Bob obecný (Vicia faba)

Výživná a chutná zelenina pro znalce

  • Stanoviště: slunné; humózní, dobře nakypřená hlinitá půda
  • Výška: 60 cm–1,2 m
  • Doba kvetení: květen–červen
  • Množení: semeny
 
Bob obecný (Vicia faba, syn. Faba vulgaris) z čeledi bobovitých (Fabaceae) má dlouhou minulost, a proto i řadu lidových jmen. Již staří Egypťané, Řekové a Římané pěstovali tuto chutnou a výživnou zeleninu. Ve středověku byly boby důležitou potravinou.
 
Za mlada sklizené a připravené jako zeleninová příloha nebo salát jsou boby zvláštní pochoutkou; ovšem jen uvařené. Syrové obsahují jako všechny bobovité jedovatý glykosid phasin.
Bob obecný (Vicia faba)
Bob obecný (Vicia faba) je lahodná výživná zelenina.

Pěstování

Slunné stanoviště a kyprá hlinitá půda jsou pro boby nejlepší. Daří se však i v každé dobré zahradní půdě, která udržuje vlhkost. Půda by měla být bohatě zásobená kompostem, nesmí být však čerstvě vyhnojená – boby jsou slabí jedlíci.

Boby se doporučují také jako zelené hnojení. Svými hlubokými kořeny kypří zhutněnou půdu a získávají ze vzduchu dusík pomocí bakterií, které žijí v symbióze na jejich kořenech v podobě malých bělavých hlízek (hlízkové bakterie). Půda je tak zásobována dusíkem. Proto by se měly kořeny luštěnin nechávat po sklizni v půdě.

Odolná zelenina snáší mráz až -5 °C, může se tedy vysévat velmi časně, v mírných oblastech od konce února. Později než koncem března by se neměly boby vysévat do volné půdy, neboť tepla napomáhají napadení černou mšicí fazolovou. Rostliny předpěstované v rychlírně přijdou po otužovací fázi začátkem dubna do volné půdy. Vysévá se ve dvojitých řádcích s odstupem 40–60 cm, uvnitř řady 10–15 cm. Mezi dvojicí řádek musí být odstup 75 cm. Dávají se vždy dvě semena do jedné jamky (3–5 cm hluboko) a později se slabší semenáč vytrhne. Jakmile jsou malé rostlinky dost silné, poněkud se přihrnou, aby se zvýšila jejich stabilita.

Na koncích řádek a podle délky řádky i uprostřed se musí zatlouci do půdy tyčky 1,5 m dlouhé. Mezi nimi se napnou dvě šňůry (dráty), na něž se rostliny přivážou. V dlouhých obdobích sucha se musí zalévat. Sklízí se, když jsou lusky ještě zelené, semenné švy světlé a boby ještě měkké (mléčná zralost). Většinou se několikrát pročesává.

Rostliny by se měly denně kontrolovat na výskyt černé mšice fazolové. Škůdce lze ničit výluhy z pelyňku, vratiče nebo listů reveně a také lihovým mýdlovým roztokem či příslušnými insekticidy.

Odrůdy

Výraznější a vlastně typickou chuť mají odrůdy se skvrnitými květy, jako:

  • ‚Con amore‘
  • ‚Gruno‘
  • ‚Hedosa‘
  • ‚Osnabrücker Markt‘
  • drobnoplodá odrůda ‚Felix‘

 

Existují odrůdy s čistě bílými nebo bíločerně skvrnitými květy. Bílé odrůdy mají jemnější chuť, např.

  • ‚Melissa‘
  • ‚Eureka‘
  • ‚Bianka‘

 

Hnojení ovoce a zeleniny

Ve skleníku nebo na venkovních záhonech můžete zeleninu hnojit různými způsoby s použitím Hnojíku. Stačí si vybrat, která metoda je pro dané prostředí nejpohodlnější. Pro rozsáhlejší plochy, jako jsou venkovní záhony ovlivněné deštěm, je velmi praktický prostý posyp Hnojíku přímo na zem. Například posypání jahodníků nebo záhonů s paprikami umožní dešti a zavlažování hadicí efektivně rozložit hnojivo. Ve skleníku, kde používáte kapkovou závlahu a nepoužíváte hadice, je vhodnější volit postřik rostlin. Pokud máte, stejně jako my, systém kapkové závlahy, můžete výluh z Hnojíku a případně další látky, jako jsou minerály nebo vápník, přidávat přímo do nádrže pro zavlažování. Rozhodnutí záleží na vás, aby bylo hnojení co nejméně náročné.

Jak často aplikovat Hnojík