Pokojové rostliny – průvodce pro krásný a zdravý domov: druhy a péče

• Zlepšují kvalitu vzduchu, zvyšují vlhkost, působí antistresově, některé druhy mají léčivé účinky.

• Působivá zeleň v interiéru

Volba správného druhu je přitom důležitější než sebelepší péče. Rostlina, která je zvyklá na stinné dno tropického lesa, se na jižním okně spálí, a naopak sukulent od okna do rohu místnosti nepatří. Následující přehled proto řadí pokojové rostliny nejdřív podle světla a potom podle toho, kolik péče vyžadují. Kompletní přehled druhů pokojových rostlin najdete v naší rubrice, kde má každá rostlina vlastní článek.

Světlo je jediná věc, kterou v bytě nedoženete hnojivem ani zálivkou. Orientačně platí: na světlo patří rostliny do dvou metrů od jižního nebo západního okna, do polostínu místa u východního a severního okna nebo dál od okna jižního a do stínu rohy místností, chodby a schodiště, kam přímé slunce nikdy nedosáhne.

Nejvíc světla snesou sukulenty a rostliny suchých oblastí. Na parapetu jižního okna se jim daří nejlépe, jen je po zimě zvykejte na ostré jarní slunce postupně, ať se listy nespálí.

• Aloe vera – snese i celodenní slunce, potřebuje propustný substrát a málo vody.
• Tlustice – klasická „rostlina štěstí“, na světle sytě vybarví okraje listů.
• Svícník (Ceropegia woodii) – sukulent do závěsné nádoby, čím víc světla, tím výraznější kresba listů.
• Juka – přehlédne i týdny bez zálivky, nesnáší ale přemokření.
• Strelície – bez plného světla nezaloží květ.
• Koleus – čím víc světla, tím výraznější kresba listů.
• Voskovka – kvete jen na světlém stanovišti, poupata ale nesnáší otáčení květináče.
• Zelenec – vydrží skoro všude, na světle tvoří nejvíc odnoží.

Polostín je pro většinu tropických pokojovek ideál: dost světla na růst, ale bez přímých paprsků, které pálí listy. Patří sem místa u východního nebo severního okna a hlubší část pokoje s jižním oknem.

• Toulcovka – v polostínu kvete nejochotněji, na přímém slunci žloutne.
• Monstera – potřebuje rozptýlené světlo a oporu, ve stínu netvoří dírkované listy.
• Philodendron – snese i slabší světlo, roste pak ale pomaleji.
• Epipremnum – nenáročná popínavka, pestrolisté odrůdy chtějí víc světla.
• Maranta – přímé slunce jí spálí kresbu na listech.
• Kaládium – tenké listy potřebují polostín a vysokou vlhkost.
• Syngonium a aglaonema – obě zvládnou i tmavší kout.
• Pilea a plektrantus – rychle rostou a snadno se množí z odnoží.

Popínavé a převislé druhy do polostínu jsme podrobněji sepsali v článku o pokojových liánách.

Do ložnice se hodí druhy, které zvládnou slabší světlo, nevoní a nepotřebují každodenní pozornost. Tchýnin jazyk a aloe vera navíc patří mezi sukulenty se zvláštním typem fotosyntézy (CAM), takže průduchy otevírají hlavně v noci.

• Tchýnin jazyk – snad nejčastěji doporučovaná rostlina do ložnice.
• Aloe vera – nenáročná, navíc po ruce při drobných popáleninách.
• Zelenec – rychle roste, zvyšuje vlhkost vzduchu a je bezpečný pro kočky.
• Epipremnum – převislé výhony ze skříně nebo police.
• Toulcovka – kvete i v tlumeném světle, jen potřebuje pravidelnou zálivku.

V ložnici platí dvojnásob, že méně je někdy víc: pár velkých zdravých rostlin udělá pro pocit z místnosti mnohem víc než deset přeplněných květináčů, o které se nestíháte starat.

Náročnost nezáleží na velikosti ani na ceně rostliny, ale na tom, jak úzké má nároky. Nenáročné druhy odpustí zapomenutou zálivku, sucho i chvíli ve špatném světle. Náročné potřebují stálou teplotu, vysokou vzdušnou vlhkost nebo přesně načasované období klidu – a chyba se na nich pozná do několika dnů.

Správná zálivka je klíčovým prvkem péče o každou pokojovou rostlinu. Nejčastěji platí pravidlo: raději méně než více vody! Sledovat je vhodné nejen vrchní zeminu, ale i hmotnost květináče. Pozor na přemokření, které vede k zahnívání kořenů. Mnoho druhů preferuje měkkou, odstátou vodu a pravidelné rosení listů.

V zimě, kdy je méně světla a rostliny odpočívají, zálivku omezte zhruba na polovinu. Nejčastější příčinou úhynu pokojovky totiž není sucho, ale trvale mokrý substrát a nedostatek vzduchu u kořenů.

Výběr správného substrátu ovlivňuje růst, zdraví i kvetení rostlin. Univerzální substráty jsou vhodné pro většinu běžných druhů, ale exotické a kvetoucí rostliny často vyžadují speciální směsi (například s perlitem, pískem či rašelinou). Měnit substrát je vhodné jednou za 1–2 roky, obvykle na jaře.

Sukulenty a kaktusy potřebují výrazně propustnější směs s podílem hrubého písku, orchideje naopak rostou v borkovém substrátu, který zeminu skoro neobsahuje. Na dno květináče vždy patří drenážní vrstva a květináč musí mít odtokový otvor.

Pokojové rostliny potřebují pravidelnou výživu, zejména během vegetační sezóny (jaro až podzim). Doporučuje se použít přírodní hnojiva nebo speciální hnojivo pro pokojové rostliny (např. Hnojík jako univerzální organické hnojivo). Hnojení provádět zálivkou nebo lehkým posypem do substrátu. Vždy se vyplatí do půdu zapravit trochu svleček.

Od listopadu do února, kdy je světla málo a rostliny nerostou, se nehnojí vůbec – živiny, které rostlina nespotřebuje, zůstanou v substrátu a zasolí ho. Podrobný návod, jak často a kolik dávkovat, najdete v článku hnojení pokojových rostlin.

Pravidelné přesazování obnovuje živiny v půdě, zabraňuje zahuštění kořenů a zvyšuje vitalitu rostlin. Vhodné je přesazovat 1–2× ročně, vždy do mírně většího květináče a čerstvého substrátu ideálně s příměsí Hnojíku a svleček (1-2% objemu zeminy). Přesazování je nejvhodnější na jaře před novým růstem.

Že je čas, poznáte podle kořenů prorůstajících odtokovým otvorem, podle vody, která protéká květináčem skoro okamžitě, nebo podle rostliny, která přes celé jaro nepřirostla. Nový květináč volte jen o dva až tři centimetry širší – ve velkém zůstává substrát dlouho mokrý.