Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus): účinky, pěstování a recepty

(Pleurotus ostreatus)

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je druh houby patřící do čeledi hlívovitých. Je známá svým charakteristickým vzhledem a využitím v kuchyni. Hlíva ústřičná je jedlá houba, která se často používá ve vaření pro svou jemnou chuť a masitou konzistenci.

Tato houba má plodnice s nálevkovitým tvarem a roste v shlucích na dřevě, zejména na odumřelém dřevě listnatých stromů. Nejlépe se jí daří na buku, javoru nebo jilmu. Mladé plodnice mají šedou až modrošedou barvu, která se s věkem mění na světle šedou až bělavou. Charakteristickým znakem hlívy ústřičné jsou lupeny, které jsou připojené k třeni a mají světle béžovou až krémovou barvu.

Hlíva ústřičná je ceněná pro svou výživovou hodnotu a obsah živin. Obsahuje bílkoviny, vlákninu, vitamíny (zejména vitamín B a vitamín D) a minerály (jako je železo a draslík). Je také známa svými antioxidanty a antimikrobiálními vlastnostmi.

V kuchyni se hlíva ústřičná často používá v různých pokrmech, jako jsou omáčky, polévky, těstoviny nebo rizota. Má příjemnou chuť a schopnost absorbovat a přenášet chuť ostatních ingrediencí, což ji činí vhodnou součástí různých receptů.

Hlívu ústřičnou lze také pěstovat doma. Existuje několik metod pěstování, včetně použití speciálních pěstebních bloků nebo výsadby na substrátu z odřezků dřeva.

Je však důležité si uvědomit, že při sběru hub je vždy nezbytné být si jistý správným určením druhu, protože existují i jiné druhy hub, které by se mohly s hlívou ústřičnou zaměnit a mohly by být jedovaté.

Hlíva ústřičná má několik potenciálních účinků na zdraví, které byly zkoumány v rámci různých výzkumů. Nicméně je třeba poznamenat, že tyto účinky nejsou vždy zcela prozkoumané a nejsou ani schváleny jako léčivé prostředky.

1. Výživová hodnota: Hlíva ústřičná je bohatá na živiny, jako jsou bílkoviny, vláknina, vitamíny (zejména vitamín B a vitamín D) a minerály (jako je železo a draslík). Přidání této houby do stravy může přispět k vyváženému jídelníčku a poskytnout tělu potřebné živiny.

2. Antioxidanty: Hlíva ústřičná obsahuje různé antioxidanty, jako jsou fenoly a polysacharidy, které mohou pomáhat v boji proti volným radikálům v těle. Antioxidanty chrání buňky před poškozením způsobeným oxidativním stresem a mohou mít potenciálně příznivý vliv na zdraví.

3. Imunitní systém: Některé studie naznačují, že hlíva ústřičná může mít imunomodulační účinky. Obsažené polysacharidy v této houbě mohou stimulovat imunitní systém a posilovat obranyschopnost těla.

4. Protirakovinný potenciál: Některé výzkumy naznačují, že extrakty z hlívy ústřičné mohou mít protirakovinné účinky. Polysacharidy v houbě mohou vykazovat inhibiční účinky na růst nádorových buněk a mohou mít potenciál omezovat jejich šíření.

5. Zdraví srdce: Některé studie naznačují, že konzumace hlívy ústřičné by mohla přispívat ke snížení hladiny cholesterolu v krvi a podporovat zdraví srdce. To je připisováno obsahu rozpustné vlákniny a dalších látek ve houbě.

I hlívu ústřičnou lze zaměnit s jinými houbami. Proto je při sběru hub důležité být velmi opatrný, protože existuje možnost záměny hlívy ústřičné s jinými druhy hub, včetně jedovatých. I když hlíva ústřičná je obecně považována za bezpečnou a jedlou houbu, je důležité pečlivě prověřovat a správně identifikovat každou houbu před jejím konzumem.

Existuje několik jedovatých hub, které mohou být podobné hlívě ústřičné nebo se s ní mohou snadno zaměnit. Příkladem je například muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), která je extrémně jedovatá. Bílé plodnice si nezkušený houbař může splést se světlou hlívou, rozdíl je ale zřetelný: muchomůrka roste ze země, má prsten a hlíznatou bázi třeně v pochvě, zatímco hlíva roste v trsech na dřevě a prsten ani pochvu nemá.

Je velmi důležité mít dostatečné znalosti o sběru hub, mít s sebou v lese třeba atlas hub, nebo ještě raději vyhledat zkušenou osobu se znalostí hub (mykologa), abyste minimalizovali riziko záměny jedlé houby s jedovatou. Místní mykologové, houbařské kluby nebo specializované knihy a aplikace mohou být užitečným zdrojem informací při správném určování hub a rozlišování jedlých druhů od jedovatých.

Hlíva ústřičná patří k houbám, které se v domácích podmínkách pěstují nejsnáze. Stačí vám k tomu opravdu málo.

Někdo dá přednost pěstování hlívy ústřičné v pytlích, někdo se může rozhodnout pro pěstování hlívy na pařezu či špalku. Na rozdíl od jiných hub (například žampionů), které můžete pěstovat ve tmě, tedy klidně ve sklepě, hlíva potřebuje ke svému růstu alespoň minimální množství světla. Pěstujte ji tedy na balkoně, terase, lodžii nebo v garáži.

Nejjednodušším způsobem, jak pěstovat hlívu, je pořídit si kompletní balení štěpkového substrátu už s naočkovanou sadbou. Takto předpřipravené „hlívové zahrádky“ mohou být různě velké a těžké (3-17 kg) a snadno je zakoupíte v zahrádkářských prodejnách, hobby marketech nebo na internetu.

Hlívovou zahrádku byste pak měli ponechat v originálním obalu a umístit do pokoje, kde se ideální teplota bude pohybovat mezi 20 a 25 °C. První fáze je charakteristická tím, že dochází k prorůstání mycelií, které může v závislosti na teplotě trvat od dvou týdnů do dvou měsíců.

Když dojde k tomu, že se obal zahrádky přisaje k substrátu a z otvorů jsou vidět malé shluky plodnic, je potřeba přenést kostku na místo s nižší teplotou (a ideálně i s vyšší vlhkostí). Hlíva ústřičná nasazuje plodnice při teplotách pod 18 °C, ideální je ale 10-15 °C.

Plodnice vyrůstají z předpřipravených otvorů v obalu hlívové zahrádky. Potřebují k tomu správnou teplotu a dostatek rozptýleného denního světla (zhruba 8 hodin denně) a vzdušné vlhkosti. Vyrůstající houby je tedy dobré 2x denně mlžit nebo překrýt folií, která jim vytvoří příznivé mikroklima.

Když začnou houby narovnávat podvinuté okraje (tedy těsně před tím, než začnou vypouštět výtrusy), můžete celý trs vykroutit. Pokud dokážete při pěstování hlívě ústřičné vytvořit příznivé podmínky, odmění se vám opakovaným plozením, a to až do té doby, než dojde k výraznému úbytku substrátu. Může se jednat klidně o 3-4 cykly.

Po sklizni můžete nechat substrát zhruba 2-3 týdny odpočinout na stejném místě, poté ho na dva dny přenést do místnosti s teplotou 20-25 °C a následně zase umístit na chladnější stanoviště. Teplotní šok nastartuje růst dalších plodnic. Zcela vyplozený substrát, na kterém již další houby nevyrostou, můžete vysypat na kompost.

Kromě hotové hlívové zahrádky se hlíva dá pěstovat venku na zahradě, na naočkovaných kmenech nebo na balících slámy. Takové kultury vydrží déle a plodí samy, jakmile se sejde vhodná teplota a vlhké počasí. Postup pro další druhy hub najdete v článku pěstování hub.

• Dřevo: čerstvě pokácené a zdravé dřevo listnáčů, pro hlívu ústřičnou nejlépe buk, javor nebo jilm. Dřevo peckovin se hodí nejméně. Kmen, který leží déle než půl roku, už většinou vhodný není.
• Zdravé dřevo poznáte podle světlých a pevných řezných ploch bez tmavých nebo zpuchřelých míst. Dřevo napadené jinou houbou hlíva neosídlí.
• Velikost: kmeny dlouhé zhruba půl metru až metr a silné aspoň 20 cm prorostou rychleji a dřív plodí. Starší, proschlé kmeny před očkováním namočte.
• Kdy: na jaře nebo začátkem léta. Podhoubí potřebuje dva až tři měsíce, aby proniklo dost hluboko do dřeva a přečkalo mráz.
• Očkování: navrtejte díry o málo širší než očkovací kolíčky, kolíčky zasuňte a díru uzavřete. Sepp Holzer do ní zastrčí čerstvou větvičku a přečnívající část uřízne. Druhou možností je hluboký úzký zářez motorovou pilou (přes polovinu průměru kmene), do kterého se nasype zrnitá sadba a zalepí se páskou nebo fólií. Očkujte rovnoměrně ze všech stran, obvykle 8–10 otvory na kmen, a sadbou nešetřete. Rychlé prorůstání omezí konkurenční houby.
• Prorůstání: kmeny uložte těsně k sobě do stínu a přikryjte listím nebo jutou. Podhoubí nejlépe roste kolem 20 °C, nad 30 °C může odumřít. Celé prorůstání trvá šest až dvanáct měsíců.
• Umístění: když je bílé podhoubí vidět i na řezných plochách, zakopejte kmeny nastojato asi do třetiny délky, širším koncem dolů. Ze země pak čerpají vlhkost.

Na měkkém dřevě přichází první úroda za šest až dvanáct měsíců, na tvrdém zhruba za dvojnásobnou dobu, zato plodí mnohem déle. Holzerovi v nadmořské výšce 1500 m dávají kmeny z tvrdého dřeva houby přes deset let. Za celou dobu vyprodukuje kmen při dobrých podmínkách houby o hmotnosti asi 20–30 % použitého dřeva.

Kmen, který podhoubí prorostlo, ale neplodí, zkuste na několik hodin namočit a pak ho poklepat palicí nebo kamenem. Vlhkost a otřesy tvorbu plodnic často nastartují.

• Sláma: jen z ekologického zemědělství. Konvenční sláma bývá ošetřená přípravky proti houbám, které by podhoubí zastavily. Zdravá sláma je zlatožlutá, bez tmavých míst a nepáchne zatuchle. Nejpraktičtější jsou malé lisované balíky.
• Máčení: balíky ponořte na několik dní do vody, pak je nechte den okapat.
• Očkování: klackem udělejte do balíku několik děr aspoň do poloviny jeho tloušťky, naplňte je sadbou a slámu kolem stlačte.
• Umístění: do stínu, s odstupy mezi balíky, protože hlíva vyrůstá ze všech stran. Hodí se i hráz jezírka, kde je vyšší vzdušná vlhkost.
• Zálivka: podhoubí potřebuje vlhko, ale trvalé přemokření mu škodí. Když povrch balíku oschne do hloubky pár centimetrů, nevadí to, pokud je uvnitř vlhký.

Ve slámě se podhoubí rozrůstá nejlépe při teplotě těsně nad 20 °C. Balíky založené na jaře nebo začátkem léta dávají první hlívy zhruba po třech měsících, podzimní kultury až na jaře. Balík plodí rok až dva, pak se sláma rozpadne. Kousek dobře prorostlé slámy lze přenést do čerstvého balíku a kulturu tak prodloužit. Venku mohou balíky zůstat celý rok, při dlouhých zimních deštích je stačí přikrýt chvojím.

Vyplozenou slámu nevyhazujte. Poslouží jako mulč nebo jako organická hmota do zeleninového záhonu, kde občas ještě vyrostou hlívy.

Hlívu hnojit nemusíte a ani byste neměli. Živí se přímo dřevem, slámou nebo štěpkou, ze kterých je pěstební substrát, a hotová hlívová zahrádka žádné hnojivo neobsahuje ani nepotřebuje. Přidávat do substrátu kompost nebo hnojivo nemá smysl, bez sterilizace se tím jen zvyšuje riziko plísní. Houby navíc ze substrátu přijímají i nežádoucí látky, proto používejte jen čisté suroviny: slámu bez chemického ošetření a dřevo, které nerostlo u rušných silnic ani v průmyslových oblastech.

Vyplozený substrát nevyhazujte — na kompostu je z něj výborný materiál, který se rychle rozkládá a vrací živiny do zahrady, a rozprostřít ho můžete i jako mulč. Poměry pro zálivku ostatních rostlin najdete v dávkování, přehled možností v článku Univerzální hnojivo.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití

Hlíva je ceněna pro své výživové hodnoty, vitamíny i minerály, a tak je možné ji přidávat do různých receptů. Některé z nich vám představíme níže. Měli byste však vědět, že byste měli používat jen čerstvé a mladé plodnice, u kterých jste si jisti, že jste je nemohli zaměnit s jinými druhy hub. Dále byste měli hlívy vždy očistit od hrubých nečistot a pak omýt po tekoucí vodou. Hlíva se konzumuje vždy tepelně upravené – což je ostatně stejně jako pro ostatní druhy hub.

Polévka z hlívy ústřičné je chutné jídlo, které můžete podávat samostatně k obědu nebo k večeři.

Budete potřebovat:

• jednu menší cibuli,
• 1/4 celeru,
• 1 mrkev,
• 1 kořenovou petržel,
• 200 g hlívy,
• 1 lžíci másla,
• 1 stroužek česneku,
• 1 lžíci mleté papriky,
• asi 2 lžíce připravené jíšky (z másla a hladké mouky),
• špetku soli, pepře a majoránky.

Postup:

Cibuli nakrájíme na tenké plátky, mrkev, celer, petržel na kostičky. Nadrobno pokrájíme nožičky hlívy.

Na másle zesklovatíme cibuli, přidáme ostatní pokrájenou zeleninu, nožičky hlívy, mletou papriku. Zalijeme vodou, osolíme a vaříme téměř doměkka.

Nakonec přidáme pokrájené hlavičky hlívy a ještě povaříme.

Zahustíme předem připravenou jíškou, osolíme, opepříme a přidáme utřený česnek a trochu majoránky.

Guláš z hlívy je dokonalou náhražkou masového guláše. A navíc je velmi dobrý.

• 500 g hlívy ústřičné,
• 2 cibule,
• 2 papriky (zelené),
• 2 lžíce sladké papriky,
• asi 0,5 zeleninového vývaru,
• sůl, kmín,
• 3 lžíce sádla,
• domácí jíška (předpřipravená).

Cibuli nakrájíme najemno a osmažíme na sádle. Přidáme omytou a pokrájenou hlívu, zlehka osmahneme, pak přisypeme mletou papriku, kmín, důkladně zamícháme. Zalijeme horkým vývarem.

Potom přidáme pokrájenou čerstvou zelenou papriku.

Asi po 10 minutách vaření zahustíme domácí jíškou, dosolíme, případně dokořeníme čerstvě mletým barevným pepřem

TIP: Kdo má rád pálivé, přidá nakonec ještě feferonku nebo Tabasco.

Je bohatá na bílkoviny, vlákninu, vitamíny skupiny B a vitamín D a minerály jako železo a draslík. Obsahuje také antioxidanty a polysacharidy, u kterých studie naznačují imunomodulační účinky. Jde o potravinu, ne o léčivý přípravek — tyto účinky nejsou schválené jako léčebné.

Nejnebezpečnější je záměna s muchomůrkou jízlivou (Amanita virosa), která je extrémně jedovatá — bílé plodnice si nezkušený houbař může splést se světlou hlívou. Muchomůrka ale roste ze země a má prsten a pochvu na bázi třeně, hlíva roste v trsech na dřevě a prsten ani pochvu nemá. Při sběru se vyplatí atlas hub nebo rada zkušeného houbaře.

Nejjednodušší je koupit hotovou „hlívovou zahrádku“ — štěpkový substrát s naočkovanou sadbou. Prorůstání mycelia probíhá při 20–25 °C a trvá dva týdny až dva měsíce. Pak se přenese na chladnější místo pod 18 °C, ideálně 10–15 °C, kde nasadí plodnice.

Ano, na rozdíl od žampionů. Stačí rozptýlené denní světlo zhruba 8 hodin denně, takže se hodí balkon, terasa, lodžie nebo garáž — sklep ne.

Při dobrých podmínkách 3–4 cykly. Mezi nimi se substrát nechá 2–3 týdny odpočinout, pak na dva dny přenese do tepla 20–25 °C a zase zpátky do chladu — teplotní šok nastartuje další plodnice.