Výživa rostlin

Obsah

1. Výživa rostlin

Rostliny potřebují ke svému růstu a vývoji nejen světlo, teplo, vzduca vodu, ale i řadu látek, které souhrnně nazýváme živinami. Jsou to chemické látky, které pro životní pochody rostlin jsou nezbytné. Přitom každá z nich má svou specifickou nezastupitelnou úlohu stavební nebo funkční.

Nezbytných rostlinných živin je celkem 16 a rostlina je přijímá kořeny, popř. listy ze svého vegetačního prostředí.

Dělíme je na:

Uhlík - výživa rostlin

Uhlík

(C), který rostlina získává z dioxidu uhlíku přítomného v ovzduší

Vodík - výživa rostlin

Vodík

(H) který získává rostlina odštěpením z vody

Kyslík - výživa rostlin

Kyslík

(O), který pochází také z ovzduší

Minerální látky - výživ rostlin

Minerální látky

(živiny), jejichž hlavním zdrojem je půda a do půdy dodaná hnojiva.

Vedle rostlinných živin jsou přijímány ještě další chemické prvky, které jsou v prostředí přítomné. Rostliny je však ke svému životu nepotřebují.

2. Úloha živin v životě rostlin

Každá živina má specifické funkce v rostlinách, které nelze jiným živinami nahradit. Buď jsou „stavebními kameny“ organických látek (sacharidů neboli cukrů, lipidů neboli tuků a dusíkatých látek, především bílkovin), nebo jsou nezbytné pro chemické procesy, v nichž se uvedené organické látky tvoří.

Funkce živin v rostlinách jsou nejen složité a rozmanité, ale i mnohočetné a často u odlišných druhů rozdílně výrazné. Proto také nároky různých zahradních plodin na živiny jsou rozdílné.

3. Základní funkce živin rostlin

Uhlík, kyslík, vodík

Uhlík (C), kyslík (O) a vodík (H)

jsou potřebné k tvorbě všech organických složek těla rostlin. Jsou součástí sacharidů, tuků, bílkovin, vlákniny, organických kyselin atd.

Dusík

Dusík (N)

je nejen podstatnou složkou bílkovin, ale i enzymů, chlorofylu, vitamínů ap. Podporuje především růst výhonků a tvorbu zelené lístové hmoty. Při poruchách tvorby bílkovin se dusík hromadí v nežádoucí nitrátové formě (dusičnany).

Fosfor

Fosfor (P)

je především součástí zásobních bílkovin a nezbytný pro hromadění, přenos a uvolňování energie v rostlinách. Urychluje vývoj a zralost, Zvyšuje odolnost proti nízkým teplotám, podporuje rozvoj kořenového systému a velmi příznivě ovlivňuje biologickou hodnotu osiv a sadby.

Draslík

Draslík (K)

je nezbytný pro řadu biochemických procesů. Nejsilnější je jeho vliv na vodní režim rostlin. Zvyšuje v rostliných produktech obsah cukru, škrobu, celulózy a některých vitamínů. Při jeho dostatku jsou skladovací ztráty hlíznatých a dužnatých plodů nižší a odolnost rostlin proti napadení chorobami vyšší. Podílí se i na aktivaci enzymů

Vápník

Vápník (Ca)

příznivě působí především na růst a funkci kořenů. Zvyšuje předpoklady k opylování semenných plodin.

Hořčík

Hořčík (Mg)

je důležitý při přeměně světelné energie v energii chemickou v procesu fotosyntézy, a proto i nezastupitelnou složkou listové zeleně (chlorofylu). Je stavební složkou i jiných organických látek a aktivátorem některých enzymů.

Síra

Síra (S)

je součástí bílkovin, ale i rostlinných olejů, vitamínů a enzymů.

Železo

Železo (Fe)

se podílí na mnoha funkcích, např. při stavbě chlorofylu, přeměně dusíkatých látek a tvorbě enzymů (které urychlují chemické reakce v rostlinách). Tak například listy rajčat obsahují při dostatku železa na gram čerstvé hmoty 3,25 mg chlorofylu, zatímco při nedostatku pouze 0,25 mg

Mangan

Mangan (Mn)

podporuje činnost enzymů a mnohých důležitých reakcí

Bór

Bór (B)

podporuje diferenciaci buněk, Zvyšuje produkci semen (stimulací procesů oplodnění) a působí při přemísťování cukrů

Měď

Měď (Cu)

působí významně na fotosyntézu a při regulaci vodního režimu v rostlinách

Zinek

Zinek (Zn)

je přítomen v mnohých enzymech a některé další aktivizuje

Molybden

Molybden (Mo)

Podporuje především činnost hlízkových baktérií, které u vikvovitých plodin (luskovin, jetelovin) biologicky poutají a rostliny zásobují vzdušným dusíkem. Významná úloha připadá molybdenu též při redukci nitrátů (zejména ve špenátu).

4. Příjem živin rostlin

Uhlík, vodík a kyslík, jejichž zdrojem je CO2, H2O a O2, jsou základní stavební kameny organických látek, vytvářených v rostlině a jejich příjem
probíhá takto

CO2

Dioxid uhlíku (CO2) přijímá rostlina listy ze vzduchu. Pochází z dýchací činnosti rostlin a živočichů, mikrobiologického rozkladu organické hmoty
a ze spalování fosilních zdrojů energie (uhlí, olej). 

Produkce CO2 v půdě (činností mikroorganismů a kořenového systému rostlin) je tím intenzivnější, čím vyšší je biologická aktivita půdy. Ta jesilně podmíněna způsobem hospodaření na půdě (především dostatečným organickým hnojením a provzdušováním půdy). Produkce CO z 1 aru půdy se pohybuje od 10 do 50 g za hodinu. V ovzduší uzavřených prostorů skleníků lze obsah dioxidu uhličitého (CO2) zvýšit spalováním speciálních briket nebo vypouštěním stlačeného CO2 v bombách (zhruba do koncentrace 0,3 %).

Příjem o listy se děje přes průduchy (stomata), jejichž mechanismus otevírání a uzavírání je řízen nejen životními pochody rostl, ale i světelnými, vlhkostními a teplotními poměry. Při optimálních světelných, vlkhostních a teplotních podínkách je příjem dioxidu uhličítého nejvyšší.

O2

Kyslík (O), příjímaný rostlinami ze vzduchu, je pro jejich život fyziologicky stejně významný jako dioxid uhličitý. Případá mu nezastupitelná úloha při energetickém metabolismu (uvolňování energie z asimilátů při dýchání – disimilaci).

Kyslík je příjímán jednak průduchy v listech rosltin, ale i kořeny, kde je nezbytný pro dýchání kořenů. O dostatečný přístup kyslíku do půdy proto pečujeme vhodným obděláváním, zejména těžších, slévavých půd. Nedostatek kyslíku v půdě způsobuje i ztráty dusíku uníkem do ovzduší (tzv. denitrifikací) a snížení příjmu všech živin kořeny rostlin.

H2

Vodík (H) rostlina získá z přijaté vody.
Zatímco živiny C, O, H se podílejí na tvorbě organické hmoty rostlin a fyziologických pochodech ve větších objemech, zbývající  živiny se nacházejí v sušině rostlin v malé koncentraci (maximálně do 12 %). Souhrnně
je nazýváme minerálními živinami, protože všechny tyto anorganické látky  se nacházejí také v půdních minerálech.

 

Dělíme je na základní

Dusík

Dusík (N)

Fosfor

Fosfor (P)

Vápník

Vápník (Ca)

Hořčík

Hořčík (Mg)

ostatní, z nichž nejdůležitější jsou: síra (S), železo (Fe), chlór (CI), sodík (Na) a stopové prvky: bór (B), mangan (Mn), měď (Cu), zinek (Zn), molybden (Mo).

Minerální živiny přijímají rostliny v převážné většině rozpuštěné ve vodě, z takzvaného půdního roztoku, svými kořeny. Při příjmu minerálních živin mají rostliny určitou schopnost výběru. To znamená, že z půdního roztoku, v němž jsou v přiměřeném množství přítomné všechny živiny, rostliny přijímají více těch, kterých více potřebují. To však platí jen za předpokladu, že koncentrace živin (nebo některé živiny) není příliš vysoká. V tom případě se totiž poruší aktivní mechanismus selektivního příjmu živin a rostlina je nucena přijímat pasívním způsobem. Při něm platí zásada, že čím vyšší je koncentrace jednotlivých živin, tím rychleji a ve větším množství pronikají do rostliny bez ohledu na to, zda je rostlina potřebuje či nikoliv. Intenzívní příjem jedné živiny pak potlačuje příjem ostatních živin. To vede k narušení vyváženého příjmu živin.

Zahrádkáří znají účinky výběrového příjmu živin jako účinek staré půdní síly a činí vše, aby se tento způsob mohl plně uplatnit u jejich pěstovaných zahradních plodin. Starají se nejen o přívod organických hnojiv do půdy a otupování kyselé půdní reakce vápněním, ale i dobrou strukturu půdy a vhodný vláhový a vzdušný režim půdy. Stučně řečeno : perují o trvalé zvyšování půdyní úrodnosti. To je totiž základním předpokladem staré půdní síly. Aby se tato „síla“ mohla uplatnit na vytvoření vysokých a jakostních výnosů zahradních plodin, je nutné hnojit. Odběr živin vysokými sklizněmi je tak vysoký, že bez hnojení by se půda na naší zahrádce brzo vysílila.

Odběr živin některými zahradními plodinami (v g na 1 m2)

hnojení hlávkového zelí

Hlávkové zelí

N: 15g
P: 2,2g
K: 18,7g
Ca: ?
Mg: ?

hnojení květáku

Květák

N: 20g
P: 2,5g
K: 17g
Ca: 10g
Mg: 1,5g

hnojení rajčat

Rajče

N: 10g
P: 3,2g
K: 16g
Ca: 8g
Mg: 1,2g

hnojení cibule

Cibule

N: 9g
P: 2,1g
K: 12g
Ca: 4,5g
Mg: 1,5g

Rostliny vikvovité (luskoviny a jeteloviny) mají zvláštní schopnost přijímat dusík také ze vzduchu, a to prostřednictvím tzv. hlízkových baktérií, které se v půdě vytvoří na koříncích. Jejich tvorbu můžeme podpořit tzv. očkovacími látkami. Čs. přípravek se nazývá Rhizobin. Očkujeme jím osivo nebo půdu na těch pozemcích, kde se příslušný druh buď ještě vůbec nikdy nepěstoval, nebo již před dlouhou dobou.

Rostliny přijímají přes isty živiny rozpuštěné ve vodě ve značném zředění (0,2 až 0,5 %). Živiny pronikají především listovou pokožkou a aktivním transportem pomocí nosičů přes membrány až do vnitřního prostoru buňky (vakuoly). Tento způsob příjmu živin přes listy rostlin nazýváme mimokořenovou výživou.

Při tomto způsobu výživy živiny vstupují do rostliny velmi rychle, takže mohou být bezprostředně využity pro tvorbu organických látek. Nejvyšší stupeň využití (utilizace) je dosahován u těch živin, kterých má rostlina nedostatek.

Vstup živin do listů je tak rychlý, že některé proniknou již během několika hodin. Provedená sledování ve výzkumu ukázala, že během 1 až 4 hodin je přijato již 50 %  dodaného dusíku a během 5 hodin 50 % hořčíku nebo sodíku. Pomaleji (do 3 až 5 dnů) je přijímán draslík, fosfor a vápník. Ale i tyto doby jsou v porovnání s příjmem „přes kořeny“ podstatně kratší.

Také stupeň využití živin „přes listy“ je dvojnásobně až trojnásobně vyšší než přes půdu. K rychlému a velmi dobrému příjmu živin přes listy přispívá nižší teplota vzduchu a vyšší relativní vzdušná vlhkost. Rovněž  po dešti anebo při použití tak zvaných smáčidel povrch listů živiny snadněji propouští.

5. Využití přijatých živin

Živiny přijaté rostlinami jsou využity ke složitým biologickým pochodům, jejichž výsledkem je růst a vývoj rostlin dovršený vytvořením žádoucích produktů. Odborně hovoříme o realizaci genetického programu příslušného druhu a odrůdy zahradních plodin. Čím lépe odpovídá příjem živin nárokům a vegetačnímu rytmu rostlin, tím bohatší a kvalitnější můžeme očekávat sklizeň. 

Tento poměr je specifický pro jednotlivé druhy, popř. odrůdy plodin a mění se v určitém rozmezí i během vegetace. Tak například u většiny plodin je optimální poměr dusíku k fosforu u mladých rostlin širší (na jednotku fosforu připadá více dusíku) než u starších rostlin. Význam vhodného poměru přijímaných živin na úspěch pěstování zahradních plodin lze ukázat například na výsledcích pokusu s rajčaty.

Vliv poměru přijatých živin na sklizeň rajčat

Poměr živin 50%

Poměr N=100 P=5,3 K=49,6

Počet plodů na keř: 13,8g
Průmerná hmotnost plodu: 60,3g
Hmotnost červených plodů na 1 keři: 779g

Poměr živin 75%

Poměr N=100 P=7,4 K=64,8

Počet plodů na keř: 16,6g
Průmerná hmotnost plodu: 74,2g
Hmotnost červených plodů na 1 keři: 1103g

Poměr živin 100%

Poměr N=100 P=10,2 K=78,1

Počet plodů na keř: 20,3g
Průmerná hmotnost plodu: 76,6g
Hmotnost červených plodů na 1 keři: 1453g

Z tabulky je velmi dobře patrné, že při nedostatečném příjmu fosforu (P) a draslíku (K) se urodilo méně a menších plodů, takže konečný výnos byl téměř o polovinu nižší.

V celkem jednoduchém pravidle, že rostliny mají v souladu s jejich potřebami přijmout živiny ve vyváženém poměru, aby poskytly vysokou a dobrou úrodu, spočívá úspěch všech těch zahrádkářů, kteří zvládli „abecedu výživy rostlin a hnojení“.

Všichni dobře víme, že dopracovat se úspěchu na tomto úseku vyžaduje nejen osvojení si určitých hnojařských opatření, ale i „nahlédnutí pod pokličku tajů chemických a biologických pochodů v půdě, rostlině či hnojivech“, čili i studium odborné literatury, neboť při optimalizaci výživy rostlin je nutné vzít v úvahu nejen nároky plodin a vlastnosti hnojiv, ale i vlastnosti půdy, způsobu jejího obdělávání, vliv povětrnosti i dalších činitelů, jak je patrno z následující kapitoly, zabývající se vlivy působícími na příjem živin.

 

6. Co vše působí na příjem živin

Není tomu tak dávno, kdy jsme se domnívali, že na příjem živin rostlinami naších zahrádek působí hlavně živiny, které dodáme přímo k pěstované plodině. Chemické rozbory rostlin, které se v posledních letech provádějí i u zahradních plodin, poopravily naše dřívější představy. Například mrkev hnojená 9,0 g dusíku, 1,8 g fosforu a 10,0 g draslíku odebrala z půdy daleko více živin než z dodaných hnojiv. Tato skutečnost vyplývá z toho, že v zahradních půdách pravidelně hnojených organickými i minerálními hnojivy jsou vysoké obsahy živin v půdě, a že živiny z půdní zásoby jsou lépe přijímány.

O obsahu živin v půdě našich záhonů na zahrádce se můžeme přesvědčit agrochemickým rozborem odebraného vzorku zeminy. Tak například rozbor ze zahradní půdy pravidelně hnojené ukázal, že do hloubky 20 cm připadá na 1 kg zeminy 260 mg P (fosforu), 510 mg K (draslíku) a 116 mg Mg (hořčíku).  V přepočtu na gramy a m2 je to 78 g P, 153g K a 35 g Mg. To je několikanásobně více, než dodáváme za rok v hnojivech. (Za velmi vysokou dávku fosforu považujeme již 5 g P,20gKa 3 g Mg.)

Ukázali jsme si, že rostliny čerpají živiny jak z hnojiv, tak i z půdní zásoby. Hnojením poskytujeme živiny rostlinám, ale protože mohou v roce hnojení přijmout z dodaných hnojiv jen část, zbývající Část přechází do půdní zásoby (staré síly), z níž jsou tyto živiny čerpány dalšími plodinami. „Hnojíme tudíž přímo nejen rostliny, ale i půdu a přes ni následné plodiny.“

Z organických hnojiv (hnůj, kompost) mohou rostliny v roce hnojení přijmout zhruba kolem 35 % dusíku, 25 % fosforu a 45 % draslíku. Z průmyslových hnojiv je podíl živin přijatých v roce hnojení vyšší, a to zhruba kolem 60 % dusíku, 25 % fosforu a 55 % draslíku. Stupeň využití živin z hnojiv je závislý nejen na vhodně voleném hnojařském zákroku, ale i na řadě dalších činitelů (druhu plodiny, půdní úrodnosti, povětrnosti). V důledku odlišného využití a schopnosti půd poutat jednotlivé živiny přecházejí i zahrádkáři k uplatňování systému hnojení, v němž hnojíme dusíkatými hnojivy především plodiny, zatímco ostatními spíše půdu. půdní síly). Výsledky pokusů a mnohaleté zkušenosti ukázaly, že i na zahrádkách tento progresivní způsob hnojení přispívá k lepšímu využití živin z hnojiv pro tvorbu vysokých a dobrých výnosů.

Povězme si něco více o hlavních příčinách, které snižují využití živin z hnojiv a půdy. Častou příčinou nízkého využití dusíku z lehce rozpustných hnojiv (ledků, močoviny či kombinovaných hnojiv) je to, že používáme místo nízkých častých dávek jednorázové vysoké dávky. Z této mohou rostliny přijmout zhruba o 40 % méně, než když stejné množství dusíku dodáme v třetinových dávkách třikrát během vegetace. Je tomu tak proto, že velké množství dusíku nemohou rostliny najednou pohltit a v půdě se především ledková forma dusíku špatně poutá. A tak při prvním větším dešti nebo zálivce putuje neodebraný dusík do spodiny a ke škodě nás všech kazí zdroje pitné vody. Nejen naše, ale i světové normy považují pitnou vodu za zdravotně nezávadnou pokud nemá více než 50 mg nitrátů v 1 litru vody (pro kojence leží toto kritérium podstatně níže — při 15 mg). Jednorázové vysoké dávky dusíku vyvolávají většinou i zvýšený obsah nitrátů v rostlinách zejména v zelenině, kde rovněž člověku škodí. Proto zahrádkáři přecházejí k stále častějšímu přihnojování zahradních kultur malými dávkami dusíkatých hnojiv během vegetace.

Použitím listových hnojiv urychlíme příjem živin, neboť například dusík ve formě roztoku močoviny je okurkami či rajčaty z 50 % přijat již za 1 až 4 hodiny a hořčík u jabloní z 20 % během 1 hodiny.

Značný vliv na příjem živin má půdní reakce. Většina živin má sníženou přístupnost na kyselých i zásaditých půdách. Velmi výrazně reaguje například fosfor (P) při kyselé půdní reakci (pod pH 5,0) a při zásadité (alkalické) půdní reakci (nad pH 7,0), kdy silně klesá přístupnost této žívíny pro rostliny. Protroto i účinek hnojení rozpustnými formami fosforu (například superfosfátem) je na takovýchto půdách nízký. Manganu (Mn) má přístupnost je v kyselých půdách největší a bór (B) je náopak málo přístupý  pouze v kyselých půdách.

Zahradní plodiny budou mít nejvhodnější podmínky pro příjem živin tehdy, pokud je budeme pěstovat na stanovištích, kde půdní reakce bude odpovídat jejich požadavkům. Pokud tomu tak není, musíme udělat vhodná opatření, tzn. otupit vápněním kyselou půdní reakci, popř. snížit alkalickou půdní reakci okyselením (rašelinou, fyziologicky kyselými hnojivy). Dalším činitelem, který snižuje příjem živin je sucho. Pro nedostatek vody trpí rostliny většinou nedostatkem všech živin. V listech jabloní byl v suchém roce obsah dusíku o 35 %, fosforu o 30% a draslíku o 33 % nižší než v roce vlhčím. U jednotlivých plodin se setkáváme především s nedostatkem fosforu, popř. bóru.

Broskvoň

Broskvoň

Nezaléváno 

Obsah P v listech = 100%

Obsah K v listech = 100%

Zaléváno 

Obsah P v listech = 157%

Obsah K v listech = 120%

Jabloň

Jabloň

Nezaléváno 

Obsah P v listech = 100%

Obsah K v listech = 271%

Zaléváno 

Obsah P v listech = 157%

Obsah K v listech = 125%

Sucho lze do značné míry vyrovnat závlahou. Ovocné stromy měly při zálivce vyšší obsah fosforu (P) i draslíku (K) v listech ve srovnání s nezalévanými stromy.

Nadbytek vody — zamokření také vadí příjmu živin především pro nedostatek vzduchu v půdě. Obdobné je to na půdách slévavých. Krunýř, který se vytvoří na povrchu půdy, nejen že rostliny „dusí“, ale omezuje i jejich výživu. Pokusy s travinami ukázaly, že např. u sveřepu bezbranného nedostatek vzduchu v kořenové zóně snížil příjem živin zhruba o jednu čtvrtinu. Však zahrádkáři znají dobře „hnojivý“ účinek kypření ulehlé půdy, po němž následuje vždy intenzivnější příjem živin. V pokusu s rajčaty poklesem dílčího tlaku kyslíku (O2) v živném roztoku klesal příjem živin.

Odraz sníženého tlaku O2 v živném roztoku na příjem živin rajčat

Snížení tlaku O2 o 76%

P - Fosfor
Poměr živin 56%
K - Draslík
Poměr živin 75%

Snížení tlaku O2 o 98%

P - Fosfor
Poměr živin 30%
K - Draslík
Poměr živin 37%

Studován byl i vliv světla na příjem živin. Ukázalo se, že při snižované intenzitě osvětlení (obrázek 7) klesá obecně příjem živin. Nejméně bývá snížen příjem draslíku. Zdá se, že je jím do určité míry kompenzován nedostatek dopadajícího světla. Nejen voda a světlo, ale i teplota půdy působí na příjem živin. Snížení“příjmu v důsledku chladu bylo pozorováno především u draslíku (K), ale i fosforu (P), zatímco relativní příjem vápníku (Ca) a hořčíku (Mg) se zvýšil.

Jak bylo již uvedeno, v půdě dostatečně zásobené organickou hmotou (humusem) mají rostliny lepší podmínky pto příjem živin a každý zahrádkář ví, že na půdě nedostatečně organicky hnojené je i účinek průmyslových hnojiv nižší.

Uvádí se, že při pravidelném organickém hnojení je příjem živin z průmyslových hnojiv zhruba o 44 % vyšší u dusíku (N), 33 % u fosforu (P), 65.% u draslíku (K), 12% u vápníku (Ca) a o 45 % u hořčíku (Mg) ve srovnání s půdou, která není delší dobu organicky hnojená. Také předplodiny, ale i plevele ovlivňují příjem živin. Je to způsobenočasto jednostranným odčerpáním některých živin z půdy, jejichž nedostatek potom následné nebo souběžné plodiny pociťují.

Při příjmu živin dochází při vyšších koncentracích v půdním roztoku ke vzájemnému ovlivnění, při němž živina v relativním nadbytku potlačuje příjem některých jiných živin. Tomuto jevu říkáme antagonismus. Tak například potlačuje vysoká koncentrace draslíku (při nadměrné aplikaci draselných hnojiv a nedostatečném hnojení hořčíkem) příjem hořčíku. V pokusu s celerem zvýšila nadměrná dávka draselného hnojiva odběr draslíku o 78 % a při současném snížení příjmu hořčíku o 18 %.

Na druhé straně se můžeme setkat i s příznivým vlivem příjmu jedné živiny na příjem jiných. Tento jen nazýváme synergismem. Nejčastěji k němu dochází při plynulém hnojení dusíkem na půdách dobře zásobených ostatními živinami (ve staré půdní síle). Značný vliv na příjem živin má tzv. příjmová kapacita rostlin. Je dána objemem a aktivitou kořenů. Důležitý je novější poznatek, že dobře živené rostliny, které netrpí nedostatkem jedné nebo více živin, mají větší příjmovou schopnost. Tento vztah se projevuje již od útlého mládí rostlin, a proto pečujeme o to, aby již v osivu či sadbě byl dostatek všech živin. Jinými slovy řečeno: Budeme-li pečovat o dobrý výživný stav mateřské rostliny, budou i dceřiné rostliny „vyzbrojeny“ pro lepší příjem živin již v počáteční vegetaci. Zajímavý je poznatek, že listovými hnojivy můžeme korigovat a optimalizovat výživný stav rostlin a tak zvýšit jejich příjmovou kapacitu. Tím lze i vysvětlit nečekané přírůstky výnosu a zlepšení kvality při vhodném použití poměrně malého množství živin v těchto moderních hnojivech.

 
 

7. Příjem živin během vegetace

Nároky na živiny nejsou během vegetace stále stejné. Při klíčení potřebují semena rostlin sice hodně vody, ale žádné živiny. Získávají je ze zásob v semenech nebo hlízách. Mladé rostliny mají vysoké nároky na živiny. Intenzivně je přijímají a využívají k růstu. V době, kdy dochází k vyvrcholení nárůstu listové plochy a začínají se tvořit rezervní orgány (semena, bulvy ap.), mají rostliny rovněž vysoké nároky na živiny, ale do značné míry již specifikované. Dusík je ve značném množství přijímán při tvorbě bílkovin, především při rozvoji listové plochy. Potřeba fosforu vrcholí na začátku rozvoje kořenového systému a na začátku tvorby plodů a semen. Nároky na draslík jsou největší, když se tvoří glycidy potřebné pro rozvoj listové hmoty a později když se tyto využívají k vytváření rezervních látek.

V závěrečné fázi růstu ustává intenzita příjmu živin, zčásti se dokonce opadem listů nebo vylučováním kořeny do půdy obsah živin v rostlinách snižuje. Výrazné to je zejména u víceletých plodin, kde značná část živin se stěhuje do rezervních orgánů.

Z relativní intenzity příjmu živin (N, P, K) u raných brambor a pozdní kapusty  je patrno, že rané brambory v dubnu přijaly jen nízké procento z celkového příjmu, zatímco největší podíl živin byl přijat od května do června. U pozdní kapusty bylo nízké procento živin přijato v květnu, nejvyšší naopak u dusíku (N) od srpna do listopadu a u fosforu (P) a draslíku (K) od září do října. Tomu je nutno přizpůsobit také hnojení, nepřehnojovat mladé rostlinky a nenechat dospělé rostliny hladovět.

Příjem živin se v návaznosti na tvorbu sušiny rostlinné hmoty promítá do tzv. koncentrace živin neboli procentického obsahu živin v sušině. Vzhledem k tomu, že intenzita příjmu živin předbíhá v průběhu vegetace intenzitu tvorby sušiny, dochází k poklesu koncentrace živin v sušině rostlin. Tomuto jevu říkáme „zřeďovací efekt“. V tabulce  uvádíme jako příklad pokles koncentrace živin v nadzemní hmotě okurek v pozdnějším stadiu vegetace oproti ranějšímu stadiu.

Časový příjem živin u raných brambor v různých měsících

Duben
Příjem živin 17%

Dusík (N) = 3%

Fosfor (P) = 7%

Draslík (K) =  7%

Květen
Příjem živin 50%

Dusík (N)  = 23%

Fosfor (P) = 27%

Draslík (K) = 35%

Červen
Příjem živin 100%

Dusík (N)  = 100%

Fosfor (P) = 100%

Draslík (K) = 100%

Časový příjem živin u pozdní kapusy

Květen
Příjem živin 10%

Dusík (N) = 10%

Fosfor (P) = 6%

Draslík (K) =  9%

Červen
Příjem živin 25%

Dusík (N)  = 35%

Fosfor (P) = 20%

Draslík (K) = 20%

Červenec
Příjem živin 50%

Dusík (N)  = 60%

Fosfor (P) = 38%

Draslík (K) = 40%

Srpen
Příjem živin 70%

Dusík (N)  = 80%

Fosfor (P) = 60%

Draslík (K) = 60%

Září
Příjem živin 90%

Dusík (N)  = 90%

Fosfor (P) = 90%

Draslík (K) = 90%

Říjen
Příjem živin 98%

Dusík (N)  = 95%

Fosfor (P) = 100%

Draslík (K) = 100%

Listopad
Příjem živin 98%

Dusík (N)  = 100%

Fosfor (P) = 95%

Draslík (K) = 95%

8. Procentní obsah živin v zahradních rostlinách

Koncentrace živin v rostlinách (jejich procentický obsah v sušině) je velmi rozdílný. Závisí nejen na druhu rostliny a vegetační fázi, ale i na části rostlin a podmínkách výživy. 

V listech je nejvíce dusíku (N) a draslíku (K), nejčastěji od 1 do 5 %. Nižší jsou obsahy vápníku (Ca), hořčíku (Mg), fosforu (P), síry (S) a chlóru (CI). Pohybují se většinou od 0,1 do 2 %. V malém množství, od 5 do 200 ppm (ppm = jedna miliontina neboli mg na 1kg), jsou přítomny železo (Fe) a stopové prvky mangan (Mn),  zinek (Zn), měď (Cu) a bór (B). V nejmenším množství od 0,2 do 5 ppm je je zastoupen molybden (Mo). 

Mladé listy mívají vysokou koncentraci většiny živin. Naproti tomu starší listy mívají často vyšší obsahy málo pohyblivých živin, např. vápníku (Ca), mědi (Cu) či bóru (B). Tak například nejmladší listy u rajčat měly v sušině pouze 0,7 % Ca zatímco nejstarší listy 4,7 % Ca, tj. téměř sedminásobek. Potvrzují to i údaje získané u vinné révy, kde i procento Mg bylo ve starších rostlinách vyšší.

 

Vliv stáří listů vinné révy na obsah živin v sušině listů

%N

Nejmladší list = 5,03

Nejstarší list = 2

%P

Nejmladší list = 1,60

Nejstarší list = 0,67

%Ca

Nejmladší list = 0,05

Nejstarší list = 0,60

%Mg

Nejmladší list = 0,17

Nejstarší list = 0,28

Zatímco v kořenech nacházíme nízké obsahy živin obecně, v semenech se hromadí hlavně dusík, fosfor a hořčík. 

Některé druhy plodin se vyznačují vyššími nároky na živiny, a proto v nich nacházíme větší obsahy, jako například luskoviny, které mají v sušině relativně více vápníku (Ca), hořčíku (Mg), bóru (B), ale málo síry (S). Košťáloviny obsahují relativně hodně síry. Rostliny, které snášejí zasolení, mají vedle síry i více sodíku (Na), hořčíku (Mg) a chlóru (CI). Rostliny, které dobře rostou i na kyselých půdách, mají relativně vyšší koncentraci železa (Fe), manganu (Mn) a hliníku (AI).

Střední koncentrace živin hlavních druhů zahradních plodin

pracuje se na tom….

9. Množství živin odčerpaných zahradními rostlinami

Vyčerpávající odpověď na otázku kolik živin odčerpají pěstované rostliny by byla velmi obšírná, protože: 

a) zahradních plodin je velmi mnoho a každá z nich (ale i jeddnotlivé odrůdy) má jiné nároky; 

b) podmínky, ve kterých se zahradní plodiny pěstují, jsou velmi rozmanité –  od písčitých po jílovité půdy v teplých, sušších nížinných oblastech až po studené, vlhčí podhorské oblasti; 

c) hnojení, a tími výživný stav, není vždy optimální, takže někdy dochází i k luxusnímu konzumu některých živin;

Optimální odběr živin je však důležitým vodítkem pro hnojení, a proto najdeme v literatuře dostatek údajů o něž se opírají doporučené dávky hnojiv v odborných příručkách výživy zahradních plodin.

Pro ilustraci uveďme, že při výnosu 5 kg květáku z 1 m2 se odčerpá středně 20 g N,3,5 g P,21 g K, 4,6 g Ca a 0,5 g Mg, zatímco červené zelí při témže výnosu odebere 30 g N,3,7g P, 29g K, 25g Ca a 4,2 g Mg. Jsou však i některé plodiny, které odebírají z m2  při středních výnosech daleko méně živin. Tak například 0,4 kg chřestu odčerpá pouze středně 8 g N, 1,8 g P, 8,4 g K, 3,9 g Ca a 0,9 g Mg.

Pochopitelně závisí i na způsobu pěstování. Okurky pěstované ve skleníku při sklizní 25 kg z m2 odčerpají středně 45 g N, 11 g P, 58 g K, 17 g Ca a 6 g Mg. Na volném záhonu při výnosu 4 kg z m2 spotřebují okurky jen 15 g N,4 g P, 21 g K,43 g Ca a 15 g Mg.

Při tzv. bilanci živin, to znamená úvaze kolik živin musíme hnojením doplnit, musíme vzít v úvahu, že ze sklizně se část živin (v odpadních nekonzumovatelných částech rostlin) vrací přes kompost na zahrádku. Do kalkulací musíme také zahrnout zásobu živin v půdě. Je-li nedostatečná, musíme potřebu živin zvýšit, je-li nadměrná, pak část živin ušetříme.