Láčkovka (Nepenthes)
Stanoviště: světlé až polostinné; ve skleníku nebo v klimatizovaném květinovém okně
Výška: ve skleníku šplhá do 3–4 m; prodávané druhy a hybridy v koších 60–80 cm
Doba kvetení: nevýznamná, květy nepatrné
Množení: řízky nebo výsevem
Láčkovky tvoří vlastní čeleď láčkovcovitých (Nepenthaceae). Jsou rozšířeny asi 80 druhy od Madagaskaru a Seychelských ostrovů, Indie a Cejlonu na východ, většinou pevniny však v tropické Asii a také v severní Austrálii. Několik druhů dokonce roste v chladném a vlhkém klimatu v horách až do 3000 m n. m. Tyto druhy lze zvlášť těžko pěstovat a i v botanických zahradách se s nimi setkáme jen zřídka. Nemnoho druhů roste vysloveně epifyticky. Avšak ani obvyklé pozemní druhy se nedají pěstovat snadno, neboť kladou vysoké nároky na vzdušnou vlhkost a teplotu a jako liány potřebují hodně světla. Při klesající intenzitě světla a zkracující se délce dne na podzim rostliny rychle chřadnou. Příznivé podmínky jsou zpravidla jen v teplém skleníku nebo v klimatizovaných květinových oknech. Pro pokojovou kulturu se nehodí.
Láčkovky jsou specialisté na výživu. Čepel listu je u nich přetvořena na lapací zařízení v podobě konvicovité láčky. Při dobrém zásobení živinami kořeny však nejsou odkázány na výživu lapáním hmyzu. Existují druhy s obrovskými konvičkami, jako například epifyticky rostoucí Nepenthes truncata, s konvicemi až 45 cm dlouhými, do nichž může lapit kromě hmyzu i trochu větší živočichy. Z menších druhů je třeba zmínit zvláště Nepenthes alata a Nepenthes ventricosa s baňatě džbánkovitými láčkami, a také Nepenthes mirabilis a Nepenthes gracilis. Rostliny rodu Nepenthes nabízené v obchodech jsou většinou hybridy, jichž existuje značný počet. Především se pěstuje velmi vzrůstná Nepenthes ‚Mixta‘ a několik jejích variant.
Láčkovky potřebují propustný substrát neobsahující vápno. Většinou se používá směs ze 2 dílů mechu rašeliníku a 1 dílu hrubé vláknité rašeliny. K tomu se přidávají zetlelé dřevěné štěpky nebo kousky kůry, trochu dřevěného uhlí a sušený kravský hnůj. Jako pěstební nádoby se hodí košíky nebo plastové hrnky. Při hrnkové kultuře musí být substrát zvlášť propustný. Přesazování se provádí nejlépe v únoru, každopádně ještě před novým vyrašením zjara, kdy se současně provádí zpětný řez. K množení řízky se zpravidla využijí výhony získané při zpětném řezu. Použijí se vyzrálé, 15–20 cm dlouhé špičky výhonů a napíchají se do malých hrnků s rašeliníkem. Množárenský záhon musí být uzavřený a je potřeba teploty nejméně 30 °C. Výsev se provádí jen zřídka, protože trvá 2–3 roky, než získáme poněkud statnější rostlinky.
Pěstební opatření
Kromě bezvápenného substrátu vyžaduje kultura také čistou zálivkovou vodu bez obsahu vápna. Dešťová voda v nádržích obsahuje většinou vysoký podíl těžkých kovů jako je zinek, kadmium a olovo, a je proto nepoužitelná.
Během období růstu se doporučuje každé tři týdny hnojení guánem. V mezidobí by se mělo v hlavním období růstu na jaře přihnojovat na list tekutým hnojivem. Za slunných dnů je nutno rostliny denně častěji postřikovat. Suchý vzduch a přeschnutí kořenového balu škodí, neboť vedou k zasychání listů. Snadno se vyskytnou také svilušky, které se obtížně hubí. Na listových žilkách mohou být přisáté štítenky.
