Vlnovník hrušňový

Vlnovník hrušňový - parazit zejména na hrušních

(Eriophyes pyri)

Vlnovník hrušňový (Eriophyes pyri) je drobný roztoč, který patří do třídy pavoukovců, čeledi vlnovníci (Eriophyidae). Významně ovlivňuje vzhled a zdravotní stav listů a plodů ovocných stromů, zejména hrušní a kdouloní, ale také lísek, blýskavce, vrby a dalších stromů.

Dospělý roztoč je velký jen několik milimetrů a samice kladou vajíčka na spodní stranu listů. Po vylíhnutí se z vajíček líhnou housenky, které se soustředí na centrální žilky listů a sají je, což způsobuje vlnité ohnutí a zdeformování listů.

Larvy roztoče se také živí květními pupeny a způsobují deformaci plodů, což může vést k jejich ztrátě kvality a výnosu. Vlnovník hrušňový má několik generací za sebou, což znamená, že může způsobit opakující se škody na stejných rostlinách.

Proti vlnovníku hrušňovému se používají různé způsoby kontroly a prevence, včetně použití chemických insekticidů, fyzického odstranění napadených listů a větví, a biologické kontroly pomocí přirozených predátorů, jako je draví hmyz a ptáci. Důležité také je pravidelné sledování ovocných stromů, aby se infekce zachytily v raném stadiu, a minimalizovali jste tak škody.

Vlnovník hrušňový hmyz

Vlnovník hrušňový patří do čeledi vlnovníci (Eriophyidae) a řádu sametkovci (Prostigmata). Říká se mu také roztoč hrušňový. Samička klade vajíčka do listů a způsobuje sáním vyklenutí meristémů na těchto listech. Na rozdíl od jiných škůdců nebývá tak závažný, škody jsou poměrně malé a existuje mnoho odrůd hrušní, které jsou vůči tomuto roztoči rezistentní.

Vlnovník hrušňový nebo hálčivec hrušňový

Jedná se o dva různé druhy. Vlnovníka hrušňového si můžete splést s hálčivcem hrušňovým, jehož správné jméno je vlnovník hruškový nebo hálčivec hruškový.

Vlnovník hruškový patří do pavoukovců. Jedná se o mikroskopického roztoče, který dosahuje délky 0,14–0,16 mm a saje v mezenchymu listů. Roztoči mají nažloutlou barvu, červovitý nebo vřetenovitý tvar a mají bodcovitá klepítka. Tito škůdci nemají oči, ani cévní soustavu.

Příznaky poškození nebo napadení listů hrušní poznáte tak, že následkem sání vznikají na mladých, nerozvinutých listech červené puchýřky, listy se špatně vyvíjejí a dochází k jejich zakrňování. Na rozvitých listech se naopak tvoří nejprve světle zelené až žlutavé puchýřky, které však postupně černají. Při silném napadení listy odumírají. Škůdce může napadnout i květy a mladé plůdky. Na slupce plodů se tvoří puchýřky, které zarůstají tmavým strupem. Plody se potom mohou deformovat.

Vlnovník hrušňový postřik

Postřik proti vlnovníku hrušňovému lze použít, když je napadení škůdcem velmi silné. Jinak dáváme přednost mechanickému uřezání poškozených větviček s poškozenými listy a jejich likvidaci (spálení, odvezením do bioodpadu)

Pokud použijete postřik na jaře, dává se přednost přípravkům s akaricidními účinky (tj. účinky pro hubení roztočů). Těsně před rašením se také mohou použít přípravky na bázi polysulfidické síry.

Vždy však mějte na paměti, že chemické postřiky jsou toxické pro člověka, domácí i volně žijící zvířata a pro přírodu vůbec. Pokud musíte použít chemické insekticidy, vždy používejte rukavice, ochranné brýle, ochranný oděv, důkladně si umyjte ruce, a postřiky provádějte pouze za bezvětrného počasí.

Vlnovník hrušňový ochrana

Vůbec nejlepší možností je aplikace přírodního organického hnojiva, které má přirozené repelentní účinky proti různých škůdcům, jako je třeba vlnovník hrušňový, ale i hálčivec hručkový. Výborným příkladem je české originální hnojivo Hnojík. Hnojík totiž obsahuje lehký poměr svlečků moučných červů. Pokud použijete Hnojík od začátku sezóny, tj. od doby, kdy se vlnovník vyskytuje, pravidelně, pak se nejspíše vyhnete veškerým problémům, které na vaší zahradě způsobují nejen tito roztoží, ale i ostatní škůdci.

Repelentní účinek proti škůdcům má na svědomí chitin, který je obsažen ve svlečcích. Chitin zesiluje obranyschopnost samotných rostlin. V případě invaze vlnovníka hrušňového je vždy nejlepší dostat chitin co nejdříve do rostliny, takže doporučujeme Hnojík se svlečky louhovat ve vodě, aby se látky rozpustily, a tímto výluhem pak rostliny zalít nebo postříkat postřikovačem. Látky se tak přes listy i kořeny dostanou co nejrychleji do těla rostliny. Obvykle u vlnovníka stačí tři takové zálivky během týdne, aby se dostavil očekávaný účinek.

Zdroje:

Böhmig, Franz – Peleška, Stanislav: 2000 rad pro zahrádkáře, Ottovo nakladatelství, Praha 2001.
Rod, Jaroslav: Choroby a škůdci na zahradě. Grada, Praha 2017
www.wikipedia.org
www.ireceptar.cz
www.abecedazahrady.cz
www.sazenicka.cz