Hruštička (Pyrola)
Vytrvalé nízké byliny, případně polokeře se stálezelenými listy
- Stanoviště: polostinné až stinné; humózní vlhké půdy, kyselé až vápenité
- Výška: 5–30 cm
- Doba kvetení: květen–říjen
- Množení: dělením nebo výsevem

Hruštička jednostranná (Pyrola secunda)
Má listy upomínající na hrušeň. Jediný polokeř mezi druhy, to znamená, že výhony dřevnatějí jen ve spodní části, nahoře zůstávají více méně bylinné; malé listy jsou vejčitě špičaté, s pilovitým okrajem; žlutavě bílé zvonkovité květy rostou v hustém jednostranném hroznu; čnělka zřetelně vyčnívá.
Hruštička zelenokvětá (Pyrola chlorantha)
Roste kromě uvedených stanovišť také na skalách; listy přízemní růžice jsou vejčité a na okraji pilovité; asi 20 cm vysoká květní stopka nese zelenobílé kulovité květy v řídkém hroznu, čnělka zřetelně vyčnívá ven.
Hruštička menší (Pyrola minor)
Roste v lesích, na bažinách a dunách; listy v přízemní růžici jsou okrouhlé; květy kulovité, bílé až něžně růžové, čnělka nevyčnívá ven, hrozen je trochu hustší.
Hruštička okrouhlolistá (Pyrola rotundifolia)
Používala se dříve v léčitelství. První záznamy z 15. století dokazují, že se bylina užívala k ošetření ran. Dnes je v lékárnách ještě k dostání čaj podporující pocení (tzv. švýcarský čaj). Přízemní listy jsou téměř kruhovité. Vyvíjejí se z podzemního oddenku, z něhož teprve po několika letech vyrůstá květenství. Hrozen květů dorůstající až 30 cm je největší z celého rodu. Jednotlivé květy jsou bílé a zvonkovitě otevřené, s dlouhou čnělkou esovitého tvaru. Jejich silná vůně připomíná konvalinky. Po dozrání plodů rozeta odumírá.
