Háďátko zhoubné

(Ditylenchus dipsaci)

Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) je druh hlístice, která způsobuje vážné škody na rostlinách. Tento druh hlístice napadá hlavně cibule, česnek, mrkev, řepu, fazole a také mnoho druhů okrasných rostlin a tráv.

Háďátko zhoubné napadá hlavně cibule, stonky a listy a způsobuje jejich zduření a deformace, čímž mohou oslabit rostliny a snížit jejich výnos. U cibule dochází k praskání podpučí, u česneku chybí na podpučí kořínky. Samice kladou vajíčka přímo v pletivech napadených rostlin. Hlístice se pak šíří půdou nebo vodou na další rostliny a způsobují nedozírné škody.

Proti háďátku zhoubnému existují různé způsoby ochrany, včetně používání odolných odrůd rostlin, pěstování rostlin na vhodných pozemcích, prevence proti šíření půdou. Chemická ochrana je pro zahrádkáře prakticky nedostupná (viz níže).

Háďátko zhoubné je velmi malé, až mikroskopické. Dorůstá velikosti 1 x 0,1 mm, navíc je průhledné a pouhým oken neviditelné. Na fotkách můžete vidět jen poškozené rostliny – cibuli, česnek, mrkev, okrasné rostliny. Na cibuli způsobuje praskání podpučí (spodní část s kořeny), na česneku způsobuje, že kořínky úplně chybí. Rostliny jsou poškozené, mnohdy neschopné dalšího života, dostávají se do nich infekce a jsou velmi špatně a jen krátce skladovatelné. Půda je navíc zamořena na několik let dopředu, protože háďátko vydrží přes zimu v tzv. anabióze (tj. snížení životních projevů na úplné minimum) v půdě i několik let. Do rostlin pak pronikají larvy i přes neporušené pletivo.

Elementární síra je látka, která je ve vodě nerozpustná, a nemůže být tedy rostlinami vstřebávána listy ani kořeny. Aby ji rostliny mohly přijímat, musí se nejprve mikrobiálně oxidovat v půdě na tzv. sulfáty. Díky tomu, že má komplexnost a je charakteristická pomalým uvolňováním, jedná se o potenciálně atraktivní hnojivo, které se dá využít zejména v těch oblastech, kde může vyluhování anorganických hnojiv s obsahem síry představovat nějaký problém. Síra může být v prášku, granulích apod. S jemně mletou elementární sírou dochází ale k velmi obtížné manipulaci či aplikování, protože dráždí oči a plíce, navíc představuje potenciální nebezpečí požáru a výbuchu. To se dá překonat formulováním elementární síry do větších částic, ve vodných suspenzích, nebo její aplikace ve směsi nebo potahu aplikovaném na jiné materiály (s jílem, močovinou).

Účinek elementární síry proti háďátkům ale není spolehlivě doložen. Zdaleka nejlepším způsobem, jak zabránit háďátku, aby se na vaší zahradě šířilo, je důsledné střídání plodin (alespoň po 4 letech), používání pouze zdravé sadby, odstraňování poškozených rostlin (do směsného odpadu, nikoliv do kompostéru, odkud byste si jej roznesli po celé zahradě). Moření sadby česneku a cibule se ukázalo jako neúčinné.

Spolehlivý postřik proti háďátkům, který by byl povolený pro zahrádkáře, prakticky neexistuje. Přípravky na ošetření půdy jsou určené profesionálům. Pokud chemickou ochranu přesto zvažujete, ověřte si aktuálně povolené přípravky v registru ÚKZÚZ a řiďte se etiketou. Na zahradě rozhoduje prevence popsaná výše.

Při používání chemických prostředků mějte však na paměti, že mohou být potenciálně škodlivé pro člověka, zvířata i okolní přírodu.

Používejte vždy ochranné pomůcky: rukavice, brýle, oděv. Při postřikování nebo aplikaci chemických prostředků nejezte ani nepijte.

Používejte postřiky a další chemické přípravky za bezvětrného počasí, aby se nedostaly tak, kam nemají.

Háďátko bramborové je jiný druh než háďátko zhoubné. Napadá kořeny brambor a rajčat a v půdě přežívá mnoho let.

• Příznaky: rostliny v hloučcích zaostávají, žloutnou a za tepla vadnou. Kořeny odumírají, rostlina stále vytváří nové, a pod zemí najdete jen málo drobných hlíz.
• Jak ho poznat: na kořenech vytažené rostliny jsou od léta vidět kulaté samičky velké asi 1 mm. Nejdřív jsou bělavé až světle žluté, později tmavohnědé. Z hnědých cyst se vajíčka v půdě líhnou ještě po letech.
• Střídání plodin: brambory ani rajčata nesázejte na stejné místo dřív než za čtyři roky, na zamořeném pozemku ještě déle.
• Sadba a odrůdy: používejte certifikovanou sadbu. Mnoho dnešních odrůd je odolných aspoň vůči nejběžnější rase háďátka. Údaj najdete v popisu odrůdy.
• Nešiřte ho: nevozte zeminu ani sadbu z napadeného pozemku a nářadí i boty očistěte.

Háďátko bramborové patří mezi regulované škodlivé organismy. Při podezření se můžete obrátit na ÚKZÚZ. Další potíže bramborového záhonu shrnuje článek brambor.

Háďátko zhoubné žije ve stoncích, listech a cibulích. Na zahradě ale škodí i háďátka, která napadají kořeny. Zahrádkáři jejich působení dřív znali jako „únavu půdy“: zelenina na stejném místě rok od roku slábne, i když ji hnojíte.

• Příznaky: na kořenech červené řepy, mrkve, kořenové petržele a další kořenové zeleniny se objeví zduřeniny, hálky nebo svazky drobných postranních kořínků. Rostliny zaostávají, žloutnou a za tepla vadnou.
• Střídání plodin: stejnou zeleninu i jiné druhy ze stejné čeledi vracejte na místo nejdřív za 3–4 roky. Plán najdete v článku osevní postup.
• Aksamitník: hustý porost aksamitníku rozkladitého pěstovaný na celém záhonu aspoň tři měsíce snižuje počty některých kořenových háďátek. Na háďátko zhoubné ani na háďátko bramborové spolehlivě nepůsobí. Postup popisuje článek aksamitník.
• Organická hmota: v půdě pravidelně zásobené kompostem žije víc organismů, které háďátka přirozeně omezují, například dravé hlístice a některé půdní houby.

KOUPIT