Akácie (Acacia), kapinice

Trnité nebo netrnité stromy a keře se zpeřenými listy či s fylodiemi
Stanoviště: teplé, slunné, u nás jen jako kbelíkové rostliny
Výška: v nádobách 2–3 m
Doba kvetení: březen–duben
Množení: výsevem a štěpováním

Rod akácie (Acacia) s asi 800 druhy, náležející do čeledi citlivkovitých (Mimosaceae), je asi z poloviny rozšířen v Austrálii, a to hlavně ve vnitrozemských oblastech pokrytých bušem. V afrických polopouštích a suchých savanách jsou akácie často jedinými stromy a svými deštníkovitými korunami tam vytvářejí obraz krajiny. Akácie poskytují stavební a palivové dřevo, potravu, krmivo a stín, proto se v oblasti Sahelu nazývají zázračné stromy. Na Riviéře se pěstují k řezu kvetoucích větévek, které jsou u nás známé jako mimóza. Severně od Alp lze akácie pěstovat jen jako rostliny v nádobách.

Akácie potřebují slabě kyselou hlinito-humózní směs a od března až dubna přihnojování jednou týdně. Vyschnutí kořenového balu nesnášejí. K přezimování je nejvhodnější světlé místo s teplotou 2–10 °C. Jako kbelíkové rostliny se pěstují druhy, které mají listy přeměněné na fylodia, což jsou plošně rozšířené řapíky listů. V omezeném objemu substrátu se vyplatí sáhnout po univerzálním organickém hnojivu, které živiny uvolňuje postupně; dávkování pro rostliny v nádobách shrnuje článek hnojení venkovních a okrasných rostlin.

Označení akácie se u nás v běžné řeči používá pro dvě zcela různé dřeviny. Pravé akácie rodu Acacia, popsané v tomto článku, pocházejí z Austrálie a Afriky a ve střední Evropě přezimují jen v nádobě ve světlé chladné místnosti.

Strom, který v Česku roste podél cest a mezí, na přelomu května a června kvete bílými převislými hrozny a dává akátový med, je trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Pochází ze Severní Ameriky, patří mezi bobovité a s rodem Acacia je příbuzný jen vzdáleně.

Poznávacím znamením jsou květy a olistění: akácie mají drobná kulovitá žlutá květenství a mnoho druhů místo pravých listů fylodia, kdežto akát kvete bíle v hroznech a má lichozpeřené listy s párem trnů u paty řapíku.

V našich podmínkách se jako kbelíkové rostliny osvědčily čtyři druhy. Liší se tvarem olistění, velikostí i tím, zda nesou trny — od hustě rozvětvených keřů až po malé stromky s převislými větvemi.

Netrnitý strom s hranatými větévkami. Větévky, listy a stonky květů jsou šedobíle plstnaté. Ve dvakrát zpeřeném listu je 8–15 částí s lístky po 30–50 párech. Sytě žlutá kulatá květenství jsou v latovitě uspořádaných mnohokvětých hroznech.

Velký keř s šedozeleným hladkým olistěním. Fylodia jsou obvejčitá, 1,2–2 cm dlouhá. Žluté květy jsou uspořádané v úžlabních hroznech.

Hustě rozvětvený keř s hladkými větvemi, které nesou šídlovité trny. Listy jsou velmi malé, složené jen ze dvou pérnatých částí, které mají po 4–7 párech lístků. Květy jsou žluté, v kulatých úžlabních květenstvích.

Malý strom nebo velký keř s hranatými a převislými větvemi. Fylodia jsou kopinatá, spodní až 30 cm, vrchní 8 až 20 cm dlouhá. Květy jsou žluté, v kulovitých květenstvích, která jsou uspořádaná ve velkých koncových hroznech nebo po 4–5 v úžlabí listů podél výhonů. Velmi dekorativní a hojně kvetoucí druh. Řezané stonky s květy se u nás prodávají pod označením mimóza.

Nábytek, kuchyňské desky a podlahy nabízené jako akáciové dřevo pocházejí většinou z rychle rostoucích tropických akácií z plantáží v jihovýchodní Asii, například z druhu Acacia mangium. Dřevo je tvrdé, těžké a dobře snáší vlhko; jádro má výraznou kresbu v odstínech od medové po tmavě hnědou.

Pod stejným názvem se ale v českých obchodech prodává i dřevo trnovníku akátu, které patří k nejtvrdším evropským dřevům a bez impregnace vydrží ve styku se zemí; dělají se z něj ploty, zahradní nábytek i vinohradnické kůly.