Pěstování růží: druhy, výsadba, řez a péče po celý rok
Růže jsou královnami zahrad. Poradíme vám, jak vybrat správný druh, kdy a jak je vysadit, jak provést jarní řez, hnojit a ochránit je před zimou.
Proč pěstovat růže a jaké skupiny existují
Růže patří k rostlinám, které se v historii lidstva neztrácejí pod vlivem žádné módnosti a udržují si své výsadní postavení. Rozhodně ne neprávem.
Rod Rosa má mnoho druhů a z toho plyne, že si lze z čeho vybírat do všech podmínek a typů zahrad.
Z praktického hlediska třídíme růže do tří skupin, a to na 1. záhonové růže růže velkokvěté a mnohokvěté s podskupinou a) čajohybridy a pernetianky b) remontantky a borbonky c) polyantky a polyantahybridy d) floribundy a floribundy grandiflory 2. skupinu růží tvoří růže pnoucí s podskupinou a) hybridy R. wichuraiana b) hybridy R. multiflora c) lambertianky d) pnoucí čajohybridy (climbing typy) e) ostatní hybridy 3. skupinu pak růže sadové s podskupinou a) tzv. botanické druhy b) kulturní zahradnické hybridy R. rugosa, R. gallica, R. lutea a ostatní hybridy.
Záhonové růže: čajohybridy, floribundy a polyantky
Nejčastěji pěstovanými růžemi jsou nesporně tzv. čajohybridy. Jsou známy od druhé poloviny 19. století jako výsledek křížení čajových růží s růžemi remontantními, a to výsledek opravdu zdařilý.
Vůni a ušlechtilý tvar květů dostaly do vínku po čajohybridech a trvanlivost a vhodnost k řezu po remontantních růžích. Čajohybridy mají pěkný košatý tvar keře, lesklé listy, bohatě olistěné výhony, velké květy, poupata ušlechtilých tvarů a mnohé z nich krásně voní. Pěstujeme je jak ve volné půdě, tak jsou vhodné i k rychlení.
Rovněž polyantky a floribundy, a zvláště jejich hybridy, patří k vyhledávaným růžím pro jejich sadovnickou hodnotu. Jsou mnohokvěté, nižšího vzrůstu, a proto vhodné pro plošné výsadby v záhonech nebo volných skupinách. V jejich šlechtění se stále pokračuje, a tak si získávají oblibu krásné výpěstky. Dnes se s čistými polyantkami téměř nesetkáváme. Vytlačily je polyantahybridy, které vznikly v letech 1950—75 křížením mezi polyantkami a čajohybridy, popřípadě dalšími velkokvětými sadovými růžemi.
Dalším opakovaným křížením polyantahybridů s čajohybridy vznikly floribundy. Z křížení floribund s čajohybridy vznikla řada floribunda grandiflora, která je schopna konkurovat čajohybridům.
Pnoucí, sadové a miniaturní růže: uplatnění a vlastnosti
Tzv. botanické růže, kterým vděčí za svůj původ všechny dnešní druhy a odrůdy moderních růží, zůstávají nadále v seznamu sadovnicky cenných dřevin, protože jsou velice dekorativní. Některé z nich mají i hospodářský význam v kosmetickém a potravinářském průmyslu.
Pnoucí růže patří rovněž k sadovnicky cenným dřevinám. Původ těchto růží je o něco jednodušší než u ostatních skupin. Někteří šlechtěnci kvetou pouze jednou do roka, jiní jsou remontantní (tzn. že kvetou opakovaně).
Speciální uplatnění mají růže miniaturní, jinak také nazývané trpasličí, které se uplatňují ve skalkách, ve vegetačních nádobách apod.
Lze pěstovat i růže ve tvaru stromku na různě vysokém kmínku. Na kmínek se očkuje některá z výše uvedených růží od čajohybridů po pnoucí.
Kam a jak zasadit růže v zahradě: kompozice a stanoviště
Uplatnění jednotlivých skupin růží v zahradě
Velkokvěté čajohybridy vysazujeme v blízkosti domů, u zákoutí k odpočinku, u přístupových cest, teras, všude tam, kde může vyniknout jejich krása a můžeme je mít nablízku, abychom se mohli těšit z jejich barev a vůně.
Pokud jde o volbu barev, přihlížíme k barvě pozadí, tzn. při výsadbě u domů k barvě omítky, před tmavými jehličnany volíme světlejší barvy růží apod.
Čajohybridy vysazujeme na záhonech alespoň po třech kusech od jedné barvy, aby celkový dojem nebyl příliš roztříštěný. Velice důležitým kompozičním prvkem v kombinaci s růžemi je trávník. Jednak s jeho pomocí vzniká potřebný odstup a nenásilný přechod mezi dalšími výsadbami, jednak vytváří i vhodné mikroklima pro růže.
Při výsadbě růží bychom měli věnovat pozornost i tomu, jaké odrůdy vysazovat vedle sebe vzhledem k jejich vzrůstnosti. Nižší odrůdy bychom měli ve směru pohledu vysazovat blíže, vyšší do pozadí.
Pohledově nejpříjemnějším pozadím pro růže jsou jehličnany nebo stálezelené listnáče. Z opadavých listnáčů využíváme časně kvetoucí druhy, které odkvetou dříve, než se objeví první poupata růží.
Mezi velice vhodné doprovodné rostliny patří trávy. Jsou jednak nenáročné a při minimální péči zdobí zahradu po celý rok. Kromě toho vhodnou volbou druhů můžeme vytvořit i velice pěkné barevné kontrasty.
U trvalek musíme být velice opatrní při výběru, protože růže jako královna květin je náročným společníkem, pokud jde o estetické hledisko. Doporučit lze jarní cibulaté rostliny, protože ty odkvétají mnohem dříve, než se růže začnou připravovat ke svému nástupu, ale z nich pouze ty, které mají drobnější listy, aby pak při ukončené vegetaci a žloutnutí nepůsobily rušivě.
Polyantky, polyantahybridy a floribundy se využívají ve všech sadovnických úpravách. Tyto mnohokvěté růže se uplatňují často ve velkých skupinách jedné barvy. Rostou košatě, dobře kryjí půdu a kvetou po celé léto, což je nedocenitelná vlastnost. Některé odrůdy shazují odkvetlé květy samy, takže se nemusí ani odřezávat.
Vysazovat je můžeme v pravidelných záhonech nebo ve zcela volných úpravách. V rovné travnaté ploše působí dobře střídání záhonů růží různých barevných odstínů. Vysazujeme je podél chodníků, ale vždy ve více než jedné řadě. Mohou se uplatnit i jako nízké živé plůtky. Můžeme je pěstovat jako solitéry.
Důležitá je volba stanoviště. Aby dobře kvetly, potřebují dostatek slunce a místo v závětří. Stejně nevhodně jako průvan působí na růže sluneční úpal.
Sadové růže mají bohaté uplatnění ve všech typech zahrad ve městě i u chalup a chat. Působí velice přirozeným a přírodním dojmem, takže v zahradách navazujících na volnou přírodu jsou nepostradatelné. Vysazujeme je jako solitéry, do skupin s jinými dřevinami nebo z nich můžeme vytvořit živé ploty. Krásně kvetou, mnohdy voní a navíc bývají v pozdním létě a na podzim ozdobné krásnými plody — šípky a většinou se pěkně vybarvují jejich listy. Z estetického hlediska patří mezi velice působivé dřeviny.
Pnoucí růže pomáhají nenásilnému propojení stavební architektury se zahradou, vytvářejí zástěny proti slunci a zintimňují zahradní zákoutí.
Pnoucí růže můžeme vést po sloupech, na stěnách zdí po dřevěné nebo kovové mříži, můžeme je pěstovat u volných stěn ze dřeva nebo z kovových prutů, vysazujeme je u pergol apod. Při výsadbě u stěn nekombinujeme různé barevné odrůdy, aby nevznikl při jejich prorůstání barevný chaos.
Miniaturní růže vysazujeme do skalek a kombinujeme je zde se stálezelenými dřevinami a travinami nebo z nich můžeme upravit růžovou zahrádku na malé ploše. Vhodné jsou i pro vegetační nádoby.
Stromkové růže vysazujeme jako solitéry, v pásech nebo skupinách. Vysazují se k opoře v podobě kůlu, aby odolaly náporu větru a deště. Pokud pěstujeme na kmínku pnoucí růže, musíme jim zbudovat oporu i pro korunku.
Výsadba růží krok za krokem: příprava půdy, termíny a vzdálenosti
Pěstování růží
Růže jako každá rostlina má své základní požadavky na osvětlení, půdu, živiny, vláhu apod.
Tyto požadavky se liší podle druhů a někdy i odrůd. Nejméně náročné jsou botanické růže. Ale všechny růže vyžadují dostatek světla a slunečního svitu, úpal jim však nevyhovuje. Daří se jim v hlubokých, písčitohlinitých, lehčích, dostatečně vzdušných půdách s obsahem humusu. Nedaří se jim naopak v těžkých, trvale zamokřených a kyselých půdách. Kromě botanických růží vyžadují ostatní skupiny doplňování živin pravidelným přihnojováním.
Růže špatně snášejí průvan, ale ani bez volného proudění vzduchu se jim příliš nedaří, protože pak bývají napadány houbovými chorobami. V průběhu vegetace při nedostatku srážek je nutné růže zalévat.
Při výsadbách růží v zahrádkách musíme vycházet z požadavků růží na klimatické a půdní podmínky a chceme-li mít úspěchy při pěstování této „královské" květiny, musíme tyto podmínky požadavkům přizpůsobit.
Pokud jde o klima, můžeme pouze vybrat nejvhodnější místo v zahradě, tzn. místo s dostatkem světla, osluněné, ale ne na úpalu, bez trvalého průvanu, ale zároveň zaručující normální proudění vzduchu. Pokud jde o horské oblasti, volíme odrůdy odolné vůči mrazu. Každé půdní podmínky jsme schopni vylepšit do takové míry, aby se v nich růžím dařilo.
Záhony pro podzimní výsadbu růží připravujeme již v létě. Písčitou a hlinitou půdu zryjeme na hloubku rýče, těžší hlinitou nebo jílovitou půdu musíme převrstvit do hloubky 60 cm. Přidáme kompost, popřípadě dobře proleželý hnůj a z průmyslových hnojiv fosforečná hnojiva (druhy působící zásaditě). Takto připravené záhony přikryjeme proti vysychání, např. posekanou trávou. Tato příprava je důležitá z toho důvodu, že čerstvě upravená půda nepřilne dobře ke kořenům a rostliny jsou tím, že sesedá, obnaženy v nejchoulostivějším místě očkování, takže mohou zmrznout.
Podle typu růží a vzrůstnosti odrůd volíme vzdálenost a tím i počet růží na 1 m². Slabě rostoucí odrůdy čajohybridů i mnohokvětých růží vysazujeme na vzdálenosti 30—40 cm, vrůstné až 50 cm od sebe. Pnoucí růže vysazujeme 1,20, 2,00 i 3,00 m, opět v závislosti na odrůdě. Mezi stromkovými růžemi bychom měli počítat s minimální vzdáleností 1,00 m. Při hustotě výsadby musíme počítat i s klimatem a kvalitou půdy, protože ty ovlivní vzrůst dané odrůdy v průběhu pěstování.
Výsadba růží nesmí být ani příliš hustá, vzhledem k šíření houbových chorob a ztrátě listů ve spodních partiích, ani řídká, protože volná půda mezi keři vysychá, zapleveluje se a růže pak vyžadují mnohem více péče. U stromkových růží je nutné při výsadbě počítat i s místem na zazimování, kdy ohýbáme kmínek k zemi.
Růže můžeme vysazovat, pokud není půda zmrzlá, od října do dubna. Při podzimní výsadbě stačí růže ještě vytvořit jemné vlásečnicové kořínky a na jaře pak normálně raší. Při jarní výsadbě musíme růžím věnovat zvýšenou pozornost v případě rychlého nástupu teplého počasí. Jarní výsadba se doporučuje u stromkových růží, u kterých odpadá starost se zazimováním. Při podzimním nákupu je lépe tyto růže pouze založit a vysazovat je až na jaře.
Do předem připravené půdy můžeme vysazovat růže ihned, jakmile je zakoupíme. Jenom je třeba vyloučit případy, kdy je půda přemokřená nebo při teplotách pod bodem mrazu.
Kořeny sazenic před výsadbou chráníme před sluncem a větrem. Pokud jsou zaschlé, ponoříme kořeny, popřípadě celou rostlinu, do vody — podle míry zaschnutí až na 6 hodin. Získáme-li keře z odborných prodejen, jsou odlistěné a mají zkrácené výhony, takže pouze odstraníme poškozené kořeny. Pokud růže přesazujeme, odstraníme nevyzrálé a poškozené výhony tak, aby zůstalo 3—5 nejsilnějších a zkrátíme kořeny až na polovinu. Řez ponecháme až na jaro.
Při jarní výsadbě odstraníme nepotřebné výhony a zbývající zkrátíme podle jejich síly na 1—2 očka. Rostlinám, které jsou v dobrém stavu a mají silné výhony, můžeme ponechat i více oček. Zkrátíme kořeny a odstraníme poškozené.
Při výsadbě záhonů ponecháme od kraje minimálně 25 cm a odměříme si správně vzdálenosti mezi růžemi. Jamky pro růže vyhloubíme 40 cm hluboké a stejně široké.
Na dno přidáme kompostní zeminu. Hnůj ani průmyslová hnojiva při výsadbě nebudeme používat. S přihnojováním začínáme až po důkladném zakořenění, rok po výsadbě.
Rostlinu vysazujeme tak, aby místo očkování bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Kořeny rozložíme volně v jamce, nesmíme je násilně ohýbat. Prosypeme je kyprou zeminou smíchanou s kompostem do ²⁄₃, kterou přitlačíme a zalijeme. Jakmile se voda vsákne, doplníme zeminou, zalijeme a přihrneme ještě asi 20 cm vrstvu. Před příchodem mrazů tyto kopečky ještě zvýšíme. Na jaře postupujeme stejně, protože přikopčená zemina chrání rostliny před sluncem a vysušujícími větry.
Je-li nutno, zaléváme vysazené růže 1krát za 5—6 dnů. Při jarní výsadbě asi za 3 týdny přikopčenou zeminu rozhrneme.
Na jaře za příhodného počasí seřezáváme i růže z podzimní výsadby.
Místo štěpování by mělo i poté až se slehne půda zůstat 5 cm pod povrchem půdy. U pnoucích růží až 10 cm.
Stromkové růže vysazujeme ke kůlu, který umístíme do jamky dříve než růži, abychom nepoškodili kořeny. Kůl má zasahovat až do korunky, aby nemohlo dojít k vylomení na místě štěpování. Růži vyvazujeme v korunce jedním pevným úvazkem. Abychom mohli na zimu stromkové růže ukládat do země, vysazujeme růže v šikmé poloze, asi o 30 stupňů odkloněné od kůlu. Stromkové růže vysazujeme mělčeji, jak kvůli snazšímu ohýbání, tak kvůli snížení počtu planých výhonů. Při pozdní jarní výsadbě za suchého a teplého počasí namulčujeme půdu kolem stromkové růže proti vysychání mokrou rašelinou nebo podobným materiálem a kmínek chráníme proti slunečnímu záření a vysychání, i korunku přistíníme třeba papírem.
Pnoucí růže, pokud mají sloužit k popnutí stěn, vysazujeme alespoň v 50 cm vzdálenosti od zdi, aby netrpěly suchem, a šikmo je ke stěně přivádíme. Rovněž pnoucí růže nakopčíme. Nově vysazené pnoucí růže na jaře silně seřezáváme, aby měly silný a dlouhý obrost. Může se stát, že některé odrůdy po tomto zásahu v prvním roce nepokvetou, ale tato cena stojí za to, že se bude pnoucí růže vyvíjet tak, jak má.
Pokud potřebujeme růže přesadit, uděláme to nejlépe na podzim, od konce října. Mezi vyjmutím ze země a novou výsadbou by nemělo uplynout mnoho času. Seřízneme výhony a upravíme kořeny a přesazené rostliny důkladně zaléváme. Lze s úspěchem přesazovat růže i starší než 10 let. Brzy rostou a kvetou.
Jarní řez růží: jak a kdy stříhat jednotlivé skupiny
Jarní řez je u růží velice důležitým opatřením sloužícím k tomu, aby byly růžové keře krásné a dobře kvetly. Nahrazujeme tím u ušlechtilých růží schopnost planých růží se zmlazovat.
K řezu používáme nůžky, které musí být ostré, aby nezhmoždily výhony. U růží v místě řezu zasychá dřevo i kůra a tak nesmíme řezat blízko očka, protože je nebezpečí, že by také zaschlo; řežeme ve vzdálenosti 5—7 mm nad očkem, směřujícím ven z keře, protože tak dosáhneme pravidelného rozložení keře.
Tímto řezem vlastně i prodlužujeme život rostliny, protože ji povzbuzujeme k růstu. Vhodnou dobou k jarnímu řezu je období před rašením, jestliže už nehrozí silnější mrazy. Včasným řezem urychlujeme dobu kvetení, pozdním ji oddalujeme.
Nejprve odstraňujeme zmrzlé a odumřelé výhony až do zdravého dřeva (má bílou barvu). Slabším keřům odstraňujeme všechny slabé výhony. U silných keřů odstraňujeme výhony, které směřují dovnitř. Šetříme kosterní větve. Po prosvětlení pokračujeme v řezu, který se liší podle jednotlivých skupin růží.
Velkokvětým růžím ponecháváme 3—6 oček, a to vždy podle síly výhonu. Slabší zkracujeme více, silnější méně. Pěstujeme-li tyto růže solitérně, dbáme na to, aby měl keř pěkný tvar. Pokud by méně kvetly, pak je silněji zmladíme.
Mnohokvěté růže ve velkých výsadbách seřezáváme na stejnou výšku. Podle odrůdy a stavu rostlin je seřezáváme na 2, 3 nebo 5 oček, tzn. hlouběji než velkokvěté růže. Kratším řezem se dosáhne větší vyrovnanost porostů i kvetení a prodlouží se životnost keřů. Delším řezem, často v praxi prováděným, se dociluje časnějšího vykvétání. Keře garnetek seřezáváme vždy jen na 3 očka.
U pnoucích růží odstraňujeme příliš zahuštěné výhony. Při řezu pnoucích růží se řídíme původem těchto růží. Některým kvetoucím pnoucím růžím, které pocházejí z R. multiflora a R. wichuraiana, zkracujeme na jaře tenké konečky výhonů a hlavní řez provádíme po odkvětu. Odstraňujeme přestárlé výhony (starší než čtyři roky) až u země. Častěji kvetoucí růže bývají ve spodní části holé. Tento nedostatek odstraňujeme tím, že odřízneme jeden nebo dva starší výhony nad zdravým očkem nad povrchem půdy. Růže odvozené od R. kordesii donutíme k bohatému větvení a kvetení vodorovným vedením. U Climbing — sportů odstraňujeme starší dřevo a zkracujeme tenké vrcholky výhonů. Mírně zkracujeme i postranní výhony.
Sadové růže většinou pravidelný řez nevyžadují. Periodicky je zmlazujeme, především odstraňujeme příliš staré dřevo. Tak jim udržíme pěkný vzhled a vitalitu. U tzv. botanických růží odstraňujeme jen nemocné nebo suché větve. Miniaturní růže seřezáváme na polovinu, odumřelé části opatrně vystřihujeme. Stromkové růže řežeme jako keřové, pečlivě dbáme na tvar koruny. Smuteční růže (na kmínku) řežeme obdobně jako pnoucí. Šetříme mladé výhony. Korunu nesmíme nechat příliš zahustit.
V průběhu vegetace půdu mezi růžemi plejeme a mělce kypříme. Po každém dešti a závlaze rozrušíme půdní škraloup. Kypřením půdu chráníme před vysycháním. Hluboké kypření je nevhodné, protože porušuje kořeny, a tím rostlinu poškozuje.
Dalším vhodným způsobem ochrany před vysycháním půdy je nastýlání. Záhony přikrýváme vrstvou posečené trávy, rašeliny nebo rozleželým chlévským hnojem. Nastýlka snižuje i rozvoj plevelů. Jenom je třeba zvolit vhodný materiál, aby nastýlka nepůsobila rušivě.
Někdy se stává, že z podnože vyrůstají plané výhony, tzv. vlky. Poznáme je podle počtu lístků, barvy a ostnů. Odstraníme je tak, že odhrneme půdu až k podnoži a výhon vyřízneme až na kořeni. Když výhon jen zkrátíme, o to více roste. Pokud bychom včas tyto plané výhony neodstranili, může se stát, že růži zcela zeslabí.
V létě je třeba odstraňovat odkvetlé květy podle určitých zásad. Nestačí odštípnout květ tak jako u tulipánů, pivoněk apod., ale musíme dodržet několik zásad. Jednak odstraníme odkvetlý květ ještě dříve než odpadnou korunní plátky. U čajohybridů odstraňujeme květ se všemi nepravými a jedním úplným listem, a to tak, že nad dalším zdravým očkem ponecháme 5—8 mm. U odrůd s obzvláště velkými květy seřezáváme květy se dvěma pravými listy. Stejně jako při podzimním řezu by mělo poslední očko směřovat ven z keře. Tento letní řez opakujeme několikrát, ale v září již růže šetříme, aby mohlo dřevo do zimy dobře vyzrát.
U mnohokvětých odrůd počkáme, až odkvetou květy celého květenství a pak je odřízneme nad prvním listem. Cennou vlastností nových odrůd růží je tzv. samočištění, kdy shazují po odkvětu květ i se stopkou. U pnoucích růží odstraňujeme květy podle toho, jsou-li mnohokvěté nebo s jedním květem, obdobně jako u čajohybridů a mnohokvětých. Dosáhneme tak bohatého nasazení květů v příštím roce.
U botanických růží a jim podobných typů sadových růží květy neodstraňujeme. Jejich šípky se pak stávají ozdobou keřů koncem léta a na podzim.
Hnojení růží: organická i průmyslová hnojiva a správné načasování
Jak zabezpečíme růžím dostatek živin?
Zásadně používáme organická hnojiva, protože tím zabezpečíme v půdě dostatek humusu, který zabraňuje vyplavování živin, zvyšuje schopnost půdy zadržet vodu. Pokud je půda bohatá humusem, správně se zhodnotí i hnojiva průmyslová.
Z organických hnojiv je nejvhodnější kompost, ovšem kompost správně ošetřovaný. Kompost můžeme přidávat k rostlinám na zimu, kdy je přikrýváme, a na jaře při rozhrnutí jím vlastně přihnojujeme. Nebo jej přidáváme na povrch půdy kolem růží na jaře ve vrstvě asi 5 cm a jemně jej zapravíme do půdy. Z dalších organických hnojiv používáme rašelinu, a to nejraději neutralizovanou vápníkem. Chlévský hnůj přidáváme dobře rozleželý, a to buď dostatečně dlouho před výsadbou, nebo až rok po výsadbě. Čerstvý hnůj nepoužíváme. Vydatným hnojivem je i drůbeží trus, obzvláště vhodný jako hnojivá zálivka. Používáme jej řádně zkvasený a rozředěný.
Z průmyslových hnojiv používáme plná hnojiva, tedy taková, která obsahují všechny potřebné živiny ve vhodném poměru. Vyrábí se i speciální hnojivo pro růže — Rosarin. Průmyslová hnojiva používáme k přihnojování až po řádném zakořenění růží. V prvním roce po výsadbě vůbec nehnojíme. Ve druhém roce začneme s pravidelným přihnojováním.
Hnojit se má ve správnou dobu tak, aby růže měla pohotové živiny, když je nejvíce potřebuje. Je to jednak doba jarního rašení a doba po prvním odkvětu. V prvním období je zvýšená potřeba dusíku a ve druhém potřeba draslíku a fosforu. Při využívání živin záleží na druhu půdy a na půdní vláze a rovněž poměr živin je v různých hnojivech různý. Je proto vhodné hnojiva střídat.
S prvním přihnojením si pospíšíme na jaře hned, jak rozmrzne půda. Hnojíme po celé ploše. V polovině května, v době tvorby poupat, použijeme hnojivou zálivku ke každému keři zvlášť. Koncem června ji ještě jednou zopakujeme. Koncem října přihnojíme už jen fosforečnými a draselnými hnojivy.
Růže můžeme také přihnojovat na list, obzvláště to prospívá poškozeným keřům, které nemají v pořádku kořenový systém.
Zalévání růží: kolik vody a kdy závlahu omezit
Kromě kypření a hnojení se musíme růžím postarat o dostatek vláhy. Odborná literatura uvádí potřebu srážek 700—800 mm. Růže mají v průběhu vegetace na vodu různé nároky. Nejvíce jí potřebují v období nejintenzívnějšího růstu, tzn. od jarního rašení a po prvním odkvětu. Souvisí i se zvýšeným hnojením.
Pokud nemá růže v tomto období dostatek vláhy, roste pomalu, má slabé výhony a květy. Protože podnože růží u nás pěstovaných poměrně hluboko koření, je třeba v zálivce dodat 30—40 l na 1 m², což je množství, které postačí až na 14 dní. Samozřejmě, že přitom záleží i na vlastnostech půdy, zejména na schopnosti vodu podržet.
Musíme si toho být vědomi, zejména při zálivce postřikem, kdy neodhadneme dobře množství dodané vody. Tento způsob závlahy bychom neměli používat za slunečného úpalu a v podvečer, protože nedostatečně oschnuté listy jsou vystaveny nebezpečí napadení houbovými chorobami.
Rovněž musíme se závlahou šetřit na podzim, abychom nenutili rostliny tímto způsobem k prodlouženému růstu, takže by výhony nedostatečně vyzrály. Důležitá je ovšem závlaha těsně před zámrazem, aby je nezastihlo mrazivé období se suchou půdou u kořenů.
Ochrana růží před mrazem a zimování
Jedním z důležitých opatření u růží je jejich ochrana před mrazem. Jednak volíme s ohledem na klima místa, kde je pěstujeme, vhodné odrůdy. Tam, kde je nebezpečí větších mrazů, hlavně holomrazů, se vystříháme vysazování méně odolných odrůd. Kromě toho vhodným ošetřováním v průběhu vegetace se snažíme o to, aby dřevo nových výhonů dostatečně do zimy vyzrálo.
Pak už jen zbývá sledovat průběh počasí a v době, kdy už hrozí nebezpečí většího poklesu teplot, růže zabezpečit před mrazem. Nejjistější ochranou růží před mrazy je zakrytí keřů navršením vrstvy kypré zeminy. Pokud jsou růže v husté výsadbě, navezeme k nim dobře vyzrálý kompost a jím keře nakopčíme. Keřové růže nakopčíme do výšky 20—30 cm. Zemina se musí dostat mezi výhony tak, aby nikde nevznikaly mezery.
Pnoucí růže jsou odolnější proti mrazu a nové vyšlechtěné odrůdy jsou téměř mrazuvzdorné. Jenom Climbing — typy si zachovávají vlastnosti čajohybridů a floribund. Proto jim chráníme místo štěpování stejně jako růžím záhonovým. I když namrzly, zůstanou očka chráněná nakopčením živá a pak z nich na jaře bohatě vyraší nové výhony. Důležitá bývá u pnoucích růží ochrana před silným slunečním svitem. Zakrýváme je proto chvojím nebo papírem.
Sadové růže rovněž přikopčujeme a delší výhony také zakrýváme proti slunci. Botanické růže většinou přetrvávají bez následků, ale můžeme u nich před zimou pokrýt půdu v okolí keře nastýlkou z organického materiálu — hrabankou apod.
Nejobtížnější je ochrana stromkových růží před mrazem. Korunky těchto růží odlistíme, zkrátíme nevyzrálé výhony a svážeme. Mladší rostliny lze poměrně snadno ohnout k zemi (za předpokladu, že byly správně vysazeny). Pokládáme je opatrně, abychom je nevylomili. Ohýbáme je přes čípek, který zbyl po řezu. Pod korunkou upevníme kmínek k zemi háčkem nebo jiným vhodným způsobem. Korunku zasypeme kyprou zeminou, kterou navrstvíme asi do výšky ještě 20 cm nad korunku. Důkladně musí být zahrnuto místo štěpování. Doporučuje se obalit kmínek a navršit zeminu i nad kořeny. Tím ochráníme rostlinu i před případným okusem zvěři.
Množení růží: semeny, řízky a očkování
Množením růží se člověk zabýval od nepaměti. Množení růží semeny je zdlouhavější, odnožemi nebo řízky rychlejší. Dnes se převážně množí očkováním, při kterém na kořenový krček podnože přenášíme očko množené odrůdy.
Protože k úspěšnému množení růží musíme mít dobré znalosti typů podnoží, jejich pěstování, techniky očkování atd., odkazujeme zájemce na příslušnou odbornou literaturu, kde nechybí ani návod k množení polovyzrálými, dřevitými, bylinnými i kořenovými řízky.
Přehled botanických druhů růží: od šípkové po Wichurovu
Největší počet botanických růží patří do podrodu Eurosa, podle shodných znaků (viz tab. 2) se dělí do deseti sekcí:
I. sekce — Pimpinellifoliae
R. spinosissima L. — růže bedrníkolistá — u nás roste planě. Dorůstá 60—100 cm. Je vzpřímená, výhony jsou slabší. Je to nejostnitější druh s drobnými lístky a malými, bělavě žlutými květy, které jsou v paždí listů po celé délce výhonů. Kvete v květnu a červnu, šípek je hnědočervený, zploštělý, na krátké stopce. Využívá se k osazování strání a srázů, v zahradách jako solitéra (udržovat řezem!).
R. lutea Mill. (R. foetida J. Herrm.) — růže žlutá — keř s dlouhými, tenkými, skořicově zbarvenými výhony. Květy jsou drobné, pěkně žlutě zbarvené, po 2 i více v chocholíku. Mají typický pach. Šípek je červený až černý, kulatý. Používá se k výsadbám do parků a do zahrad jako solitéra.
R. hugonis Hemsl. — růže Hugova — keř dorůstá 1,5—3 m. Má vzpřímené výhony skořicové barvy se zahnutými ostny. Listy jsou drobnější, květy jednotlivé nebo po několika, jednoduché, až 7 cm velké. Mají nepříjemný pach. Vysazuje se ve velkých sadových úpravách nebo jako solitéra v zahradách. Kvete v květnu až červnu.
R. omeiensis f. pteracantha Rehd. et Wils. — růže omejská — zajímavá forma R. omeiensis, která kvete drobnými zářivě červenými květy. Dorůstá až 3 m. Má velké křídlaté ostny a na podzim je výrazná jejich krásným zbarvením. V zahradách se uplatňuje jako nápadná solitéra. Kvete v květnu až červnu.
II. sekce — Gallicanae
R. × alba L. — růže bílá — dorůstá 2 m, má zelené výhony a hákovité ostny. Květy má poloplné až plné, bílé nebo s růžovým nádechem. Šípky jsou červené, podlouhlé. Vysazuje se ve velkých skupinách i jako solitéra. Kvete v červnu.
R. × damascena Mill. — růže damascenska — dvoumetrový keř má zpočátku vzpřímené výhony, později se ohýbají. Má nápadné ostny, květy uspořádané v chocholíku jsou růžové až červené. Šípky jsou červené, podlouhlé. Používá se ve velkých výsadbách. Kvete v červnu až červenci.
R. centifolia L. — růže stolistá — dorůstá 0,5—1 m. Kvete jednotlivými růžovými květy, které jsou hustě plné a příjemně voní. Šípek je hruškovitý. Kvete v červnu až červenci. Vysazuje se solitérně i ve skupinách.
R. gallica L. — růže galská — keř je vysoký 1,5 m, kvete růžovými až červenými květy s příjemnou vůní. Šípek je červený, vejčitě kulovitý až hruškovitý, opadá. Kvete v květnu až červenci. Je vhodná do velkých výsadeb.
III. sekce — Caninae
R. canina L. — růže šípková — u nás domácí planě rostoucí druh, 2—3 m vysoký s ohnutými výhony a přímými až zahnutými ostny. Květy jsou jednotlivé nebo po 3—5 v chocholících, bílé až světle růžově zbarvené. Šípky jsou červené. Vysazuje se ve skupinách nebo jako solitéra.
R. pomifera Herrm. (R. villosa L.) — růže jablíčková — keř až 2 m vysoký se silnými vzpřímenými výhony a rovnými ostny. Květy jsou jednotlivé nebo po 3 v chocholíku, jemně růžovočervené. Šípek je červený, široce kulovitý. Využívá se pro velké výsadby i jako solitéra.
R. rubrifolia Vill. (R. glauca Pourr.) — růže červenolistá — keř vysoký 2—3 m má slabé, tmavě červené až purpurové výhony, které mírně převisí. Květy jsou růžově červené, uspořádané v bohatých chocholících. Šípky jsou drobné, červené, kulovité. Vysazuje se ve velkých skupinách.
IV. sekce — Carolinae
R. virginiana Herrm. — růže viržinská — dorůstá 1,5—2 m. Má vzpřímené, skořicově zbarvené výhony a hákovitě zahnuté ostny. Květy jsou jednotlivé nebo po několika, růžově zbarvené. Šípky jsou červené, drobné, kulovitě zploštělé. Kvete v červnu až červenci. Používá se ojediněle.
V. sekce — Cinnamomeae
R. rugosa Thunb. — růže svraskalá — keř je 1—2 m vysoký. Je velmi tolerantní v požadavcích na půdu a mrazuvzdorná. Výhony jsou silné, bohatě ostnité. Květy jsou bílé až růžové nebo červené, vonné. Šípky jsou kulovité, zmáčklé a zářivě červeně vybarvené. Tato velice dekorativní růže je přizpůsobivá, bohatě remontuje až do podzimu a nachází uplatnění ve skupinových výsadbách i jako solitéra.
R. pendulina L. — růže převislá (alpská) — dorůstá výšky 1 m. Květy jednotlivé nebo po 2—5 v chocholících jsou růžové nebo purpurově červené a rozkvétají v květnu až červnu. Šípky jsou červené. Výhony rostou vzpřímeně a jsou poměrně slabé a téměř bez ostnů. Rostlina snáší i stín.
R. majalis Herrm. — růže skořicová — keř dosahuje 1—2 m výšky. Výhony jsou slabé, převislé, skořicově zbarvené. Jsou řídce ostnité. Květy jsou růžově až purpurově červené. Šípky mají kulovitý tvar a jsou červené. Využívá se ve skupinových výsadbách.
R. moyesii Hemsl. et Wils. — růže Moyesova — dorůstá 3 m, má vzpřímené výhony s krátkými ostny. Tmavě červené květy jsou velké 4—6 cm. Ozdobný, lahvicovitý šípek je tmavě oranžově červený. Uplatňuje se při šlechtění. Byla z ní např. vyšlechtěna R. × pruhoniciana.
R. multibracteata Hemsl. et Wils. — růže mnoholistenová — tento otužilý keř je vysoký 1—2 m s téměř vzpřímenými, tenkými, řídce ostnitými výhony. Květy jsou v chocholících nebo latách, růžové. Drobné šípky jsou vejčité, oranžově červené.
VI. sekce — Synstylae
R. multiflora Thunb. — růže mnohokvětá — většinou 2 m, někdy až 7 m vysoký keř má dlouhé a převislé výhony. Květy jsou bílé a uspořádané v chocholících. Malé kulovité šípky jsou červeně zbarvené. Má bohaté použití v sadovnictví a při šlechtění. Je vhodná i k porůstání svahů.
R. setigera Michx. — růže prérijní — dorůstá do výšky 2 m. Výhony má převislé až plazivé. Vyznačuje se pozdním kvetením. Šípky má drobné, zelenohnědé. Je vhodná ke křížení.
R. moschata Herrm. — růže pižmová — keř dosahuje 3 m výšky. Má obloukovité výhony. Květy jsou bílé, uspořádané v chocholíku, voní. Vejčité drobné šípky jsou hnědočervené. Rozkvétá v červnu až červenci a kvete až po pozdního podzimu. Vyžaduje zimní kryt. Je vhodná ke křížení.
R. sempervirens L. — růže vždyzelená — dorůstá do 4 m výšky, má tenké výhony, bílé květy uspořádané v chocholících a malé kulovité, oranžově červené šípky. Je cenná pro křížení, je náchylná k namrzání.
R. arvensis Huds. — růže polní — u nás roste planě na jižní Moravě a Slovensku. Má až 6 m dlouhé výhony, které poléhají. Kvete bíle v červnu až srpnu velice bohatě. Světle červené šípky jsou protáhle vejčité.
R. wichuraiana Crép. — růže Wichurova — tento druh dorůstá 5 m. Má poléhavé výhony se silnými hákovitými ostny. Bílé jednoduché květy rozkvétají koncem července až srpna. Tmavě červené šípky jsou protáhle vejčité. Používá se ve velkých výsadbách a při křížení.
VII. sekce — Indicae
R. odorata Sweet — růže vonná — původní druh se u nás nepěstuje, je choulostivý. Keř je vzpřímený, nízký. Květy jsou bílé, růžové a červené, šípky jsou vejčitě hruškovité. Byla využívána ke křížení.
R. chinensis 'Minima' Voss. — růže miniaturní — dorůstá 0,2—0,3 m. Má tenké výhony skoro bez ostnů. Kvete bílými, žlutými nebo červenými květy, které jsou jednoduché, poloplné nebo plné. Vhodná do skalek.
VIII. sekce — Banksianae
R. banksiae Ait. — růže Banksova — druh s 6—10 m dlouhými výhony. Bílé nebo světle žluté květy jsou v mnohokvětých chocholících. Malé kulovité šípky jsou červené. U nás není mrazuvzdorná.
IX. sekce — Laevigatae
R. laevigata Michx. — růže hladká — keř dorůstá 5 m, silné výhony jsou ostnité. Květy jsou bílé nebo růžové, šípky hruškovité. Velmi choulostivá.
X. sekce — Bracteatae
R. bracteata Wendl. — růže palistová — polopoléhavý keř je choulostivý. Kvete bíle, nápadně voní, šípky jsou kulovité, oranžovočervené. Měla význam ve šlechtění.
Ze zástupců podrodů Hulthemia, Platyrhodon, Hesporhodos se u nás pěstuje pouze R. roxburghii Tratt. — růže Roxburghova se vzpřímenými výhony, dorůstající 2 m. Světle růžové květy jsou plné, šípky kulovité, zelené. Využívá se při velkých výsadbách.
