Brslen (Euonymus)

Opadavé a stálezelené keře s nápadnými plody

• Stanoviště: slunné až stinné místo s normální zahradní půdou
• Výška: 0,5–4 m
• Doba kvetení: květen–červen
• Množení: výsevem a řízky

Asi 175 druhů rodu brslen (Euonymus) z čeledi jesencovitých (Celastraceae) je rozšířeno v Asii, Evropě, Americe a na Madagaskaru. Hlavní oblasti rozšíření leží v Himálaji a ve východní Asii.

Brsleny jsou většinou jedovaté rostliny. Jejich semena, listy a kůra obsahují různé alkaloidy a kardioaktivní glykosidy, které způsobují zvracení, koliku, průjem, poruchu oběhového ústrojí a celkový kolaps.

Platí to pro celý rod — jedovatý je brslen evropský, brslen Fortuneův, brslen japonský i brslen křídlatý. Nejnebezpečnější jsou nápadné růžové tobolky s oranžovými semeny, protože svou barvou lákají děti; příznaky se navíc objevují opožděně, obvykle až po několika hodinách. U dospělého člověka jde zpravidla o nevolnost a průjem, u dítěte může být otrava vážná. Stejně citliví jsou psi a koně.

Neznamená to, že se brslen do zahrady nehodí — jen patří na místo, kde na plody nedosáhnou malé děti, a při řezu je rozumné pracovat v rukavicích. Pokud si na zahradu vybíráte keř kvůli dětem, projděte si raději nabídku kvetoucích keřů.

Ze 175 druhů se u nás v zahradách pravidelně objevuje šest níže popsaných. Liší se hlavně tím, jestli listy na zimu shazují, jak vysoko rostou a jakou mají barvu plodů.

Středně vysoký rozložitý keř s hustě uzavřenou stavbou. Na větvích má čtyři křídlaté, střídavě postavené korkové lišty. Vejčitě eliptické listy jsou 3–8 cm dlouhé, jemně a ostře pilovité, hladké a tmavě zelené. Zelenavě žluté květy 8–9 mm široké se objevují v trojkvětých hroznech během května a června. Plody jsou purpurové, semena hnědá s oranžově červeným míškem. Pochází z Japonska, Mandžuska a střední Číny. Snese i polostinná místa.

Stálezelený šplhavý keř s příčepivými kořeny. Bez opory roste poléhavě. Listy eliptické až vejčitě eliptické, 2–6 cm dlouhé, tmavě zelené. Květy zelenavě bílé v hustých hroznech. Plody okrouhlé, 8 mm široké, bělavě zelené až načervenalé s bílými semeny v oranžovém míšku. Pochází z Číny a Japonska. Velmi proměnlivý.

Až 5 m vysoký, řídký a pomalu rostoucí keř. Velké zimní pupeny, listy vejčité až vejčitě kopinaté, 5–12 cm. Květy žlutavě zelené, plody pětihranné, nepatrně křídlaté, karmínově červené, semena bílá s oranžovým míškem. Pochází z Mandžuska, Sachalinu a Japonska.

Rod se rozpadá na dvě skupiny, které se v zahradě chovají úplně jinak. Opadavé druhy — brslen evropský, křídlatý, plochý, korkovitý a širokolistý — na zimu shodí listí a jejich hlavní devizou je ohnivé podzimní zbarvení a nápadné tobolky, které na holých větvích vydrží až do prosince.

Stálezelené (neopadavé) druhy jsou u nás dva: brslen Fortuneův a brslen japonský. Listí drží celý rok, takže je najdete v každé nabídce neopadavých okrasných keřů — v obrubách, ve stříhaných živých plotech i jako pokryv půdy pod vzrostlými stromy.

Za plazivý brslen se označují nízké kultivary brslenu Fortuneova (například ‚Minimus‘, ‚Dart’s Blanket‘ nebo ‚Variegatus‘). Bez opory rostou poléhavě a rozrůstají se do šířky, u zdi nebo pergoly se ale díky příčepivým kořenům samy vyšplhají do dvou i tří metrů. Jsou to jediné brsleny, které spolehlivě zvládnou i hluboký stín.

Následující odrůdy patří k brslenu Fortuneovu — je to nejpestřejší skupina, ze které pochází většina panašovaných a půdopokryvných forem v prodeji.

Brslen je nenáročná dřevina, která si vystačí s běžnou zahradní půdou. Přihnojení ocení hlavně stříhané živé ploty a půdopokryvné porosty, kterým řez každý rok odebírá část přírůstku, a rostliny v nádobách.

• Na jaře při rašení posypat granulemi kolem keře ve slabé vrstvě a zapravit do půdy.
• Během sezóny vylouhovat Hnojík a zalévat s ním okolo rostlin, nebo rostliny výluhem postříkat.
• Po červenci už nepřihnojovat — mladé výhony by nestihly vyzrát do mrazů.

Proč Hnojík funguje na celé zahradě a jak ho dávkovat, najdete v článku univerzální hnojivo, přesná množství pak v tabulce dávkování. Do zahrady s listnatými dřevinami se hodí balení HNOJÍK 3,85 kg.

Podle druhu od 15 cm do 4 metrů. Půdopokryvné kultivary brslenu Fortuneova (‚Minimus‘) zůstávají do 20 cm, běžné panašované formy dorostou kolem 1 metru a opadavé druhy — brslen evropský, širokolistý nebo plochý — vytvoří velký keř 3 až 5 metrů vysoký. U zdi nebo pergoly se stálezelené formy díky příčepivým kořenům vyšplhají výš, než by odpovídalo jejich růstu na volné ploše.

Stálezelené brsleny snesou řez kdykoli od konce března do konce srpna; stříhané živé ploty se zapravují dvakrát ročně, na jaře před rašením a znovu koncem června. Opadavé druhy se sázejí jako solitéry a řez v podstatě nepotřebují — u nich stačí odstranit suché a křížící se větve. Prosvětlovací řez je u všech stálezelených druhů zbytečný, protože mají větve od přírody řídké. Obecný postup najdete v článku o řezu keřů a popínavých dřevin.

U opadavých druhů je podzimní opad normální. Když listy shazuje stálezelený brslen, bývá příčinou sucho — hlavně u rostlin v nádobách a u keřů vysazených pod okapem nebo u zdi, kam neprší. Roli hraje také zimní vysušení: mrazivý vítr při zmrzlé půdě rostlinu vysuší dřív, než stačí doplnit vodu. Časté je i přemokření a s ním hniloba kořenů. Nejprve tedy zkontrolujte vlhkost půdy do hloubky dlaně, teprve pak hledejte jiné příčiny.

Ano, a to hned dvěma způsoby. Stálezelené formy brslenu Fortuneova a japonského se hodí na nízké až středně vysoké stříhané ploty a obruby, dobře snášejí řez i stín. Brslen evropský se naopak používá do volně rostoucích smíšených živých plotů a krycích porostů, kde ho oceníte hlavně na podzim kvůli plodům. Počítejte s tím, že plody jsou jedovaté.

Výsevem a řízky. Stálezelené druhy se nejsnáz množí polovyzrálými řízky v červenci a srpnu, plazivé formy stačí zatížit k zemi a samy zakoření. Opadavé druhy se rozmnožují výsevem, semena ale potřebují projít chladem. Podrobný postup krok za krokem najdete v článku o brslenu japonském a obecně v textu o zakořeňování řízků.