Šplhavník – Scindapsus pictus, Scindapsus pestrý

Převislá nebo pnoucí rostlina ozdobná listem, není zimovzdorná.
Stanoviště: světlé až polostinné; ne plné slunce.
Výška: 1,8–2 m.
Množení: vrcholovými řízky.

Atraktivní pnoucí nebo převislá rostlina z čeledi áronovitých (Araceae) pochází z Malajsie. Má asymetrické, černo-zelené, modravě tečkované listy. Kvůli vysokým nárokům na teplotu, ovzduší i půdu je nejúspěšnější pěstování v uzavřeném květinovém okně nebo v teplém skleníku.

Rostlina vyžaduje celoročně pokojovou teplotu, v zimě ne méně než 16 °C. Přes léto je třeba dbát na stejnoměrnou vlhkost pomocí zálivky změkčenou, temperovanou vodou a týdenními dávkami hnojiva. V zimě se může obojí omezit. Doporučuje se mlžení.

Zvlášť hezká, s listy hustě stříbro-bíle tečkovanými, je odrůda ‚Argyraeus‘.

Šplhavník patří mezi nenáročné pokojové rostliny, pokud dostane, co potřebuje: rozptýlené světlo, teplo a vzdušnou vlhkost. Na přímém slunci listy blednou a spálí se, v hlubokém stínu naopak mizí stříbrné vzorování a rostlina se prodlužuje.

• Světlo: jasné, ale nepřímé – ideálně kousek od východního nebo západního okna.
• Teplota: 18–26 °C po celý rok, v zimě nikdy pod 16 °C.
• Zálivka: až po proschnutí horní třetiny substrátu; rostlina snese spíš sucho než mokro.
• Vzdušná vlhkost: 50 % a víc, prospívá jí rosení nebo miska s vlhkým keramzitem.
• Substrát: propustný, s příměsí perlitu nebo borky; květináč musí mít odtokový otvor.
• Přesazování: jednou za dva až tři roky na jaře, do jen o málo většího květináče.

Nejčastější chybou je přelévání. Stojatá voda v obalu květináče vede k hnilobě kořenů, kterou pozná zahradník podle měknoucích řapíků a žloutnoucích listů.

V prodeji se nejčastěji objevuje šplhavník pestrý (Scindapsus pictus) a jeho kultivary, méně často pak druh Scindapsus treubii. Liší se hlavně mírou stříbrného vzorování a tvarem listu.

• ‚Argyraeus‘ – nejběžnější kultivar, drobnější listy s hustými stříbrnými skvrnami a stříbrným lemem.
• ‚Exotica‘ – větší listy s velkými, splývajícími stříbrnými plochami.
• ‚Silvery Ann‘ – listy s převahou stříbrné barvy, jen se zelenou žilnatinou.
• ‚Trebie‘ – listy s jemným, rozptýleným postříbřením a výraznou strukturou.
• Scindapsus treubii ‚Moonlight‘ – podlouhlé, celostříbrné listy bez skvrn, roste pomaleji.
• Scindapsus treubii ‚Dark Form‘ – téměř černozelené, lesklé listy, sběratelská rarita.

Obě rostliny patří do čeledi áronovitých a v obchodech se zaměňují, protože epipremnum (potos) se dřív řadilo právě k rodu Scindapsus pod jménem šplhavník zlatý. Rozeznat je jde snadno:

• Šplhavník (Scindapsus) – list je nesouměrný, matný až sametový, se stříbrným vzorem; ani ve stáří se nedělí.
• Epipremnum – list je souměrný a lesklý, panašování bývá žluté nebo bílé; dospělé rostliny mají listy dělené.

Podobně dělené listy má i monstera, ta ale roste podstatně mohutněji a šplhá po opoře.

Od jara do konce léta prospívá šplhavníku pravidelné přihnojování – v původním popisu se uvádějí týdenní dávky hnojiva, v zimě se hnojení omezuje nebo úplně vynechá. Osvědčí se univerzální organické hnojivo Hnojík, které živiny uvolňuje postupně, takže nehrozí přehnojení citlivých kořenů. Připravte výluh podle tabulky dávkování a zalévejte jím místo běžné zálivky.

Podrobný návod pro celý parapet najdete v článku hnojení pokojových rostlin.

Hnojík do e-shopu Dávkování a použití