Šáchor jedlý (Cyperus esculentus)
Mnohostranně použitelná užitková a okrasná rostlina
Stanoviště: Rostlina nemá žádné zvláštní nároky
Výška: Asi 30 cm
Množení: Podzemními hlízkami
Šáchor jedlý (zemní mandle) pochází z východní Afriky, pravděpodobně z údolí Nilu. Dnes je rozšířen v teplejších oblastech celého světa. Byl užitkovou rostlinou již ve starém Egyptě, v Řecku a Římě. Šáchor jedlý z čeledi šáchorovitých (Cyperaceae) je víceletý, ale při poklesu teploty pod -8 °C zmrzá. Rostlina tvoří podzemní oddenky, jejichž výhony zduřují v hlízkovité zásobní orgány. V Nizozemsku, kde bývají mírné zimy, se tento vitální šáchor tak rozšířil, že musí být systematicky huben jako nebezpečný plevel.
Před výsadbou se kořenové hlízky máčejí přes noc ve vlažné vodě. Při teplotě kolem 20 °C z nich za 10-14 dnů vyraší výhony a pak se rostliny vysazují do hnízd, která jsou ve vzájemném odstupu 45 cm a v řadách vzdálených 50-60 cm. Šáchor jedlý roste na jaře pomalu, proto se může pěstovat smíšeně s ranou zeleninou nebo s květinami. Daří se mu i na lehkých písčitých nebo na rašelinných půdách. Hlízky obsahují vedle cukru asi 20 % kvalitního oleje, proto je snaha o zemědělské využití rostliny. Předností oleje je, že nevysychá a je tedy dobře použitelný v jemné mechanice.
Sklízejí se hlízky ve velikosti lískového oříšku a požívají se pražené nebo vařené. Pražené hlízky chutnají po kávě a vzhledem k obsahu 28 % škrobu jsou výživné. Ve Španělsku se z hlízek připravuje mlékovitý nápoj, vhodný i k přípravě zmrzliny. Jako krmivo lze využít nadzemní části rostlin.
Příbuzní šáchoru jedlého jsou šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius) a papyrus (Cyperus papyrus), jejichž dužnatý kořenový oddenek je také jedlý. Ve starověku se vyráběl papír z dřeně stonků papyru.
