Vodní rostliny: pěstování, péče a výběr druhů pro zahradní jezírko
Vodní rostliny proměňují zahradní jezírko v živý ekosystém. Zjistěte, jak správně pěstovat lekniny, bahenní a plovoucí druhy, jak je přezimovat a které odrůdy jsou nejkrásnější.
Proč zařadit vodní rostliny do zahrady a jak vybrat tu správnou nádrž
Tak jako jsou vodní plochy přírozenou součástí volné krajiny a jejich flóra a fauna k nim neodmyslitelně patří, je voda a její rostliny nezastupitelným architektonickým prvkem v zahradách.
Působí velice esteticky, zlepšuje mikroklima zahrady, a tím kladně ovlivňuje psychiku člověka.
Rostlin vhodných k pěstování ve vodě a v bazínech je velké množství a jsou různorodé. V zahradách se využívají zejména druhy, které jsou zajímavé tvarem či vybarvením nebo bohatě květou.
Uplatňení vody a vodních rostlin v zahradě
Již v úvodu jsme zdůraznili důležitost vody a jejích rostlin v komplexu architektonických prvků.
Protože každá vodní nádrž je plná života i pobybu, umisťujeme ji v dosahu a dohledu zákoutí k odpočinku.
Druhů vodních nádří je velké množství, ale vhodný tvar a velikost volíme podle typu zahrady. Musí nenásilně zapadat do celkového pojetí zahrady a umocňovat estetické působení dané kompozice. Pravidelnými nádržemi doplňujeme pravidelně řešené zahrady, geometrické zahrádní stavby a jejich okolí osazujeme nízkými druhy rostlin, které vytvářejí koberce. Tyto vodní nádrže můžeme doplnit i vodotryskem apod.
Nepravidělné vodní plochy volíme do zahrad s nepravidelnou výsadbou. Osazujeme je tak, abychom co nejvíce zamaskovaly jejich okraje, které navíc obkládáme šlapáky. Snažíme se tedy o maximálně přirozený dojem.
Rostliny vybíráme podle velikosti vodní nádrže i podle výsadeb v sousedství. Musíme dbát na to, aby nejméně čtvrtina vodní plochy zůstávala volná.
Máme-li na zahradě skalku, máme i ideální možnost vytvořit skalkové jezírko. Postačí na ní plocha 1 m² a pokud v něm budeme pěstovat leknin, musíme jej situovat tak, aby nebylo stínění. Tvar jezírka volíme nepravidelný, okraje obkládáme druhem kamene použitým ve skalce. S cílem volíme i vysadbu rostlin v blízkosti jezírka. Měly by to být druhy, které svým charakterem připomínají bahenní květenu.
Vodní zahrádky v rozmanitých nádobách můžeme umístit v zahradách podle okolnosti. Jen je třeba zvolit vhodný materiál, aby nádrž působila v daném prostředí přírozeně, byla trvanlivá a splňovala estetická hlediska.
Vodní nádrž můžeme doplnit bazínkami, které tvoří jejích přirozené pokračování. Bazinky budujeme i samostatně, a to na místech okapových svodů, na okraji skalek apod.
Ideální vodní plochou je potůček, ale to už musíme mít velké štěstí, aby nám protékal zahradou. Potom poskytuje nekonečně možnosti vytvořit různé vodní plošky, pereje, kaskády, tunýky, bažiny apod.
Dá se zbudovat i umělý potok, ve kterém umožní oběh vody vodní čerpádlo, ale to již je záležitost pro zručné a obětavé kutily. Totéž platí i o soustavě kaskádovitě umístěných jezírek s vodopády, popřípadě s vodotryskem.
Při budování vodní nádrže můžeme využít i další stavební doplňky, jako jsou různé můstky, šlapákové přechody a rovněž osvoitlení, což vhodně zvoleno umocní estetické působení vodní plochy.
Skupiny vodních rostlin: lekniny, submerzní, plovoucí a bahenní druhy
Mezi nejoblíbenější patří lekniny, rostliny z čeledi lekninovitých. Pěstujeme druhy, které jsou schopny bezpečně přezimovat (tzn. venkovní). Lekniny řadíme mezi vzplývavé vodní rostliny, jejichž oddenky s přídavnými kořeny zakotví rostlinu ve dně a listy a květy leží v období vegetace na vodní hladině.
Mezi ostatní vodní rostliny patří tzv. rostliny submerzní, které rostou úplně ponořeny. Mají důležitou funkci — udržují biologickou i chemickou rovnováhu v nádrži.
Plovoucí vodní rostliny, což je další skupina, se rovněž podílejí na udržení biologické rovnováhy.
V obou těchto skupinách rostlin se vyskytují druhy, které jsou agresivní, protože se rychle rozmnožují, a tak musíme být při jejich volbě k výsadbám opatrní.
Submerzní rostliny jsou na rozdíl od leknínů nenárоčné na živiny, postačí jim běžná zahradní zem, spíše na živiny chudší, nebo jílovitý substrát s přídavkem dřevěného uhlí. Při pěstování vodních rostlin musíme dbát na biologickou rovnováhu a chemismus vody, na dodržení hloubky výsadby, na vhodnou kombinaci druhů a na nutnou ochranu v zimě. Musíme jim rovněž zajistit dostatek slunečního světla a světla správným umístěním vodní nádrže.
Bažinné rostliny se většinou spojují s hloubkou vody 1 až 30 cm, neměly by však, až na výjimky, být dlouhodobě vystavovány suchu. Většinou se pěstují v normální půdě obohacené živným kompostem, s přídavkem písku nebo kamenné drti. Při výběru rostlin z této skupiny musíme pečlivě vybírat, protože mnoho z nich se velice rychle rozrůstají.
Substrát a hnojení leknínů: jak připravit správnou výsadbovou směs
Při pěstování leknínů musíme dbát na některé důležité zásady, abychom byli úspěšní. Je to jednak požadavek na správnou hloubku vody nad oddenkem lekninu, nou hloubku vody nad oddenkem lekninu,nou hloubku vody nad oddenkem lekninu a na dostatečné zásorbení rostliny živinami, na dostatečné zásorbení rostliny živinami, na světelné podmínky a na vhodné zabezpečení před mrazy.
Pokud jde o substrát, ve kterém rostliny budeme pěstovat, je třeba zdůraznit, že lekniny jsou nárоčné na živiny a na jejich stálý přísun během vegetace. Vyhovuje jim nejlépe směs ze 4 dílů drnovky nebo kvalitního kompostu, 2 dílů zetlelého chlevského hnoje, 1 dílu rašeliny a 1 dílu jílovité zeminy. Kyselost této směsi upravíme v rozmezí pH 6 až 8.
Abychom zajistili leknínům přísun živin po celou vegetaci, doporučuje se přihnojit kompost nebo drnovku asi půl roku před použitím plnými průmyslovými hnojivy.
Pěstování vodních a bahenních rostlin
Jak jsme již úvodem řekli, při pěstování vodních rostlin bude úspěch záviset na mnoha činitelích — substrátém počínaje a správným zazimováním konce.
O složení zeminy jsme se již zmínili. Zbývá tedy doplnit, do jakých nádob a jak.
Použít můžeme nádoby dřevěné, kovové (s výjimkou měděných a zinkových), keramické a nádoby z plastů. Objem nádoby musí odpovídat vzrůstnosti rostliny a hloubce vody. Nádoby volíme nižší, ale dostatečně široké, pro agresivní druhy o objemu jeden až pět litrů, pro lekniny od pěti do padesáti litrů.
Leknínům dáme na dno zeminu, kterou upravíme do homole. Do středu této homole umístíme v případě, že jsme neměli vyhnojenný kompost, dobře zabalené plnomocné hnojivy. Zeminu utužijeme, umístíme rostlinu, zasypeme kořeny i oddenek a znovu utužijeme, zalijem a doplníme 3—10 cm vrstvou materiálu bez obsahu vápníku — např. písek, kamennou drt, drobné oblázky apod.
Takto vysazený leknin ponořme pod vodu tak, aby byl pomalu vytlačen vzduch a nekaliila se voda. Vysazujeme nejpozději v září.
Měli bychom dodržet zásadu, že do jedné nádoby umístíme pouze jeden druh lekniny. Do vodních nádží umístujeme větší lekniny do středu, u velkých nádží do pozadí.
O nárочích leknínů na živiny jsme se již zmiňovali. Jako zásoba živin slouží jednak chlevský hnůj, který je součástí substrátu, a pak průmyslová hnojivy, umístěná pod kořeny leknínů. Při použití průmyslových hnojiv musíme dbát na to, aby se nevyplav ovala, protože pak způsobují bujení řas a zabraňují řádné oxidaci vody.
Výsadba a péče o vodní rostliny během vegetace
Ostatní vodní rostliny vysazujeme obdobně jako lekniny, pouze do chudší zeminy bez přídavku hnojivy a dbáme na jejich dokonalé upevnění v nádobě. Kromě do nádoby můžeme vysazovat tyto rostliny (i lekniny) do jámy vodních nádží a do kapes v jejich boku. Postup je obdobný jako při výsadbě do nádob.
Při osazování vodních nádří musíme znát vlastnosti a požadavky jednotlivých druhů rostlin. Podle toho volíme hloubku uložení i vzdálenosti rostlin od sebe. Dbáme na to, aby více než čtvrtina plochy nádrže byla volná.
V průběhu vegetace bude naše práce s ošetřováním vodních rostlin nepřímо úměrná péči, kterou jsme věnovali výběru a výsadbě rostlin. V nádrži budeme udržovat biologickou rovnováhu, stav vody, ničit plevele rostliny a sledovat výskyt chorob a škůdců. Na konci vegetace se věnujeme zazimování rostlin, a to podle jejich odolnosti v případě vhodné zimní ochrany v zimě.
Rovněž většinu těchto vodních rostlin množíme dělením v březnu až květnu.
Přezimování leknínů a bahenních rostlin: jak chránit vodní nádrž před mrazem
Lekniny nejlépe přezimují ve vodě v nezámrazné hloubce. Za bezpečně nezámraznou hloubku můžeme považovat hloubku od 50 do 60 cm. Jestliže nemáme dostatečně hlubokou nádrž, musíme ji zabezpečit již v prosinci proti mrazu krytem z prken a tepelnou izolací (suché listí, sláma, suchá tráva, chvoj). Ostatní způsoby přezimování leknínů — bez vody v jamách a v bezzmrazných místnostech se považují za méně vhodné, protože přinášejí různá rizika v podobě napadení rostlin houbovými chorobami, předčasném rašení, přeschnutí apod.
Rostliny pěstované v bazinkách jsou většinou nenárочné. Většina jejich dobře přezimuje tak, jak byly vysazeny. Některé však musíme přemístit na zimu do hlubší vody (Pontederia cordata), některé vyžadují silnější nastýlku a např. Iris kaempferi, pokud nemáme dvouúrovňovou bazinu, musíme vyndat a zajistit mu přezimování v suchu.
Rostliny pěstované v bazínkách jsou většinou nenárочné. Většina jich dobře přezimuje tak, jak byly vysazeny. Některé však musíme přemístit na zimu do hlubší vody (Pontederia cordata), některé vyžadují silnější nastýlku a např. Iris kaempferi, pokud nemáme dvouúrovňovou bazinu, musíme vyndat a zajistit mu přezimování v suchu.
Bažinné rostliny, pokud nemáme přirozenou bažinu, vysazujeme do umělých bazinek z fólie, betonu, dusaného jílu apod. Na dno dáme 5—10 cm vysokou vrstvu drobných kamenků, na ní stejně vysokou vrstvu rašeliny, mechu nebo kořeny vzhůru obrácené drny. Na to dáme povrchovou zeminu obohacenou o živný kompost. Jestliže chceme pěstovat na tomto místě i rostliny, které vyžadují v zimě sucho, můžeme vybudovat dvouúrovňovou bazinu, tyto rostliny vysadíme na vyvýšené místo a v zimě snížíme hladinu tak, aby měly potřebné podmínky.
Rychle se rozrůstající bažinné rostliny vysazujeme raději do nádob, abychom tak jejich bujný růst omezili.
Množení vodních rostlin: dělení leknínů a bažinných druhů
Lekniny množíme většinou vegetativně, a to dělením (převážně na jaře), protože vytvářejí dostatek odnožů. Při dělení vycházíme z toho, o jaký typ oddenku jde. Plazivé oddenky dělíme zhruba na 15 cm dlouhé části (vždy s očekkem nebo růstovým výhonem). Typy leknínů vytvářející růzice dělíme svislým řezem na jednotlivé růzice. Lekniny dělíme většinou každé 2—4 roky, kdy je vyzvednem z vody, zbavíme zeminy a důkladně opereme.
Bažinné rostliny se množí většinou dělením v jarním období, druhy, které vytvářejí klíčivá semena, i z výsevu.
Bažinné rostliny se množí většinou dělením v jarním období, druhy, které vytvářejí klíčivá semena, i z výsevu.
Leknín (Nymphaea): přehled druhů a odrůd s hloubkou výsadby
Nymphaea L. — leknín Nymphaeaceae — leknínovité
Tento rod zahrnuje vytrvalé vodní byliny. Svým oddenkem — ponořenou částí — jsou zakoteveny ve dně vodní nádrže. Oddenek je podle druhů dlouhý 10 cm až 2,0 m a jeho tlouška se pohybuje od 2 do 7 cm. Oddenky se podle charakteristických znaků rozdělují na několik typů. Tvar a velikost listů je rozlišovacím znakem druhů a odrůd leknínů, barvu mají v různých odstínech zelené nebo purpurově. Květy jsou složeny nejčastěji ze čtyř kališních listků a 13—40 korunních plátků. Velikost, barva a tvar květů jsou rovněž rozlišovacím znakem druhů a odrůd leknínů. Charakteristická je i jejich vůně.
V přehledu jsou uvedeny pouze ty druhy a odrůdy, které u nás bezpečně přezimují venku. Při pěstování leknínů závisí dobré květení mimo jiné na správné výšce vodní hladiny nad zakotveným oddenkem. U popisovaných druhů a odrůd leknínů jsou uvedeny hodnoty minimální a maximální hloubky, tj. rozpětí, ve kterém rostliny mají dobré podmínky.
N. alba L., květ bílý 15—23 cm, hloubka 30—120 cm (300 cm).
'Albatros' — bílý, hloubka 30—50 cm.
'Amabilis' — bílý se zlatožlutým středem, hloubka 25—100 cm.
'Arethusa' — růžovokarmínový, hloubka 40—80 cm.
'Attraction' — tmavočervený, hloubka 30—100 cm.
'Baroness Orczy' — tmavorůžový, hloubka 20—40 cm.
N. × borealis Camus, hloubka 20—80 cm, květ bílý 7—12 cm.
'Backleyi Rosea' — tmavorůžový, hloubka 40—90 cm.
N. candida K. B. Presl. — hloubka 10—60 cm, květ bílý 11—20 cm.
'Cardinal' — tmavopurpurově červený, hloubka 30—70 cm.
N. × caroliniana, hloubka 20—50 cm, květ 12—15 cm.
'Charles de Meurville' — karmínový, hloubka 20—125 cm.
'Chromellia' — chromově žlutý, hloubka 30—50 cm.
'Darwin' — červený až růžovofialový, hloubka 30—70 cm.
'Fabiola' — sytě růžový, hloubka 20—100 cm.
'Fireforest' — sytě růžový, hloubka 20—60 cm.
'Formosa' — růžový, hloubka 30—80 cm.
'Froebeli' — tmavočervený, hloubka 10—70 cm.
'Gloriosa' — karmínovorůžový, hloubka 20—100 cm.
'Laydekeri Lilacea' — lila růžový, hloubka 10—60 cm.
'Laydekeri Purpurata' — tmavokarmínový, hloubka 10—60 cm.
'Marliacea Chromatella' — kanárkově žlutý, hloubka 20—90 cm.
'Murillo' — tmavokarmínový, hloubka 20—80 cm.
N. odorata Ait. 'Sulphurea' — sírově žlutý, hloubka 20—100 cm.
N. odorata 'G. B. Shaw' — jasturtově růžový, hloubka 20—60 cm.
'Pink Sensation' — sytě růžový, hloubka 20—70 cm.
'Pygmaea Alba' — bílý, hloubka 5—30 cm.
'Pygmaea Helvola' — chromově žlutý, hloubka 5—30 cm.
'Pygmaea Rubra' — růžový, hloubka 15—50 cm.
'Rene Gerard' — růžovokarmínový, hloubka 20—90 cm.
'Rose Magnolia' — masově růžový, hloubka 30—60 cm.
'Sioux' — chromově žlutý — proměnlivý, hloubka 20—70 cm.
'Solfatare' — krémově žlutý — proměnlivý, hloubka 10—50 cm.
'Splendida' — zářivě rubínový, hloubka 20—100 cm.
N. tuberosa 'Vesuve' — červený s fialovým nádechem, hloubka 30—100 cm.
'William Falconer' — tmavočervený, hloubka 30—70 cm.
Atlas vodních a bahenních rostlin: puškvorec, kosatec, orobinec a další
Acorus L. — puškvorec Araceae — aronovité
A. calamus L. — puškvorec obecný — rostlina dorůstá 60—100 cm, má zelené melovité listy a oddenek podobný kosatci.
v červnu až červenci květe nenápadnými zeleně až žlutě zbarvenými květy tvořícími 5—8 cm dlouhou palici. Vyžaduje živnější zeminu, množí se dělením. Roste v hloubce 0—20 cm.
'Variegatus' — je nestrolistou odrůdou s podélnými krémovými pruhy na listech s červeným nádechem a bílým a růžovým lémem.
Alisma L. — žabník Alismataceae — žabníkovité
A. plantago-aquatica L. — žabník jitrocelový — rostlina je 40—90 cm vysoká, má velké, zelené vejčité listy. Květe v červnu až září bílými až narůžovělými květy. Vyžaduje půdě dostatek draslíku, množí se dělením i ze semene. Roste v hloubce 0—30 cm.
Butomus L. — šmel Butomaceae — šmelovité
B. umbellatus L. — šmel okolíkatý — dorůstá 40—100 cm, má úzké světle zelené listy na vzpřimené stonku. Květe v červenci až září růžově. Není nárочný, množí se dělením nebo semenem. Roste v hloubce 15—30 cm.
Calla L. — ďáblík Araceae — aronovité
C. palustris — ďáblík bahenní — rostlina má lehký, tmavě zelený, okrouhle srdčitý list na dlouhém řapíku, květe v květnu až srpnu. Květenstvím je palice, která je uložena v toulci. Koncem léta a na podzim rostlinu zdobí zářivě červená tobolka. Rozmnožuje se dělením. Roste v hloubce 5—10 cm a vytváří pěkné kryci plochy.
'Multiplex' — je to plnokvětá odrůda, která květe o něco déle než základní druh.
Ceratophyllum L. — růžkatec Ceratophyllaceae — růžkatcovité
C. demersum L. — růžkatec ponořený — patří mezi ponořené rostliny, které okysličují vodu. Má tmavě zelené nitkovité ostnitě zubatě listy, květe v červnu až září nenápadnými květy. Roste v hloubce od 50 do 100 cm.
Cyperus L. — šáchor Cyperaceae — šáchorovité
C. fuscus — šáchor hnědý — je náš domácí druh, vysoký 5—30 cm, roste v hloubce 0—10 cm.
C. longus L. — šáchor dlouhý — rostlina má nitkovité listy deštníckovitě uspořádané, dorůstá 1,00—1,50 m, květe v červnu až červenci načervenalými květy. Rostlina přezimuje v místnosti při teplotách nad 10 °C. Množí se dělením. V nádrži roste v hloubce 0—20 cm.
Eichhornia Kunth — tokozelka Pontederiaceae — modráskavité
E. crassipes (Mart.) Solms — tokozelka — vodní hyacint — tato plovoucí rostlina dorůstá 30 cm, má hladký, zelený srdčitý list se zduřenými řapíky. Květe v srpnu až září šeříkově nebo levandulově modrými květy se zlatožlutými nebo purpurovými skvrnami. Přezimujeme ji v bezzmrazě místnosti v mělké nádobě se zeminou a 2 cm vysokou hladinou vody. Množí se dělením.
'Variegata' — tato výrazná bílé, žluté a zeleně podélně pruhovaná rostlina dorůstá 60—100 cm. Snáší proudící vodu. Množí se dělením. Roste v hloubce 0—20 cm.
Hippuris L. — prustka Hippuridaceae — prustkovité
H. vulgaris L. — prustka obecná — náš domácí druh dorůstající výšky 25—50 cm s úzkými listy umístěnými v přeslenech se zakrnělými květy. Množí se zakořeňujícími oddenky. Roste v hloubce 5—20 cm.
Hydrocharis L. — voďanka Hydrocharitaceae — voďankovité
H. morsus-ranae L. — voďanka žabí — tato plovoucí rostlina dorůstá 10—30 cm, má jasně zelený ledvinovitý list a v červnu až srpnu květe zelenými květy s bílým okrajem. Přezimuje v podobě přezimujících pupenů u dna nádrže. Roste v hloubce 10 cm.
Iris L. — kosatec Iridaceae — kosatcovité
I. kaempferi Sieb. ex Lem. — kosatec Kaempferův — dorůstá 60—90 cm, má melovité listy. Květe v červnu až červenci, podle odrůd květy barvy bílé až po purpurově zbarveně. V zimě vyžaduje sucho. Množí se dělením. Roste v hloubce 5—30 cm.
I. laevigata Fisch. — dorůstá 60—80 cm. Roste v hloubce 5—10 cm. Květe v červnu modrými květy se zlatým okrajem. Je zcela zimovzdorný, i v zimě snáší vodu.
I. pseudacorus L. — kosatec žlutý — dorůstá 50—200 cm, květe v květnu až červnu žluté. Roste v hloubce 5—30 cm.
Lysichitum Schott Araceae — aronovité
L. americanum Hult. et St. John — dorůstá 50—70 cm, má 90 cm dlouhé modravě zelené listy, které narůstají až po květech. Toulec je světle žlutý. Roste v hloubce 0—10 cm.
L. camschatcense L. Schott — je o něco nižší než předchozí druh, list má sedou barvu. Toulec je bílý, 10—15 cm dlouhý. Množí se dělením. Roste v hloubce 0—10 cm.
Menyanthes L. — vachta Menyanthaceae — vachtovité
M. trifoliata L. — vachta trojlistá — dorůstá 15—30 cm, trojčetný list je zelený. Květe v květnu až červenci bílými nebo narůžovělými květy. Roste v hloubce 0—15 cm a je to dobrá krycí rostlina.
Myosotis — viz trvalky
Nuphar Smith — stulik Nymphaeaceae — leknínovité
N. lutea (L.) Smith — stulik žlutý — náš domácí druh s ponořenými světle zelenými eliptickými listy. Květe žlutými květy až 6 cm průměru v květnu až srpnu. Snáší i proudící vodu. Roste v hloubce 50—200 cm.
Nymphoides Guett. — plavin Menyanthaceae — vachtovité
N. peliata (S. G. Gmel) O. Kuntze — plavin štítnatý — plovoucí list je leskle tmavozělený s purpurovým mramorováním, na rubu je červenofialový. Květe v červenci až září žlutými až 3 cm velkými květy. Množí se dělením i semenem. Roste v hloubce 10—30 cm.
Pontederia cordata L. — modráska srdčitá Pontederiaceae — modráskavité
Dorůstá 30—70 cm, má srdčité listy, květe levandulově modrými květy v červenci až srpnu. Roste v hloubce 5—30 cm. Dobře ji zazimujeme.
Sagittaria L. — šipatka Alismataceae — žabníkovité
S. sagittifolia 'Flore Pleno' — šipatka vodní, rostlina dorůstá 10—100 cm, má pěkně střelovité listy, květe bílě v červnu až srpnu. Roste v hloubce 30—40 cm, ve větší hloubce nekvete.
Sparganium L. — zevar Sparganiaceae — zevarovité
S. simplex Huds. — zevar jednoducký — dorůstá 30—60 cm, květe v červnu až červenci zelenavými květy, později jej zdobí zelenavé bobúnkovité plody. Roste v hloubce 0—30 cm.
Trapa natans L. — kotvice plovoucí Trapaceae — kotvicovité
Plovoucí olivově zelené listy této rostliny jsou na předním okraji ostre zubáté, rub listů je hněďě chlupatý. Střední část řapíku je rozšířena. V červnu až září květe bílými květy. Množí se dělením a semeny. Roste v hloubce 30—50 cm.
Typha L. — orobinec Typhaceae — orobincovité
T. angustifolia L. — orobinec úzkolistý — rostlina je 1,00—3,00 m vysoká, má úzké listy, v červnu až srpnu květe v červenohnědých válcovitých palicích. Roste v hloubce 5—50 cm.
T. latifolia L. — orobinec širokokolistý — rostlina dorůstá 1,00—2,50 m, listy má až 3 cm široké, šedozelené, květenství je palice. Roste v hloubce 20—40 cm.
T. laxmannii Lepech. — orobinec sítinový — listy má široké do 1 cm, dorůstá 120 cm. Květenství je palice. Roste v hloubce 10–30 cm.
T. minima Funck ex Hoppe — orobinec nejmenší — roste do výšky 30—70 cm, květenství je palice. Roste v hloubce 2—20 cm. Rostlina je cenná pro malé vodní nádrže.
T. schuttleworthii W. D. J. Koch et Sond. — orobinec stříbršosedý — dorůstá 100—200 cm. List je pouze 0,5 cm široký. Vyžaduje hloubku 5—20 cm.
Utricularia vulgaris L. — bublinatka obecná Utriculariaceae — bublinatkovité
Rostlina má nitkovité listy s množstvím měchýřků. Od června do srpna květe jasně žlutými květy. Měchýřky se v této době naplní vzduchem a rostlina se objevi na hladině, kde po celou dobu květení plave. Odkvětu se opeď ponorí. Množí se pupeny, které přezimují v bahně, nebo semeny. Je naprosto zimovzdorná.
