztrácí pevnost. Neodolává UV záření, křehne a láme se. Ačkoli jsou zaváděny nové třívrstvé kašírované fólie odolné proti UV záření, fóliovníky zůstávají provizorii pro krátkodobé využití. Poslouží v březnu pro rychlení brukví, kuchyňských cibulí, pažitky, ředkviček, salátů, později v polovině května k pěstování paprik, rajčat a okurek. Měřením bylo zjištěno, že se rostliny za slunečního dne značně zahřívají, ale v noci rychle ochlazují. Teplota uvnitř fóliovníku je závislá na kubatuře vzduchu. Pro rostliny je výhodnější vyšší prostor. Nepříjemná je i tvorba vodních kapek na vnitřní straně fólie. Padající kapky ohrožují výsevy, malé vzešlé rostliny a u salátů způsobují zahnívání hlávek. Doporučované zdvojení fólie není vhodné pro zeleninu kvůli poklesu světla, který zapříčiní zvýšení nitrátů v zelenině.

V zahraničí (Itálie, Španělsko) se používají v letních měsících proti nadměrnému slunečnímu záření na ochranu rostlin fóliovníky bez bočních stěn.

Zalévání podmokem, výživa

Za předpokladu, že fóliovník bude mít pevné stanoviště, můžeme uvažovat o zálivce podmokem. Zařízení lze využít k ohřevu spodní vrstvy půdy teplou vodou v jarních měsících, kdy je zem prochladlá, a k přihnojení rostlin do kořenových partií. Prostředí fóliovníku urychlí růst. Nároky na vláhu a výživu jsou vyšší. V půdě musí být dostatek organické hmoty. Na 1 m² 10 litrů (kbelík) kvalitního tříletého kompostu, nebo stejného množství listovky doplněné rohovinou, případně kostní moučkou, 100 g/m². Před užitím plného průmyslového hnojiva je vhodné znát obsah základních živin v půdě. Mnohdy chybí jen některá živina.

Doplníme-li ji jednosložkovým hnojivem, ušetříme peníze a nezasolíme zbytečně půdu. V každém krytém prostoru je úbytek světla, a proto musí být vzájemná vzdálenost mezi rostlinami větší přibližně o třetinu, než je obvyklé na volném prostranství.

Stavba fóliovníku

Individuální stavba fóliovníku není náročnou záležitostí. Kostra může být ze dřeva nebo plastových trubek. Trvanlivější je kovová konstrukce. Pro lepší odvod vody je vhodnější sedlová střecha. Prověšení na rovných nebo mírně skloněných plochách se za deště naplní vodou, která svou hmotností vytrhne fólii z konstrukce nebo způsobí zřícení celé stavby. Kvůli letním vedrům je nutností zabudovat do štítu na obě strany větrací otvory, které ponecháme v letních měsících trvale otevřeny. Výška fóliovníku by měla být alespoň 180 cm. Fóliovník musí být zakotven do země. Do každého rohu zatlučeme 50 cm dlouhý libovolný železný profil opatřený otvorem o průměru 8 až 10 mm, ke kterému přišroubujeme spodní rám. Pokud budeme pracovat se dřevem, je vhodné napustit všechny díly lněnou fermeží. Kovové části ošetříme nátěry, které neobsahují olovo. Nedoporučuje se používat spojovací materiál (šrouby, podložky, matice) s kadmiovým povrchem. Vzhledem k charakteru provizornosti stavby není třeba fóliovníky ohlašovat na stavebním odboru obecního úřadu. Než přistoupíme ke konstrukci fóliovníku, nebude na škodu poohlédnout se v okolí nebo na různých výstavách.

Patrně nejjednodušší je dodání fóliovníku profesionální firmou. Trh nabízí různé typy fóliovníků. A neodborník se mnohdy nechá ovlivnit cenou. Zásadně by mělo platit, že železné díly musí být pozinkovány, nejlépe máčením hotových dílů. Mezi nabízenými je i model RB 2. Konstrukce je zhotovena z pozinkovaných profilů, které jsou spojeny úhelníky. Novinkou jsou precizně provedené fóliovníky FK–B s bočním vstupem a FK–C s čelním vstupem. Větrání je zabezpečeno okny v čelní stěně. Fóliovník nevyžaduje betonový základ a předpokládá se dlouhá životnost. Výměnu zeminy řešíme přemístěním fóliovníku na jiný záhon, což umožňuje robustní konstrukce a malá hmotnost. Výrobci usnadňují i neodborníkům snadnou montáž a demontáž podrobným návodem. Rozložený fóliovník lze snadno převést v osobním automobilu.

Před vlastní stavbou zvážíme možnosti našeho dílenského vybavení a množství stavebních prvků. Nelze přehlédnout ani potřebný čas na zhotovení konstrukce a vlastní stavbu, která se realizuje v období, kdy nás nejvíce zaměstnávají jiné práce na zahradě. Náš výrobek nemusí dopadnout vždy nejlépe po funkční a estetické stránce. K provizoriu jsme byli nuceni před lety, kdy nebyly na trhu hotové výrobky. V současnosti je nabídka profesionálně vyrobených a dokonale dílensky zpracovaných fóliovníků v prodeji v dostatečném množství.

Obecná charakteristika

Účelné a drobnými pěstiteli často používané jsou malé kryty. Většinou se řeší tak, aby nebylo zapotřebí PE fólii svářet (nesnadno se lepí).

Šířku a výšku zvolíme podle šíře prodávané fólie. Nejjednodušší provedení je z 2 m dlouhých armovacích drátů o průměru 6 až 8 mm, zohýbaných do oblouku s roztečí 80 cm. S ohledem na přístupnost k sadbě, zalévání, sklizni a větrání se osvědčilo, na rozdíl od většiny publikovaných návodů na zakončení krytů, zhotovit čela potažením kašírovanou fólií, která je odolná vůči UV záření. Bočnice vydrží několik let. Čela vyrobíme přeložením fólie přes oblouk a prošitím silonovým vlascem nebo tenkým měděným drátkem. Šít začneme 10 cm od začátku oblouku a skončíme 10 cm před koncem oblouku. Převis 10 cm fólie v dolní části je určen k zasypání zeminou po zapíchnutí bočnice do země.

Vlastní délka tunelového krytu je dána počtem oblouků. Pro kryt dlouhý 5 metrů potřebujeme ještě 4 oblouky, které zapichujeme do země ve vzdálenosti po 1 m mezi čela. Pro zvýšení stability a zamezení průvěsu fólie napneme v horní části krytu podélně 3 až 4 řady s odstupem 5 cm silonové vlasce, které přivážeme na každý oblouk. Při použití fólií se zalisovanou osnovou tento úkon odpadá. Kostru krytu potáhneme raději silnější fólií (0,1 mm), 2 m širokou a delší o 40 cm, než je délka tuneláku. Prodloužení je určeno na 20 cm převis u bočnic. Mezi dvě latě stejně dlouhé jako kryt upevníme jednu podélnou stranu a protější zahrneme do země. Místo latě lze do přeložené fólie zašít dlouhými stehy silnější armovací drát jako těžítko.

Tunelový kryt větráme posouváním fólie, nebo navíjením na lať směrem k vrcholu. Výšku zajistíme ovinutím pomocného drátu k vnitřním obloukům. Po skončení větrání drát ohneme dovnitř, aby se fólie nepoškodila. U trvalých tunelových krytů, kde v letních měsících přeroste vegetace přes kryt, přeložíme prostě jednu stranu na druhou.

Přenosný tunelový kryt

Zahrádkáři často potřebují na dopěstování rané zeleniny přenosný tunelový kryt. Konstrukce pak musí respektovat hmotnost. K řešení je třeba jiný výchozí materiál. Obdélníkovou základnu tvoří rám z hliníkové slitiny profilu L 30×30. Únosná je délka do 4 m a šířka do 1 m. Poněvadž většina zahrádkářů nedisponuje svářecí soupravou na hliník, bude nutné rám i svislé čepy na oblouky spojovat šrouby. Nosné oblouky zhotovíme z tenkých hliníkových nebo novodurových trubek z PVC, 1,7 až 2 m dlouhých, o vnějším průměru 20 mm.

Poněvadž tunelový kryt je lehký a vítr jej může snadno vyvrátit, je třeba upevnění k zemi železnými háky, pro které vyvrtáme ve vodorovné části alespoň tři 10 mm otvory na každé podélné straně. Háky by měly mít délku alespoň 30 cm k zapíchnutí do země. Rohové spoje provedeme z 90 trojúhelníků z hliníkového plechu se dvěma otvory 6,1 mm na každé ze dvou stran. V nouzi použijeme železné úhelníky, které jsou v prodeji. Čepy, na které budou navlečeny oblouky, zhotovíme z trubky nebo vhodné kulatiny, která se vejde do trubek oblouků. Délka čepů je 100 mm. V nouzi použijeme dostatečně dlouhé lavičníky nebo kotevní šrouby s průměry, které se vejdou do oblouků. Čepy připevníme po 1 m na svislou část úhelníku tvořící základnu. Na protilehlé straně musí mít čepy stejnou vzdálenost, jinak nebudou oblouky v zákrytu. Vzájemná vzdálenost oblouků je stabilizována podélnou latí nebo libovolným hliníkovým profilem dlouhým jako základní rám. K upevnění oblouků ke stabilizátoru použijeme drát. Aby se fólie nepoškodila, je třeba konce zahnout dovnitř tuneláku.

PE fólii pokládáme na konstrukci s tím, že bude upevněna na zadní straně svislé části rámu přišroubováním proužků z PVC linolea nebo tenkou latí. Přední strana fólie je zakončena latěmi, mezi kterými je fólie stažena. Místo hliníkového profilu lze použít dřevěný rám z hranolů 6×6 cm. Z hlediska životnosti dřeva je nutné rám napustit lněnou fermeží.

V současnosti je na trh jako novinka uváděn hotový odklápěcí tunelový kryt s posadou FK–A o rozměrech 2 000 × 12 000 × 700 mm, hmotnost 17 kg.

Trvale umístěný tunelový kryt s podezdívkou

Jestliže máme na zahradě místo, kde by mohl stát tunelový kryt natrvalo, je vhodné vybudovat podezdívku. Posláním podezdívky je kromě upevnění krytu potlačit únik tepla do stran mimo krytý prostor a částečně svou hmotou s tepelnou setrvačností vyrovnávat střídání teplot.

Podezdívka by měla být vysoká asi 50 cm, z toho pod povrchem země asi 30 cm. Zásadně musí být po délce a hlavně v rohu zpevněna armováním. Podezdívka široká 10 cm má uprostřed vloženu 2 cm silnou polystyrenovou desku pro tepelnou izolaci. Povrch upravíme cementovou mazanicí.

Upevnění rámu tunelového krytu k podezdívce umožní na každé podélné straně 2 šrouby 100 mm dlouhé M 10, zapuštěné hlavicemi do betonu 2 cm hluboko.

Tunelový kryt je doplněn nosným mostem. Z důvodu možnosti manipulace s oblouky a pěstování rostlin systémem vertiko je do „tuneláku“ ve vrcholu oblouků vodorovně zabudován po délce železný profil tvaru T 30×40 mm, upevněný na svislých podpěrách u bočnic. Svislé podpěry jsou zatlučeny do země. Na vrchu profilu jsou upevněny latě 3×2 cm, 95 cm dlouhé tak, aby byla vytvořena vždy mezera 2,5 cm pro oblouky.

Dřevěný rám z hranolů 6×6 cm by měl svým rozměrem kopírovat podezdívku. Musí být napuštěn fermeží nebo luxolem. Na rám jsou upevněny stojiny, které se zasouvají do trubek oblouků z PVC. Bočnice s přišitou kašírovanou fólií připevníme ke stojinám můstku natrvalo. Navlékneme oblouky na stojiny (čepy) a vložíme do mezer mezi latěmi na můstku.

Použité fólie

U tunelových krytů určených ke krátkodobému použití se nevyplatí dražší kašírované fólie. Pro jarní přirychlení vystačíme s poměrně levnou PE fólií. Problémy nám způsobí její likvidace. S ohledem na životní prostředí se zásadně nesmí pálit. Časem snad i u nás budou tyto recyklovatelné materiály sbírány v samostatných nádobách. Zatím je nutné spoléhat na třídírny domovních odpadů. Pro pevný tunelový kryt se vyplatí instalovat kašírovanou fólii. Na konstrukci vydrží až 5 let. Poněkud vyšší pořizovací cena je kompenzována úsporou času v následných letech, kdy odpadá nové pokládání fólie a rozložení ceny kašírované fólie na více let je tak výhodnější oproti PE fólii.

Na tunelový kryt o šířce 90 cm s podezdívkou se upevňuje fólie snadno. Jednu stranu přibíjíme pozinkovanými hřebíky se širokou hlavou na latě upevněné na vrcholu. Spodní část zakončíme kapsou, do které vložíme železnou tyč nebo rouru jako těžítko. V případě, že budeme obsluhovat kryt ze dvou stran, postupujeme na opačné straně stejně. Při jednostranném využívání přitlučeme fólii k rámu tak, aby převis kryl podezdívku (dešťovka nebude zatékat pod rám).

Větrání a přednost pevného tunelového krytu

Větrání je stejné jako u obloukového tunelového krytu popsaného výše. V letních měsících, kdy vegetace přeroste přes kryt, přeložíme prostě jednu stranu na druhou. Každodenní přítomnost pěstitele jako u uzavřeného krytu není nutná.

Předností je možnost získat jako následný produkt kvalitní listovku. Postupujeme takto. Do prázdného tuneláku navezeme na podzim veškeré spadané listí ze zahrady (včetně listí z vlašského ořešáku). Prosypeme je buď popelem ze dřeva (žádným jiným), nebo mletým vápencem, nejlépe dolomitským, v množství 200 ml (1 kelímek) na 1 m² a zakryjeme do jara. Na jaře, když vystoupí teplota uvnitř krytu na 10 °C, pokropíme listí 200 g rozpuštěné močoviny, nebo 250 ml DAM 390 v 10 litrech vody na 1 m². Za tři týdny ošetříme rozkládající se listí biologickým houbomorným přípravkem (Polyversum). Po 15. květnu vysadíme předpěstované okurky nakládačky, nebo salátovky, které vedeme pomocí provazů přivázaných k T profilu v horní části oblouků. Po sklizni zůstane vynikající listovka, která nahradí rašelinu.