Šafrán (Crocus) – krokusy do skalky, trávníku i k dřevinám

Drobné jarní cibuloviny pro každou zahradu

• Stanoviště: především slunná místa; půdy živné, s dostatkem vápna, propustné, suché až mírně vlhké, např. písčitohlinité
• Výška: 10–15 cm
• Doba kvetení: podle druhu únor–duben nebo září–listopad
• Množení: hlízkami a výsevem

Tento velmi obsáhlý rod náleží ke kosatcovitým rostlinám (Iridaceae) a je různými druhy rozšířen po celé Evropě, v Karpatech a v Malé Asii. Šafrány jsou obecně známé jako na jaře kvetoucí rostliny, ale některé druhy přece kvetou na podzim. Vedle planě rostoucích druhů se pěstují vyšlechtěné zahradní šafrány s velkými květy. Šafrány se používají hlavně při okrajích dřevin, v trávníku a ve skalnatých partiích zahrady. Podle použití a doby kvetení se druhy zařazují do čtyř skupin:

Krokus a šafrán jsou dvě jména pro tentýž rod — latinsky Crocus. „Šafrán“ je český botanický název, „krokus“ zahradnický, převzatý z latiny; v obchodech s cibulovinami narazíte spíš na něj. Slovem šafrán se navíc označuje i samotné koření, které se sklízí z jediného druhu, ze šafránu setého.

S šafrány bývá zaměňován ocún jesenní. Kvete rovněž na podzim a má podobně tvarované květy, patří ale do jiné čeledi a je silně jedovatý ve všech částech. Nejjistější poznávací znak je počet tyčinek: šafrán jich má tři, ocún šest. Šafránu také vyrůstá z hlízy úzký, trávovitý list, kdežto ocún na jaře vyhání široké listy podobné česneku medvědímu. Přehled ostatních jarních i podzimních druhů najdete v článku o cibulovinách.

Tyto šafrány pocházejí z horských poloh jižní Evropy, kde rostou na slunných místech mezi kameny. V zahradě potřebují obdobné podmínky. Nejlépe se jim daří na teplých a slunných suťových plochách a kamenných terasách. Hlízky šafránů (často se označují jako cibulky) se vysazují začátkem podzimu, již v září. Čím dříve před zimou hlízy zakoření, tím lépe na jaře kvetou. Při bezmrazém počasí však lze hlízy vysazovat ještě v prosinci. Při výsadbě se má dodržet hloubka sázení kolem 10 cm a vzdálenost mezi hlízami 7 až 10 cm.

V zahradách málokdy vidět. Objevují se od září do listopadu a jsou skutečně půvabné, v barvách od purpurové až po tmavě modrou. Hlízy se vysazují v červenci do hloubky 6–10 cm. Podzimní šafrány vyžadují otevřená a v létě suchá místa ve skalce nebo teplá místa při světlém okraji dřevin. Květy se otevírají zpravidla dříve než narostou trávovité listy, u některých druhů se však ukazují společně s listy.

Tyto šafrány potřebují místa, která jsou v době jarního kvetení slunná, teplá a nikoli suchá. V létě snášejí i stín a sucho. Druhy se většinou snadno vysemeňují a jsou vhodné ke zplanění. Šafrány se často vysazují do trávníku v blízkosti domu, kde jsou vítanými posly jara. Dokud šafrány nezatáhnou listy začátkem jara, je třeba na jejich místech vynechat sekání trávy. Hlízy se vysazují na podzim (v září až říjnu). Během zimy mohou šafrány zničit myši a králíci.

Do trávníku se hodí i další drobné jarní cibuloviny, se kterými se krokusy dobře doplňují — sněženky, ladoničky nebo další cibuloviny do trávníku.

Do skalek se také dobře hodí hybridy jihoamerického druhu Crocus chrysanthus. Údaj o jihoamerickém původu koluje ve starší literatuře, ale neodpovídá skutečnosti: Crocus chrysanthus pochází z Balkánu a Malé Asie a v Americe žádný planě rostoucí šafrán nenajdete. Ukazují dekorativní květy od února do března. Nejlépe se uplatňují u architektonických prvků a ve spojení s kamenem. Daří se jim na otevřených, slunných místech a v propustné půdě. Stejně jako u ostatních šafránů, které kvetou na jaře, se hlízy skalkových šafránů vysazují na podzim.

Koření zvané šafrán se získává z jediného druhu — šafránu setého (Crocus sativus), podzimně kvetoucího krokusu z tabulky výše. Sklízejí se z něj tři sytě červené čnělky, které vyčnívají z každého květu. Trhají se ručně a brzy ráno, dokud je květ ještě zavřený; na jediný gram sušeného koření je jich potřeba zhruba stovka až dvě, tedy 150 až 200 květů. Odtud plyne jeho pověst nejdražšího koření na světě.

Pěstování v našich podmínkách je snazší, než se čeká. Hlízy se sázejí v červenci až srpnu do hloubky 10–15 cm a rozestupu asi 10 cm, na plné slunce, do propustné a v létě spíš vyprahlé půdy s dostatkem vápna. Kvete už první podzim po výsadbě, v září a říjnu. Mráz snáší, ale nesnese mokro — v těžké, přes zimu podmáčené půdě hlízy hnijí, takže se vyplatí zvýšený záhon nebo přídavek písku a štěrku.

Šafrán setý je sterilní trojnásobný kříženec: nevytváří klíčivá semena a množí se výhradně dělením hlíz, kterých každá matečná hlíza vytvoří několik. Sáčky nabízené pod označením „šafrán k sušení“ proto obsahují úplně jinou rostlinu — světlici barvířskou (Carthamus tinctorius), přezdívanou planý šafrán. Barví podobně, ale s rodem Crocus nemá nic společného.

Šafrán žije z hlízy a celou zásobu na příští sezónu si do ní ukládá v období, kdy má listy — u jarních druhů od odkvětu do jejich zatažení v květnu a červnu, u podzimních druhů na jaře. Právě tehdy má hnojení smysl; přihnojovat v době květu je pozdě.

• Odkvetlé květy klidně odstraňte, listy nechte na místě, dokud samy nezežloutnou.
• V trávníku podle toho posuňte první seč — jinak hlízy rok od roku slábnou a přestanou kvést.
• Přihnojte na začátku růstu listů, dávku raději menší; přehnojené šafrány bujně listují a kvetou hůř.
• Přemokření snesou hůř než sucho: v létě, kdy odpočívají, zálivku vynechte úplně.

Na drobné cibuloviny se hodí univerzální organické hnojivo se zvolna se uvolňujícími živinami, které se dá zapravit do půdy nebo použít jako výluh k zálivce — například Hnojík (jedna čajová lžička na litr vody). Celou nabídku balení najdete v e-shopu. Stejný postup platí i pro ostatní cibuloviny a pro skalničky, se kterými krokusy ve výsadbě obvykle sdílí místo.

Podle druhu ve dvou vlnách. Jarní krokusy kvetou od února do dubna, nejranější (C. imperati) už koncem ledna. Podzimní druhy včetně šafránu setého kvetou v září až listopadu.

Jarně kvetoucí druhy se sázejí od září do října, při bezmrazém počasí ještě v prosinci — čím dřív hlízy zakoření, tím lépe na jaře kvetou. Podzimně kvetoucí druhy se sázejí už v červenci, protože kvetou pár týdnů po výsadbě. Hloubka je asi 10 cm, rozestup 7 až 10 cm.

Šafrán setý jedovatý není, jeho čnělky se běžně používají jako koření. Nebezpečná je záměna s ocúnem jesenním, který kvete ve stejnou dobu a podobá se mu — ten je silně jedovatý ve všech částech. Šafrán poznáte podle tří tyčinek a úzkých trávovitých listů, ocún má tyčinek šest.

Ano, hodí se do misek i truhlíků. Nádoba potřebuje drenáž a hlízy se sázejí hustěji než do záhonu, aby porost působil celistvě. Přes zimu je nechte venku — bez období chladu nevykvetou. Po odkvětu je nechte dorůst listy a pak hlízy uložte do sucha, nebo je vysaďte do záhonu.

Podle tyčinek a listů. Krokus má v květu tři tyčinky a listy úzké jako tráva se světlým středním pruhem, ocún šest tyčinek a na jaře široké listy připomínající česnek medvědí. Ocún také kvete jen na podzim, kdežto krokusů kvete většina zjara.